Když kontrola překáží: Babišova koalice a oslabování demokratických pojistek

Spory o Babišův střet zájmů, ochranu úředníků a financování médií mají společného víc, než se zdá. V sázce je schopnost veřejnosti kontrolovat moc a bránit zneužívání společných peněz. Některé pojistky už zeslábly, o dalších se rozhoduje, a proto má smysl vědět, kdo co mění a co od něj požadovat.

• Nový zákon už oslabil závaznost kontroly vybraných personálních zásahů ve státní správě; další zásadní změny zůstávají návrhy.
• U střetu zájmů, dotací a financování médií je třeba hodnotit skutečné účinky pravidel a vyžadovat doložené odůvodnění.
• Občanský tlak má konkrétní cíle: zveřejněné podklady, odpovědi poslanců, zachování účinných kontrol a otevřené projednání změn.

Ministerstvo zahraničí dostalo otázku, kdo rozhodl o nepřipuštění novinářky Deníku N na tiskovou konferenci 31. července. Odpovědělo stručně: „Šlo o politické rozhodnutí ministra zahraničních věcí Petra Macinky.“ Současně potvrdilo, že jeho hodnocení redakce nevycházelo ze soudního rozhodnutí, odborného posudku, metodiky ani konkrétního mediálního výstupu.

V jediné úřední odpovědi se ukázal problém, který přesahuje spor ministra s novináři. Veřejnou funkci provází povinnost snášet kontrolu, včetně otázek, které jsou jejímu držiteli nepříjemné. Když si politik začne osobně vybírat, kdo ho smí kontrolovat, ztrácí veřejnost část své ochrany. Volební vítězství mu přitom nedává stát do vlastnictví.

Stejným měřítkem je třeba posuzovat i změny zákonů: kdo po jejich přijetí získá větší volnost a kdo přijde o možnost účinně zasáhnout? Právě na této otázce se spojují Babišův střet zájmů, personální pravidla státní správy, státní firmy i budoucnost veřejnoprávních médií.

Kdo po přijetí nových zákonů získá větší volnost a kdo přijde o možnost účinně zasáhnout?

Babišův fond spor o střet zájmů neuzavřel

Andrej Babiš v únoru vložil Agrofert do svěřenského fondu RSVP Trust a střet zájmů odmítá. Evropská komise jeho řešení nepovažuje za dostatečné. Ve zveřejněném dopise ze 14. září generální ředitelka pro zemědělství Elisabeth Werner uvádí, že Komise po posouzení informací českých orgánů dospěla k závěru, že Babišova situace naplňuje střet zájmů podle unijního finančního nařízení. Přijatá opatření podle dopisu nestačí.

Ve veřejném vyjádření pro ČTK Komise použila opatrnější označení potenciálního střetu. Současně zopakovala výhradu ke svěřenskému fondu a mezi důvody uvedla, že potenciálními příjemci jsou Babišovi potomci. Podstata problému je srozumitelná: při posuzování střetu je třeba zkoumat i zachovaný osobní či rodinný zájem na majetku. Samotné převedení akcií na fond ještě neodpovídá na všechny otázky.

Střet zájmů není totéž co prokázaný úplatek. Preventivní pravidla mají chránit veřejné rozhodování dříve, než je nutné dokazovat konkrétní zneužití. Požadavek na účinné oddělení veřejné funkce a soukromého ekonomického zájmu proto nemůže premiér odbýt pouhým popřením.

Spor má také finanční důsledky. Státní zemědělský intervenční fond potvrdil, že Komise přerušila lhůtu pro proplacení přibližně 77 milionů korun vykázaných v souvislosti s Agrofertem za druhé čtvrtletí 2026. SZIF oprávněnost podpor hájí. Jde o prozatímní opatření, nikoli o definitivně ztracených 77 milionů. Už samotný spor však ukazuje, proč je řešení premiérova střetu záležitostí veřejných rozpočtů.

Menší dosah zákazu, kratší čas na vracení dotací

Právě v této situaci leží ve Sněmovně návrh Radka Vondráčka, Davida Pražáka, Marie Pošarové a Filipa Turka. Tisk 221 je stále před dokončeným prvním čtením. Vláda k němu zaujala neutrální stanovisko; jde o iniciativu poslanců.

Návrh ruší dosavadní plošný zákaz účasti vymezených firem spojených s členy vlády ve veřejných zakázkách a nahrazuje jej užším režimem. U dotací omezuje zákaz na nenárokové podpory a na vazbu skutečného majitele k ústřednímu správnímu úřadu, který vede. Obsahuje i nové oznamovací a kontrolní povinnosti. Celkovou kontrolu tedy neodstraňuje, mění však způsob a dosah prevence.

U předsedy vlády je slabina takového zúžení zřejmá. Premiérův politický vliv nekončí u dveří jeho vlastního úřadu. Zahrnuje směřování vlády, personální rozhodování a politické priority. Pravidlo, které tuto skutečnost nedostatečně zachytí, může být formálně úhledné a prakticky slabé.

Ještě konkrétnější je změna dotačních lhůt. U SZIF návrh nahrazuje desetiletou lhůtu k zahájení řízení o vrácení dotace čtyřletou; u evropských prostředků mění také počátek jejího běhu. Přechodné ustanovení výslovně zahrnuje dříve vyplacené dotace. Důvodová zpráva sama hovoří o „retroaktivitě ve prospěch příjemců dotace“.

To může uzavřít cestu k zahájení řízení o vrácení starších neoprávněných plateb. Přesný dopad na konkrétní kauzu závisí na jejích okolnostech a právním režimu; z textu nelze vyvodit automatické zastavení všech sporů Agrofertu. Občané však mají právo žádat přehled dotčených případů a vyčíslení veřejných peněz, o jejichž vymáhání se hraje.

Předkladatelé považují čtyři roky za dostatečné a deset let za neúčelně dlouhou dobu. Ministerstvo financí ale v připomínce doporučilo změny zákona o SZIF a rozpočtových pravidel vypustit. Namítalo nesoulad lhůt s dalšími předpisy včetně evropské úpravy a dopady mimo oblast dotací, které důvodová zpráva nepopsala.

Tady už nestačí politická fráze o zjednodušování.

Kdo chce omezit možnost státu získat zpět neoprávněně vyplacené peníze, musí přesvědčivě vysvětlit veřejný přínos.

Zvlášť když pravidla mohou prospět podnikatelskému okruhu předsedy vlády.

Z komise, která rozhodovala, je komise, kterou lze obejít

Změna ochrany vrcholných úředníků už platí. Zákon o státních zaměstnancích je účinný od 1. listopadu. Na jednom detailu lze dobře vidět, jak se pojistka oslabí, i když v zákoně nadále zůstane komise.

Dosavadní služební komise rozhodovala o vybraných odvoláních a skončeních služebního poměru nejvyšších úředníků. Nová úprava v těchto typech personálních zásahů požaduje vyjádření poradní komise. Od jejího stanoviska se lze s odůvodněním odchýlit. Pokud se do patnácti dnů nevyjádří, počítá se její mlčení jako kladné stanovisko.

Rozdíl mezi rozhodnutím a radou je pro člověka, který má odejít z funkce, zásadní. Ochrana před účelovým zásahem přichází o část své síly ještě předtím, než se odvolaný úředník vůbec může obrátit na soud. Zákon předložili Radek Vondráček, Renata Vesecká, Libor Vondráček a Zuzana Ožanová. Sněmovna jej prosadila i přes prezidentovo veto.

Zákon zachovává důvody odvolání, soudní ochranu i zákaz členství ve stranách pro vybrané vrcholné úředníky. Nelze tvrdit, že od listopadu může ministr bez důvodu propustit kohokoli. Přesto je přesun od rozhodujícího orgánu k poradnímu skutečnou změnou poměru sil.

Pro občana má ochrana odborného úředníka praktický smysl. Potřebuje člověka, který dokáže odmítnout problematickou zakázku nebo dotaci, i když na její schválení někdo politicky tlačí. Odbornost bez možnosti ustát takový tlak poskytuje slabší ochranu veřejným penězům.

Státní firmy nemají být odměnou pro stranické známé

Podobná otázka se otevírá u nominačního zákona. Zuzana Ožanová, Patrik Pařil a Renata Vesecká navrhli zrušit nominační zákon, který upravuje výběr osob do orgánů firem s majetkovou účastí státu. Tisk 116 prošel prvním čtením a má doporučení hospodářského výboru, schváleným zákonem se však nestal.

Předkladatelé uvádějí administrativní zátěž i to, že stanoviska Výboru pro personální nominace nejsou závazná. Zákonnou úpravu chtějí zrušit bez nové zákonné náhrady; odborný výběr má zajistit vnitřní nastavení vlády.

Jenže i nezávazné stanovisko může vytvořit veřejně dohledatelnou překážku. Ministr musí počítat s otázkou, proč prosadil kandidáta navzdory výhradám. Taková kontrola nemusí být dokonalá, aby měla smysl. Zrušení zákonné povinnosti navíc přesouvá pravidla k lidem, jejichž vlastní rozhodování se má prověřovat.

Právě zde je namístě požadovat opačný postup: předem zveřejněná kritéria, dohledatelné zkušenosti kandidátů, stanoviska a odůvodnění výsledného výběru. Státní podnik spravuje hodnotu, za kterou politici odpovídají občanům.

Český problém přitom nezačal s dnešní vládou. OECD letos uvedla, že u sledovaných pravidel střetu zájmů Česko splňuje všechna formální kritéria, ale v jejich praktickém uplatňování jen 56 procent. Z oznámení podaných v každém z let 2023 a 2024 bylo ověřeno méně než jedno procento. Jde o dlouhodobou slabinu, nikoli hodnocení výkonu Babišova kabinetu v roce 2026. O to naléhavější je požadavek, aby nové změny skutečnou kontrolu posilovaly.

ČT a rozhlas potřebují víc než příslib peněz

U veřejnoprávních médií je třeba začít praktickým faktem: poplatky zrušeny nejsou. Vládní tisk 231 prošel 24. října prvním čtením, výbor projednávání přerušil a sněmovní evidence uvádí možnost pokračovat od 24. prosince. To není termín přijetí zákona.

Předložená verze počítá pro rok 2027 s příspěvkem přibližně 5,742 miliardy korun České televizi a 2,066 miliardy Českému rozhlasu. Dohromady jde o 7,808 miliardy. Částky by stanovoval přímo zákon, stejně jako pravidla měsíční výplaty a valorizace. Tvrzení, že by podle tohoto textu ministr každý rok libovolně určoval, kolik redakcím pošle, by bylo nepřesné.

Zákonný nárok ovšem sám nezaručuje dostatek peněz. Evropská vysílací unie a další mediální organizace ve společném stanovisku z 23. října odhadly, že by navržená změna snížila financování obou médií přibližně o 1,4 miliardy korun ročně. Varují před dopadem na veřejnou službu. Jde o hodnocení organizací zastupujících mediální sektor, které má vláda věcně vypořádat.

Oto Klempíř má vysvětlit, jak navržené prostředky odpovídají požadovanému zpravodajství, regionálnímu vysílání, vzdělávání a dalším úkolům. Úspory lze obhajovat doloženým propočtem. O nezávislosti nelze přesvědčivě mluvit bez vysvětlení, zda za přidělené peníze půjde veřejnou službu skutečně vykonávat.

Ještě 6. listopadu přitom koaliční představitelé jednali ve veřejných vyjádřeních o jiných variantách financování. Klempíř připustil, že široká diskuse ještě nenastala. Babiš sliboval pevné peníze na celé období vlády a zvažoval úpravu již předloženého modelu. Podle jejich tehdejších veřejných vyjádření nový společný model dojednán nebyl.

Vláda tedy předložila konkrétní rozpočtovou konstrukci a po prvním čtení dál otevírá její zásadní přestavbu. To oprávněně vyvolává otázku, nakolik měla dopředu promyšleno, jak má systém fungovat. Slib předvídatelnosti potřebuje oporu v předvídatelném postupu.

Evropský akt o svobodě médií nevyžaduje jediný způsob financování. Požaduje předem stanovená transparentní a objektivní kritéria, přiměřené, udržitelné a předvídatelné prostředky a ochranu redakční nezávislosti. Evropská komise 3. listopadu potvrdila, že posuzuje odpověď českých úřadů na svůj dopis k reformě; závěr o porušení evropského práva v tomto vyjádření nevyslovila.

Pro diváky a posluchače je rozumným požadavkem zveřejněný propočet a účinné záruky, které vydrží i vládu, jíž budou otázky novinářů vadit. Právo kontrolovat hospodaření médií patří k témuž veřejnému zájmu. Ochrana jejich nezávislosti není povinností omlouvat jejich chyby.

Rajchl ukázal, jak vypadá hrozba legislativní odvety

Zvlášť názorný je aktuální případ poslance a advokáta Jindřicha Rajchla. V reakci na prověřování stížností týkajících se jeho vystupování na sociálních sítích oznámil: „Pokud se mnou advokátní komora zahájí kárné řízení za mé příspěvky na sociálních sítích, navrhnu zrušení jejího monopolu a omezení pravomocí.“ Výrok zveřejnilo INFO.cz, které získalo také reakci předsedkyně komory Moniky Novotné. Ta postup označila za nepřípustný politický nátlak.

Rajchl se hájí údajnou politickou cenzurou a následně uvedl, že změnu chce prosadit i bez ohledu na vlastní řízení. Taťána Malá z ANO naopak potřebu takového zásahu odmítla. Společný koaliční návrh ani pravomocné kárné provinění doloženy nejsou.

Původní podmíněná výhrůžka tím ovšem nezmizela. Politik může navrhovat reformu profesní samosprávy. Když ji sám spojí s tím, zda proti němu bude zahájeno kárné řízení, vystavuje kontrolující orgán tlaku své zákonodárné pozice. Občan má důvod takový postup důrazně odmítnout.

Právo nemá sloužit jako prostředek osobního vyřizování účtů.

Macinkův a Rajchlův případ mají odlišnou právní povahu. Spojuje je však závažná politická otázka: dokáže držitel moci snést kontrolu, kterou si sám nevybral?

Trestní řád vyžaduje víc než podezření a politické přezdívky

Pozornost si zaslouží také vládní novela trestního řádu v gesci Jeronýma Tejce. Tisk 355 byl předložen 30. října a zatím neprošel prvním čtením.

Návrh má vyšším soudům omezit možnost zavázat nižší soud k určitému hodnocení důkazů a skutkovým závěrům. Závaznost právního názoru zachovává. Ministerstvo argumentuje ochranou obhajoby a presumpce neviny: nižší soud nemá pouze vyhlásit odsuzující závěr nadiktovaný vyšší instancí.

To je skutečný právní problém. Důvodová zpráva ale sama připouští riziko soudního ping-pongu, tedy opakovaného vracení věci mezi instancemi. Vláda musí vysvětlit, jak ochrání práva obviněných a zároveň umožní účinně napravovat chyby a v přiměřené době dokončovat složité případy.

Tvrzení, že tato novela automaticky zastaví Čapí hnízdo, podklady neumožňují. Kritická otázka přesto zůstává: proč má být široký zásah do odvolacího přezkumu přijat, dokud nejsou přesvědčivě vyřešeny jeho vlastní předvídané slabiny? K 7. listopadu je stále možné návrh změnit; už byl předložen pozměňovací návrh na vypuštění sporného obecného zákazu skutkových pokynů.

Nebezpečný je také součet jednotlivých změn

Jednotlivé případy mají různé autory, různé odůvodnění a různý stav. Jejich společný účinek však veřejnost musí sledovat. Pokud se současně zužuje prevence střetu, slábne ochrana úředníků, ruší zákonný postup nominací a zpochybňují podmínky nezávislé žurnalistiky, může být kontrola moci slabší i bez jediného okázalého zákazu.

Právnička Kim Lane Scheppele ve studii Autocratic Legalism popsala, jak zvolení představitelé v různých zemích používali právní změny k oslabování institucí, které je měly kontrolovat. Její práce není automatickou diagnózou dnešního Česka. Nabízí však důležité měřítko: vedle řádného odhlasování zákona hodnotit i to, co po něm zbude z účinné kontroly vlády.

Význam skutečných kontrol podporují také empirická zjištění. Eric Avis, Claudio Ferraz a Frederico Finan zkoumali brazilský program náhodných auditů obcí a zjistili pokles následné korupce u dříve kontrolovaných samospráv. Výsledek nelze mechanicky převést na české poměry; ukazuje však význam reálné pravděpodobnosti odhalení a následků.

Průhlednost potřebuje lidi, kteří dokumenty vyhodnotí, instituce schopné jednat a postupy vedoucí k nápravě. Oznámení ve formuláři, přehlédnuté varování i nezodpovězená novinářská otázka mohou zůstat bez účinku, když se další části kontroly oslabí.

Vztek má smysl, když z něj vznikne požadavek

Znechucení samo občany neposílí. Experiment Alberta Chonga a spoluautorů při místních volbách v Mexiku zjistil, že informace o korupci oslabily podporu vládnoucí strany, ale současně snížily i volební účast. Kritika proto potřebuje srozumitelnou cestu k nápravě. Jinak hrozí, že lidé přestanou využívat právě ty nástroje, které ještě mají.

Možnost změny není jen přání. Když při odkladu eLegislativy hrozil nežádoucí dopad na lobbistickou stopu právních předpisů, Sněmovna 11. září přijala opravu 121 hlasy, bez jediného hlasu proti. A právě informační zákon umožnil získat úřední odpověď, která Macinkovo rozhodnutí veřejně připsala Macinkovi. Kontrolní nástroje mají význam i tím, že je lidé skutečně používají.

Od poslanců lze požadovat odpověď ke konkrétnímu návrhu: proč podporují kratší možnost vymáhat neoprávněné dotace, jak nahradí rušenou nominační kontrolu a co má chránit odborného úředníka před účelovým zásahem. U médií je namístě trvat na doloženém financování a otevřeném projednání konečné verze. Odpovědi i hlasování je užitečné zveřejňovat, porovnávat s deklarovanými sliby a vracet se k nim.

Podpora nezávislé žurnalistiky, žádosti o existující dokumenty, petice i pokojná shromáždění jsou způsoby, jak dát těmto požadavkům veřejnou váhu. Stejné měřítko má platit pro dnešní vládu i její nástupce. Každý občan si může položit jednoduchou otázku: bylo by vám stejné pravidlo přijatelné, kdyby podle něj zítra postupoval váš politický protivník?

Volební vítězství dává mandát vládnout a současně ponechává povinnost snášet kontrolu.

Veřejné peníze nejsou soukromý majetek vítězů voleb. A demokratické pojistky patří i těm, kteří prohráli, nesouhlasí nebo kladou nepohodlné otázky. Právě proto má smysl bránit je včas.

 

Zdroje a kontext

[1] Ministerstvo zahraničních věcí — odpověď podle informačního zákona k tiskové konferenci 31. července 2026. Primární podklad k rozhodnutí Petra Macinky a jeho zdůvodnění.

MZV – informace k tiskové konferenci 31. července 2026

[2] Evropská komise, DG AGRI — dopis Elisabeth Werner ze 14. září 2026. Originální dokument Komise zveřejněný Transparency International; klíčový podklad k posouzení střetu zájmů.

Evropská komise – dopis k Babišovu střetu zájmů

[3] iROZHLAS / ČTK — veřejné vyjádření Komise a Babišova reakce, 16. října 2026. Doplňuje stanovisko Komise k fondu i vyjádření dotčeného politika.

iROZHLAS – Komise zopakovala výhrady k Babišovu střetu zájmů

[4] SZIF — výsledky analýzy pozastavených plateb a další postup vůči Komisi, 18. září 2026. Primární informace k částce přibližně 77 milionů korun a prozatímní povaze opatření.

SZIF – analýza pozastavených plateb a postup vůči Evropské komisi

[5] Poslanecká sněmovna — historie tisku 221. Předkladatelé, stanovisko vlády a aktuální stav projednávání.

Sněmovní tisk 221 – historie projednávání

[6] Poslanecká sněmovna — úplné znění tisku 221/0. Navržené změny střetu zájmů, veřejných zakázek a dotačních lhůt včetně přechodných ustanovení a důvodové zprávy.

Sněmovní tisk 221/0 – návrh zákona a důvodová zpráva

[7] Ministerstvo financí — připomínka č. MF-30525/2026/29-8. Textová kopie dokumentu z eKLEP zpřístupněná Hlídačem státu; námitky k úpravě dotačních a rozpočtových lhůt.

Ministerstvo financí – připomínky k návrhu změn střetu zájmů a dotačních pravidel

[8] Zákon č. 195/2026 Sb., o státních zaměstnancích. Zejména ustanovení o poradní komisi, personálních zásazích a účinnosti.

e-Sbírka – zákon č. 195/2026 Sb.

Čitelné paragrafové znění:

Zákony pro lidi – zákon o státních zaměstnancích

[9] Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Dosavadní úprava rozhodování služební komise, zejména § 162a.

Zákon o státní službě – dosavadní pravomoci služební komise

[10] Poslanecká sněmovna — historie tisku 76. Předkladatelé zákona o státních zaměstnancích, prezidentské veto a jeho přehlasování.

Sněmovní tisk 76 – projednání zákona o státních zaměstnancích

[11] Poslanecká sněmovna — historie tisku 116. Předkladatelé a stav návrhu na zrušení nominačního zákona.

Sněmovní tisk 116 – zrušení nominačního zákona

[12] Důvodová zpráva k návrhu zrušení nominačního zákona, 20. února 2026. Kopie legislativního dokumentu; zdůvodnění předkladatelů a předpokládaný způsob nahrazení zákonné úpravy.

Důvodová zpráva ke zrušení nominačního zákona

[13] OECD — Anti-Corruption and Integrity Outlook 2026: Czechia. Mezinárodní hodnocení pravidel a jejich praktického uplatňování; údaje o prověřování oznámení se vztahují k rokům 2023 a 2024.

OECD – protikorupční pravidla a veřejná integrita v Česku, 2026

[14] Poslanecká sněmovna — historie tisku 231. Aktuální legislativní stav změny financování České televize a Českého rozhlasu.

Sněmovní tisk 231 – financování České televize a Českého rozhlasu

[15] Vládní návrh financování ČT a ČRo — text a důvodová zpráva z eKLEP. Podklad k navrženým částkám, zákonnému nároku a pravidlům vyplácení; textová kopie na Hlídači státu.

Vládní návrh – částky a pravidla financování ČT a ČRo

[16] Evropská vysílací unie a další mediální organizace — společné stanovisko, 23. října 2026. Odhad finančního dopadu a výhrady k projednávání změny.

EBU – výhrady k návrhu financování českých veřejnoprávních médií

[17] ČTK / České noviny — jednání koalice o financování médií, 6. listopadu 2026. Aktuální veřejné výroky k alternativám předloženého modelu a dosavadní diskusi.

ČTK – koalice dál jedná o podobě financování veřejnoprávních médií

[18] Nařízení EU 2024/1083 — Evropský akt o svobodě médií. Článek 5 upravuje záruky nezávislosti a financování veřejnoprávních médií.

EUR-Lex – Evropský akt o svobodě médií, článek 5

[19] Evropská komise — tiskový briefing z 3. listopadu 2026. Vyjádření k posuzování odpovědi českých úřadů na dopis Komise o mediální reformě.

Evropská komise – vyjádření k reformě českých veřejnoprávních médií

[20] INFO.cz — Rajchl, Česká advokátní komora a reakce politiků, 7. listopadu 2026. Zdroj citované podmíněné výhrůžky, následného Rajchlova vyjádření a odpovědí Moniky Novotné a Taťány Malé.

INFO.cz – Rajchlova hrozba omezením pravomocí advokátní komory

[21] Poslanecká sněmovna — historie tisku 355. Aktuální stav novely trestního řádu a předložené pozměňovací návrhy.

Sněmovní tisk 355 – novela trestního řádu

[22] Vládní návrh novely trestního řádu, 26. října 2026. Kopie legislativního textu; ustanovení o závaznosti skutkových závěrů vyšších soudů.

Novela trestního řádu – navržené paragrafové znění

[23] Důvodová zpráva k novele trestního řádu, 26. října 2026. Argumentace ochranou procesních práv i popis rizika opakovaného vracení věcí mezi soudy.

Novela trestního řádu – důvodová zpráva

[24] Kim Lane Scheppele — Autocratic Legalism, University of Chicago Law Review, 2018. Srovnávací právní studie využívání zákonných změn k oslabování demokratické kontroly.

Kim Lane Scheppele – Autocratic Legalism

[25] Eric Avis, Claudio Ferraz a Frederico Finan — Do Government Audits Reduce Corruption?, Journal of Political Economy, 2018. Empirická studie dopadů auditů brazilských samospráv.

Avis, Ferraz a Finan – účinky veřejných auditů na korupci

[26] Alberto Chong a spoluautoři — Does Corruption Information Inspire the Fight or Quash the Hope?, The Journal of Politics, 2015. Experiment o dopadu informací o korupci na volební účast a podporu stran v Mexiku.

Chong a spoluautoři – informace o korupci a chování voličů

[27] Poslanecká sněmovna — stenozáznam z 11. září 2026. Projednání a schválení opravy týkající se lobbistické stopy při odkladu eLegislativy.

Poslanecká sněmovna – hlasování o zachování lobbistické stopy