Covidové účty: Alena Schillerová. Rekordní schodky a miliardy, které covid nevysvětlí
Stát během covidu musel pomáhat lidem a firmám, kterým sám omezil možnost pracovat a podnikat. Pod hlavičku pandemie se ale postupně dostaly také politické dárky, běžné výdaje a trvalé daňové změny. Alena Schillerová dnes znovu řídí Ministerstvo financí. Je proto čas otevřít její covidový účet.
- Kompenzační bonus pomohl postiženým podnikatelům, následná kontrola však pokryla jen malou část vyplacených peněz.
- NKÚ zjistil, že pod označení covid byly zahrnovány také výdaje, které s pandemií přímo nesouvisely.
- Zrušení superhrubé mzdy vytvořilo trvalý výpadek veřejných příjmů právě v době historických schodků.
Alena Schillerová nezavírala školy ani restaurace. Nenařizovala roušky, neposílala policisty kontrolovat hranice okresů a nerozhodovala o tom, kdo smí bez potvrzení ke kadeřníkovi. Měla však v rukou něco stejně podstatného: státní pokladnu.
Když vláda Andreje Babiše zastavila části ekonomiky, bylo nutné lidem a firmám pomoci. Nešlo o velkorysost vlády. Stát náhrady dlužil těm, kterým vlastními rozhodnutími znemožnil pracovat, podnikat nebo normálně poskytovat služby. Otázka tedy nezní, zda měla Schillerová utrácet. Utrácet musela.
Otázka zní jinak: Kolik z rekordních schodků bylo skutečnou cenou pandemie – a kolik byla běžná politika, volební rozdávání a trvalé oslabování příjmů státu, kterému covid poskytl pohodlnou kouřovou clonu?
Kolik z rekordních schodků bylo skutečnou cenou pandemie – a kolik byla běžná politika, volební rozdávání a trvalé oslabování příjmů státu, kterému covid poskytl pohodlnou kouřovou clonu?
Série Covidové účty se vrací k lidem, kteří v době pandemie dostali mimořádnou moc – a k otázce, kdo ji použil odpovědně, kdo chaoticky a kdo dodnes dluží vysvětlení. Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie
► Přečtěte si také: Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu
► Přečtěte si také: Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství
► Přečtěte si také: Covidové účty: Petr Arenberger. Ministr na pár týdnů, otázky na několik let
► Přečtěte si také: Covidové účty: Vlastimil Válek. Konec lockdownů, ne konec otázek
► Přečtěte si také: Covidové účty: Jan Hamáček. Červený svetr, letecký most a mlhavé nákupy
► Přečtěte si také: Covidové účty: Robert Plaga. Děti doma, školy nepřipravené a neústupně ustupující ministr
Stát zavřel ekonomiku a otevřel kasu
Původně schválený schodek státního rozpočtu na rok 2020 činil 40 miliard Kč. Po příchodu pandemie jej Poslanecká sněmovna postupně zvýšila na 200, 300 a nakonec 500 miliard Kč. Skutečný deficit dosáhl 367,4 miliardy Kč – tehdy nejhoršího výsledku v historii České republiky.
Samotný rekordní schodek ještě není důkazem špatného hospodaření. Stát čelil propadu příjmů, platil kompenzace, podporoval zaměstnanost a financoval zdravotní systém. V krizové situaci by bylo absurdní trvat na vyrovnaném rozpočtu a nechat zavřené firmy bez pomoci.
Jenže kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu ukázala podstatný problém: Ministerstvo financí prezentovalo jako opatření související s covidem také výdaje, které s pandemií přímo spojit nešlo. NKÚ mezi ně zařadil například jednorázový příspěvek důchodcům, oddlužení vybraných nemocnic nebo zvýšené výdaje na podporu potravinové soběstačnosti.
Kolik schodku skutečně způsobil covid? Přibližně tři pětiny
Státní rozpočet skončil v roce 2020 schodkem 367,4 miliardy Kč. Podle pokladního plnění Ministerstva financí však s pandemií přímo souviselo 218,1 miliardy Kč – přibližně 59 % celého deficitu. Covid tedy vysvětluje většinu rekordního schodku, nikoli však celý. Rozdíl mezi oběma částkami činí 149,3 miliardy Kč.
Těchto 149,3 miliardy nelze automaticky označit za promrhané peníze: rozpočet ovlivňovaly také jiné výpadky příjmů a výdaje, které měly vlastní důvody. Stejně nepřesné je ale veřejnosti podsouvat, že celý rekordní deficit byl nevyhnutelnou cenou epidemie. NKÚ navíc upozornil, že stát mezi covidová opatření započítal i položky, které podle kontrolorů s pandemií přímo nesouvisely. Virus vysvětluje velkou část schodku. Jako univerzální omluvenka pro všech 367,4 miliardy však neobstojí.
Covid nebyl univerzální účetní kolonka
Jednorázový příspěvek 5 000 Kč důchodcům, přezdívaný „rouškovné“, stál přibližně 15 miliard Kč. Vláda jej obhajovala mimo jiné vyššími životními náklady seniorů během pandemie. NKÚ však konstatoval, že tento výdaj nesouvisel přímo s opatřeními proti šíření covidu.
Pomoc seniorům může být legitimním politickým rozhodnutím. Problém nastává ve chvíli, kdy vláda takový výdaj schová do mimořádného pandemického účtu, a veřejnosti potom předkládá rekordní deficit jako cenu, kterou jednoduše nebylo možné obejít.
Stejně sporné bylo započítávání výdajů na oddlužení nemocnic nebo na zemědělské dotace. Neznamená to automaticky, že byly zbytečné. Znamená to, že covid se stal štítkem, pod který bylo možné zastrčit téměř cokoli, co vláda právě chtěla zaplatit.
Covid se stal štítkem, pod který bylo možné zastrčit téměř cokoli, co vláda právě chtěla zaplatit.
Přísnost pro občana, pružnost pro stát!
Občan musel přesně dokazovat, proč má nárok na kompenzaci za zavřenou provozovnu. Stát si mezitím do kolonky „covid“ připsal i patnáctimiliardový příspěvek důchodcům, oddlužení nemocnic a dotace na potravinovou soběstačnost. Přísnost směrem dolů, pružnost směrem nahoru – i tak vypadal covidový rozpočet.
Neznamená to, že všechny tyto výdaje byly zbytečné nebo nelegitimní. Znamená to, že vláda používala slovo „covid“ mnohem volněji při obhajobě vlastního utrácení než při posuzování nároku jednotlivého podnikatele. Živnostník musel doložit konkrétní újmu. Státu k označení výdaje za pandemický někdy stačila politická souvislost a vhodný příběh.
Klíčová čísla
- 367,4 miliardy Kč – schodek státního rozpočtu za rok 2020.
- Téměř 420 miliard Kč – schodek za rok 2021.
- Více než 218 miliard Kč – výdaje a výpadky příjmů přímo spojené s pandemií v roce 2020 podle NKÚ.
- 48,3 miliardy Kč – vyplacené kompenzační bonusy.
- 2,5 % – podíl vyplacené částky prověřený do konce července 2022.
- Přibližně 102 miliard Kč – odhadovaný výpadek příjmů po daňových změnách pro rok 2021.
- 600 milionů Kč – tehdejší odhad propadu daňových příjmů Libereckého kraje.
Půlbilionový limit: rezerva, nebo rozpočtový bianko šek?
Vláda potřebovala rezervu. Na jaře 2020 nikdo spolehlivě nevěděl, jak dlouho omezení potrvají, kolik firem bude potřebovat pomoc a jak hluboký bude propad ekonomiky. Navýšení povoleného schodku proto samo o sobě nebylo nerozumné.
Limit 500 miliard Kč ale představoval ohromný prostor, který vláda získala bez přesného plánu, jak bude využit. Rozpočet se přestal chovat jako konkrétní finanční plán a stal se širokým povolením utrácet podle vývoje událostí – a také podle momentálních politických priorit.
Schillerová tento přístup hájila potřebou „polštáře“ pro nejistý vývoj. Taková obhajoba má racionální základ. Ministryně financí však nemá odpovídat jen za to, zda vláda měla dostatek peněz. Odpovídá také za to, zda jsou výdaje přesně pojmenované, kontrolované, dočasné a skutečně odůvodněné krizí.
Právě toto rozlišení se začalo rozpadat.
Covid se stal rozpočtovým alibi.
Rok 2021 skončil dalším rekordním schodkem, tentokrát téměř 420 miliard Kč. NKÚ později upozornil, že skoro 90 % meziročního zvýšení celkových výdajů státního rozpočtu v roce 2021 nesouviselo s výdaji na boj proti pandemii.
Covid tak už nebyl jen zdravotní pohromou. Stal se také rozpočtovým alibi.
Kompenzační bonus pomohl. Kontrola kulhala za ním
Ne všechno, co Ministerstvo financí během pandemie připravilo, selhalo.
Kompenzační bonus pro osoby samostatně výdělečně činné, společníky malých společností a pracovníky na dohody byl jednoduchým a rychlým způsobem, jak dostat pomoc k lidem zasaženým vládními zákazy. V letech 2020 až 2022 stát vyplatil téměř 2,95 milionu bonusů v celkové hodnotě 48,3 miliardy Kč.
NKÚ dospěl k závěru, že program svůj základní účel splnil. Pomohl zmírnit dopady omezení na podnikatele a další postižené skupiny. To je třeba říct jasně: kompenzační bonus nebyl fiasko ani bezúčelné rozhazování.
Byl však nastaven tak jednoduše a vyplácen tak rychle, že stát kontroloval oprávněnost žádostí především zpětně. Do konce července 2022 správci bonusu prověřili jen 2,5 % celkové vyplacené částky, tedy přibližně 1,2 miliardy Kč. Na základě kontrol požadovala finanční správa vrátit asi 133,2 milionu Kč.
NKÚ navíc upozornil na subjekty, u nichž vzniklo podezření, že zahájily podnikatelskou činnost především proto, aby mohly bonus čerpat.
Tady není poctivým závěrem tvrzení, že Schillerová rozdala desítky miliard podvodníkům. Poctivý závěr je nepříjemnější:
Pomoc fungovala, protože byla rychlá a jednoduchá. Stejné vlastnosti ale otevřely dveře ke zneužití a následná kontrola postupovala výrazně pomaleji než výplata peněz.
V krizi lze rychlost upřednostnit před důkladnou kontrolou. Nelze však následnou kontrolu zanedbat a potom se tvářit, že vyplacením peněz práce státu skončila.
Odměny širokou lopatou: desetitisíce dostala i nemocniční administrativa
V březnu 2021 vláda vyčlenila ze státního rozpočtu 12,2 miliardy Kč na mimořádné odměny zaměstnanců poskytovatelů lůžkové péče. Zdravotničtí pracovníci mohli podle odpracovaných hodin získat až 75 000 Kč, nezdravotničtí zaměstnanci při plném úvazku 30 000 Kč. Program tak nebyl omezen pouze na lékaře, sestry a sanitáře, kteří osobně pečovali o nakažené pacienty. Zahrnul také administrativní, technický a provozní personál nemocnic; rozhodující byl pracovní poměr, úvazek a odpracované hodiny u příslušného poskytovatele, nikoli doložená míra osobního kontaktu s covidem.
Tak široké pojetí mělo obhajitelný důvod: přetížená nemocnice nefunguje bez laboratoří, úklidu, techniků, účetních ani dalších zaměstnanců v zázemí. Přesto vláda rozdělovala peníze velmi hrubým sítem. Vedle lidí vystavených infekci, vyčerpání a mimořádným službám dostali desetitisícové částky i zaměstnanci, jejichž pracovní riziko a zátěž mohly být nesrovnatelně nižší. Místo přesného ocenění skutečného nasazení vznikla do značné míry plošná prémie za příslušnost k nemocničnímu provozu. Kritéria připravovalo především Ministerstvo zdravotnictví a rozhodla o nich celá Babišova vláda; Schillerové odpovědnost spočívá v tom, že jako ministryně financí pomohla zajistit a politicky krýt další mnohamiliardový výdaj ze státního rozpočtu.
Největší účet nevznikl výdajem, ale trvalým výpadkem příjmů
Nejzávažnějším finančním rozhodnutím covidového období nebylo „rouškovné“ ani kompenzační bonus. Bylo jím zrušení zdanění superhrubé mzdy.
Vláda zrušení superhrubé mzdy slibovala již před pandemií. Původně ale počítala se sazbami 19 a 23 %. V roce 2020 přišel Andrej Babiš s poslaneckým pozměňovacím návrhem, který zavedl sazby 15 a 23 %. K návrhu se přidalo zvýšení základní slevy na poplatníka.
Výsledkem nebyla jednorázová krizová pomoc. Vzniklo trvalé snížení daňových příjmů, přijaté uprostřed mimořádného zadlužování a bez standardně připravené daňové reformy s úplným vyhodnocením dopadů.
Národní rozpočtová rada před schválením varovala, že čistý výpadek příjmů veřejných rozpočtů překročí 100 miliard Kč ročně a že změna dál zvýší zadlužení. Její studie odhadovala pro rok 2021 snížení daňových příjmů přibližně o 102 miliard Kč.
Schillerová změnu obhajovala tím, že lidem zůstane více peněz, zvýší se spotřeba a ekonomika dostane impuls. To není nesmyslný argument. Snížení zdanění práce může mít ekonomický smysl.
Jenže načasování a způsob provedení byly rozpočtově hazardní. V době, kdy nikdo nevěděl, jak dlouho bude stát financovat kompenzace a zdravotní krizi, vláda zároveň trvale osekala své příjmy.
Je to podobné, jako kdyby rodina přišla o část příjmů, očekávala další mimořádné výdaje – a současně se dobrovolně vzdala významné části výplaty i na všechny další roky.
Hlavní postpandemické dědictví: výdaje skončily, výpadek příjmů zůstal
Pandemie nebyla původem myšlenky zrušit superhrubou mzdu. Vláda o změně mluvila už dříve. Covid však vytvořil politickou atmosféru, v níž bylo možné trvalé snížení daní prodat jako rychlou pomoc ekonomice. Dočasné kompenzace jednou skončily, ale výpadek daňových příjmů pokračoval i po otevření obchodů a restaurací. Národní rozpočtová rada proto později označila zrušení zdanění superhrubé mzdy přímo za hlavní rozpočtové „dědictví“ pandemie: významně snížilo příjmy veřejných institucí také v postpandemických letech a přispělo k růstu dluhu i úrokových nákladů.
Právě zde je covidový účet Schillerové nejhlubší. Ne v tom, že stát na několik měsíců poslal peníze zavřenému podnikateli, ale v tom, že uprostřed mimořádné krize podpořila změnu, která veřejným rozpočtům odebírala zhruba 90 až 100 miliard Kč ročně i poté, co krize odezněla. Záchranná pomoc měla datum spotřeby. Daňový výpadek nikoli. Z nouzového stimulu se stal trvalý otvor ve státní pokladně – a jeho část dnes stát znovu zalepuje vyššími daněmi, škrty a dalším dluhem.
Z nouzového stimulu se stal trvalý otvor ve státní pokladně – a jeho část dnes stát znovu zalepuje vyššími daněmi, škrty a dalším dluhem.
Daňová pomoc nebyla pro všechny stejná
Zrušení superhrubé mzdy bylo prezentováno jako pomoc pracujícím lidem. Skutečně zvýšilo čisté příjmy zaměstnanců. Ne všem však pomohlo stejně.
Výpočty Národní rozpočtové rady ukázaly, že nejchudší desetina domácností měla získat v průměru přibližně 230 Kč měsíčně, zatímco desetina domácností s nejvyššími příjmy kolem 6 220 Kč. Reforma podle rady snižovala progresivitu daňového systému a zvyšovala příjmovou nerovnost.
Stát tak na jedné straně posílal drobným živnostníkům dočasný a podmíněný bonus za provozovny uzavřené vládou. Na druhé straně prosadil trvalou daňovou změnu, jejíž nejvyšší absolutní přínos získali lidé s nejvyššími příjmy.
To není tajné spiknutí ani důkaz, že reforma byla napsána pro konkrétní firmu. Ve veřejných dokumentech není doloženo, že by zrušení superhrubé mzdy poskytlo zvláštní cílenou výhodu Agrofertu nebo jiným firmám Andreje Babiše. Primárním příjemcem úlevy byli zaměstnanci, nikoli jejich zaměstnavatelé.
Politický prospěch je však zřejmý: vláda mohla před volbami říct milionům zaměstnanců, že jim zvýšila čistou mzdu. Účet nezmizel. Pouze se přesunul do budoucích deficitů.
Kde končí Babiš a začíná Schillerová?
Hlavním politickým autorem sazeb 15 a 23 % byl Andrej Babiš. Návrh podal jako poslanec a premiér. Daňový balíček následně schválila Poslanecká sněmovna a Senát jej vrátil s úpravami.
Bylo by proto nepřesné tvrdit, že Alena Schillerová sama zrušila superhrubou mzdu nebo sama vytvořila stomiliardový výpadek.
Stejně nepřesné by ale bylo představovat ji jako bezmocnou účetní, která pouze zaznamenávala rozhodnutí premiéra.
Byla ministryní financí, místopředsedkyní vlády a hlavní politickou reprezentantkou resortu. Ministerstvo financí dalo klíčové změně kladné stanovisko a Schillerová ji veřejně obhajovala. Dodala jí odborné a institucionální krytí.
Babiš poskytl politický impulz. Poslanci opatření schválili. Schillerová pomohla přesvědčit veřejnost, že je takový zásah do příjmů státu správný a bezpečný.
Odpovědnost je sdílená a nesmí se však rozpustit v mlhavé anonymitě.
Otevřené otázky
- Jak Ministerstvo financí dnes vyhodnocuje dlouhodobé dopady zrušení superhrubé mzdy?
- Které covidové programy prošly úplnou následnou kontrolou?
- Jaká část neoprávněně vyplacených bonusů byla nakonec vymožena?
- Jak Schillerová hodnotí závěry NKÚ, že část vykazovaných covidových výdajů s pandemií přímo nesouvisela?
- Jaké mechanismy mají dnes zabránit opakování rozpočtové mlhy při další krizi?
Část účtu dopadla na kraje a obce
Rozhodnutí státu se nepromítala jen do pražských rozpočtových tabulek. Výpadek sdílených daní zasahoval také kraje a obce, které financují školy, sociální služby, dopravu, silnice nebo nemocnice.
Liberecký kraj v červnu 2020 odhadoval, že jeho daňové příjmy klesnou za celý rok přibližně o 600 milionů Kč, tedy o 16,7 % oproti předchozímu roku. Šlo o tehdejší krizový odhad, nikoli konečný výsledek. Dobře ale ukazuje, s jakou nejistotou samosprávy pracovaly.
V listopadu 2020 požadovali představitelé Libereckého kraje jednorázovou kompenzaci 300 Kč na obyvatele kvůli dopadům kompenzačního bonusu a systémovou náhradu výpadků spojených se zrušením superhrubé mzdy. Celkový dopad daňové změny na rozpočty krajů tehdy odhadovali na 8,5 miliardy Kč ročně.
Stát tedy rozdával peníze jednou rukou, ale část nákladů odčerpával z příjmů jiné úrovně veřejné správy. Kraje a obce pak musely čekat, zda jim vláda výpadek nahradí.
I to je důležitá část covidového účtu: peníze nezmizely jen z abstraktní státní kasy. Chyběly nebo mohly chybět v rozpočtech institucí, které lidé používají každý den.
Dluh se více než zdvojnásobil. Úroky už stojí téměř 100 miliard ročně
Na konci roku 2019 činil státní dluh 1,640 bilionu Kč. Po dvou covidových letech dosáhl 2,466 bilionu – během let 2020 a 2021 tedy vzrostl o více než 825 miliard Kč. Růst pokračoval i za dalších vlád a na konci roku 2025 už státní dluh činil 3,678 bilionu Kč. Proti poslednímu předcovidovému roku se tak více než zdvojnásobil.
S rostoucím dluhem přišel účet za jeho financování. Zatímco v roce 2019 vydal stát na čistou obsluhu dluhu 39,55 miliardy Kč, v roce 2025 to bylo 98,13 miliardy. Samotné úrokové výdaje dosáhly téměř 98 miliard Kč. Celý nárůst nelze připsat Schillerové ani covidu: pozdější schodky, inflace a vyšší úrokové sazby přidaly další náklady. Rekordní deficity let 2020 a 2021 však vytvořily podstatnou část dluhového základu, který stát splácí dodnes. Kompenzace skončily, ale úroky chodí každý rok – a peníze vydané věřitelům už nelze dát do škol, nemocnic, dopravy ani dalších veřejných služeb.
Vláda si neuvolnila jen peníze. Uvolnila si také pravidla
Na jaře 2020 vláda neotevřela pouze půlbilionový prostor ve státním rozpočtu. Prosadila také změnu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Přípustný strukturální deficit pro rok 2021 se zvýšil z 1 % na 4 % hrubého domácího produktu a návrat k původní hranici se rozložil až do roku 2027. Národní rozpočtová rada odhadla, že proti původním pravidlům tím vznikl v letech 2021–2027 prostor pro přibližně 650 miliard Kč dodatečných výdajů nebo daňových úlev. Nešlo tedy jen o jednorázovou výjimku na záchranu ekonomiky v prvních měsících pandemie. Vláda si dopředu uvolnila ruce také pro roky, kdy už měla mimořádná krize odeznívat.
V prosinci 2020 se pravidlo rozvolnilo znovu: pevný limit strukturálního deficitu pro rok 2021 ze zákona zmizel a další konsolidace se měla odvíjet od skutečně odhadnutého schodku, zlepšovaného pouze o půl procentního bodu ročně. Nešlo o zrušení zákonné dluhové brzdy, ale o oslabení výdajového mantinelu, který měl bránit tomu, aby se krizové schodky zabydlely natrvalo. Schillerová tak jako ministryně financí nepomáhala jen utrácet mimořádné peníze. Její resort pomohl přepsat pravidla, podle nichž měl stát po skončení mimořádné situace znovu začít brzdit.
Právě to je největší máslo na hlavě tehdejší ministryně financí: stát nejen zadlužila krizová opatření, ale vláda si současně změkčila pravidla návratu k odpovědnějšímu hospodaření.
Schillerová může oprávněně namítat, že v pandemii bylo nutné chránit zaměstnanost, firmy a příjmy domácností. Může ukázat, že česká ekonomika se po krizi poměrně rychle zotavila. Nemůže však celý účet schovat za virus, protože kontrolní instituce doložily, že významná část růstu výdajů a dlouhodobého zhoršení rozpočtů s přímým bojem proti covidu nesouvisela.
Malý účet proti miliardám. Velký symbol politického stylu přehnané sebeprezentace
Od září 2020 do listopadu 2021 zaplatilo Ministerstvo financí dvěma zaměstnancům zajišťujícím fotografie a videa celkem 1 930 769 Kč na platech a odměnách, bez povinných odvodů. Interní audit následně označil za vysoce závažná dvě zjištění: vytvořený obsah byl opakovaně – a někdy výlučně – používán na sociálních sítích, které ministerstvo nevlastnilo ani oficiálně nespravovalo, a oba pracovníci měli nestandardní platové zařazení i způsob personálního řízení. Audit také uvedl, že jejich každodenní agenda byla dominantně řízena přímo tehdejší ministryní.
Proti stovkám miliard ve schodcích jde téměř o drobné. Právě proto případ funguje jako výmluvná miniatura: v době, kdy Schillerová občanům vysvětlovala nutnost rekordního zadlužování, státní úřad platil profesionální výrobu obsahu, který budoval také její osobní politický obraz. Policie později nedospěla k závěru, že se stal trestný čin.
Trestný čin to sice podle policie nebyl, ale byla to trapná ukázka rozostřené hranice mezi komunikací státu a sebeprezentací političky.
Ministryně se vrátila. Otázky zůstaly
Alena Schillerová byla 15. prosince 2025 znovu jmenována ministryní financí a místopředsedkyní vlády. Není tedy jen postavou z pandemického archivu. Opět drží klíče od státní pokladny.
Její ministerstvo dnes slibuje transparentní rozpočtování, boj proti šedé ekonomice a návrat veřejných financí blíže k rovnováze. Takové cíle znějí správně. O to důležitější je ptát se, jak se slučují s její vlastní bilancí z let 2020 a 2021.
Jak se slučují dnešní politické sliby Schillerové s její vlastní bilancí z let 2020 a 2021?
Poučila se z toho, že mimořádná pomoc nesmí splývat s běžným politickým utrácením? Přijala, že trvalé daňové škrty nelze vydávat za dočasné krizové opatření? A dokáže dnes sestavovat rozpočet tak, aby se čísla nejprve nepřizpůsobila politickému přání a teprve potom realitě?
Covidový účet Aleny Schillerové není jednoduchou žalobou na ministryni, která během krize utrácela. Kdyby neutratila nic, selhala by ještě hůř.
Je to účet za rozmazání hranice mezi nezbytnou pomocí a politickým rozdáváním, za příliš pomalou kontrolu části kompenzací, a především za podporu trvalého daňového zásahu v okamžiku, kdy stát současně vytvářel historické schodky.
Pomoc v krizi byla správná. Rozpočtová mlha správná nebyla.
Kdo rozhoduje o stovkách miliard korun, nemůže po letech odpovědět, že byla pandemie a všechno ostatní jsou jen účetní podrobnosti. Občanům stát jejich povinnosti počítal přesně. Stejnou přesnost je nutné požadovat také po těch, kteří spravovali jejich peníze.
Covid byl pro státní kasu nouzový stav. Neměl se stát nouzovou výmluvou.
Otázky a odpovědi
Byla veškerá pomoc během covidu zbytečná?
Ne. Kompenzace byly nezbytné, protože stát lidem a firmám omezil možnost pracovat. NKÚ potvrdil, že kompenzační bonus svůj hlavní účel splnil.
Způsobila Schillerová sama rekordní schodky?
Ne. O rozpočtech rozhodovala vláda a Parlament a významnou roli měl premiér Andrej Babiš. Schillerová však jako ministryně financí nesla hlavní resortní a politickou odpovědnost.
Byl celý schodek způsoben covidem?
Ne. Kontrolní zjištění ukazují, že část výdajů vykazovaných jako covidová s pandemií přímo nesouvisela a že velká část růstu výdajů v roce 2021 měla jiné příčiny.
Pomohlo zrušení superhrubé mzdy Babišovým firmám?
Není doloženo, že by změna byla cíleně vytvořena pro Agrofert nebo jiné konkrétní firmy. Přímými příjemci daňové úlevy byli zaměstnanci. Politicky však opatření umožnilo vládě zvýšit čisté mzdy před volbami.
Proč je téma aktuální dnes?
Protože Alena Schillerová je od 15. prosince 2025 znovu ministryní financí a opět rozhoduje o podobě státního rozpočtu.
Zdroje a kontext
[1] Nejvyšší kontrolní úřad: Stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2020 a shrnutí hospodaření státu.https://www.nku.cz/assets/publikace-a-dokumenty/stanoviska-nku-ke-statnimu-rozpoctu/stanovisko-k-szu-2020.pdf [2] Nejvyšší kontrolní úřad: Výroční zpráva NKÚ za rok 2021.
https://www.nku.cz/assets/publikace-a-dokumenty/vyrocni-zprava/vyrocni-zprava-nku-2021.pdf [3] Nejvyšší kontrolní úřad: Více než 48 miliard vyplacených jako kompenzace za covid-19 splnilo svůj účel. Někteří příjemci ale bonus zneužili, 29. května 2023.
https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/vice-nez-48-miliard-vyplacenych-jako-kompenzace-za-covid-19-splnilo-svuj-ucel–nekteri-prijemci-ale-bonus-zneuzili-id13211/ [4] Úřad Národní rozpočtové rady: Fiskální a distribuční dopady zrušení zdaňování superhrubé mzdy – aktualizace.
https://www.rozpoctovarada.cz/ke-stazeni/informacni-studie-fiskalni-a-distribucni-dopady-zruseni-zdanovani-superhrube-mzdy-aktualizace/ [5] Národní rozpočtová rada: Vyjádření k pozměňovacímu návrhu, který ruší zdaňování superhrubé mzdy a rozvolňuje fiskální pravidla, 26. října 2020.
https://www.rozpoctovarada.cz/vyjadreni-narodni-rozpoctove-rady-k-pozmenovacimu-navrhu-ktery-rusi-zdanovani-superhrube-mzdy-a-rozvolnuje-fiskalni-pravidla/ [6] Ministerstvo financí: veřejná vystoupení Aleny Schillerové ke zrušení superhrubé mzdy a podpoře ekonomiky.
https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/v-mediich/2020/schillerova-z-krize-se-muzeme-dostat-ryc-38731/ [7] Liberecký kraj: Propad daňových příjmů Libereckého kraje bude kvůli koronaviru na konci roku 600 milionů, 23. června 2020.
https://www.kraj-lbc.cz/aktuality/propad-danovych-prijmu-libereckeho-kraje-bude-kvuli-koronaviru-na-konci-roku-600-milionu-zastupitele-proto-schvalili-navrh-zakona-na-zmirneni-nasledku-n537223.htm [8] Liberecký kraj: usnesení zastupitelstva k dopadům kompenzačního bonusu a zrušení superhrubé mzdy, 24. listopadu 2020.
https://www.kraj-lbc.cz/getFile/case%3Ashow/id%3A560350/2020-12-04%2013%3A26%3A49.000000 [9] Ministerstvo financí: profesní profil Aleny Schillerové – jmenování ministryní financí 15. prosince 2025.
https://mf.gov.cz/cs/ministerstvo/zakladni-informace/organizacni-struktura/ministryne-financi/alena-schillerova [10] Ministerstvo financí: Čisté výdaje na obsluhu státního dluhu 1993–2025
https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/ciste-vydaje-na-obsluhu-statniho-dluhu [11] Ministerstvo financí: Struktura a vývoj státního dluhu – data za rok 2025. Státní dluh činil 1 640,2 miliardy Kč v roce 2019, 2 465,7 miliardy v roce 2021 a 3 677,6 miliardy Kč na konci roku 2025.
https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu [12] Národní rozpočtová rada: Zpráva o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za rok 2023, září 2024. Rada v ní označuje zrušení zdanění superhrubé mzdy za hlavní rozpočtové dědictví pandemie, které snížilo příjmy veřejných institucí i po jejím skončení.
https://www.rozpoctovarada.cz/ke-stazeni/zprava-nrr-o-plneni-pravidel-rozpoctove-odpovednosti-za-rok-2023/ [13] Vláda České republiky: Vláda schválila odměny pro zaměstnance ve zdravotnictví a v sociálních službách, 8. března 2021.
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-schvalila-odmeny-pro-zamestnance-ve-zdravotnictvi-a-v-socialnich-sluzbach–podnikatelum-pomohou-nove-programy-187170/ [14] Národní rozpočtová rada: Fiskální náklady pandemie COVID-19 v České republice, 2020. Rada odhadla, že dubnové rozvolnění strukturálního pravidla vytvořilo pro období 2021–2027 prostor přibližně 650 miliard Kč proti původnímu znění zákona.
https://www.rozpoctovarada.cz/ke-stazeni/informacni-studie-fiskalni-naklady-pandemie-covid-19-v-ceske-republice/ [15] Národní rozpočtová rada: Zpráva o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za rok 2021. Dokument popisuje obě novely: dubnové zvýšení limitu strukturálního deficitu z 1 % na 4 % HDP a prosincové vypuštění pevného limitu pro rok 2021.
https://www.rozpoctovarada.cz/ke-stazeni/zprava-narodni-rozpoctove-rady-o-plneni-pravidel-rozpoctove-odpovednosti-za-rok-2021/ [16] Ministerstvo financí: Interní audit odboru Vnější vztahy a komunikace, 15. února 2022.
Audit uvádí částku 1 930 769 Kč bez odvodů a dvě zjištění klasifikovaná vysokou závažností: využívání obsahu na účtech mimo oficiální správu ministerstva a nestandardní platové zařazení a personální řízení zaměstnanců.
https://mf.gov.cz/assets/attachments/Zprava_2022-02-15_Interni-audit-odboru-74.pdf [17] Seznam Zprávy: Policie případ fotografií Aleny Schillerové uložila, 20. května 2022.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-schillerovou-postih-za-fotky-neceka-policie-pripad-ulozila-203136 [18] Zákon č. 207/2020 Sb. – změna pravidel rozpočtové odpovědnosti [19] Covidové účty: Proč se vracíme k moci, zákazům a miliardám z pandemie [20] Covidové účty: Adam Vojtěch. Ministr, který je znovu u stejného stolu [21] Covidové účty: Roman Prymula. Tvář přísnosti a obraz papalášství [22] Covidové účty: Petr Arenberger. Ministr na pár týdnů, otázky na několik let [23] Covidové účty: Jan Hamáček. Červený svetr, letecký most a mlhavé nákupy