Covidové účty: Jan Hamáček. Červený svetr, letecký most a mlhavé nákupy
Jan Hamáček nebyl covidový lékař ani hlavní autor zdravotnických zákazů. Byl ale jednou z nejviditelnějších tváří státu, který v nouzi nakupoval za miliardy, rozvážel respirátory, testoval děti a kontroloval občany. Jeho covidový účet proto neleží jen v červeném svetru a leteckém mostu z Číny, ale také v otázce, proč za krizovou logistikou zůstaly cenové rozdíly, sporné tendry a odpovědnost rozpuštěná mezi komise, resorty a nouzový stav.
- Hamáček byl jako ministr vnitra a šéf ÚKŠ jednou z hlavních tváří krizové logistiky a výkonu nouzového státu.
- NKÚ popsal nákupy ochranných pomůcek jako chaotické, s cenovými rozdíly, problémy s kvalitou, dopravou a dokumentací.
- Zakázka na školní testy pro Tardigrad a vyřazení Chironaxu zůstávají politicky důležitým příkladem, i když NCOZ případ odložila.
Politický maskot zmateného období
Jan Hamáček měl během covidu výhodu symbolu. Červený svetr, vážná tvář, letiště, hasiči, policisté, kamiony, roušky, respirátory, krizový štáb. V zemi, která v březnu 2020 sháněla ochranné pomůcky téměř panicky, působil jako muž, který alespoň něco dělá.
Jenže covidové účty se neplatí vzpomínkou na svetr. Platí se fakturami, smlouvami, kontrolami a odpovědností. A právě tady začíná Hamáčkův případ: byl politickou tváří státu, který se prezentoval jako krizový organizátor, ale podle Nejvyššího kontrolního úřadu nakupoval ochranné pomůcky draze, chaoticky, s nedostatečnou dokumentací a ve slabě koordinovaném režimu.
Hamáček nebyl Prymula. Nebyl epidemiologická autorita s osudovým dvojím metrem. Nebyl Arenberger, u kterého se během pár týdnů sesypala důvěryhodnost přes majetková přiznání a soukromé vazby. Hamáček je jiný typ covidové hvězdy: tvář logistického a silového státu. Státu, který současně vozil respirátory, rozděloval testy, zavíral hranice, kontroloval občany a utrácel miliardy.
Série Covidové účty se vrací k lidem, kteří v době pandemie dostali mimořádnou moc – a k otázce, kdo ji použil odpovědně, kdo chaoticky a kdo dodnes dluží vysvětlení. Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie
► Přečtěte si také: Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu
► Přečtěte si také: Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství
► Přečtěte si také: Covidové účty: Petr Arenberger. Ministr na pár týdnů, otázky na několik let
Jan Hamáček
Jan Hamáček byl v době první covidové vlny ministrem vnitra, prvním místopředsedou vlády, předsedou ČSSD a od 30. března 2020 také předsedou Ústředního krizového štábu. Vláda tehdy oznámila, že ve vedení štábu nahradí Romana Prymulu, který se měl soustředit na projekt chytré karantény.
To není technická poznámka, ale klíč k celému článku. Hamáček se dostal do bodu, kde se potkávala politická moc, nákupní nouze, logistika, bezpečnostní složky a každodenní kontrola lidí. Ministerstvo vnitra samo později uvedlo, že Ústřední krizový štáb pod jeho vedením splnil 60 úkolů, koordinoval nákupy a distribuci ochranných pomůcek, spolupracoval s kraji a že resort zajistil a rozvezl roušky, respirátory a další prostředky za 4,6 miliardy korun.
Klíčová čísla
- 8,5 miliardy korun za ochranné a zdravotnické prostředky podle NKÚ; 4,6 miliardy korun za prostředky zajištěné a rozvezené podle MV;
- 55 letadel a 2 000 tun materiálu podle MV;
- 970 tisíc policejních kontrol;
- 3,654 milionu školních testů;
- 65 Kč za test;
- 237 539 250 Kč hodnota smlouvy s Tardigradem;
- rozdíl 11 Kč za test podle ČT/Seznam Zpráv;
- přibližně 40 milionů korun rozdílu podle mediálního shrnutí.
Muž v červeném svetru: zachránce logistiky, nebo tvář nákupního chaosu?
Hamáčkovi je nutné přiznat jednu věc: v březnu 2020 stát opravdu improvizoval v akutní nouzi. Roušky a respirátory chyběly, světový trh byl přehřátý, státy se přeplácely a Česko nemělo připravené zásoby. Na tiskové konferenci vlády 17. března 2020 Hamáček uvedl, že ministerstvo vnitra už mělo utraceno 1,065 miliardy korun za ochranné prostředky a hlavní problém byl dostat je do republiky.
Letecký most existoval. Hasiči rozváželi materiál. Policisté hlídali hranice a kontrolovali opatření. Ústřední krizový štáb se v první fázi stal skutečným operačním centrem.
Jsou to legitimní otázky: za kolik se nakupovalo, od koho, za jakých smluvních podmínek, s jakou kontrolou kvality a kdo za to nesl odpovědnost.
Právě proto je nutné pokračovat dál. Krizová rychlost není bianko šek. To, že se nakupovalo v nouzi, neznamená, že se nemá po letech ptát, za kolik se nakupovalo, od koho, za jakých smluvních podmínek, s jakou kontrolou kvality a kdo za to nesl odpovědnost.
Červený svetr nesmí překrýt faktury.
Proč stát nebyl připraven, když krizové plány existují právě pro krize?
Základní dokument Hamáčkova covidového spisu nevznikl v opozici. Nevznikl na sociálních sítích. Nevznikl v hospodě. Vznikl u Nejvyššího kontrolního úřadu.
NKÚ v březnu 2021 uvedl, že stát podcenil přípravu na pandemii. Ministerstvo zdravotnictví podle kontrolorů neaktualizovalo pandemický plán od roku 2011. Stav pohotovostních zásob ve Správě státních hmotných rezerv se podle NKÚ od roku 2011 do nástupu covidu nezměnil a na konci roku 2019 bylo v rezervách jen 10 tisíc respirátorů. Fakultní nemocnice měly ve svých zásobách necelých 5,5 tisíce respirátorů FFP3, což mělo stačit jen pro 20 % odborného personálu na dobu v řádu hodin.
Stát, který chtěl v pandemii řídit životy deseti milionů lidí, měl pro část nejohroženějšího zdravotnického personálu respirátory jen na pár hodin.
To je věta, která by měla viset na zdi každého ministerstva: stát, který chtěl v pandemii řídit životy deseti milionů lidí, měl pro část nejohroženějšího zdravotnického personálu respirátory na hodiny.
Hamáček za to nemůže sám. Hlavní odpovědnost za dlouhodobou přípravu zdravotnického systému neslo ministerstvo zdravotnictví, vláda a stát jako celek. Jenže Hamáček byl členem Babišovy vlády, ministr vnitra a později tvář krizové logistiky. Když se z nepřipravenosti stala miliardová improvizace, stal se jednou z hlavních politických postav této improvizace.
Jestliže stát neměl připravené zásoby a potom nakupoval miliardy v hektickém režimu, nejde jen o smůlu. Jde o selhání přípravy, řízení a politické odpovědnosti.
NKÚ: chaos, ceny, kvalita a nespolupracující týmy
Kontrola NKÚ je pro tento článek základní obžalovací dokument. Úřad prověřil nákupy osobních ochranných prostředků a zdravotnických prostředků v roce 2020. Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo vnitra za ně od 1. ledna do 31. srpna 2020 zaplatily 8,5 miliardy korun včetně dopravy a souvisejících služeb.
Podstatné není jen číslo. Podstatný je popis systému. NKÚ uvedl, že nákupy provázel chaos daný i tím, že na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu vnitra existovaly na sobě nezávislé nákupní týmy, které nespolupracovaly. Podle kontrolorů to vedlo ke slabší vyjednávací pozici státu, nižší transparentnosti, nevýhodným smluvním podmínkám, výrazným rozdílům v cenách srovnatelných prostředků, nedostatkům v kvalitě a problémům s dopravou.
Chaos, nespolupracující nákupní týmy, slabší vyjednávací pozice státu, nižší transparentnost, nevýhodné smluvní podmínky, výrazné rozdíly v cenách, nedostatky v kvalitě a problémy s dopravou.
Tohle není drobná účetní výtka. To je popis státu, který v krizi nakupoval ve velkém, ale nefungoval jako jeden řízený celek. Dvě ministerstva, dva týmy, slabá koordinace, miliardy korun.
Hamáčkova možná obhajoba je srozumitelná: vnitro do toho skočilo, protože zdravotnictví nestíhalo. Tak to ostatně později vysvětloval i on: podle jeho reakce výtky NKÚ opomíjely kontext a ministerstvo vnitra se nákupů ujalo ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že ministerstvo zdravotnictví ani jiná složka státu to sama nezvládá.
Jenže politická odpovědnost se tím neruší. Naopak. Pokud vnitro převzalo roli krizového nákupčího, převzalo také odpovědnost za to, aby bylo později možné doložit, proč stát platil právě tolik, proč vybral právě tyto dodavatele a proč byly smlouvy uzavírány právě takto.
Nouzový stav není pračka na odpovědnost.
Respirátory a roušky: občan měl papír, stát skrýval faktury v mlze
NKÚ upozornil na výrazné rozdíly v cenách ochranných prostředků. U ministerstva vnitra se podle kontrolorů cena respirátorů FFP3 pohybovala od 60 do 422 Kč za kus. Ministerstvo zdravotnictví podle medializovaného shrnutí kontroly nakupovalo v některých případech respirátory FFP2 až za 777 Kč za kus.
V březnu 2020 šlo o mimořádný trh, dodací lhůty, kvalitu, certifikace, dopravu, dostupnost a paniku. Jenže právě proto měl stát vést takovou dokumentaci, aby šlo zpětně jednoduše říct: tady byla vyšší cena kvůli termínu, tady kvůli dopravě, tady kvůli certifikaci, tady kvůli nouzi.
Místo toho NKÚ mluvil o chaotické organizaci a nedostatcích v dokumentaci jednotlivých nákupních kroků.
Jinak řečeno: občan měl striktní omezení, kam smí jít, s kým smí mluvit, co má mít na obličeji a jaký papír má ukázat. Stát měl vědět, co kupuje, za kolik, od koho a proč. To první vymáhal přísně. To druhé často vysvětloval až zpětně.
Občan měl striktní omezení, kam smí jít, s kým smí mluvit, co má mít na obličeji a jaký papír má ukázat.
Stát měl vědět, co kupuje, za kolik, od koho a proč.
Seznam Zprávy už v dubnu 2020 popsaly konkrétní případ smlouvy, podle níž mělo ministerstvo vnitra zaplatit za jednorázovou roušku zhruba 80 Kč za kus. Hamáček to později označil za chybu ve smlouvě a tvrdil, že ve skutečnosti šlo o respirátory, nikoli roušky. Tohle je typická covidová mlha: možná chyba v textu, možná problém v popisu, možná skutečná nepřehlednost. Ale veřejnost se v takové chvíli znovu ocitá v roli prosebníka: věřte, že stát ví, co dělá.
Jenže po zkušenosti s covidem už „věřte“ nestačí.
Letecký most: logistický výkon, ale také účetní stopa
Ministerstvo vnitra se po první vlně prezentovalo jako resort, který zajistil a rozvezl materiál za 4,6 miliardy korun. Uvedlo také, že hasiči při příjmu a distribuci ochranných prostředků ze zahraničí vyložili a rozvezli 2 000 tun materiálu z 55 letadel a jejich 620 vozidel najelo téměř 350 tisíc kilometrů.
To jsou impozantní údaje. Hasiči, policisté, řidiči, skladníci a další lidé reálně pracovali v náročných podmínkách. Patří jim velký dík!
Problém je ve vrchním patře systému. Když ministr udělá z logistiky politický symbol, musí unést i kontrolu faktur. Když se stát chlubí tunami materiálu a desítkami letadel, musí být stejně přesvědčivý při vysvětlení ceny, kvality a výběru dodavatelů. Jinak zůstane jen půlka příběhu: heroická scéna na letišti, ale účet v mlze.
V tom je Hamáčkův příběh silnější než běžná politická kritika. Neříká: nic se nepovedlo. Ale rozhodně nesmí zmizet otázka, jakým způsobem a za jaké peníze.
Tardigrad: školní testy jako symbol, ne jediná kauza
Nejkonkrétnější příběh Hamáčkova vnitra jsou školní antigenní testy. Nešlo jen o obchod. Šlo o návrat dětí do škol, nervy rodičů, práci učitelů, organizaci výuky a každodenní rituál testování.
Ministerstvo vnitra 19. února 2021 oznámilo, že prvních 800 tisíc antigenních testů pro samotestování žáků dodá firma Tardigrad International Consulting do 28. února. Resort tvrdil, že komise vybrala tuto firmu proto, že jako jediná splnila formální podmínky, požadavky na cenu a schopnost dodat včas požadované množství. Celkem měla společnost dodat 3,654 milionu testů do 15. března 2021 za 65 Kč za kus včetně dopravy.
V registru smluv je smlouva ministerstva vnitra na nákup testovacích sad se společností Tardigrad International Consulting zveřejněna s hodnotou 237 539 250 Kč včetně DPH.
Na papíře je to tedy jasné: stát potřeboval testy rychle, ministerstvo vybralo dodavatele, smlouva je v registru. Jenže hned po vyhlášení vítěze se objevily pochybnosti.
Seznam Zprávy napsaly, že podle zadávací dokumentace měla firma dodat minimálně 914 680 testovacích sad nejpozději do 25. února, zatímco první dodávka Tardigradu měla dorazit až 28. února a v nižším objemu. Zároveň upozornily na firmu Chironax, která podle jejich zjištění nabízela totožný test levněji.
Tardigrad proto není celý covidový účet vnitra. Je to okno do způsobu, jakým se v nouzi vybíralo, vysvětlovalo, obhajovalo a později zapomínalo.
Chironax: bezpečnostní riziko, nebo černá skříňka?
Podle pozdějšího shrnutí ČT24 vyvolala zakázka po vyhlášení vítěze velké pochybnosti. ČT připomněla, že podle Seznam Zpráv se soutěže zúčastnila i firma Chironax, která měla garantovat dodávku v termínu a za nižší cenu. Ministerstvo ale vybralo Tardigrad, který podle této linie nabízel jeden test o 11 Kč dráž, což mělo znamenat rozdíl přibližně 40 milionů korun.
Hamáček tvrdil, že ministerstvo postupovalo podle zákona. K Chironaxu uváděl, že firma byla vyřazena kvůli varování Bezpečnostní informační služby a napojení na trestně stíhané osoby.
Pokud tajná služba upozornila na bezpečnostní riziko, stát takovou informaci nesměl ignorovat. Bezpečnostní argument může být legitimní. Jenže veřejná kontrola má v takové chvíli problém: jak má občan poznat, že „bezpečnostní riziko“ nebylo jen černou skříňkou, do které se schová dražší rozhodnutí?
Proč byla riziková firma do procesu vůbec vtažena? Kdo přesně vyhodnotil riziko? Jak byla porovnána cena, termín, kvalita a bezpečnost? Jakou verzi dostala veřejnost?
Otázky zůstávají jednoduché: proč byla riziková firma do procesu vůbec vtažena? Kdo přesně vyhodnotil riziko? Jak byla porovnána cena, termín, kvalita a bezpečnost? Jakou verzi dostala veřejnost? A kdo nese politickou odpovědnost za to, že výsledek vyvolal tak silné pochybnosti, že ho chtěl podle médií řešit i tehdejší premiér Andrej Babiš?
Bezpečnostní stát někdy musí pracovat s neveřejnými informacemi. Ale jakmile se za touto oponou objeví faktury za stovky milionů, musí být veřejné vysvětlení o to přesvědčivější. Tady přesvědčivé nebylo.
NCOZ případ odložila. Tečka? Ne tak rychle
Vyšetřování zakázky na školní testy bylo odloženo. ČT24 v roce 2022 informovala, že NCOZ neviděla důvod k zahájení trestního stíhání a rozhodnutí nabylo právní moci. ÚOHS podle stejného článku neshledal důvody k zahájení správního řízení.
Jenže absence trestního stíhání není certifikát dobrého hospodaření. Trestní právo je nejnižší patro veřejné odpovědnosti: řeší, zda je důvod někoho stíhat. Politická a správní odpovědnost má být vyšší. U zakázky za stovky milionů, která rozhodovala o provozu škol, nestačí, že to nakonec nebylo na obžalobu.
Stát nemá u takových nákupů obstát jen u policie. Má obstát i před rodičem, učitelem, daňovým poplatníkem a občanem, který musel poslouchat pravidla, jejichž logistické zajištění stát vysvětloval mlhavě.
Školní testy: nebyl to jen obchod, byl to zásah do života rodin
Školní testy se snadno zredukují na tabulku: dodavatel, cena, počet kusů, termín. Jenže pro běžné lidi to nebyla tabulka. Bylo to dítě u lavice, učitel s návodem v ruce, rodič v nejistotě, škola řešící logistiku, hygiena, ranní nervozita a další podmínka návratu do normálního života.
MŠMT v dubnu 2021 vydalo právní stanovisko k povinnému testování žáků a režimovým opatřením ve školách. Samotný fakt, že takové stanovisko vznikalo jako reakce na spory a dezinformace, ukazuje, jak citlivý zásah do života škol to byl.
Právě proto měl být nákup testů neprůstřelný. Ne „nějak obhajitelný“. Ne „nakonec ne trestný“. Ne „všechno bylo podle zákona“. Neprůstřelný.
Když stát postaví návrat dětí do škol na testech za stovky milionů korun, musí být výběr dodavatele čitelný, srozumitelný a veřejně obhajitelný. U Tardigradu vznikl opak: podezření, mediální tlak, policejní prověřování, odložený případ a pachuť, že veřejnost se víc dozvěděla z novin než z jasného státního účtu.
Vnitro jako stroj nouzového státu
U Hamáčka je nejdůležitější pochopit roli ministerstva vnitra. Vnitro v covidu nebylo jen kancelář s razítky. Bylo to operační centrum. Mělo krizový štáb, policii, hasiče, hranice, distribuci, bezpečnostní komunikaci a část výkonu státní moci v terénu.
Ministerstvo vnitra samo uvedlo, že policie během krize provedla 970 tisíc kontrol dodržování nařízení vlády. Ve stejné zprávě, v níž se mluví o nákupech a distribuci za 4,6 miliardy korun, se mluví i o 2 000 policistech na hranicích, 40tisícovém policejním sboru a tisících přestupků či správních deliktů.
Policie během krize provedla 970 tisíc kontrol dodržování nařízení vlády.
Peníze daňových poplatníků zatím padaly do covidové propasti.
To je výmluvný detail. V jedné resortní zprávě se potkává celý covidový stát: nákupy, distribuce, hranice, kontroly, přestupky, policejní výkon. Vnitro nebylo jen sklad. Bylo i ruka, která pravidla vymáhala.
A tady vzniká dvojí metr nouzového státu. Občan měl mít správně nasazenou roušku, správný důvod cesty, správný test, správný termín, správné potvrzení. Stát měl mít správně připravené sklady, smlouvy, doklady, ceny a kontrolu dodavatelů. První vymáhal přísně. Druhé často vysvětloval až po kontrole NKÚ.
Test, očkování, prodělání: Hamáčkova odpovědnost má hranice, ale ne mizí
Je potřeba oddělit dvě roviny. Hamáček nebyl ministrem zdravotnictví a nebyl hlavním autorem pozdějších pravidel typu O-T-N nebo O-N. Přímá odpovědnost za zdravotnická mimořádná opatření, uznávání očkování, testů, prodělání nemoci nebo protilátek ležela hlavně na ministerstvu zdravotnictví.
To ale neznamená, že Hamáček stojí mimo celý problém. Jeho vnitro bylo jednou z rukou státu, která krizová pravidla pomáhala organizačně a silově prosazovat. Policie kontrolovala dodržování opatření. Hasiči distribuovali testy a pomůcky. Krizový štáb koordinoval. Vnitro bylo u výkonu moci, která zasahovala do škol, práce, cestování a běžného života.
A právě tady je nutné připomenout širší občanskou zkušenost. Stát pracoval s denními daty o nakažených, hospitalizovaných, zemřelých, později také s údaji o očkování a testování. Zároveň bylo z medicínského hlediska zřejmé, že očkování není absolutní bariérou infekce ani přenosu, i když snižovalo riziko těžkého průběhu a podle tehdejších poznatků i riziko dalšího šíření. Přesto se z očkování postupně stala nejen zdravotní ochrana, ale i administrativní vstupenka do normálnějšího života.
Když se z rizika stane průkazka
Režimy testů, očkování a prodělání nemoci měly epidemickou logiku. Problém byl v tom, že se často měnily v úřední automat. Čerstvý test měl omezenou platnost. Prodělání nemoci se uznávalo jen za stanovených podmínek. Protilátky se dlouho nevešly do jednoduché politické šablony. A kdo neměl správný status, ten narážel na omezení, testování, vysvětlování a v některých pracovních prostředích také na tlak, který část lidí vnímala jako šikanózní.
Nejvyšší správní soud později konstatoval nezákonnost mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví, které mezi podmínky vstupu do některých vnitřních prostor nebo na hromadné akce nezahrnulo laboratorní test na protilátky. To není Hamáčkovo opatření. Ale je to součást stejného covidového státu, jehož silovou a logistickou část v první fázi zosobňovalo právě vnitro.
Hamáčkova odpovědnost tedy není v tom, že by osobně vymýšlel každou pozdější diskriminační nebo spornou zdravotnickou podmínku. Je v tom, že patřil k tvářím a organizátorům nouzového státu, který lidem ukládal mimořádné povinnosti a zároveň nebyl schopen stejně přísně vyúčtovat vlastní nákupy a rozhodnutí.
To je pro tuto sérii podstatné: covid nebyl jen medicínský spor. Byl to test, jak stát zachází s lidmi, mocí a penězi.
Nanomasky a „spřízněná firma“: vedlejší větev, která do spisu patří
Hamáčkův spis není jen Tardigrad. iROZHLAS v říjnu 2021 popsal nákup nanomasek za 16 milionů korun bez výběrového řízení. Masky měly sloužit policistům při kontrolách karantén a izolací. Podle iROZHLASu smlouvu oproti zvyklostem podepsal sám Hamáček a nanomasky ministerstvo nakoupilo od firmy WPA Nanotechnologies; v její mateřské společnosti měl pracovat Hamáčkův stranický kolega Ivo Grüner z plzeňské ČSSD.
Jako politický detail je to významné. V době, kdy policie měla intenzivně kontrolovat karantény a izolace, ministr vnitra nakoupil ochranné prostředky bez soutěže a média popsala vazbu dodavatele přes stranického kolegu.
Policie intenzivně kontrolovala karantény a izolace a ministr vnitra nakoupil ochranné prostředky bez soutěže přes stranického kolegu.
To je přesně typ situace, která měla být vysvětlena jednoduše, rychle a úplně. Pokud byla zakázka nezbytná, proč bez soutěže? Pokud byla firma nejlepší, podle jakých kritérií? Pokud vazba přes stranického kolegu nehrála roli, jak to stát doložil? A pokud některé kraje podle iROZHLASu dostaly více nanomasek, než kolik zde proběhlo kontrol, kdo plánoval potřebu a kdo ji kontroloval?
Covidový stát nemůže říkat občanům „důvěřujte nám“ a zároveň nechávat kolem vlastních zakázek pachuť politických známostí.
Lovosice: silový stát, který pak platil odškodnění
Do Hamáčkova spisu patří i epizoda se zajištěnými rouškami ve skladu v Lovosicích. Ministerstvo vnitra v březnu 2020 prezentovalo zásah jako krok proti nemorálnímu obohacování v době, kdy byli zdravotníci i občané v ohrožení. Později ale média popsala, že stát za zabavené roušky vyplatil odškodnění 26,4 milionu korun, přičemž podle zjištění Aktuálně.cz a Hospodářských novin měly původní roušky v Číně stát necelých 10 tisíc eur, tedy podstatně méně.
Tady nejde o to dělat z jednoho zásahu celý obraz pandemie. Jde o model: stát v nouzi zasáhl silově, veřejně to prezentoval jako ochranu před překupníky, a později se ukázalo, že účet je podstatně složitější. Znovu: nejasný tok zboží, peněz, vlastnictví, odpovědnosti a vysvětlení.
Jestliže stát v krizi zasahuje tvrdě, musí po sobě nechat tvrdě doložitelnou stopu. Ne jen tiskovou větu.
Co je doloženo natvrdo
Doloženo je, že vláda 30. března 2020 jmenovala Jana Hamáčka předsedou Ústředního krizového štábu.
Doloženo je, že ministerstvo vnitra samo prezentovalo ÚKŠ jako orgán, který koordinoval nákupy a distribuci ochranných pomůcek, splnil 60 úkolů a zajistil a rozvezl prostředky za 4,6 miliardy korun.
Doloženo je, že NKÚ zjistil nepřipravenost státu, neaktualizovaný pandemický plán, minimální zásoby respirátorů, chaotické nákupy, nespolupracující nákupní týmy ministerstva zdravotnictví a vnitra, cenové rozdíly, problémy s kvalitou i dokumentací.
Doloženo je, že ministerstvo vnitra vybralo pro školní testy firmu Tardigrad International Consulting a oficiálně uvedlo cenu 65 Kč za test a celkový objem 3,654 milionu testů.
Doloženo je, že registr smluv obsahuje smlouvu ministerstva vnitra s Tardigrad International Consulting na nákup testovacích sad v hodnotě 237 539 250 Kč.
Doloženo je, že zakázka na školní testy vyvolala pochybnosti, prověřovala ji NCOZ a případ byl později odložen bez zahájení trestního stíhání; ÚOHS neshledal důvody k zahájení správního řízení.
Doloženo je, že média popsala i další sporné nákupní epizody Hamáčkova vnitra: smluvní nejasnost kolem roušek za zhruba 80 Kč, nanomasky za 16 milionů bez soutěže a kompenzaci 26,4 milionu korun za zabavené roušky (Seznam Zprávy; iRozhlas; Aktualne.cz).
Součet těchto epizod ukazuje prostředí, v němž se mimořádná moc, mimořádné peníze a mimořádná rychlost příliš často potkávaly s nedostatečnou průhledností.
Co zůstává nevysvětleno
Nevysvětleno zůstává, proč stát nevstoupil do pandemie s připravenými zásobami a aktualizovaným plánem, když právě pro podobné situace krizové plánování existuje.
Nevysvětleno zůstává, proč nákupní týmy ministerstva zdravotnictví a vnitra podle NKÚ nespolupracovaly, přestože nakupovaly v jednom státě, pro jednu krizi a za veřejné peníze.
Nevysvětleno zůstává, proč veřejnost dodnes nemá jednoduchý, přehledný a srozumitelný účet: kolik přesně stát za jednotlivé typy pomůcek zaplatil, jak se ceny lišily podle dodavatelů, kde byly problémy s kvalitou, kdo rozhodoval a kdo politicky ručil.
Nevysvětleno zůstává, proč zakázka na školní testy musela skončit tak, že veřejnost dostala více pochybností než jistoty. Pokud byl Tardigrad nejlepší a Chironax bezpečnostní riziko, stát měl být schopen tuto volbu vysvětlit tak, aby nezůstala pachuť černé skříňky.
A nevysvětleno zůstává i něco obecnějšího: proč se lidem v covidu tak snadno říkalo, co nesmějí, ale tak těžko se jim ukazovalo, kdo přesně rozhodoval o miliardách.
Proč to připomínat dnes
Protože covidové účty nejsou uzavřené tím, že se roušky vyhodily, testy zmizely ze škol a červený svetr skončil ve skříni. Zůstala zkušenost s tím, jak rychle stát dokáže omezit občany — a jak pomalu potom dokáže vyúčtovat vlastní rozhodnutí.
Hamáček navíc není jen historická postava z plakátu ČSSD. Po odchodu z vrcholné politiky se přesunul do bezpečnostně-průmyslového prostředí. E15 v roce 2024 napsala, že se stal ředitelem pro vnější vztahy skupiny Czechoslovak Group podnikatele Michala Strnada; jeho agenda měla zahrnovat vztahy s oborovými asociacemi, vládními institucemi, podnikatelskými delegacemi a sledování regulace a legislativy.
Bývalí politici často odcházejí do byznysu a bezpečnostní či obranný průmysl přirozeně hledá lidi se zkušeností se státem. Právě proto je ale veřejná paměť důležitá. Kdo v krizi spravoval moc, bezpečnost, logistiku a kontakty na stát, nemizí z veřejného prostoru jen proto, že už nesedí ve vládě.
Covidové účty se mají připomínat ne kvůli osobní pomstě. Ale proto, aby se lidé, kteří tehdy veleli, netvářili jako neproblematické autority bez minulosti.
Závěr: svetr nestačí, účet zůstává
Hamáčkův covidový spis není jednoduchý. V první covidové vlně nestačilo nakupovat jako za normálních časů. Stát byl v reálné nouzi. Ochranné pomůcky chyběly. Lidé v terénu odváděli práci, bez níž by se systém sesypal ještě víc.
Jenže právě proto se ptáme po politické odpovědnosti za vrchní patra systému.
Tu odpovědnost nesou lidé nahoře. Vláda Andreje Babiše, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra, krizové štáby, komise, podepisující osoby a politici, kteří z krizové logistiky dělali veřejný obraz své schopnosti.
Odpovědnost nese vláda Andreje Babiše, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra, krizové štáby, komise, podepisující osoby a politici, kteří z krizové logistiky dělali veřejný obraz své schopnosti.
Jan Hamáček byl jednou z tváří tohoto obrazu. A proto musí zůstat i jednou z tváří účtu.
Červený svetr byl fotogenický. Letecký most byl viditelný. Ale veřejná paměť nesmí končit u fotografie. Musí pokračovat otázkou: kdo tehdy získal mimořádnou moc, kdo získal mimořádné peníze a kdo za mimořádná rozhodnutí nesl skutečnou odpovědnost?
U Hamáčka zní odpověď nepohodlně: moc byla viditelná, peníze byly obrovské, ale odpovědnost se příliš často rozpustila mezi resorty, komise, nouzový stav a větu, že tehdy přece nebyl čas.
Jenže právě v krizi se pozná stát. Ne podle svetru. Podle účtů.
Zdroje a kontext
[1] Vláda České republiky: Tisková konference po jednání vlády, 30. března 2020https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konference-po-jednani-vlady–30–brezna-2020-180704/ [2] Ministerstvo vnitra: Jan Hamáček: Ústřední krizový štáb ukázal svou opodstatněnost a zabránil nedostatku ochranných prostředků, 11. června 2020
https://mv.gov.cz/clanek/jan-hamacek-ustredni-krizovy-stab-ukazal-svou-opodstatnenost-a-zabranil-nedostatku-ochrannych-prostredku.aspx [3] Vláda České republiky: Tisková konference po mimořádném jednání vlády, 17. března 2020
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konference-po-mimoradnem-jednani-vlady–17–brezna-2020-180412/ [4] Nejvyšší kontrolní úřad: Stát podcenil přípravu na pandemii. Nákupy ochranných pomůcek provázel chaos, výrazné cenové rozdíly, nedostatky v jejich kvalitě i problémy s dopravou, 22. března 2021
https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/stat-podcenil-pripravu-na-pandemii–nakupy-ochrannych-pomucek-provazel-chaos–vyrazne-cenove-rozdily–nedostatky-v-jejich-kvalite-i-problemy-s-dopravo-id11735/ [5] Ministerstvo vnitra: Prvních 800 tisíc antigenních testů pro samotestování žáků ve školách získá Česko do 28. února, 19. února 2021
https://mv.gov.cz/clanek/prvnich-800-tisic-antigennich-testu-pro-samotestovani-zaku-ve-skolach-ziska-cesko-do-28-unora.aspx [6] Registr smluv: Ministerstvo vnitra – KS nákup testovacích sad, smlouva s Tardigrad International Consulting s.r.o., zveřejněno 26. února 2021
https://smlouvy.gov.cz/smlouva/15634283 [7] Seznam Zprávy: Testy školám dodá firma, která nesplnila podmínky soutěže, 19. února 2021
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sporny-tendr-testy-skolam-doda-firma-ktera-nesplnila-podminky-souteze-143242 [8] ČT24: NCOZ odložila vyšetřování zakázky ministerstva vnitra na antigenní testy do škol, 27. června 2022
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ncoz-odlozila-vysetrovani-zakazky-ministerstva-vnitra-na-antigenni-testy-do-skol-19346 [9] iROZHLAS: Kdo dodá žákům testy na covid? Babiš žádá zrušení tendru ministerstva vnitra, 20. února 2021
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jan-hamacek-tendr-testovani-ve-skolach-firma-tardigrad-international-consulting_2102201128_dok [10] Seznam Zprávy: Vnitro nakoupilo roušky, 80 korun za kus. Jen omyl ve smlouvě, říká Hamáček, 28. dubna 2020
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vnitro-nakoupilo-rousky-80-korun-za-kus-jen-omyl-ve-smlouve-rika-hamacek-102798 [11] Seznam Zprávy: Nejdražší rouška na světě, nebo běžný respirátor? Záhada Hamáčkova nákupu v Číně, 2. května 2020
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nejdrazsi-rouska-na-svete-nebo-bezny-respirator-zahada-hamackova-nakupu-v-cine-103673 [12] iROZHLAS: Bez soutěže a od spřízněné firmy. Hamáček nakoupil nanomasky za 16 milionů, 25. října 2021
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jan-hamacek-nanomasky-nakup-spriznena-firma-soutez_2110250500_tzr [13] MŠMT: Právní opora k testování a režimovým opatřením ve školách, 9. dubna 2021
https://msmt.gov.cz/pravni-opora-k-testovani-a-rezimovym-opatrenim-ve-skolach [14] MŠMT: Manuál k provozu škol a testování, srpen 2021
https://edu.gov.cz/wp-content/uploads/2021/08/MSMT_Manual-k-provozu-skol-a-testovani.pdf [15] Zákony pro lidi: Rozsudek NSS 6 Ao 21/2021-23, protilátky a mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, 30. června 2021
https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nsscr/6-ao-21-2021-23 [16] ECDC: Risk of SARS-CoV-2 transmission from newly-infected individuals with documented previous infection or vaccination, 29. března 2021
https://www.ecdc.europa.eu/en/news-events/ecdc-report-examines-sars-cov-2-transmission-risk-vaccinated-previously-infected-individuals [17] Ministerstvo zdravotnictví / ÚZIS: COVID-19 v ČR – otevřené datové sady
https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19 [18] Aktuálně.cz: Za zabavené roušky Hamáček vyplatil 26 milionů advokátům Rusů, 25. března 2021
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/za-zabavene-rousky-hamacek-vyplatil-26-milionu/r~b8ac14b68b6111ebb98b0cc47ab5f122/ [19] Ministerstvo vnitra: Stop obchodu se zdravím. Ministr vnitra požádal o zajištění 680 tisíc roušek ve skladu v Lovosicích, 18. března 2020
https://mv.gov.cz/clanek/stop-obchodu-se-zdravim-ministr-vnitra-pozadal-o-zajisteni-680-tisic-rousek-ve-skladu-v-lovosicich.aspx [20] E15: Hamáček povýšil. Exministr vnitra se stal „specializovaným manažerem“ zbrojaře Strnada, 15. února 2024
https://www.e15.cz/byznys/hamacek-povysil-exministr-vnitra-se-stal-specializovanym-manazerem-zbrojare-strnada-1413633 [21] Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie (4. 7. 2026, Liberecké listy) [22] Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu (4. 7. 2026, Liberecké listy) [23] Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství (11. 7. 2026, Liberecké listy) [24] Covidové účty: Covidové účty: Petr Arenberger. Ministr na pár týdnů, otázky na několik let (18. 7. 2026, Liberecké listy)