Od skladování ke střelnici. Co po rozhodnutích v Ralsku zůstává v dokumentech

Policejní Ochranná služba odmítla spolupráci se zbrojařskou firmou DSS, která v Ralsku připravuje projekt výcvikového areálu s neveřejnou zkušební střelnicí. Při prodeji městského majetku se přitom veřejně mluvilo o skladování. Není to jediný případ, kdy dokumenty města otevírají otázku, co se mezi politickým vysvětlením, hlasováním, smlouvou a následnou kontrolou vlastně stalo. Liberecké listy porovnaly tři různé příběhy. Samy o sobě neprokazují nezákonné jednání ani jeden společný plán. Ukazují ale opakující se problém s rozhodovací a kontrolní stopou.

• U DSS rada zveřejnila účel „skladování“, zatímco výsledná smlouva podle doložených podkladů pracovala s neveřejnou zkušební střelnicí.
• U AGV zastupitelé pracovali s projektem a avizovanými pracovními místy, ale ty se nestaly smluvními závazky a město jejich naplňování nekontrolovalo.
• U podcastového studia existuje rozpočtová a účetní stopa, ale město v odpovědi podle informačního zákona nedoložilo úplnou stopu rozhodnutí o vzniku projektu a následném bezplatném využívání.

Ochranná služba Policie ČR už nechce připravovaný areál společnosti DSS v Ralsku využívat. Její ředitel Jan Koníř rozhodl, že útvar se společností nebude spolupracovat a v areálu nebudou probíhat jeho výcviková soustředění ani střelecká příprava.

Rozhodnutí získalo zvláštní význam kvůli dokumentu, který měl dokládat spolupráci DSS s elitním policejním útvarem. Koníř podle Novinek uvedl, že byl vydán „ne zcela standardním způsobem mimo oficiální spisovou službu“. Zároveň řekl, že při svém nástupu nebyl o existenci dokumentu ani o předchozích jednáních s DSS informován.

Pro starostu Ralska Miloslava Tůmu (ANO) je podstatná ještě jedna okolnost. Když místní obyvatel požadoval, aby byly reference DSS ověřeny přímo u Policie ČR a Armády ČR, Tůma jej a následně i zastupitele podle Novinek ujistil, že předložená potvrzení jsou pravá a ověřená.

Koníř neřekl, že dokument Ochranné služby byl falešný. Uvedl však, že vznikl nestandardně mimo oficiální spisovou službu.

Otázka proto není, zda Tůma o okolnostech jeho vzniku věděl — pro takový závěr důkaz nemáme. Otázka zní jinak:

Co přesně město udělalo, když starosta označil reference za ověřené?

Nejdřív skladování

Příběh začal téměř o dva roky dříve.

Rada města Ralsko 9. září 2024 schválila záměr prodat pozemek se stavbou a části dalších pozemků v Kuřívodech. Účel je v jejím usnesení popsán jasně: „za účelem skladování“.

Slovo „skladování“ tedy není pozdější interpretací kritiků města ani médií. Stojí přímo v dokumentu radnice.

Mezi rozhodnutím rady a hlasováním zastupitelstva však město dostalo další materiály. Ralsko letos při vyřizování žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím uvedlo, že podnikatelský záměr DSS z 18. září 2024 byl osobně předán starostovi Tůmovi. Společně s ním měl převzít také potvrzení o spolupráci a návrh kupní smlouvy.

Přesné datum osobního předání město zaznamenané nemá.

To je důležitý bod, ale zároveň hranice toho, co lze dnes tvrdit. Z dokumentů, které má redakce nyní k dispozici, nelze spolehlivě zjistit, zda už podnikatelský záměr nebo tehdejší návrh kupní smlouvy výslovně obsahovaly plán střelnice.

Nelze tedy tvrdit, že Tůma o střelnici před hlasováním prokazatelně věděl a zastupitelům ji vědomě zatajil.

Ví se ale, co jim veřejně vysvětloval.

Na zastupitelstvu 25. září Tůma podle zvukového záznamu, z něhož citovaly Novinky, hovořil o skladování zbraní bez munice a zbraňových systémů. Tvrdil také, že DSS má podporu ministerstva obrany a speciálních jednotek ministerstva vnitra.

Pro prodej následně hlasovalo všech 11 přítomných zastupitelů. Prodej tedy řádně schválilo zastupitelstvo; nebyl uskutečněn mimo jeho rozhodnutí.

Ve výsledné smlouvě, z níž citovaly Novinky a jejíž obsah následně řešilo i samotné město s Ministerstvem vnitra, už ale figuroval záměr neveřejné zkušební střelnice.

To vytváří jednu z nejdůležitějších otázek celého příběhu:

Kdy a jak se do výsledné smlouvy dostal záměr neveřejné zkušební střelnice, když zveřejněný záměr a veřejné vysvětlení před hlasováním pracovaly se skladováním? A kdo o tom v jednotlivých fázích věděl?

Rizika se měla řešit až potom

Zpětné odpovědi radnice ukazují ještě další okolnost.

Město uvedlo, že před prodejem nebyla zpracována analýza rizik spojených s plánovaným využitím pozemků. Současně vysvětluje, že některé bezpečnostní, environmentální či další otázky jsou předmětem až následných povolovacích procesů, v nichž se vyjadřují příslušné orgány státní správy.

To může být z hlediska povolování důležité vysvětlení.

Z hlediska politického rozhodování o obecním majetku ale zůstává otázka, co měli zastupitelé před jeho prodejem vědět o budoucím využití areálu.

U běžného skladu by absence předchozího posouzení rizik působila jinak než u projektu, jehož výsledkem má podle uzavřené smlouvy být neveřejná střelnice a testování zbraní.

Sám Tůma letos v městském zpravodaji připustil, že veřejné představení projektu na začátku zanedbali. Napsal, že DSS veřejnou prezentaci přislíbila, protože „jsme tuto věc zanedbali na samém začátku“, a omluvil se za to.

Ve stejném textu už plán popsal jako neveřejnou zkušební střelnici určenou k občasnému zkoušení lehkých palných zbraní.

Ani tato omluva není přiznáním nezákonného prodeje nebo vědomého zatajení střelnice. Potvrzuje ale, že způsob, jakým byl významný projekt na začátku představen veřejnosti, nebyl podle samotného starosty dostatečný.

Reference, které měly pochybnosti uklidnit

O dva roky později se jedním z argumentů kolem projektu staly reference DSS od bezpečnostních složek.

Když místní obyvatel požadoval jejich prověření, dostal podle Novinek od Tůmy ujištění, že předložená potvrzení jsou pravá a ověřená.

Právě u dokumentu Ochranné služby ale její ředitel později popsal nestandardní způsob jeho vydání a rozhodl, že útvar s DSS spolupracovat nebude.

To znovu neznamená, že Tůma věděl o okolnostech vzniku listiny. Podstatná je jiná otázka:

Co radnice ve skutečnosti ověřila?

Ověřovala existenci dokumentu? Jeho podpis? Kontaktovala přímo instituci, která jej měla vydat? Ověřovala také obsah tvrzené spolupráce a aktuální postoj daného útvaru?

Bez této odpovědi je slovo „ověřeno“ méně jednoznačné, než působilo ve chvíli, kdy jej starosta použil.

Problém není cena

Zároveň by bylo chybou postavit celý případ na představě, že Ralsko prodalo DSS majetek pod cenou.

Neprodalo.

Kupní cena přes 22 milionů korun byla výrazně vyšší než hodnota kolem 12 milionů stanovená znaleckým posudkem. Ministerstvo vnitra navíc v rámci svého dozoru nad postupem obce neshledalo důvod k zásahu.

Ministerstvo však zároveň nemůže autoritativně rozhodnout případný soukromoprávní význam rozdílu mezi zveřejněným záměrem a výslednou kupní smlouvou. Takovou otázku může definitivně řešit soud.

Kdo by tedy hledal jednoduchý příběh „radnice prodala zbrojařům levně“, hledal by ho na špatném místě.

Podstatnější je něco jiného: jakým způsobem město pracovalo s účelem prodeje, co měli rozhodující lidé před hlasováním k dispozici a jak se výsledný účel propsal do smlouvy.

Jiný prodej, podobná mezera

Ještě před přímým prodejem DSS řešilo Ralsko jiný obchod s městským majetkem v průmyslové zóně.

Společnost AGV QADDISIN předložila městu projekt skladovací haly. V materiálech pro zastupitele se výslovně uvádělo, že realizací projektu firma avizuje vznik až 20 pracovních míst.

Nejde o tutéž transakci jako pozdější přímý prodej DSS a samotná skutečnost, že se nemovitosti nakonec dostaly ke stejnému zbrojařskému investorovi, žádný společný plán neprokazuje.

Zajímavé je něco jiného.

Když se letos žadatel města zeptal, zda byla pracovní místa nebo jiné investiční povinnosti skutečně zajištěny, Ralsko odpovědělo, že povinnost vytvořit 15 až 20 pracovních míst nebyla zakotvena v kupní smlouvě, dodatku ani jiném smluvním ujednání. Stejně tak nebyl smluvně zakotven jiný investiční či rozvojový závazek.

Kupní cena 1,17 milionu korun byla stanovena podle znaleckého posudku, nikoli podmíněna vznikem pracovních míst.

Zastupitelé tedy při projednávání měli informaci o projektu a avizovaném vzniku až dvaceti pracovních míst, tato deklarace se ale do smluvních podmínek prodeje nepřenesla.

A nezůstalo jen u toho.

Město dále uvedlo, že nemá informaci o tom, že by AGV projekt zahájila. Společnost neměla v tomto směru stanovené smluvní podmínky, jejichž plnění by město mohlo vymáhat. Radnice zároveň sama potvrdila, že naplňování účelu prodeje nekontrolovala.

Neobdržela podle své odpovědi ani harmonogram, projektovou přípravu či jiné podklady o realizaci a nemá informace, kdy měl začít nábor avizovaných pracovníků.

Jakmile byl majetek prodán, město nemělo smluvní nástroj, kterým by mohlo realizaci deklarovaného projektu nebo vznik pracovních míst vymáhat. A samo později uvedlo, že naplňování účelu prodeje ani nekontrolovalo.

Pozemky následně změnily majitele.

Ralsko je prodalo AGV za 1,17 milionu korun. AGV je později převedla na společnost Uran Corporation za 1,6 milionu a ta je následně prodala DSS za 8,456 milionu korun.

Tůma letos na zastupitelstvu uvedl, že se věcí zabývá policie.

Takové sdělení ale samo o sobě neznamená, že byl někdo obviněn nebo že policie zjistila trestný čin.

Ani násobný růst ceny automaticky nedokazuje, že původní znalecké ocenění bylo chybné, natož že byl další kupující znám předem.

Přeprodeje ale zvýrazňují jinou skutečnost:

Původně prezentovaný investiční projekt ani avizovaná pracovní místa další osud prodaného majetku smluvně nevázaly.

A pak je tu studio za necelých čtyři sta tisíc

Ve srovnání se zbrojařským areálem nebo pozemky v průmyslové zóně působí podcastové studio v podkroví radnice jako drobnost.

Právě proto je ale zajímavé.

Liberecké listy v předchozí analýze z jedinečných zveřejněných dokladů rekonstruovaly nejméně 384 773 korun souvisejících s vybavením a úpravami studia.

Současně jsme upozornili na důležitou korekci: nelze tvrdit, že zastupitelé o studiu nevěděli. V září 2024 schválili rozpočtové opatření, které výslovně obsahovalo položku „Podcastové studio – vybavení“ +180 000 Kč.

Rozpočtová položka tedy dokládá, že zastupitelstvo s výdajem na vybavení studia pracovalo.

Sama ale neodpovídá na jinou otázku:

Kdo rozhodl, že městské studio vůbec vznikne?

Právě na to se letos města zeptal žadatel podle informačního zákona. Chtěl vědět, na základě čího rozhodnutí bylo studio vybudováno, který orgán města jeho vznik schválil a kde jsou příslušná usnesení rady, zastupitelstva či jiné dokumenty.

Město žádost v této části odmítlo s vysvětlením, že požadovanou informaci ani dokumenty nemá zaznamenané na žádném nosiči. Současně argumentovalo tím, že podle jeho názoru mu zákon neukládá povinnost takovou informaci vytvářet.

Podobně odpovědělo na dotaz na smlouvy uzavřené s Lukášem Folprechtem.

Folprecht přitom nebyl pouze pozdějším uživatelem studia. Už v srpnu 2024 městu fakturoval 3D vizualizaci budoucího prostoru.

Město následně potvrdilo, že studio vlastní a Folprechtovi jej poskytlo bezplatně pro tvorbu podcastu Hlasy severu. Radnice nemá provozní řád ani ceník a nevede evidenci jeho využívání či žádostí o využití.

Není doloženo, že Folprecht studio užíval protiprávně. Není doložen ani klientelismus.

Doloženo je ale něco jednoduššího:

Město dokáže ukázat rozpočtovou položku, faktury a výslednou investici, ale ve zveřejněné odpovědi nedokázalo doložit úplnou rozhodovací stopu od vzniku projektu po bezplatné využívání konkrétním soukromým tvůrcem.

Otevřené otázky

• Co přesně obsahoval návrh kupní smlouvy DSS, který měl Tůma před hlasováním?
• Kdy se formulace o neveřejné zkušební střelnici dostala do výsledné smlouvy?
• Jak přesně město ověřovalo reference DSS?
• Jaký je konečný výsledek zahájených správních řízení kolem terénních úprav DSS?
• Jaký konkrétní rozhodovací/právní titul vedl k bezplatnému využívání studia Folprechtem?

Tři případy nejsou jedna kauza

Bylo by snadné postavit střelnici, přeprodané pozemky a podcastové studio vedle sebe a označit je za „kauzy starosty Tůmy“.

Jenže tím by se ztratilo to nejpodstatnější.

DSS, AGV a studio nejsou jedna transakce. Není doloženo, že by byly součástí společného plánu. Není doložen Tůmův osobní finanční prospěch. Přímý prodej DSS nebyl pod znaleckou cenou. Některé z kroků prošly řádným hlasováním zastupitelstva. A samotný občanský podnět není důkazem pochybení.

Přesto mají tři příběhy společný rys.

U DSS radou schválený a zveřejněný záměr hovoří o skladování, zatímco výsledná smlouva podle doložených podkladů pracuje s neveřejnou zkušební střelnicí.

U AGV měli zastupitelé před sebou projekt a avizovaný vznik pracovních míst, tyto deklarace se ale nestaly vymahatelnými smluvními závazky a město následně samo potvrdilo, že naplňování účelu prodeje nekontrolovalo.

U podcastového studia existuje rozpočtová položka a výsledná investice, ale město nemá zaznamenanou informaci či dokument, který by odpovídal na otázku, kdo o samotném vzniku projektu rozhodl. Studio následně bezplatně využívá soukromý tvůrce, aniž město ve zveřejněných odpovědích doložilo odpovídající smluvní rámec.

Slabé místo je pokaždé trochu jiné.

Společná je ale mezera mezi příběhem, s nímž se rozhoduje, a dokumentární stopou, která má později umožnit veřejnosti rozhodnutí zkontrolovat.

A právě tam by měla být samospráva nejsilnější.

Správa obecního majetku totiž není jen otázkou toho, zda zastupitelé správně zvedli ruku nebo zda kupní cena odpovídala znaleckému posudku.

Patří k ní také schopnost po roce či po pěti letech doložit, proč se rozhodovalo, jaké informace měli rozhodující lidé k dispozici, co bylo prezentováno, co se dostalo do smlouvy a kdo potom kontroloval, zda se deklarovaný účel skutečně naplňuje.

Jeden chybějící dokument může být administrativní nedokonalost. Jeden nerealizovaný deklarovaný projekt může být obyčejný podnikatelský neúspěch. Rozdíl mezi zveřejněným záměrem a následnou smlouvou může mít právně i věcně vysvětlitelný důvod.

Když se ale podobná otázka vrací u několika různých rozhodnutí jednoho města, už nejde jen o jednotlivý papír. Jde o kvalitu systému, který má po rozhodování zanechat dohledatelnou stopu.

A právě v této stopě se v Ralsku opakovaně objevují mezery.

 

Zdroje a kontext

[1] Novinky.cz – „Elitní policejní útvar odmítá výcvik na střelnici v Ralsku…“, Michael Polák, 20. 8. 2026.
Rozhodnutí Ochranné služby, vyjádření Jana Koníře, starostovo tvrzení o ověřených referencích.
Otevřít zdroj [1]

[2] Město Ralsko – zápis a usnesení 12. schůze rady města, 9. 9. 2024.
Primární zdroj k formulaci „za účelem skladování“.
Otevřít zdroj [2]

[3] Město Ralsko – Poskytnutí informace, č. j. MURALSKO/2085/2026, 9. 7. 2026.
Podnikatelský záměr DSS, dokumenty předané starostovi, otázky prověřování kupujícího a rizik.
Otevřít zdroj [3]

[4] Novinky.cz – „Zbrojařská firma chce v Ralsku testovat kulomety…“, Michael Polák, 5. 7. 2026.
Zvukový záznam zastupitelstva, Tůmovo veřejné vysvětlení „skladování“, obsah výsledné smlouvy podle dokumentu získaného redakcí.
Otevřít zdroj [4]

[5] Ministerstvo vnitra – Vyrozumění k podnětu, č. j. MV-77776-8/ODK-2026, 5. 7. 2026.
Dozor nad prodejem DSS, kupní cena, rozsah pravomoci ministerstva.
Otevřít zdroj [5]

[6] Dnešní Ralsko 1/2026 – „Slovo starosty“, Miloslav Tůma.
Starostova omluva za zanedbané počáteční veřejné představení projektu a jeho pozdější popis střelnice.
Otevřít zdroj [6]

[7] Město Ralsko – zápis 5. zasedání zastupitelstva, 25. 10. 2023.
Primární podklad k projektu AGV QADDISIN a avizovanému vzniku až 20 pracovních míst.
Otevřít zdroj [7]

[8] Město Ralsko – Poskytnutí informace k žádosti z 12. 6. 2026, AGV QADDISIN.
Absence smluvního závazku pracovních míst/investice a informace o následné kontrole projektu.
Otevřít zdroj [8]

[9] Seznam Zprávy – „Starosta se zbavil pozemku. Získali ho zbrojaři, překupník vydělal miliony“.
Rekonstrukce následných převodů AGV → Uran Corporation → DSS a Tůmovo vyjádření o policejním prověřování.
Otevřít zdroj [9]

[10] Město Ralsko – Poskytnutí informace, č. j. MURALSKO/2291/2026, 31. 7. 2026.
Provoz a využívání podcastového studia, bezplatné využívání, absence ceníku/provozního řádu a evidence.
Otevřít zdroj [10]

[11] Město Ralsko – Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, č. j. MURALSKO/2292/2026, 31. 7. 2026.
Primární zdroj k tomu, co město nedoložilo o rozhodnutí vybudovat studio a smluvních dokumentech.
Otevřít zdroj [11]

[12] Liberecké listy – „Studio za stovky tisíc: Ralsko nedoložilo, kdo rozhodl. Tvůrce ho využíval zdarma“, 18. 8. 2026.
Předchozí podrobný audit studia včetně deduplikovaného součtu 384 773,17 Kč a odkazů na jednotlivé primární faktury.
Otevřít zdroj [12]

Pro kontrolu nebo dohledání dalších příloh je velmi užitečný souhrnný rozcestník žádostí podle zákona 106/1999 Sb. na webu města Ralsko; obsahuje přímo DSS, AGV, znalecké posudky i studiové dokumenty.
Město Ralsko – žádosti podle zákona 106/1999 Sb.