Zakázka na míru: jak poznat soutěž, která už možná zná vítěze
Veřejná zakázka má být soutěž. Někdy ale soutěž jen předstírá: podmínky, termíny, reference nebo technické detaily mohou být nastavené tak, aby se do nich reálně vešel jen jeden dodavatel. Taková „zakázka na míru“ není jen problém úředníků a firem. Jsou to veřejné peníze, veřejné služby a často i důvěra lidí ve stát.
- Zakázka na míru je soutěž nastavená tak, že bezdůvodně zvýhodňuje konkrétního dodavatele.
- Varovnými znaky jsou úzké parametry, nepřiměřené reference, krátké lhůty, jediná nabídka, výjimky bez důvodu a dodatky po podpisu.
- Občan může hledat dokumenty ve VVZ, NEN a registru smluv, ptát se zadavatele, oslovit kontrolní orgány a podat podnět k ÚOHS.
Veřejná zakázka je zvláštní disciplína. Na papíře vypadá suše: lhůty, formuláře, reference, technické parametry, profil zadavatele. Ve skutečnosti jde často o jeden z nejdůležitějších testů veřejné moci. Ukazuje, zda úřad, nemocnice, kraj, obec nebo státní podnik nakupují pro lidi – nebo pro někoho konkrétního.
„Zakázka na míru“ zní skoro nevinně. Jako oblek. Jenže u veřejných peněz je to přesně naopak. Pokud je soutěž napsaná tak, aby se do ní vešel jen předem vybraný dodavatel, nejde o šikovnost. Jde o zničení soutěže. A soutěž je u veřejných zakázek hlavní pojistka proti předražení, kamarádšeftům, špatné kvalitě i korupci.
Co je zakázka na míru
„Zakázka na míru“ není samostatný právní pojem, který byste našli jako hotovou definici v zákoně. Je to veřejně používané označení pro situaci, kdy zadavatel nastaví podmínky tak úzce, zvláštně nebo účelově, že soutěž reálně zvýhodňuje konkrétního dodavatele, výrobek, technologii, obchodní model nebo skupinu firem.
Zákon o zadávání veřejných zakázek přitom říká podstatnou věc: zadávací podmínky nesmějí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
Důležité je slovo bezdůvodně. Ne každá přesná podmínka je podezřelá. Nemocnice může potřebovat konkrétní zdravotnickou kompatibilitu, hasiči mohou mít oprávněné bezpečnostní požadavky, město může chtít technické řešení navazující na existující systém. Podezřelé to začíná být ve chvíli, kdy zadavatel neumí přesvědčivě vysvětlit, proč jsou podmínky právě takové – a proč by nestačilo širší, funkční zadání.
Správná veřejná zakázka nemá popisovat oblíbeného dodavatele. Má popsat potřebu.
Kde se s tím lze setkat
Zakázky na míru se mohou objevit téměř všude, kde se utrácejí veřejné peníze: ve stavebnictví, IT, zdravotnictví, dopravě, komunálních službách, nákupech aut, odpadech, energetice, bezpečnostních systémech, právních službách, poradenství i marketingu.
Rizikové bývají zejména oblasti, kde je zadání technicky složité a běžný zastupitel, radní nebo občan mu nerozumí. IT systém se dá napsat tak, aby navazoval jen na jeden předchozí software. Stavební zakázka se dá podmínit referencemi, které má jen několik firem. Dodávka vozidel se dá popsat souborem parametrů, které podezřele připomínají konkrétní model. U služeb lze soutěž rozdělit na menší části, obejít širší soutěž nebo použít výjimku.
Česká republika přitom veřejnými zakázkami neřeší drobné kapesné. Národní strategie veřejného zadávání uvádí, že veřejné nákupy v Česku dosahují přibližně 990 miliard Kč, tedy zhruba 15 % HDP. To je dost peněz na to, aby se vyplatilo dávat pozor i na nudné formulace v zadávací dokumentaci.
Proč je to problém: nejde jen o cenu
Zakázka na míru má tři škody.
První je finanční. Když se do soutěže přihlásí jeden dodavatel nebo jen formální konkurence, zadavatel nemá skutečný tlak na cenu. Může zaplatit víc, než by musel.
Druhá je kvalitativní. Zakázka nemusí vyhrát nejlepší řešení, ale řešení, které nejlépe pasuje do předem nastavených mantinelů. Výsledkem může být horší služba, horší systém, dražší provoz nebo dlouhodobá závislost na jednom dodavateli.
Třetí je demokratická. Když lidé vidí, že se o veřejných penězích rozhoduje „někde vzadu“, důvěra ve stát a samosprávu se rozpadá. A právem. Veřejná moc nemá být soukromý nákupčí pro spřátelené firmy.
Evropská data navíc ukazují, že slabá soutěž není česká výmluva, ale celoevropský problém. Evropský účetní dvůr zjistil, že podíl řízení s jedinou nabídkou v EU vzrostl mezi lety 2011 a 2021 z 23,5 % na 41,8 % a průměrný počet uchazečů klesl z 5,7 na 3,2. Evropská komise ve Scoreboardu pro Česko uvádí za rok 2024 u veřejných zakázek 40 % řízení s jediným uchazečem, zatímco průměr EU byl 28 %; Česko také výrazně častěji vybíralo podle nejnižší ceny.
Jedna nabídka sama o sobě není důkaz korupce. Je to ale varovný signál. Zvlášť když se opakuje.
Jak vypadá správná a přehledná zakázka
Dobrá zakázka se pozná podle toho, že ji lze vysvětlit i člověku mimo úřad. Nemusí rozumět každému technickému detailu, ale měl by pochopit logiku: proč se nakupuje, co se nakupuje, za kolik, podle jakých pravidel, kdo se mohl přihlásit a proč vyhrál právě vítěz.
Přehledná zakázka má několik znaků:
- Jasně popsanou potřebu. Zadavatel vysvětluje, jaký problém řeší, ne jen co chce koupit.
- Přiměřené technické podmínky. Parametry odpovídají účelu, nejsou zbytečně úzké.
- Rozumné reference. Požadavky na zkušenosti dodavatele nejsou přehnané vzhledem k hodnotě a složitosti zakázky.
- Dostatečnou lhůtu. Dodavatelé mají realistický čas na přípravu nabídky.
- Srozumitelná hodnoticí kritéria. Je jasné, zda rozhoduje cena, kvalita, servis, zkušenosti, životní náklady nebo kombinace.
- Zveřejněnou dokumentaci. Podklady, vysvětlení, smlouva a dodatky jsou dohledatelné.
- Kontrolovatelný výsledek. Veřejnost může zjistit, kdo vyhrál, s jakou cenou a za jakých podmínek.
Ministerstvo financí ve své metodice veřejného nakupování zdůrazňuje zásady účelnosti, hospodárnosti a efektivity, známé jako princip 3E. Přeloženo do běžné řeči: veřejná instituce nemá jen „něco koupit podle pravidel“. Má koupit to, co skutečně potřebuje, za rozumnou cenu a s rozumným výsledkem.
Jak poznat zakázku na míru: praktický návod
Podezřelá zakázka obvykle nekřičí. Spíš šeptá. V jedné podmínce, v jedné lhůtě, v jedné referenci, v jednom dodatku. Proto se vyplatí dívat se na celek.
1. Příliš přesné technické parametry
Typický signál: zadání nepopisuje funkci, ale konkrétní výrobek. Místo „vozidlo schopné provozu v těžkém terénu“ se objeví kombinace rozměrů, výkonů, konstrukčních detailů a doplňků, která jako skládačka pasuje na jeden model.
Otázka pro občana: Umí zadavatel vysvětlit, proč potřebuje právě tyto parametry?
Otázka pro organizaci: Bylo zadání ověřeno proti trhu, nebo ho fakticky napsal budoucí dodavatel?
2. Reference, které nemají rozumnou míru
Požadavek na zkušenosti je normální. Ale pokud obec poptává běžnou opravu za několik milionů a chce reference jako pro obří státní stavbu, může tím vyřadit menší konkurenci.
Podezřelé je hlavně to, když reference odpovídají přesně historii jedné firmy: stejný typ zakázky, podobná hodnota, specifické území, zvláštní kombinace služeb.
3. Krátké nebo nevhodně načasované lhůty
Když je zakázka vypsaná s krátkou lhůtou, přes svátky nebo v období, kdy dodavatelé obtížně shánějí podklady, má výhodu ten, kdo o zadání věděl předem. Open Contracting Partnership upozorňuje, že krátká nebo nedostatečná lhůta pro podání nabídek patří mezi varovné signály, které lze zachytit už v průběhu soutěže – tedy ještě před podpisem smlouvy.
Otázka zní: Měl každý skutečný uchazeč férovou šanci připravit nabídku, nebo jen ten, kdo byl připraven dopředu?
4. Jediná nabídka – opakovaně
Jedna nabídka není automaticky podvod. V některých úzkých oborech opravdu nemusí být široký trh. Ale pokud stejný zadavatel opakovaně dostává jedinou nabídku, opakovaně od stejného okruhu dodavatelů, je to silný signál k ověření.
Výzkum Fazekase a Kocsise pracuje s „single bidding“, tedy soutěží s jediným uchazečem, jako s jedním z objektivních indikátorů korupčního rizika ve veřejných zakázkách. Neříká: jedna nabídka = korupce. Říká: jedna nabídka = podívejte se blíž.
5. Dělení zakázek na menší kusy
Někdy je rozdělení zakázky dobré, protože umožní účast menším firmám. Jindy je to trik, jak se vejít pod limit, obejít přísnější pravidla nebo zakázku rozdat po částech.
Varovné je, když se v krátkém čase objevuje série podobných objednávek se stejným dodavatelem, stejným předmětem a částkami těsně pod limitem. Světová banka mezi typickými varovnými znaky uvádí mimo jiné mnoho malých kontraktů, předražení, podezřelé vzorce nabídek, odmítání životaschopných nabídek, opakované zadávání jedné firmě a změny smluvních podmínek či hodnoty.
6. Výjimka bez přesvědčivého důvodu
Zadání bez soutěže může být v některých případech legální. Například při mimořádné situaci, výhradních právech nebo technické návaznosti. Právě proto je ale potřeba výjimky hlídat. Každá výjimka má být vysvětlená, doložená a přiměřená.
Když zadavatel napíše „technické důvody“ a dál nic, není to vysvětlení. Je to mlha.
7. Dodatky, které mění podstatu zakázky
Někdy se soutěž tváří levně a jednoduše, ale po podpisu smlouvy přijdou dodatky: vyšší cena, delší plnění, další služby, jiné technické řešení. Samotný dodatek nemusí být špatně. Špatně je, když se dodatky stanou způsobem, jak obejít původní soutěž.
Praktická otázka: Kdyby dodavatelé znali konečnou podobu zakázky už na začátku, přihlásilo by se jich víc?
8. Stejný administrátor, stejní vítězové, stejný scénář
Externí administrátor může být pro obec nebo školu užitečný. Zvlášť tam, kde nemají odborné kapacity. Ale není to magická ochrana. Pokud se kolem administrátora opakovaně objevují podobní vítězové, podobné formulace zadání a podobné problémy, je to důvod k otázkám.
Zadavatel se nemůže schovat za poradce. Odpovědnost za veřejnou zakázku zůstává na něm.
9. Nejasné hodnocení kvality
Hodnotit jen podle nejnižší ceny může být problém. Hodnotit kvalitu neprůhledně může být ještě větší problém. Podezřelá jsou kritéria typu „celková vhodnost řešení“ bez jasného popisu, jak se bude hodnotit.
Dobrý zadavatel předem řekne, za co přesně uchazeč získá body. Špatný zadavatel si nechá prostor, aby mohl body rozdat podle výsledku, který se mu hodí.
10. Neochota odpovídat
Zakázka placená z veřejných peněz má snést veřejné otázky. Pokud zadavatel odmítá vysvětlit základní logiku, nezveřejňuje podklady, odpovídá formálně nebo útočí na tazatele, nejde o důkaz viny. Ale je to špatný signál.
Tři velké české příklady: proč je nutná opatrnost v jazyce
U konkrétních kauz je potřeba rozlišovat tři věci: co je pravomocně rozhodnuté, co tvrdí policie nebo státní zastupitelství, a co zjistila média nebo audit. Přesně tak musí pracovat i občan, který nechce šířit pomluvy, ale chce kontrolovat veřejné peníze.
Dopravní podnik hl. m. Prahy a bezpečnostní systém metra
Vrchní státní zastupitelství v Praze v říjnu 2024 oznámilo trestní stíhání 13 osob pro úplatkářské trestné činy související s plněním veřejných zakázek Dopravního podniku hl. m. Prahy. Radiožurnál popsal zakázku na Komplexní bezpečnostní systém za téměř 4,5 miliardy Kč a uvedl, že kolem ní podle získaných dokumentů fungoval systém vyvádění peněz.
Pro veřejnost je na tom důležité hlavně poučení: velká zakázka nemusí být riziková jen při výběru vítěze. Riziko může pokračovat roky – přes plnění, dodatky, subdodavatele, servis a navazující smlouvy.
Fakultní nemocnice Motol
Policie v roce 2025 oznámila obvinění v kauze veřejných zakázek Fakultní nemocnice v Motole. Podle policie měly podezřelé osoby systematicky parazitovat na veřejných zakázkách a za možnost jejich realizace požadovat neoprávněné finanční plnění; ovlivněny měly být mimo jiné projekty financované nebo spolufinancované z EU v hodnotě přesahující 4 miliardy Kč.
Motol ukazuje druhou stránku problému: veřejná zakázka není jen tabulka a razítko. Když se kolem ní vytvoří mocenská síť, může jít o systém, v němž se z veřejných služeb stane zdroj soukromého výnosu.
Krajská zdravotní a nemocniční zakázky
Seznam Zprávy v roce 2026 popsaly svědectví bývalého obchodního náměstka ústeckého nemocničního holdingu Krajská zdravotní, který se podle článku přiznal k úplatkům a manipulaci zakázek. U zakázky na nakládání s odpadem pro sedm nemocnic článek uvádí, že byla podle výpovědi připravena přímo pro společnost Marius Pedersen; firma podezření odmítla.
Tady je důležitá právě opatrná formulace: nejde o to napsat „firma je vinná“. Jde o to říct, že pokud se v trestním řízení objevuje tvrzení o předem upravené dokumentaci, je to učebnicový motiv zakázky na míru – a zároveň věc, o níž musí rozhodovat příslušné orgány.
Další aktuální varování: pojišťovna a hasičské cisterny
Radiožurnál v roce 2025 popsal případ Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, kde měl podnikatel získat během pěti let marketingové zakázky za 40 milionů Kč; audit podle iROZHLASu potvrdil chyby při zadávání a upozornil na účelové dělení či zadání bez soutěže díky výjimce. Seznam Zprávy v červnu 2026 popsaly tendry Hasičského záchranného sboru na cisternová vozidla za 4,6 miliardy Kč; podle konkurence byly soutěže nastavené pro vozidla Tatra, zatímco hasiči takové podezření odmítají nebo vysvětlují technickými požadavky.
Tyto příklady nejsou hotový rozsudek. Jsou dobrým důvodem, proč má veřejnost umět číst zadání, ptát se na důvody a chtít jasná vysvětlení.
Kdy už může jít o korupci nebo trestný čin
Zakázka na míru nemusí vždy znamenat úplatek. Může jít o nekompetenci, pohodlnost, přehnanou opatrnost, špatně opsané parametry nebo závislost na starém dodavateli. To všechno je problém, ale ne vždy trestný čin.
Trestněprávní rovina se otevírá ve chvíli, kdy někdo vědomě zjedná konkrétnímu dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných. Trestní zákoník zná trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a také pletichy při zadání veřejné zakázky [14]. Vedle toho mohou v konkrétních případech přicházet v úvahu úplatkářské trestné činy, zneužití pravomoci úřední osoby, poškození finančních zájmů EU nebo dotační podvod.
Pro občana z toho plyne jednoduché pravidlo: nepište hned, že někdo krade. Popište konkrétní znaky, dokumenty, data a otázky. Silná fakta jsou účinnější než silná slova.
Jak má postupovat organizace, která nechce vypsat podezřelou zakázku
Dobrá instituce se nemá ptát jen: „Projde nám to?“ Má se ptát: „Obstojí to i před konkurencí, opozicí, novinářem, auditorem a normálním občanem?“
Praktický postup:
Nejdřív popište potřebu. Nezačínejte katalogovým listem výrobce. Začněte problémem: co má dodávka, stavba nebo služba vyřešit.
Udělejte tržní konzultaci – ale férově. Předběžné tržní konzultace mohou pomoci, pokud jsou transparentní a nedají jednomu dodavateli informační náskok.
Oddělte funkční požadavky od oblíbeného řešení. Pokud chcete software, nepište parametry podle jednoho systému. Napište, co má systém umět, jak má komunikovat s jinými systémy, jaká data má chránit a jak se bude měřit kvalita.
Ke každé úzké podmínce napište důvod. Pokud potřebujete zvláštní referenci, zvláštní rozměr nebo zvláštní certifikaci, mělo by být jasné proč.
Nastavte lhůtu tak, aby se stihl přihlásit i ten, kdo o zakázce nevěděl předem.
Zveřejňujte víc, než je holé minimum. Veřejnost se uklidní dokumenty, ne frázemi.
Kontrolujte dodatky. Největší riziko může přijít až po podpisu smlouvy.
Všímejte si opakování. Jeden problematický tendr může být chyba. Deset podobných tendrů je systém.
Jak může reagovat občan
Občan nemusí být právník. Nemusí napsat odborný návrh k ÚOHS. Může udělat několik praktických kroků.
1. Najděte dokumenty
Začněte ve Věstníku veřejných zakázek, který slouží ke zveřejňování zákonem povinných informací o zakázkách. Podívejte se také do Národního elektronického nástroje, kde lze veřejné zakázky vyhledávat podle názvu, zadavatele, druhu řízení, místa plnění nebo typu zakázky. Po podpisu smlouvy hledejte v registru smluv; zákon o registru smluv upravuje uveřejňování některých smluv a podmínky jejich účinnosti.
2. Uložte si důkazy
Nestačí pocit. Uložte si odkaz, název zakázky, identifikační číslo, zadavatele, datum, lhůty, zadávací dokumentaci, vysvětlení zadávací dokumentace, jméno vítěze, cenu, počet nabídek a smlouvu. Dělejte screenshoty tam, kde se dokumenty mohou měnit.
3. Položte přesné otázky zadavateli
Místo obecného „proč je to ušité?“ se ptejte konkrétně:
- Proč je požadována právě tato reference?
- Proč je lhůta tak krátká?
- Kolik dodavatelů bylo před vypsáním zakázky na trhu identifikováno?
- Proč nebylo použito funkční zadání?
- Kolik nabídek přišlo?
- Proč nebyla zakázka rozdělena na části – nebo naopak proč byla rozdělena právě takto?
- Jak zadavatel ověřil předpokládanou cenu?
- Kdo připravoval zadávací dokumentaci?
- Proběhly předběžné tržní konzultace?
4. Oslovte kontrolní orgány instituce
U obce nebo kraje má smysl obrátit se na zastupitele, kontrolní výbor, finanční výbor, radu nebo opozici. U příspěvkové organizace na zřizovatele. U nemocnice na ministerstvo nebo kraj podle zřizovatele. U státní instituce na nadřízený orgán, interní audit nebo dozorčí orgány.
5. Podejte podnět k ÚOHS
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může zrušit zadávací řízení nebo jednotlivý úkon zadavatele, pokud zadavatel nedodržel pravidla a dosud nebyla uzavřena smlouva. Podnět k ÚOHS může podle aktuálního výkladu podat i občan; podáním podnětu se ale nestává účastníkem řízení a není právní nárok na to, že ÚOHS řízení zahájí.
Dodavatelé mají silnější procesní nástroj: mohou podat námitky a následně návrh na přezkum. Pro občana je důležitější dobře popsaný podnět než právnická rétorika.
6. Pokud máte podezření na trestnou činnost, popište skutky
Trestní oznámení nebo podnět policii má smysl tehdy, když nejde jen o špatně nastavené podmínky, ale o podezření na úplatek, předem domluveného vítěze, fiktivní soutěž, krycí nabídky, střet zájmů nebo vyvádění peněz. Pište věcně: kdo, kdy, kde, jaký dokument, jaká zakázka, jaký vztah, jaká částka.
Nejhorší podání je plné vzteku a bez důkazů. Nejlepší podání je chladné, přesné a nepříjemně konkrétní.
Co ukazují zahraniční zkušenosti
Evropa nemá kouzelný nástroj, který by zakázky na míru vymýtil. Má ale tři směry, které stojí za pozornost.
První je práce s daty. Evropský účetní dvůr kritizoval, že Komise a členské státy nedostatečně systematicky využívají dostupná data k hledání příčin slabé soutěže. To je klíčové: pokud stát neumí průběžně sledovat jednoho uchazeče, opakované vítěze, krátké lhůty, dodatky a zakázky bez soutěže, zůstává kontrola náhodná.
Druhý je red flags přístup. OECD doporučuje úředníkům rozpoznávat a hlásit varovné znaky kartelových dohod a manipulace, například podezřelé vzorce nabídek nebo neobvyklé chování uchazečů. OECD zároveň uvádí, že v roce 2025 má být spuštěn projekt pro Česko, Francii, Irsko, Lotyšsko, Polsko a Portugalsko zaměřený na posílení detekce a hlášení bid riggingu.
Třetí je občanský monitoring. Transparency International ve svém průvodci popisuje, jak mohou občanské organizace i jednotlivci používat forenzní pohled na veřejné zakázky, sledovat varovné znaky a po jejich zjištění obracet věc na příslušné orgány, ombudsmana, média nebo veřejnost.
Účinnost těchto nástrojů má ale hranici. Red flag není důkaz. Algoritmus není soudce. Občan není policie. Síla je v kombinaci: otevřená data, schopní úředníci, nezávislý dohled, konkurence mezi dodavateli, aktivní občané a média, která umějí číst dokumenty.
Největší riziko není vždy nejdražší zakázka
Veřejnost si často všímá miliardových tendrů. To je správně. Ale praktická korupční ekonomika může dobře fungovat i v menších zakázkách. U menších nákupů bývá menší pozornost, slabší kontrola a větší prostor pro „vždyť jde jen o pár set tisíc“ nebo „tohle přece řešíme běžně“.
Právě zakázky malého rozsahu jsou citlivé: zadavatel nemusí použít plné zadávací řízení, ale pořád má dodržet základní principy transparentnosti, přiměřenosti a hospodářské soutěže. MMR proto vydává metodiku pro zakázky malého rozsahu, která má pomoci zadavatelům nastavit vnitřní pravidla a naplnit principy transparentnosti a přiměřenosti.
Malá zakázka není malé riziko. Je to jen menší částka na jedné faktuře.
Malý občanský test
Když narazíte na podezřelou zakázku, položte si sedm otázek:
- Přihlásilo se víc dodavatelů?
- Jsou technické parametry vysvětlené potřebou, nebo připomínají konkrétní výrobek?
- Jsou reference přiměřené hodnotě zakázky?
- Byla lhůta dostatečná?
- Je jasné, kdo a proč vyhrál?
- Nevyrostla cena dodatky?
- Umí zadavatel odpovědět bez mlžení?
Pokud se u více otázek rozsvítí červená, nejde ještě o důkaz. Ale je čas otevřít dokumenty.
Závěr: veřejná zakázka není soukromý obchod
Zakázka na míru je nebezpečná právě tím, že se často tváří jako normální administrativa. Není tam kufřík s penězi, dramatická schůzka v garáži ani tajná obálka. Někdy stačí jedna věta v zadávací dokumentaci. Jedna reference. Jeden rozměr. Jedna krátká lhůta. Jeden dodatek.
Občané nemohou a nemají nahrazovat policii, auditory ani ÚOHS. Mohou ale dělat něco, co je v demokracii nenahraditelné: dívat se. Ptát se. Chtít dokumenty. Spojovat souvislosti. Nenechat se odbýt větou, že „tomu nerozumíte“. Veřejné peníze nejsou posvátný jazyk úředníků. Jsou to peníze lidí.
Dobrá veřejná zakázka se nemusí bát světla. Ta špatná ho většinou nesnáší.