Studio za stovky tisíc: Ralsko nedoložilo, kdo rozhodl. Tvůrce ho využíval zdarma
Podcastové studio v podkroví radnice v Ralsku stálo podle zveřejněných dokladů stovky tisíc korun. Když se občan podle informačního zákona zeptal, kdo o jeho vzniku rozhodl, město takovou rozhodovací stopu nedoložilo. Současně potvrdilo, že Lukáš Folprecht, který studiu předtím dodal placenou vizualizaci, prostor využíval bezplatně.
- Ralsko investovalo do studia stovky tisíc korun, ale při žádosti podle informačního zákona nedoložilo, kdo o jeho vzniku rozhodl.
- Starosta Miloslav Tůma následně uvedl, že realizaci objednal on a jednal v rámci svých pravomocí. Konkrétní schvalovací a finančně-kontrolní stopa však z veřejného balíku není zřejmá.
- Lukáš Folprecht se podílel už na návrhu a praktickém vybavování studia a následně městský prostor využíval zdarma; město přitom nemělo ceník, provozní řád ani evidenci využívání.
Dvanáct metrů čtverečních v podkroví radnice může vypadat jako detail. V Ralsku se z kanceláře číslo 19 stalo natáčecí studio, které je podle města v provozu od 8. ledna 2025. Mikrofony, kamery, světla, mixážní technika, nábytek a úprava místnosti postupně vytvořily projekt za stovky tisíc korun.
Samotné studio přitom není problém. Obec může mít dobrý důvod investovat do vlastní komunikace, kultury nebo prostoru pro tvorbu. Zajímavé je něco jiného: když se začnete ptát, kdo vlastně rozhodl, že Ralsko takové studio vybuduje, kdo měl pravomoc objednat jednotlivá plnění a podle jakých pravidel mohl městský prostor zdarma používat externí tvůrce, rozhodovací řetězec se začne ztrácet.
A právě to je u veřejných peněz podstatnější než značka mikrofonu.
Nejdřív nákupy, potom výrazné navýšení rozpočtu
Časová osa začíná nejpozději v létě 2024.
Dne 31. července byly podle zveřejněných dokladů pořízeny studiové kamery, světla, mikrofony, mixážní zařízení, předzesilovače, stojany a další technika. Jedinečné doklady z tohoto dne dávají dohromady přibližně 98 385 korun. O týden později, 7. srpna, vystavil Lukáš Folprecht městu fakturu na 7 500 korun za dvě 3D fotorealistické vizualizace studia.
Zastupitelstvo pak 25. září 2024 schválilo rozpočtovou změnu, která u položky „Podcastové studio – vybavení“ zvýšila částku z původních 50 tisíc o dalších 180 tisíc na 230 tisíc korun.
To je důležitý rozdíl. Nelze tvrdit, že zastupitelstvo o výdajích na studio nevědělo. Rozpočtovou položku vidělo a peníze na ni výslovně navýšilo. Jenže rozpočet odpovídá především na otázku, zda a kde jsou pro určitou činnost peníze. Sám o sobě ještě neříká, kdo rozhodl o vzniku konkrétního projektu, kdo jej objednal a z jaké pravomoci tak učinil.
Navíc bylo studio fakticky rozpracováno už před zářijovým navýšením: technika se nakupovala v červenci a vizualizace vznikla v srpnu. To není samo o sobě důkaz rozpočtového pochybení. Je to ale další důvod chtít znát původní rozhodovací a schvalovací stopu.
Kdo rozhodl? Ralsko odpověď nedoložilo
Právě na tuto otázku mířila žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žadatel chtěl vědět, na základě čího rozhodnutí bylo studio vybudováno a který orgán města jeho vznik schválil. Požadoval také usnesení rady či zastupitelstva nebo jiné dokumenty týkající se rozhodnutí o vybudování, financování a provozu studia.
Ralsko tyto informace neposkytlo. Ve svém rozhodnutí uvedlo, že požadovanou informaci nemá zaznamenanou na žádném nosiči a podle jeho názoru nemá zákonnou povinnost takovou informaci mít; příslušnou část žádosti proto odmítlo podle § 11b informačního zákona.
To je třeba číst přesně.
Neznamená to, že o studiu prokazatelně nikdo nerozhodl. A už vůbec to není důkaz protiprávního jednání. Znamená to něco užšího, ale pro veřejnou správu stále pozoruhodného: když se města občan přímo zeptal, kdo rozhodnutí učinil a kde je zachyceno, Ralsko rozhodovací dokument ani konkrétního rozhodujícího nedoložilo.
U projektu za veřejné peníze je to legitimní problém transparentnosti i bez jakékoli trestní teorie.
Starosta: Realizaci jsem objednal já
Část skládačky mezitím doplnil sám starosta Miloslav Tůma. Novinkám řekl, že realizaci studia objednal on a že jednal „v rámci svých pravomocí“. Odmítl, že by své kompetence překročil nebo porušil zákon.
Tím se zásadní otázka zpřesňuje. Už nemusí znít: Kdo studio objednal? Na to starosta odpověděl.
Otázka nyní zní:
Z jakého konkrétního ustanovení, usnesení nebo interního předpisu jeho oprávnění objednat celý projekt vyplývalo?
Organizační řád Ralska dává starostovi významné kompetence: zastupuje město, koordinuje mimo jiné finance a investiční činnost a jako statutární zástupce podepisuje některé smlouvy včetně smluv o dílo, pokud není rozhodnuto jinak. To je relevantní část Tůmova argumentu. Jenže oprávnění smlouvu podepsat není automaticky totéž jako rozhodovací pravomoc určit, že určitý projekt vznikne, ani nenahrazuje rozpočtovou a finanční kontrolu konkrétní operace.
Rozhodující proto může být interní směrnice o objednávkách a veřejných zakázkách, případná delegace rady a konkrétní schvalovací režim platný v letech 2024 a 2025. Právě ten by mohl část pochybností jednoduše odstranit.
U veřejných peněz musí existovat ještě druhá stopa: finanční kontrola
Kolem studia se přitom prolínají dvě různé otázky, které je snadné zaměnit.
První je politická a kompetenční: kdo rozhodl, že projekt vznikne.
Druhá je finančně-kontrolní: kdo před vznikem závazku ověřil, že konkrétní výdaj je oprávněný, účelný, rozpočtově krytý a schválený osobou s příslušnou pravomocí.
Ministerstvo financí při výkladu systému řídicí kontroly uvádí, že před vznikem závazku vystupují u výdajové operace příkazce operace a správce rozpočtu. Po vzniku závazku vstupuje do kontroly také hlavní účetní. Kontrolní dokumentace má umožnit zpětně rekonstruovat průběh operace – tedy vytvořit takzvanou auditní stopu.
To otevírá mnohem konkrétnější otázku než obecné „kdo za to může“:
Kdo byl příkazcem operace a správcem rozpočtu například u techniky nakoupené 31. července 2024 nebo u stavební úpravy za 217 948 korun? Jaké záznamy o předběžné finanční kontrole vznikly?
Z dosud zveřejněného balíku dokumentů odpověď patrná není.
A tady je podstatný rozdíl: skutečnost, že informační zákon podle města neukládal povinnost mít zaznamenánu obecnou odpověď na otázku „kdo rozhodl o vzniku studia“, není totéž jako pravidla finanční kontroly jednotlivých výdajových operací.
HITO za 217 tisíc: zajímavé srovnání s jinou zakázkou
Největším jednotlivým studiovým plněním je faktura společnosti HITO spol. s r.o. za „úpravu místnosti v podkroví MÚ pro potřeby studia“. Dokument z 10. ledna 2025 uvádí objednávku číslo 5/2025 a částku 217 948 korun.
V cíleně prověřených veřejných zápisech rady jsme k této studiové zakázce nedohledali obdobné usnesení, jaké město zveřejňuje u některých jiných prací.
Srovnání je zajímavé právě u stejné firmy. U jiné zakázky HITO – opravy elektroinstalace bytu s nabídkovou cenou 95 250 korun bez DPH – rada města nabídku výslovně schválila a následně pověřila starostu podpisem objednávky.
To není důkaz, že zakázka na studio musela projít úplně stejným postupem. Mohla mít jiný režim, mohly platit jiné interní podmínky nebo mohlo existovat oprávnění, které ve veřejně dohledaných dokumentech není patrné.
Jako auditní otázka je však rozdíl zřejmý: proč u plnění stejné společnosti za méně než polovinu ceny veřejně vidíme schválení rady a pověření starosty, zatímco u úpravy studia za 217 948 korun takovou veřejnou stopu zatím nemáme?
Odpověď může být zcela legitimní. Město ji ale musí být schopno doložit.
Lukáš Folprecht nebyl jen pozdějším uživatelem hotového studia
Další vrstva příběhu vede k Lukáši Folprechtovi.
Jeho vztah ke studiu nezačíná až podcastem „Hlasy severu“. Už 7. srpna 2024 městu jako podnikatel s IČO 06161570 fakturoval 7 500 korun za fotorealistickou vizualizaci studia.
Při kontrole dalších zveřejněných dokladů se jeho kontaktní údaje objevují také v nákupní stopě vybavení. U prosincového nákupu stabilizátoru DJI je jako kupující uveden starosta/Město Ralsko, ale objednávka obsahuje Folprechtovy kontaktní údaje. Stejný telefon se později objevuje také u nákupu pohovky do studia.
To je podstatná indicie: Folprechtova praktická role při vzniku a vybavování studia byla zřejmě širší než jednorázové dodání dvou obrázků za 7 500 korun.
Není to ovšem důkaz, že dostal další peníze, že měl rozhodovací pravomoc nebo že byl neoprávněně zvýhodněn. Z dokumentů lze bezpečně dovodit jen to, že se jeho stopa objevuje už ve fázi návrhu a následně také při obstarávání některého vybavení.
Právě proto stojí za odpověď jednoduchá otázka: Kdo Folprechta do této role zapojil a na základě jakého zadání?
Nejsilnější otázkou nakonec není nákup mikrofonů. Je to bezplatné užívání
Město v odpovědi podle informačního zákona potvrdilo, že Folprechtovi poskytlo prostory ve svém vlastnictví pro tvorbu podcastu „Hlasy severu“. Když byl dotaz formulován konkrétně – které prostory, na základě jakého právního titulu, na jak dlouho a zda za úplatu – Ralsko uvedlo, že kancelář číslo 19 v podkroví byla využívána bezplatně.
Konkrétní právní titul však v této odpovědi pojmenován není.
Město současně uvedlo, že nemá provozní řád ani ceník studia, neeviduje žádnou žádost o jeho využití a nevede ani evidenci využívání studia.
A právě tady se dostáváme k vlastnímu organizačnímu řádu Ralska. Ten stanoví, že o pronájmech a výpůjčkách nebytových prostor z majetku města a o movitých věcech rozhoduje rada města.
Nelze tedy automaticky napsat, že Folprechtovi byla poskytnuta „výpůjčka“ a rada ji neschválila. Město právní titul vůbec nespecifikovalo. Pokud však bezplatné přenechání prostoru mělo právně režim výpůjčky, pak vlastní organizační pravidla Ralska přisuzují rozhodnutí právě radě.
Zde stojí nejsilnější majetková otázka celé kauzy:
Na základě jakého právního a rozhodovacího titulu mohl konkrétní externí tvůrce bezplatně využívat městskou místnost a vybavení za stovky tisíc korun?
Veřejné studio, ale bez veřejných pravidel
Starosta Tůma projekt vysvětluje šířeji. Podle jeho vyjádření má být studio součástí kulturních a komunikačních aktivit města, do budoucna počítá s širším využitím a o prostor se podle něj zajímají i další externí spolupracovníci.
Takový účel je legitimní. Dokonce může být pro malé město užitečný.
Jenže pokud má jít o městské studio určené širšímu okruhu lidí, veřejná pravidla jeho používání nejsou kosmetický detail. Jsou způsobem, jak zajistit, aby všichni věděli, kdo může prostor využít, kdo o tom rozhoduje, zda se platí, podle jakých kritérií jsou uživatelé vybíráni a kdo odpovídá za městskou techniku.
Podle odpovědi města nic takového v podobě ceníku, provozního řádu či evidence využívání k 31. červenci 2026 vedeno nebylo.
Rozdíl mezi „máme studio pro veřejnou či kulturní činnost“ a „konkrétní člověk může městské studio používat zdarma“ přitom není slovíčkaření. Je to právě rozdíl, který má transparentní správa veřejného majetku vysvětlit.
Kolik tedy studio stálo? Bezpečně lze říci: stovky tisíc
Veřejný balík faktur není úplně přímočarý. Některé zveřejněné přílohy se obsahově překrývají a u stavebního plnění HITO vstupuje do hry režim přenesené daňové povinnosti. Proto není rozumné mechanicky sečíst všechny soubory a vydávat výsledek za definitivní ekonomický účet města.
Po odstranění zjevných duplicit lze z jedinečných veřejných dokladů rekonstruovat tento nominální součet plnění:
| Okruh | Částka |
| Technika nakoupená 31. 7. 2024 | 98 385,17 Kč |
| Folprecht – vizualizace | 7 500 Kč |
| Nábytek a drobné vybavení | 16 754 Kč |
| Stabilizátor DJI | 2 685 Kč |
| HITO – úprava místnosti | 217 948 Kč |
| Mikrofon a stojan | 12 578 Kč |
| Předzesilovač | 4 125 Kč |
| Pozdější pohovka a křeslo | 24 798 Kč |
| Celkem | 384 773,17 Kč |
Částky vycházejí ze zveřejněného fakturačního balíku města.
384 773,17 korun tedy není bezpečné vydávat za definitivní konečný náklad studia. Je to rekonstruovaný součet nominálních částek z jedinečných dohledaných dokladů. Zejména u HITO je kvůli daňovému režimu potřeba účetní dokumentace, chceme-li určit skutečný ekonomický dopad včetně DPH.
Proto je poctivější – a paradoxně přesnější – mluvit o studiu za stovky tisíc korun.
Co z dokumentů naopak nevyplývá
Z dosavadních podkladů nevyplývá, že by starosta Miloslav Tůma peníze odcizil, že by spáchal trestný čin nebo že studio bylo vybudováno nezákonně.
Stejně tak není doloženo, že by Lukáš Folprecht dostal od města skrytě další peníze, že jeho bezplatné využívání bylo samo o sobě protiprávní nebo že šlo o klientelismus.
Síla celé věci je právě v tom, že taková obvinění nepotřebuje.
Stačí to, co je doloženo: město investovalo stovky tisíc korun; na přímý dotaz nedoložilo, kdo rozhodl o vzniku projektu; starosta se následně přihlásil k objednání realizace; u největší stavební položky není ve veřejně dohledané stopě zřejmé obdobné rozhodnutí rady jako u některých jiných zakázek; člověk zapojený už do návrhu a pořizování vybavení následně městský prostor využíval zdarma; a město k jeho využívání nemělo ceník, provozní řád ani evidenci.
To už je samo o sobě plnohodnotné téma veřejné kontroly.
Pět dokumentů by většinu pochybností vyřešilo
Na rozdíl od řady politických kauz není potřeba hledat tajné schůzky ani konstruovat motivy. Ralsko může hlavní otázky uzavřít poměrně jednoduše zveřejněním auditní stopy:
- dokumentu nebo interního předpisu, z něhož vyplývala pravomoc objednat vznik a vybavení studia;
- záznamů předběžné finanční kontroly s určením příkazce operace a správce rozpočtu u hlavních výdajů;
- objednávky č. 5/2025 pro HITO a dokumentu, na jehož základě byla schválena;
- právního titulu a příslušného rozhodnutí, na jehož základě Lukáš Folprecht studio bezplatně využíval;
- jasných pravidel dalšího provozu, pokud má jít o skutečně městské a širší veřejnosti dostupné studio.
Pokud tyto dokumenty existují, jejich zveřejnění může velkou část otázek rychle zodpovědět. Pokud neexistují, je stejně důležité říci to otevřeně.
Nejde o podcast. Jde o to, zda je po veřejných penězích vidět stopa
Ralsko může nakonec dojít k závěru, že studio bylo užitečná investice. Může vzniknout provozní řád, prostor mohou začít využívat spolky, městské organizace nebo další tvůrci a několik set tisíc korun se může z pohledu města ukázat jako obhajitelná cena.
Ale veřejná kontrola funguje opačným směrem: nejprve mají být dohledatelná pravidla, kompetence a schválení, teprve potom se po občanovi může chtít důvěra, že vše bylo v pořádku.
Tahle kauza je proto zajímavá i daleko za hranicemi Ralska. Ukazuje jednoduchý způsob, jak se dívat na jakoukoli obecní investici: neptat se jen, zda se položka objevila v rozpočtu, ale také kdo ji rozhodl, kdo ji finančně schválil, kdo ji objednal a podle jakých pravidel se s pořízeným majetkem nakládá.
U ralského studia jsou na tyto čtyři jednoduché otázky odpovědi stále neúplné.