Právní stát v Česku: silné soudy, ale vláda oslabuje jiné pojistky
Evropská komise nepopsala Česko jako zemi s rozvrácenou justicí. Soudy jsou naopak jednou z jeho nejsilnějších institucí. Zpráva však varuje před vleklými korupčními kauzami, neřešeným střetem zájmů, zákony přijímanými zkratkou a hlavně před plánem Babišovy vlády připoutat Českou televizi a Český rozhlas ke státnímu rozpočtu.
- České soudy patří k silným institucím: 70 % veřejnosti hodnotí jejich nezávislost kladně a civilní řízení patří k nejrychlejším v EU.
- Česko nepostoupilo v reformě střetu zájmů a čelí dlouhým korupčním řízením i nedostatečné kapacitě protikorupčního odboru.
- Největším novým rizikem je návrh Babišovy vlády převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet.
Kdyby demokracie chodila na technickou kontrolu, nestačilo by ověřit, zda jí jednou za čtyři roky nastartují volby. Kontrolovaly by se také brzdy, řízení a bezpečnostní pojistky: zda soudy rozhodují nezávisle, korupční kauzy nekončí do ztracena, média mohou kontrolovat politiky a zákony nevznikají pokoutně nebo ve spěchu.
Právě takovou kontrolou je výroční zpráva Evropské komise o právním státu. Její sedmý ročník, zveřejněný 17. července 2026, nepřináší jednoduchý žebříček nejlepších a nejhorších zemí. Nabízí podstatně užitečnější obraz: ukazuje, které pojistky fungují, které se zadírají a kde se politici naučili obcházet pravidla, aniž by je museli otevřeně zrušit.
Pro Česko z něj vychází nepříjemný, ale přesný kontrast. Soudnictví zůstává relativně rychlé, důvěryhodné a nezávislé. Mnohem hůře dopadají pravidla střetu zájmů, politická integrita, délka závažných korupčních řízení, transparentnost médií a způsob přijímání zákonů. Nejostřejší nové varování míří k plánu vlády Andreje Babiše zrušit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas a převést jejich hlavní financování pod státní rozpočet.
Právní stát není bruselský slogan
Pojem „právní stát“ může znít jako abstraktní výraz z evropských smluv. Ve skutečnosti rozhoduje o velmi praktických věcech.
Jestliže vám úřad uloží nespravedlivou pokutu, potřebujete nezávislý soud. Pokud město utratí miliony za předraženou zakázku, potřebujete policii, státní zástupce, kontrolní instituce a média, které se nebojí případ rozkrýt. Když vláda mění daně, sociální systém nebo pravidla podnikání, potřebujete, aby návrh prošel řádným připomínkováním a nebyl na poslední chvíli přilepen k nesouvisejícímu zákonu.
Komise proto sleduje čtyři oblasti: soudnictví, boj s korupcí, svobodu a pluralitu médií a systém brzd a protivah, kam patří například kvalita legislativního procesu, nezávislé kontrolní instituce nebo podmínky pro občanskou společnost. Zpráva vznikala na základě podkladů vlád, soudů, státních zastupitelství, profesních organizací, médií a neziskového sektoru. Komise při její přípravě uskutečnila přes 600 jednání.
Není to neomylný rozsudek vydaný nad jednotlivými zeměmi. Konečné hodnocení formuluje Evropská komise a státy mohou s její interpretací nesouhlasit. Zároveň však nejde o komentář několika aktivistů nebo nahodilý politický dojem. Hodnocení se opakuje každý rok, používá stejnou základní strukturu a dovoluje sledovat, zda se vlády s dlouhodobě popsanými problémy skutečně vypořádávají.
Evropa se zlepšuje. Jenže průměr může klamat
Komise uvádí, že 47 % doporučení z předchozího ročníku bylo zcela nebo částečně splněno. Celkový evropský vývoj proto označuje za převážně pozitivní, zároveň však připouští výrazné rozdíly mezi zeměmi i jednotlivými oblastmi.
Číslo 47 % nelze číst jako známku zdravotního stavu evropské demokracie. Jedno doporučení může řešit elektronický soudní spis, jiné nezávislost státního zastupitelství nebo ovládání veřejnoprávních médií. Formálně jde vždy o jednu položku, jejich závažnost je však nesrovnatelná.
Evropský průměr navíc spojuje protichůdné pohyby. Polsko pokračuje v nápravě části zásahů do soudnictví z předchozích let, přestože reformy nejsou dokončeny. Na Slovensku Komise naopak zaznamenala další oslabení schopnosti odhalovat a trestat korupci na vysoké úrovni a přetrvávající problémy s veřejnoprávními médii i zrychleným přijímáním zákonů. U Maďarska nadále postrádá přesvědčivé výsledky v nejzávažnějších korupčních případech.
Největší celoevropskou slabinou zůstává propast mezi protikorupčními prohlášeními a skutečnými výsledky. Sedm z deseti Evropanů považuje korupci ve své zemi za rozšířenou. Téměř polovina se domnívá, že jí přibylo, a pouze zhruba třetina hodnotí postup své vlády proti korupci jako účinný.
Evropa tedy většinou netrpí nedostatkem strategií, kodexů a akčních plánů. Trpí nedostatkem rychlých, nezávislých a pravomocně ukončených řízení.
Klíčová čísla
- 17. července 2026 – zveřejnění zprávy
- více než 600 jednání při její přípravě
- 47 % doporučení z roku 2025 zcela nebo částečně splněno
- 70 % české veřejnosti hodnotí nezávislost soudů kladně
- 126 dní – dispoziční čas civilních a obchodních věcí
- 380 dní – průměr prvoinstančních řízení ve věcech podplácení
- 79 % českých respondentů považuje korupci za rozšířenou
- 27 z 99 právních předpisů přijato ve zrychleném režimu
- přibližně 15% očekávaný pokles příjmů veřejnoprávních médií
- 5,740 miliardy Kč pro ČT a 2,065 miliardy Kč pro ČRo v návrhu na rok 2027
Česká silná stránka: soudy stále drží
Česká kapitola nezačíná katastrofou. Naopak. Nezávislost soudů hodnotí jako dobrou nebo velmi dobrou 70 % veřejnosti a 60 % podniků. Důvěra obyvatel vzrostla z 57 % v roce 2022 na letošních 70 %.
Civilní a obchodní případy v prvním stupni měly v roce 2024 průměrnou dispoziční dobu 126 dní, což patří k nejkratším výsledkům v Evropské unii. Správní soudy nadále vyřizovaly více případů, než kolik jich přijímaly. Kladně je hodnoceno také zavedení dvoustupňového kárného řízení pro soudce a státní zástupce.
To je důležitá zpráva. Český právní stát nestojí před zhroucením a soudy nejsou prodlouženou rukou vlády. Právě jejich relativní síla však ukazuje, že demokracii nelze hodnotit jednou nálepkou. Země může mít nezávislé soudce a zároveň zanedbávat pravidla, která mají bránit střetu politické a ekonomické moci.
Soudy nejsou prodlouženou rukou vlády.
Zpráva současně zaznamenává rostoucí počet veřejných útoků politiků proti jednotlivým soudcům a probíhajícím řízením. Samotná kritika rozsudku není útokem na právní stát. Politik však překračuje hranici ve chvíli, kdy soudce nevěcně diskredituje, předem požaduje konkrétní výsledek řízení nebo vytváří dojem, že nezávislé rozhodnutí je politickým spiknutím.
Korupce: odhalený případ ještě není vyřešený případ
České orgány v roce 2025 zahájily 243 vyšetřování korupce, zatímco o rok dříve jich bylo 154. Stíháno bylo 173 lidí a před soud jich bylo postaveno 162. Komise uvádí, že policie a státní zastupitelství spolupracují dobře a v případech korupce na vysoké úrovni nezaznamenala nepřiměřené politické zásahy.
Zpráva netvrdí, že by současná vláda zastavovala konkrétní vyšetřování nebo přímo řídila státní zástupce.
České orgány v roce 2025 zahájily 243 vyšetřování korupce, zatímco o rok dříve jich bylo 154.
Problém leží jinde: v délce řízení a schopnosti dotáhnout závažné kauzy k pravomocnému výsledku. Prvoinstanční řízení ve věcech podplácení trvalo v průměru 380 dní. Přestože je to zlepšení proti předchozím 541 dnům, stále jde o jeden z nejdelších časů v EU. U různých korupčních trestných činů se doba od zahájení vyšetřování do pravomocného rozhodnutí v roce 2025 pohybovala mezi 70 a 772 dny. Údaje navíc nejsou odděleny pro běžnou a vysokou korupci.
Veřejnost tuto slabinu vnímá. Korupci považuje za rozšířenou 79 % českých respondentů, o osm procentních bodů více než v celé EU. Stejný názor má 75 % oslovených firem a 45 % podniků ji označuje za problém pro podnikání.
Protikorupční odbor Ministerstva spravedlnosti přitom podle zprávy dál upozorňuje na nedostatek lidí a prostředků, přestože mu přibývají úkoly včetně nové regulace lobbingu. Za tento resort od prosince 2025 odpovídá ministr Jeroným Tejc. Nemůže se spokojit s tím, že jeho úředníci zvládají zákonné lhůty a nejnutnější agendu. Jestliže útvar, který má hlídat střet zájmů a protikorupční pravidla, sám hlásí nedostatečnou kapacitu, je to politická odpovědnost ministra, nikoli technický detail uvnitř úřadu.
Střet zájmů: vláda nabídla kodex, poslanci slabší zákaz
V oblasti střetu zájmů hodnotí Komise český postup jednoduše: žádný pokrok. Neobnovila se potřebná revize zákona a nevyřešily se ani problémy spojené s určováním skutečného vlastnictví firem.
Babišova vláda přijala v březnu 2026 etický kodex pro své členy. Ten připomíná, že ministři nemají přijímat úplatky, zneužívat pravomoc, dostávat nevhodné dary ani se dostávat do střetu zájmů. To je jistě lepší než mlčení. Jenže nezávazný dokument, který nemá nezávislý mechanismus kontroly ani jasnou sankci, není reformou. Je to politické prohlášení o tom, že členové vlády mají dodržovat povinnosti, které už z velké části vyplývají ze zákona.
Ještě problematičtější je návrh, který 8. června předložili poslanci Radek Vondráček, David Pražák, Marie Pošarová a Filip Turek. Podle popisu Evropské komise by novela zúžila obecný zákaz dotací a veřejných zakázek pro společnosti ovládané členy vlády. Firma by se mohla o veřejné peníze ucházet, pokud by dotaci nebo zakázku neposkytovalo přímo ministerstvo vedené dotčeným členem vlády.
Jinými slovy: místo aby se česká pravidla proti střetu zájmů zpřesnila a vyjasnila, vznikl návrh, který by jejich dosah v důležité části zmenšil.
Místo aby se česká pravidla proti střetu zájmů zpřesnila a vyjasnila, vznikl návrh, který by jejich dosah v důležité části zmenšil.
Vláda k němu neposlala zamítavé stanovisko. Zaujala neutrální pozici a požádala o legislativní úpravy a další odbornou diskusi. K 30. červenci 2026 byl návrh před prvním čtením.
Právě zde má být kritika Andreje Babiše nejkonkrétnější. Předseda vlády, jehož osobních a podnikatelských vazeb se pravidla střetu zájmů bezprostředně dotýkají, nemůže důvěryhodně vystupovat pouze jako nezúčastněný moderátor odborné debaty. Jeho kabinet měl prosadit pravidla, která odstraní pochybnosti bez ohledu na to, kdo právě vládne. Místo toho přijal nezávazný kodex a k návrhu na zúžení zákazu zaujal neutrální stanovisko.
To není důkaz nezákonného jednání. Je to důkaz politického alibismu.
Největší nové varování: veřejnoprávní média pod rozpočtem vlády
Nejostřejší část českého hodnocení se týká České televize a Českého rozhlasu.
Vláda Andreje Babiše schválila 15. června 2026 návrh, který má zrušit koncesionářské poplatky a převést hlavní financování obou institucí na státní rozpočet. Pro rok 2027 navrhla 5,740 miliardy Kč pro Českou televizi a 2,065 miliardy Kč pro Český rozhlas. Zákon má současně rozšířit kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. K 30. červenci byl sněmovní tisk 231 stále před prvním čtením.
Rozšíření kontroly hospodaření je legitimní a samo o sobě není útokem na nezávislost médií. Zrušení poplatků může být pro část domácností také politicky přitažlivé: povinnost se přesune z viditelné platby do státního rozpočtu.
Jenže účet nezmizí. Českou televizi a Český rozhlas budou dál platit občané, jen prostřednictvím daní. Změní se především to, kdo bude držet peněženku.
Podle propočtu uvedeného ve zprávě by celkové příjmy veřejnoprávních médií v roce 2027 klesly přibližně o 15 % proti roku 2026. Závislost na státním rozpočtu by zároveň posílila možnost politické moci rozhodovat, kolik peněz instituce dostanou.
Ministr kultury Oto Klempíř a premiér Andrej Babiš mohou namítat, že zákon stanoví konkrétní částky a jejich valorizaci. To ale základní problém neodstraňuje. Každý zákon lze změnit další parlamentní většinou a rozpočtově závislá instituce musí podstatně více přemýšlet o tom, jak se její práce líbí politikům, kteří mohou její příjmy v budoucnu upravit.
Nezávislost médií neznamená, že Česká televize nebo Český rozhlas nesmějí být kritizovány. Jejich chyby mají být opravovány, hospodaření kontrolováno a vedení voláno k odpovědnosti. Nezávislost znamená, že vláda nemá disponovat snadno použitelnou finanční pákou, když se jí zpravodajství nelíbí.
Právě proto působí Babišova argumentace tak nevěrohodně. Premiér na oficiální tiskové konferenci označil práci některých médií za systematické lhaní a manipulaci, Českou televizi obvinil, že určitou informaci vynechala úmyslně, a v témže období jeho kabinet připravil převod financování veřejnoprávních médií pod stát. Babiš tvrdí, že na novináře neútočí, ale pouze upozorňuje na jejich chyby.
Samotná ostrá výměna s novináři by ještě nebyla důkazem ohrožení médií. Spojení dlouhodobé delegitimizace kritických redakcí s převodem jejich existenčního financování pod politicky ovládaný rozpočet už však vytváří přesně ten druh strukturálního rizika, před kterým má právní stát chránit.
Oto Klempíř při nástupu do funkce sliboval kulturním institucím dlouhodobé a předvídatelné financování. U veřejnoprávních médií nyní obhajuje model, který podle evropské zprávy znamená citelný propad příjmů a zvýšenou závislost na politické moci. Ministr kultury by měl vysvětlit, jak je tento rozpor slučitelný s jeho vlastním slibem stability.
Média nejsou státní podnik ani odměna pro vládu
Česká televize a Český rozhlas nejsou bezchybné instituce. Je správné zkoumat jejich hospodaření, mzdy managementu, kvalitu pořadů i vyváženost zpravodajství. Veřejnoprávnost však neznamená státní vlastnictví ani poslušnost vládě.
Jejich úkolem je poskytovat službu veřejnosti, včetně kontroly politické moci. Právě proto je nebezpečné, když o jejich hlavním příjmu rozhodují lidé, které mají kontrolovat.
Námitka, že státní rozpočet financuje i soudy, policii nebo ombudsmana, není dostačující. Tyto instituce mají odlišné ústavní pojistky, postavení a mechanismy rozhodování. U médií navíc politická závislost nemusí začít přímým telefonátem do redakce. Stačí očekávání, že příští rozpočet bude záviset na spokojenosti vládní většiny.
Evropská vysílací unie a další mezinárodní mediální organizace před českým návrhem varovaly. Je třeba dodat, že EBU zastupuje veřejnoprávní vysílatele, a není tedy nezúčastněným pozorovatelem. Její výhrady však odpovídají také hodnocení Evropské komise a Media Pluralism Monitoru, podle něhož se česká veřejnoprávní média znovu dostala pod politický tlak.
Přílepky a zrychlené zákony: demokracie se obchází procedurou
Právní stát se obvykle nezhroutí během jednoho dramatického večera. Častěji se opotřebovává sérií výjimek, z nichž každá má údajně rozumné vysvětlení.
Zákon je potřeba schválit rychle, protože není čas. Připomínky se vynechají, protože reforma spěchá. Změna se vloží do jiného zákona, protože samostatné projednání by trvalo příliš dlouho. Poslanecký návrh nahradí vládní předlohu, a tím odpadne část povinného posuzování dopadů.
V roce 2025 bylo 27 z celkových 99 právních předpisů přijato ve zrychleném režimu. Čtrnáct zákonů vzniklo jako poslanecký návrh, který neprochází stejným meziresortním připomínkovým řízením a hodnocením dopadů jako standardní vládní předloha. Komise upozorňuje také na legislativní přílepky a na návrh změny státní služby, jenž by uvolnil podmínky pro propouštění zaměstnanců včetně pracovníků nezávislých regulačních úřadů.
Čísla za rok 2025 nelze celá připsat Babišově vládě. Zachycují převážně závěr předchozího volebního období a odpovědnost nese také kabinet Petra Fialy a tehdejší parlamentní většina. Současná vláda ale nezdědila právo tuto praxi normalizovat. Naopak dostala od Komise jednoznačné doporučení: omezit zrychlené postupy, přílepky a obcházení veřejných konzultací.
Procedura není zbytečná byrokracie. Je to ochrana proti chybám, klientelismu a účelovým změnám. Kdo chce přeskočit kontrolní kroky, má povinnost přesvědčivě vysvětlit proč. Nestačí prohlásit, že vláda potřebuje „rychle pracovat“.
Otevřené otázky
- V jaké podobě Poslanecká sněmovna přijme nebo odmítne nový model financování ČT a ČRo?
- Bude financování obsahovat dostatečné pojistky proti politickému snižování příjmů?
- Jak vláda naloží s novelou zákona o střetu zájmů?
- Posílí ministr Jeroným Tejc personální kapacitu protikorupčního odboru?
- Omezí kabinet zrychlené projednávání a legislativní přílepky?
- Jak bude Evropská komise vymáhat české povinnosti podle Evropského aktu o svobodě médií?
Detail na okraj: zmizelé doporučení nemusí znamenat vyřešený problém
Na první pohled by se mohlo zdát, že Komise už Česku nedoporučuje zlepšit transparentnost vlastnictví médií. Z pěti hlavních doporučení tato oblast skutečně zmizela.
Jenže důvodem není úspěch. Česká kapitola výslovně uvádí, že nebylo dosaženo žádného pokroku. Stále neexistuje plně funkční registr, který by veřejnosti umožnil spolehlivě zjistit skutečné vlastníky médií.
Doporučení se přestalo samostatně opakovat proto, že od srpna 2025 je převážná část Evropského aktu o svobodě médií přímo použitelná. Transparentnost vlastnictví, nezávislost veřejnoprávních médií a přidělování státní reklamy už nejsou jen tématy politického dialogu. Staly se oblastmi závazného evropského práva, jehož plnění může Komise vymáhat.
To je důležitá lekce pro čtení podobných zpráv: méně doporučení automaticky neznamená méně problémů. Někdy se problém pouze přesunul z měkkého dohledu pod tvrdší právní režim.
Zpráva sama netrestá. Může však otevřít cestu k následkům
Výroční zpráva nemůže sama uložit pokutu, zrušit český zákon ani automaticky zastavit evropské dotace. Je především preventivním a monitorovacím nástrojem.
Její zjištění však mohou sloužit jako podklad pro mnohem tvrdší postupy: řízení o porušení unijního práva, uplatnění rozpočtové podmíněnosti nebo kontrolu reformních závazků v národním plánu obnovy. Jednadvacet členských zemí už do plánů obnovy zahrnulo závazky týkající se právního státu. Dohromady jde přibližně o 75 reforem, 36 investic a více než tři miliardy eur. Splnění některých milníků je podmínkou pro vyplacení peněz.
Komise také navrhuje, aby se ve víceletém rozpočtu EU na období 2028–2034 pevněji propojila doporučení ze zprávy s národními reformami a evropským financováním. Ani podle tohoto návrhu však nemá platit automatická rovnice „nesplněné doporučení rovná se zastavené peníze“. Musela by být prokázána souvislost mezi konkrétním nedostatkem a ochranou evropského rozpočtu.
Přesná formulace tedy zní: zpráva sama netrestá, ale shromažďuje důkazy, vytváří časovou řadu a dodává argumenty nástrojům, které již reálné právní a finanční následky mají.
Pět doporučení pro Česko
Komise po Česku požaduje pět hlavních kroků:
- dokončit digitalizaci justice, zejména elektronický soudní spis;
- dále zkrátit řízení ve vysoké korupci a chránit nezávislost vyšetřování;
- doplnit pravidla integrity veřejných činitelů a přechodů mezi veřejnou funkcí a soukromým sektorem;
- znovu otevřít zákon o střetu zájmů včetně skutečného vlastnictví;
- omezit legislativní přílepky, neodůvodněné zrychlené postupy a obcházení připomínek.
Za každou z těchto formulací se skrývá praktický problém. Nehotová digitalizace prodlužuje a prodražuje řízení. Vleklé korupční kauzy oslabují důvěru v rovnost před zákonem. Slabý střet zájmů umožňuje směšování veřejné funkce se soukromým prospěchem. A nekvalitní zákony dopadají na občany, firmy i obce ještě dlouho poté, co političtí autoři přešli k jinému tématu.
Jak poznat, že vláda oslabuje pravidla po malých krocích
Občan nemusí studovat stovky stran evropských dokumentů. U každého významného návrhu stačí položit několik základních otázek:
- Proč se zákon přijímá zrychleně a kdo kvůli tomu nedostal možnost připomínkovat jej?
- Posiluje změna nezávislou kontrolu, nebo přesouvá rozhodování blíže k vládě?
- Zpřesňuje pravidla střetu zájmů, nebo vytváří další výjimku?
- Je financování nezávislé instituce dlouhodobé a předvídatelné, nebo závisí na každoroční vůli politiků?
- Lze zjistit, kdo z rozhodnutí získá peníze, vliv nebo výhodnější postavení?
Ne každá rychlá změna je podvod a ne každý spor o veřejnoprávní média je útokem na demokracii. Kritické myšlení neznamená automaticky nedůvěřovat vládě. Znamená požadovat, aby u zásahů do kontrolních pojistek nesla důkazní břemeno právě politická moc.
Silné soudy nejsou doživotní pojistka
Zpráva o právním státu nepřináší důvod tvrdit, že česká demokracie končí. Přináší však dost důvodů odmítnout sebeuspokojení.
Česko má důvěryhodné soudnictví, relativně otevřený veřejný prostor a orgány, které dál vyšetřují i citlivé korupční případy. Současně ale toleruje dlouhá řízení, nejasná pravidla střetu zájmů, nedostatečně vybavenou protikorupční agendu a nekvalitní legislativní zkratky. Babišova vláda k tomu přidala vlastní zásadní riziko: pokus změnit veřejnoprávní média z institucí placených převážně přímo veřejností na instituce existenčně závislé na státním rozpočtu.
Andrej Babiš, Oto Klempíř a Jeroným Tejc nejsou odpovědní za všechny slabiny, které se v Česku hromadily roky. Jsou ale odpovědní za to, zda je budou napravovat, nebo využívat.
Právní stát se nepozná podle toho, jak vláda zachází s institucemi, které ji chválí. Pozná se podle toho, zda chrání nezávislost těch, které ji kontrolují, kritizují a někdy jí překážejí. Právě v tomto testu současný kabinet zatím přesvědčivý výsledek nepředvedl.
Otázky a odpovědi
Co je právní stát?
Systém, v němž je i vláda vázána zákony, soudy rozhodují nezávisle a existují účinné kontroly proti zneužití politické moci.
Je zpráva Evropské komise pro Česko právně závazná?
Její doporučení sama o sobě závazná nejsou. Zjištění však mohou být využita při vymáhání evropského práva, kontrole plánů obnovy nebo ochraně rozpočtu EU.
Může Komise kvůli zprávě zastavit Česku dotace?
Ne automaticky. Musela by použít konkrétní právní nástroj a prokázat souvislost mezi porušením pravidel a ohrožením evropských peněz.
Jsou české soudy podle zprávy nezávislé?
Ano, soudnictví patří k nejlépe hodnoceným českým oblastem. Výhrady se týkají především zpožděné digitalizace a délky některých trestních řízení.
Proč je financování České televize a Českého rozhlasu otázkou právního státu?
Protože média mají kontrolovat vládu. Jsou-li finančně závislá na státním rozpočtu, může politická většina získat účinnou páku na jejich fungování.
Znamená zrušení koncesionářských poplatků, že občané už média neplatí?
Ne. Financování se pouze přesune do státního rozpočtu, tedy k příjmům získaným zejména z daní. Mění se způsob platby a míra politické kontroly nad penězi.