Covidové účty: Petr Arenberger. Ministr na pár týdnů, otázky na několik let

Petr Arenberger nepatřil k hlavním architektům české covidové politiky. V čele ministerstva zdravotnictví byl jen několik týdnů. Právě proto je ale jeho případ tak výmluvný: stát v době pandemie potřeboval důvěryhodnost, místo toho se začala řešit ministrova majetková přiznání, klinické studie, soukromá praxe a vztah k nemocnici, kterou vedl.

Krátká ministerská epizoda Petra Arenbergera odkryla, jak problematicky stát zacházel s důvěrou, střetem veřejné a soukromé role a transparentností lidí u moci. Je to ukázkový test veřejné důvěry, který stát neustál.

• Arenberger byl ministrem zdravotnictví jen 48 dní, ale během té doby se otevřely zásadní otázky kolem jeho majetku a příjmů.
• Klinické studie a pronájem nemovitosti nemocnici ukázaly problematickou hranici mezi veřejnou funkcí a soukromým prospěchem.
• Jeho případ patří do covidových účtů jako symbol nízké laťky transparentnosti v době, kdy stát po občanech vyžadoval mimořádnou poslušnost.

Petr Arenberger je zvláštní postava českého covidového příběhu. Nezůstala po něm jedna ikonická scéna jako po Romanu Prymulovi na Vyšehradě. Nezůstaly po něm ani velké nákupní kauzy typu respirátorů, testů a dodavatelů s exotickými názvy. Jeho případ je tišší, úřednější a v něčem nebezpečnější.

Ukazuje totiž jiný typ selhání: stát v nejcitlivější době sáhl po člověku, který měl veřejnosti vrátit důvěru ve zdravotnictví. Místo toho se během několika týdnů začalo řešit, kolik má nemovitostí, jak vykazoval příjmy, jakou roli hrály klinické studie v jeho soukromé praxi a proč nemocnice, kterou vedl, platila za pronájem jeho vlastní nemovitosti. Kdyby se to stalo v klidné době, byla by to kauza. V době covidu to byl problém ještě větší.

Arenberger nebyl ministrem dlouho. Ale stačilo pár týdnů, aby se ukázalo, že v covidovém státě nebyl problém jen virus, lůžka a respirátory. Problém byla i důvěryhodnost lidí, které vláda posílala do čela systému.

Série Covidové účty se vrací k lidem, kteří v době pandemie dostali mimořádnou moc – a k otázce, kdo ji použil odpovědně, kdo chaoticky a kdo dodnes dluží vysvětlení. Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie

► Přečtěte si také: Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu

► Přečtěte si také: Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství

► Přečtěte si také: Covidové účty: Jan Hamáček. Červený svetr, letecký most a mlhavé nákupy

► Přečtěte si také: Covidové účty: Vlastimil Válek. Konec lockdownů, ne konec otázek

Petr Arenberger ministrem zdravotnictví

Petr Arenberger byl do funkce ministra zdravotnictví uveden 7. dubna 2021. Nahradil Jana Blatného, kterého prezident Miloš Zeman na návrh premiéra Andreje Babiše odvolal. Do vlády přišel jako ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, profesor dermatovenerologie a člověk s dlouhou odbornou kariérou ve vinohradské nemocnici.

Vydržel 48 dní. Podle přehledu iROZHLASu skončil 25. května 2021; resort následně převzal znovu Adam Vojtěch. V Babišově covidové éře to byl další díl ministerské točny: Vojtěch, Prymula, Blatný, Arenberger, znovu Vojtěch. Zdravotnictví v době, kdy mělo působit jako stabilní řídicí centrum, připomínalo spíš nouzově přeobsazovanou kabinu.

Jak se člověk s takovou zátěží otázek dostal do čela ministerstva?

Arenberger nepřišel z neznáma. Byl ředitelem fakultní nemocnice, přednostou kliniky, veřejně známým lékařem a člověkem z odborného provozu. Právě proto je jeho případ tak nepříjemný. U takového kandidáta se nedá říct: nevěděli jsme, kdo to je. Stát měl vědět, koho posílá do čela resortu v době pandemie.

Premiér Babiš ho uvedl do funkce po odvolání Jana Blatného. Politický kontext byl zřejmý: země byla unavená z opatření, soudních sporů, chaotické komunikace a střídání ministrů. V takové chvíli neměl nový ministr působit jako další problém. Měl být pojistkou.

Jenže zápalná šňůra začala hořet téměř okamžitě.

Do veřejného prostoru se dostaly otázky kolem majetkových přiznání, vedlejších příjmů, klinických studií a pronájmu nemovitosti nemocnici. Tedy ne okrajové drby, ale přesně ty věci, které u ministra zdravotnictví a šéfa fakultní nemocnice míří k jádru veřejné důvěry: peníze, funkce, přiznání, instituce, soukromý prospěch.

Babišova odpovědnost je v tom, že Arenbergera jmenoval, ale i v tom, že v době mimořádné státní moci opakovaně měnil lidi v resortu, který měl být pevný.

Babišova odpovědnost proto není jen v tom, že Arenbergera jmenoval. Je v tom, že v době mimořádné státní moci opakovaně měnil lidi v resortu, který měl být pevný. Vláda po občanech chtěla poslušnost, testy, respirátory, certifikáty a disciplínu. Sama ale působila dojmem, že personální kontrola v nejdůležitějším resortu probíhá stylem: hlavně ať tam někdo sedí.

To není detail. To je politická odpovědnost.

Majetek: chyba v papírech, nebo obraz veřejné kultury?

Samotný majetek není problém. Veřejný funkcionář může vlastnit nemovitosti. Může mít příjmy. Může podnikat, pokud to zákon dovoluje a pokud jsou jeho role průhledné. Problém začíná ve chvíli, kdy veřejnost zjistí, že majetkový obraz ministra se po mediální kontrole dramaticky mění.

iROZHLAS v květnu 2021 popsal, že Arenbergerovo novější majetkové oznámení mělo šestnáct stran, uvádělo 65 nemovitostí a přibližně 30 milionů korun vedlejších příjmů. Z toho mělo jít mimo jiné o 28 milionů korun ze živnosti, 1,5 milionu z pronájmu a 400 tisíc korun za členství v Radě Českého rozhlasu.

Hlavní otázka zní: proč se tak podstatné informace objevily až poté, co se na ně začala ptát média?

Arenberger při rezignaci připustil, že majetkové přiznání vyplnil nesprávně. To je důležitá formulace. Nejde o anonymní klep. Nejde o hospodskou pověst. Jde o veřejné vysvětlení člověka, který byl v té chvíli ministrem zdravotnictví.

A tady je jedovatá pointa celé kauzy: stát, který v covidové době kontroloval občanům testy, potvrzení, respirátory a pravidla pohybu, poslal do čela zdravotnictví člověka, který sám musel během pár týdnů vysvětlovat vlastní přiznání. Občan měl mít papír v pořádku. Ministr ho teprve opravoval.

Klinické studie: legitimní medicína, nebo neprůhledný souběh rolí?

Klinické studie nejsou samy o sobě podezřelé. Naopak: bez klinických hodnocení by nebyly nové léky, moderní léčba ani ověřování účinnosti terapií. Problém v Arenbergerově případu neleží v tom, že se kolem něj objevily klinické studie. Problém je v souběhu rolí a v otázce průhlednosti.

Seznam Zprávy popsaly, že Arenbergerovo soukromé sanatorium se v posledních letech před jeho ministerským angažmá zapojilo do desítek klinických studií. Server uváděl, že jejich počet výrazně vzrostl v době, kdy Arenberger působil ve vedení vinohradské nemocnice, zatímco nemocnici měly dermatologické studie ubývat. iROZHLAS pak shrnul, že podle dat SÚKL se sanatorium v posledních třech letech zapojilo do 38 studií; počet pacientů nebyl z veřejných zdrojů zjistitelný.

Arenberger obvinění, že by v daňových přiznáních chyběly milionové příjmy, odmítal. Tvrdil, že klinické studie jsou nákladné a že z nich negeneroval zisk.

Jenže to neznamená zavřít oči. Jestliže člověk současně stojí v čele významné fakultní nemocnice, vede kliniku, má soukromou praxi a je zapojen do klinických studií, musí být mimořádně jasné několik věcí: kdo studie zadával, kde reálně probíhaly, kdo měl přístup k pacientům, kdo nesl náklady, kdo inkasoval výnosy, kdo práci administrativně zajišťoval a zda veřejná instituce nepřímo nepomáhala soukromému prospěchu.

To je základní otázka veřejné správy. Ve zdravotnictví se potkávají pacienti, veřejné peníze, farmaceutické firmy, nemocnice, akademické tituly a soukromé příjmy. Právě proto má být všechno průhledné jako sklo. Ne jako mlha nad nemocničním dvorem.

Soukromá praxe: kde končí veřejná nemocnice a začíná byznys?

Arenbergerův případ je nepříjemný i proto, že se nedá snadno převést na jednoduchý příběh „ukradl – neukradl“. Veřejně dostupné zdroje neříkají, že byl pravomocně odsouzen za korupci. Neříkají ani to, že klinické studie jako takové byly fiktivní. Problém je jiný: systém kolem něj působil nepřehledně, a to u veřejného funkcionáře bohatě stačí k politickému problému.

SÚKL podle iROZHLASu uvedl, že činnost lékařů při poskytování zdravotních služeb není živností a že klinické hodnocení léčivých přípravků nelze poskytovat jako kosmetické služby. Tím se spor dostal z roviny „novináři něco naznačují“ do roviny odborného a právního rámce.

Arenberger vysvětloval, že klinická hodnocení řešil v rámci vědecké činnosti. Jenže právě taková věta vyžaduje další otázky: pokud to byla vědecká činnost, proč byla v majetkových přiznáních a veřejných přehledech tak obtížně čitelná? Pokud šlo o soukromou praxi, kde přesně byla hranice mezi soukromým podnikáním a rolí nemocničního šéfa? A pokud nešlo o zisk, proč nebylo možné jednoduše a srozumitelně doložit kompletní tok peněz?

Veřejná funkce je závazek snést vyšší míru kontroly. Kdo řídí nemocnici a poté ministerstvo zdravotnictví, nemůže čekat, že veřejnost bude spokojena s větou „věřte mi“.

Nemocnice jako klient vlastního šéfa

Nejsrozumitelnější část Arenbergerova případu je pronájem nemovitosti vinohradské nemocnici. Seznam Zprávy popsaly, že Arenberger vlastnil areál bývalého statku v obci Netřeba na Mělnicku a jednu z budov si od něj pronajímala Fakultní nemocnice Královské Vinohrady jako archiv. Objekt měl nemocnici pronajímat od roku 2013. Nemocnici vedl od října 2019, předtím v ní působil jako náměstek pro vědu a výzkum.

Podle zjištění Seznam Zpráv činilo nájemné za posledních pět let kolem šesti milionů korun. Po nástupu Arenbergera na ministerstvo mělo být nájemné sníženo na symbolickou korunu měsíčně.

To je přesně obraz, který čtenář pochopí bez právnického slovníku: nemocnice platí za prostory člověku, který je s ní profesně a později řídicí funkcí úzce spojen. Možná to bylo smluvně ošetřené. Možná to někdo na začátku považoval za praktické. Ale politicky a eticky je to toxická situace.

Výsledky kontroly ministerstva financí poukázaly na potenciální střet zájmů v souvislosti s pronájmem archivu pro nemocnici.

Později tehdejší ministr Adam Vojtěch uvedl, že výsledky kontroly ministerstva financí poukázaly na potenciální střet zájmů v souvislosti s pronájmem archivu pro nemocnici; nájem měl být ukončen. Slovo „potenciální“ je právně důležité. Není to pravomocný rozsudek za korupci. Ale pro veřejnou důvěru to stačí.

Když nemocnice platí svému vlastnímu šéfovi, nemá se veřejnost uklidňovat tím, že se všechno nějak vysvětlí později. Veřejná instituce má být nastavena tak, aby se takové situace pokud možno vůbec nestávaly.

Covidová linka: Arenberger nebyl hlavní lockdownový ministr, ale výmluvná figurka na šachovnici

Arenbergerův největší problém nebyl lockdown. Nebyl to ani ikonický zákaz, který by si všichni pamatovali podle jedné věty. Přesto do série „Covidové účty“ patří.

Do funkce nastoupil v dubnu 2021, tedy v době, kdy po skončení nouzového stavu nabíhala vláda a ministerstvo do režimu mimořádných opatření podle pandemického zákona. Stát dál reguloval služby, provozovny, testování, podmínky vstupu a různé formy „bezinfekčnosti“. Zdravotnictví mělo nejen léčit, ale také určovat, kdo smí kam, za jakých podmínek a s jakým papírem.

Právě tady se Arenbergerův příběh potkává s každodenní zkušeností lidí. Občané se učili žít v systému potvrzení: test, očkování, prodělání nemoci. Zaměstnanci chodili na pravidelné testování. Podnikatelé čekali, jaké opatření bude platit od pondělí. Rodiče řešili školy. Restaurace, služby a kultura fungovaly v režimu nejistoty. A soudy opakovaně upozorňovaly, že některá opatření ministerstva mají špatné odůvodnění nebo jsou nezákonná.

Nejvyšší správní soud například 11. května 2021 zrušil mimořádné opatření ministerstva k povinnostem pozitivně testovaných zaměstnanců a OSVČ. Uvedl, že opatření vykazovalo hrubé nedostatky v odůvodnění. To se dělo právě v době Arenbergerova ministrování.

Když stát zasahuje do práce, podnikání, pohybu a běžného života, musí své zásahy umět přesvědčivě vysvětlit. Pokud to neumí, nemá problém občan. Má ho stát.

Test, očkování, prodělání: když stát začal třídit každodenní život

V květnu 2021 vláda nastavovala pravidla pro takzvané covidové pasy. Od 24. května se měla prodloužit ochranná lhůta po prodělání covidu z 90 na 180 dnů a uznávat se mělo i očkování 22 dnů po první dávce. Tím se v praxi posiloval model, v němž stát lidem přiděloval různou míru volnosti podle kombinace testu, očkování a prodělané nemoci.

Z hlediska veřejného zdraví šlo částečně o pochopitelnou snahu řídit riziko. Z hlediska občanského života ale vznikl velmi tvrdý režim: kdo neměl správný typ dokladu, narážel na omezení. Test měl omezenou platnost. Očkování se postupně stávalo silnějším průkazem. Prodělání nemoci se uznávalo jen v definovaném časovém okně a za definovaných podmínek. Lidé s laboratorně potvrzenými protilátkami zůstali dlouho v podivném prostoru mezi medicínou a úředním formulářem.

Nejvyšší správní soud později v červnu 2021 konstatoval nezákonnost mimořádného opatření, které mezi podmínky vstupu do některých vnitřních prostor nebo na hromadné akce nezahrnulo laboratorní test na protilátky. Podle soudu ministerstvo připustilo negativní test, očkování nebo laboratorně potvrzené prodělání nemoci, ale s laboratorně potvrzenými protilátkami nepočítalo. To už bylo po Arenbergerově odchodu, ale logika systému „kdo má jaký papír, ten má jaká práva“ se formovala právě v období, kdy ministerstvo vedl.

Arenbergerovi proto nelze připsat všechny pozdější excesy covidových certifikátů. Lze mu ale přičíst odpovědnost za část období, kdy se tato logika zaváděla a kdy ministerstvo vydávalo opatření s přímým dopadem na práci, služby a běžný život.

Očkovaní, neočkovaní a data: problém nebyl v datech, ale v jejich politickém použití

Stát měl během covidu k dispozici mimořádné množství dat. Ministerstvo a ÚZIS provozovaly systém Onemocnění aktuálně, otevřené datové sady a denní přehledy o případech, hospitalizacích, testech či očkování. Data existovala. Jenže data sama o sobě ještě nedělají spravedlivou politiku.

Vakcíny podle dostupných poznatků významně snižovaly riziko těžkého průběhu a hospitalizace, zejména u rizikových skupin. Současně ale bylo zřejmé, že očkovaný člověk může onemocnět a může virus šířit, byť se míra rizika měnila podle varianty, času od očkování a dalších faktorů. Přirozená imunita po prodělání nemoci také nebyla čistá nula, kterou by bylo možné úředně ignorovat. Právě proto působil systém certifikátů na mnoho lidí jako slepý automat: někdo s čerstvým testem narážel na horší postavení než někdo s formálně uznaným statusem, jehož reálné riziko mohlo být individuálně různé.

Tady je důležité nepřepsat medicínu ideologií. Není pravda, že očkování bylo „jen papír bez významu“. Ale je také pravda, že stát často komunikoval certifikáty jako administrativní zkratku, ne jako poctivé vyhodnocení konkrétního rizika. Z očkování se v určité fázi nestal jen zdravotní nástroj. Stal se vstupenkou do normálnějšího života. A kdo ji neměl, ten byl tlačen do opakovaného testování, vysvětlování a v některých pracovních prostředích i do sociálního tlaku, který část lidí oprávněně vnímala jako šikanu.

Arenbergerova osobní odpovědnost za tuto fázi je omezená časem. Byl ovšem ministrem v okamžiku, kdy se z mimořádných opatření začal stávat dlouhodobý režim správy každodenního života. A právě tehdy měl stát mluvit přesněji, jednat pokorněji a své zásahy lépe odůvodňovat.

Restrikce a autorita experta: problém „bílého pláště“

Covidová politika často stála na autoritě expertů. Lékař, profesor, epidemiolog, nemocniční ředitel — to všechno v krizi zní uklidňujícím způsobem. Jenže autorita experta není neprůstřelný štít. Naopak: čím větší odborná autorita, tím větší nárok na transparentnost.

Arenberger přišel do ministerstva právě jako expert. Ne jako stranický matador. To mohlo být jeho výhodou. Jenže pokud se u experta začnou během několika týdnů řešit majetková přiznání, klinické studie, soukromá praxe a pronájem nemocnici, autorita se mění v problém. Ne proto, že by odbornost zmizela. Ale protože odbornost bez důvěry už nestačí.

V tom je Arenberger podobný ostatním „covidovým hvězdám“. Prymula měl autoritu epidemiologa, ale jeho Vyšehrad se stal symbolem dvojího metru. V kauze Vyšehrad šlo o schůzku Romana Prymuly s Jaroslavem Faltýnkem v době zavřených restaurací; provozovatel restaurace dostal pokutu. U Arenbergera nejde o noční schůzku bez roušky. Jde o papíry, peníze a role. Méně fotogenické. Ale systémově neméně důležité.

U covidových autorit se nejprve čekalo, vysvětlovalo, relativizovalo — a až když byl tlak příliš velký, přišel odchod.

Faltýnek se v Arenbergerově kauze neobjevuje jako hlavní aktér, ale jako součást politického provozu ANO: podle ČT chtěl jako šéf poslanců ANO nejprve slyšet ministrovo vyjádření, zatímco část politické scény už mluvila o konci ministra. Série tak ukazuje opakující se vzorec: u covidových autorit se nejprve čekalo, vysvětlovalo, relativizovalo — a až když byl tlak příliš velký, přišel odchod.

Starší vazby a veřejná paměť

U Arenbergera se po jmenování otevřela i starší linka. Média připomněla, že byl v materiálech StB veden jako kandidát tajné spolupráce s krycím jménem „Kůže“. Zároveň bylo zdůrazněno, že kategorie kandidáta tajné spolupráce nebyla totéž co agenturní spolupráce a že dotyčný o zájmu StB ani nemusel vědět. Arenberger jakoukoli spolupráci odmítl a uvedl, že má čisté lustrační osvědčení.

Je zde relevantní, že už v den nástupu bylo zřejmé, že nový ministr bude muset vysvětlovat nejen opatření, ale i vlastní životopis.

Opět jsme u veřejné důvěry: ta se neskládá jen z právních rozsudků. Skládá se i z toho, zda člověk v mimořádné funkci nepřichází s příliš velkým batohem nevysvětlených věcí. U Arenbergera ten batoh existoval. A stát ho přesto poslal před veřejnost jako novou tvář zdravotnictví.

Co je doloženo

Doložené je, že Arenberger byl ministrem zdravotnictví od 7. dubna do 25. května 2021.

Doložené je, že jeho novější majetkové oznámení podle iROZHLASu uvádělo 65 nemovitostí a zhruba 30 milionů korun vedlejších příjmů.

Doložené je, že média popsala zapojení jeho soukromého sanatoria do desítek klinických studií, přičemž Arenberger odmítal, že by z nich měl nepřiznaný zisk.

Doložené je, že vinohradská nemocnice si pronajímala objekt v Arenbergerově vlastnictví jako archiv a že podle Seznam Zpráv z nájemného za posledních pět let plynulo kolem šesti milionů korun.

Doložené je, že později ministr Adam Vojtěch mluvil o výsledcích kontroly ministerstva financí, které poukázaly na potenciální střet zájmů u pronájmu archivu.

Doložené je, že Nejvyšší správní soud v době Arenbergerova působení rušil nebo kritizoval některá mimořádná opatření ministerstva kvůli nedostatečnému odůvodnění.

Doložené je také to, že Arenberger je i dnes veřejně přítomný v odborném prostoru: Česká lékařská komora ho uvádí jako předsedu své Vědecké rady a ČLK s ním v roce 2026 publikovala rozhovor jako s novým předsedou této rady.

To je důvod, proč se k němu vracet. Kvůli veřejné paměti.

Co působí podezřele a zůstává otazníkem

Podezřele působí rozdíl mezi původně vykazovaným a později zveřejněným majetkovým obrazem. Je ale legitimní říct, že u ministra zdravotnictví je takový skok politicky neobhajitelný.

Podezřele působí souběh veřejné nemocnice, soukromé praxe a klinických studií. Proto, že veřejnost neměla jednoduchou odpověď, kudy tekly peníze a kde přesně ležela hranice mezi nemocničním a soukromým světem.

Podezřele působí pronájem nemocničního archivu ve vlastním objektu člověka, který byl s nemocnicí dlouhodobě spojen a později ji vedl. Jestliže kontrola později mluvila o potenciálním střetu zájmů, není to „mediální lynč“. Je to varovný nápis nad dveřmi veřejné instituce.

Proč stát v tak citlivé době neprovedl přísnější předběžnou kontrolu člověka, kterého posílal do čela zdravotnictví?

A nevysvětleno zůstává i něco obecnějšího: proč stát v tak citlivé době neprovedl přísnější předběžnou kontrolu člověka, kterého posílal do čela zdravotnictví. V době covidu se po občanech chtěla mimořádná poslušnost. Po ministrech se měla chtít mimořádná průhlednost.

Co z toho logicky plyne

Arenbergerův případ prokazuje, že český stát během covidu často zaměňoval odbornost za beztrestnou autoritu. Jako by titul, bílý plášť a funkce ředitele nemocnice automaticky vymazaly potřebu detailní kontroly.

Nevymazaly.

Covid nebyl jen zdravotní krize. Byl to zátěžový test státu, charakterů, odbornosti a veřejných peněz. NKÚ později popsal, že stát podcenil přípravu na pandemii a že nákupy ochranných prostředků provázel chaos, cenové rozdíly, nedostatky v kvalitě i problémy s dopravou. U IT podpory protiepidemických činností NKÚ mluvil o nepřipravenosti, chaosu a improvizaci.

Arenberger není hlavní postavou těchto nákupních závěrů. Ale patří do stejného obrazu státu: státu, který občany omezoval s mimořádnou tvrdostí, zatímco sám často působil nepřipraveně, chaoticky a neprůhledně.

To je covidový účet. Ne jedna faktura. Celý způsob vládnutí.

Proč to připomínat dnes

Protože lidé z covidové éry nezmizeli. Někteří se vracejí do odborných funkcí, médií, komentářů, poradních rolí nebo veřejného vlivu. Arenberger dnes není ministrem, ale je znovu viditelný v odborném prostoru: Česká lékařská komora ho uvádí jako předsedu Vědecké rady.

Odborná kariéra nekončí tím, že člověk odejde z vlády. Ale veřejná paměť také nekončí tím, že se zavře tisková konference.

Pokud má někdo znovu vystupovat jako odborná autorita, je legitimní připomenout, jak vypadal jeho veřejný test v době největší krize. Proto, aby se nezapomnělo, že autorita bez transparentnosti není autorita. Je to jen funkce s dobrým osvětlením.

Závěr: krátká funkce, dlouhý stín

Petr Arenberger byl ministrem zdravotnictví jen několik týdnů. V běžných dějinách vlády by to mohla být epizoda pod čarou. V covidovém příběhu je to ale kapitola, která stojí za čtení.

Ne proto, že by Arenberger sám zosobňoval celý český covid. Nezosobňuje. Ale jeho případ dokonale ukazuje, jak stát v krizi nakládal s důvěrou. Jak rychle dokázal po občanech chtít disciplínu. A jak pomalu dokázal sám vysvětlovat vlastní personální volby.

Covidové účty nejsou jen o tom, kdo nakoupil respirátory a za kolik. Jsou také o tom, kdo v mimořádné době dostal mimořádnou moc, kdo se stal veřejnou autoritou a kdo nikdy pořádně nevysvětlil, proč se kolem jeho funkcí, peněz a rolí nahromadilo tolik otázek.

Arenbergerův účet je v tomto smyslu jasný: krátký ministr, dlouhý seznam otázek. A stát, který měl v pandemii působit jako pevná instituce, ale příliš často vypadal jako improvizace v přímém přenosu.

 

Klíčová čísla:

48 dní ve funkci ministra; 65 nemovitostí v novějším oznámení; přibližně 30 milionů korun vedlejších příjmů; 38 klinických studií podle mediálně citovaných dat SÚKL; kolem šesti milionů korun nájemného za pět let podle Seznam Zpráv.

 

Zdroje a kontext

[1] Vláda České republiky: Premiér Babiš uvedl do funkce nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera, 7. dubna 2021
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-babis-uvedl-do-funkce-noveho-ministra-zdravotnictvi-petra-arenbergera–187582/

[2] iROZHLAS: 48 dní ministra Arenbergera. „Hasil“ nejasnosti kolem majetku, nakonec ho nahradil Vojtěch, 25. května 2021
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-arenberger-ministr-zdravotnictvi-rezignace-odchod-andrej-babis_2105251627_dok

[3] iROZHLAS: Arenbergerovo majetkové přiznání odhaluje milionové příjmy i desítky nemovitostí, 11. května 2021
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-arenberger-majetkove-priznani-prijmy-podnikani_2105112047_tzr

[4] Seznam Zprávy: Skrytý byznys ministra zdravotnictví: desítky milionů za „kosmetické služby“, 5. května 2021
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/skryty-byznys-ministra-zdravotnictvi-desitky-milionu-za-kosmeticke-sluzby-153373

[5] iROZHLAS: Příjmy nechybí, brání se Arenberger tvrzení, že inkasoval miliony za klinické studie, 6. května 2021
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-arenberger-vinohradska-nemocnice-klinicke-studie_2105061013_ako

[6] Seznam Zprávy: Šest milionů za pět let. Arenberger pronajímá budovu nemocnici, kterou řídil, 13. května 2021
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sest-milionu-za-pet-let-arenberger-pronajima-budovu-nemocnici-kterou-ridil-154477

[7] ČT24: Arenberger už nebude pronajímat vinohradské nemocnici svůj sklad. Možný střet zájmů vyřešil, říká Vojtěch, 29. června 2021
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/arenberger-uz-nebude-pronajimat-vinohradske-nemocnici-svuj-sklad-mozny-stret-zajmu-vyresil-rika-vojt-33572

[8] Nejvyšší správní soud: NSS zrušil opatření Ministerstva zdravotnictví k povinnostem pozitivně testovaných zaměstnanců a OSVČ, 11. května 2021
https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/nejvyssi-spravni-soud-zrusil-opatreni-ministerstva-zdravotnictvi-k-povinnostem-pozitivne-testovanych-zamestnancu-a-osvc

[9] Vláda České republiky: Vláda chce nastavit pravidla pro tzv. covidové pasy, 21. května 2021
https://vlada.gov.cz/scripts/detail.php?id=188508&tmplid=50

[10] Nejvyšší správní soud: NSS shledal nezákonným mimořádné opatření, které mezi podmínky vstupu nezahrnulo laboratorní test na protilátky, 30. června 2021
https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/nss-shledal-nezakonnym-mimoradne-opatreni-ministerstva-zdravotnictvi-ktere-mezi-podminky-pro-vstup-do-vnitrnich-prostor-nezahrnulo-laboratorni-test-na-protilatky

[11] Ministerstvo zdravotnictví / ÚZIS: COVID-19 v ČR, otevřené datové sady a sady ke stažení
https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19

[12] Česká lékařská komora: Vědecká rada – prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA
https://www.lkcr.cz/vedecka-rada/78cs-prof-mudr-petr-arenberger-drsc-mba

[13] iROZHLAS: Ministr Válek odvolal šéfa vinohradské nemocnice Petra Arenbergera, 21. ledna 2022
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-arenberger-fakultni-nemocnice-kralovske-vinohrady-rezignace_2201211521_miz

[14] NKÚ: Stát podcenil přípravu na pandemii. Nákupy ochranných pomůcek provázel chaos, 22. března 2021
https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/stat-podcenil-pripravu-na-pandemii–nakupy-ochrannych-pomucek-provazel-chaos–vyrazne-cenove-rozdily–nedostatky-v-jejich-kvalite-i-problemy-s-dopravo-id11735/

[15] NKÚ: IT řešení pandemie. Stát připravený nebyl, následné budování IT provázel chaos a improvizace, 25. dubna 2022
https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/it-reseni-pandemie%3A-stat-pripraveny-nebyl–nasledne-budovani-it-provazel-chaos-a-improvizace-id12500/

[16] Zákony pro lidi: Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-159

[17] Česká lékařská komora / Tempus medicorum: Vědecká rada ČLK musí být slyšet, říká její nový předseda Petr Arenberger
https://www.lkcr.cz/e-tempus/clanek/vedecka-rada-clk-musi-byt-slyset-rika-jeji-novy-predseda-petr-arenberger

[18] ČT24: Arenberger by měl skončit, míní Kováčik. Faltýnek chce nejprve slyšet ministrovo vyjádření, 23. května 2021
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/arenberger-by-mel-skoncit-mini-kovacik-faltynek-chce-nejprve-slyset-ministrovo-vyjadreni-33350

[19] ČT24: Restaurace na Vyšehradě dostala za schůzku Prymuly s Faltýnkem pokutu, 26. března 2021
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/restaurace-na-vysehrade-dostala-za-schuzku-prymuly-s-faltynkem-pokutu-dva-tisice-korun-37238

[20] CNN Prima NEWS: Kandidát Kůže. Nového ministra lovila StB, spolupráci jsem odmítl, tvrdí Arenberger, 7. dubna 2021
https://cnn.iprima.cz/kandidat-kuze-noveho-ministra-lovila-stb-spolupraci-jsem-odmitl-tvrdi-arenberger-22612

[21] Zákony pro lidi: Zákon č. 94/2021 Sb., pandemický zákon
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-94

[22] Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie (4. 7. 2026, Liberecké listy)

[23] Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu (4. 7. 2026, Liberecké listy)

[24] Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství  (11. 7. 2026, Liberecké listy)

[25] Covidové účty: Jan Hamáček. Červený svetr, letecký most a mlhavé nákupy (25. 7. 2026, Liberecké listy)

[26] Covidové účty: Vlastimil Válek. Konec lockdownů, ne konec otázek (1. 8. 2026, Liberecké listy)