Kauza Walderode se vrací do Semil. Soud zrušil rozsudek, nárok ale nezpochybnil
Krajský soud v Hradci Králové zrušil loňský částečný rozsudek semilského soudu, který rozhodoval o prvních desítkách pozemků z rozsáhlé restituční kauzy Walderode. Neznamená to ale návrat případu na úplný začátek. Odvolací soud výslovně uvedl, že důvodnost restituce už znovu otevírat nebude. Teď budou rozhodovat hlavně konkrétní parcely.
- Zrušen byl částečný rozsudek o konkrétních pozemcích, nikoli samotný restituční nárok.
- Semilský soud bude muset přesně propojit historické parcely s dnešním katastrem a rozhodnout o jejich vydání či jiném vypořádání.
- Spor má praktický přesah do dnešního Turnova – s hranicí restitučně nárokovaných pozemků pracuje i projekt nové bytové zóny Daliměřice.
U restituční kauzy Walderode teď platí zdánlivý paradox: rozsudek padl, klíčová právní otázka nikoli. Krajský soud v Hradci Králové 13. října neřekl, že Johanna Kammerlanderová, vdova po Karlu des Fours Walderode, na restituci nemá nárok. Spor vrátil Okresnímu soudu v Semilech především proto, že je potřeba přesněji propojit historické pozemky s dnešním katastrem.
Po více než třiceti letech soudních sporů se tak těžiště jedné z nejznámějších restitučních kauz regionu posouvá. Stále méně jde o základní otázku, zda může být Kammerlanderová oprávněnou osobou. Stále více půjde o mnohem prozaičtější, ale složitý problém: který dnešní kus země odpovídá pozemku zabavenému před osmdesáti lety a zda jej lze podle zákona skutečně vydat.
Co soud vlastně zrušil
Okresní soud v Semilech rozhodl v září 2025 jen o malé části rozsáhlého pozemkového sporu. Vybral parcely, které bylo možné podle soudu identifikovat nejjednodušeji.
Jednu parcelu o výměře 1 554 metrů čtverečních v Turnově-Daliměřicích měl podle tehdejšího nepravomocného rozsudku získat Kammerlanderová. U přibližně šedesáti dalších pozemků soud návrh na vydání zamítl. U těchto nemovitostí hrálo roli mimo jiné to, že ke dni účinnosti zákona o půdě v roce 1991 byly ve vlastnictví fyzických osob a nebylo je možné vydat stejným způsobem.
Právě tento částečný rozsudek nyní Krajský soud v Hradci Králové zrušil.
Podstatné je proč. Nešlo o obrat v otázce samotného restitučního nároku. Odvolací soud požaduje, aby žaloba přesněji odpovídala současnému stavu parcel. Jinými slovy: zrušený rozsudek znamená nové rozhodování o konkrétních pozemcích, nikoli návrat celé kauzy na startovní čáru.
Co už soud znovu otevírat nechce
Zásadní zlom přišel v září 2024 u Ústavního soudu.
Předchozí soudy pracovaly s názorem, že akt Ministerstva vnitra z 16. prosince 1947, kterým bylo Karlu des Fours Walderode zachováno československé občanství, je nicotný – zjednodušeně řečeno právně bez účinků.
Ústavní soud tento závěr odmítl. Stanovil, že v restitučním řízení je nutné z rozhodnutí z roku 1947 vycházet a obecné soudy nemohou po desetiletích znovu přezkoumávat, zda tehdejší ministerstvo rozhodlo správně.
Ani Ústavní soud tím ovšem nenařídil: „Vydejte všechen majetek.“ Jeho rozhodnutí odstranilo jednu zásadní právní překážku a ponechalo obecným soudům posouzení dalších podmínek jednotlivých restitucí.
Nynější odvolací soud se už posunul dál. Při říjnovém jednání výslovně uvedl, že restituci považuje za důvodnou a touto základní otázkou se znovu zabývat nebude.
To je pro pochopení aktuálního verdiktu nejdůležitější věta.
Oprávnění domáhat se restituce totiž není totéž jako automatický nárok na každou požadovanou nemovitost. U každého konkrétního pozemku se musí ještě zjistit, zda skutečně odpovídá původnímu majetku, jak se během desetiletí změnil, kdo jej vlastnil v rozhodné době a zda zákon umožňuje jeho vydání.
Proč může být nejtěžším důkazem obyčejná mapa
Na první pohled to může znít jako banalita. Vezme se stará parcela, najde se její dnešní číslo a pokračuje se dál.
Jenže právě tady začíná jeden z největších problémů celé kauzy.
Pozemky se během osmdesáti let dělily, slučovaly, přečíslovávaly a procházely pozemkovými úpravami. Odvolací soud proto požaduje porovnat historický stav z roku 1945, stav důležitý pro restituci v roce 1991 a dnešní katastr.
A česká historie evidenci nemovitostí vůbec neusnadnila. Český úřad zeměměřický a katastrální upozorňuje, že po roce 1945 se tehdejší pozemkový katastr kvůli konfiskacím a přídělovým řízením začal výrazně rozcházet se skutečností. Používaly se i provizorní měřické podklady, některé příděly nebyly řádně zaměřeny a část starých plánů je dnes poškozená, nečitelná nebo chybí.
To neznamená, že takový problém existuje u každé parcely požadované v kauze Walderode. Vysvětluje to ale, proč může být identifikace historického majetku mimořádně náročná.
V této fázi tak mohou být staré mapy, geometrické plány a práce geodetů stejně důležité jako právní argumentace.
Advokát Kammerlanderové Roman Heyduk po jednání odhadl, že jen práce katastrálního úřadu při porovnávání více než tisícovky pozemků může trvat přibližně rok. Jde však o jeho odhad, nikoli o termín stanovený soudem.
Co se teď vrací před Okresní soud v Semilech
Semilský soud má po vrácení věci pracovat s přesnějším současným označením nemovitostí a znovu rozhodnout, co z požadovaného majetku může být skutečně vydáno.
U pozemků, které vydat nelze, může připadat v úvahu finanční náhrada. Nejde proto pouze o otázku „ano, nebo ne“, ale o postupné rozdělení velkého souboru majetku podle jeho dnešního právního a faktického stavu.
Rozsah je mimořádný. V pozemkové větvi sporu se mluví o více než tisícovce parcel. Už při rozhodování v roce 2025 soudce Michal Polák upozorňoval, že první desítky pozemků byly jen nejsnáze identifikovatelným vzorkem. U dalších očekával komplikace spojené se scelováním a případnou potřebou geometrických plánů.
Právě proto nemusí být zrušení nynějšího rozsudku posledním procesním zdržením. Zároveň ale není správné vykládat ho jako návrat celé kauzy o několik let zpět.
Pozemky nejsou totéž co Hrubý Rohozec
U kauzy Walderode je snadné smíchat několik různých soudních sporů do jednoho. Současné říjnové rozhodnutí se týká pozemkové větve.
Samo o sobě nerozhoduje o budově státního zámku Hrubý Rohozec ani definitivně neuzavírá spor o jeho vybavení.
Semilský soud letos v únoru rozhodoval samostatně o mobiliáři Hrubého Rohozce. Proti tomuto rozhodnutí se následně odvolal Národní památkový ústav, který nezpochybnil základní restituční nárok Kammerlanderové, ale označil část jednotlivých předmětů za spornou. O samotné budově zámku se v tomto mobiliárním řízení nerozhodovalo.
Pro čtenáře je proto užitečné držet tři věci odděleně: pozemky, budovu zámku a mobiliář. Procesní posun v jedné větvi automaticky neznamená stejné rozhodnutí v ostatních.
Nečekaný dopad: kauza sahá až k novému bydlení
Restituce přitom není pro Turnov jen historickým sporem o poválečný majetek. Její stopa je vidět i v úplně současném plánování města.
Turnov letos připravuje první etapu bytové zóny Daliměřice „Za hasičskou zbrojnicí“. V červenci vypsal veřejnou zakázku na projektovou dokumentaci technické a dopravní infrastruktury s předpokládanou hodnotou 4,8 milionu Kč bez DPH. Nabídky lze podle aktuálního profilu zadavatele podávat do 7. listopadu.
A právě její zadávací dokumentace obsahuje velmi názorný detail: severovýchodní hranici projektované části bytové zóny vymezuje mimo jiné hranice pozemků, které jsou součástí kauzy Walderode.
To neznamená, že restituční řízení novou bytovou zónu zastavilo. Dokumentace naopak ukazuje, že město projekt připravuje. Dokládá však něco jiného: více než třicet let trvající soudní spor je pořád natolik reálnou součástí území, že s ním musí počítat i projektanti nové městské čtvrti.
Pro běžného vlastníka nemovitosti v Daliměřicích současný soudní verdikt automaticky nic nemění. Kauzu nelze vztáhnout na celé katastrální území. Rozhodující jsou vždy konkrétní parcely.
Kauza se neposouvá zpět. Posouvá se k jednotlivým metrům čtverečním
Nové rozhodnutí proto není jednoduchým vítězstvím nebo porážkou jedné strany.
Pro Johannu Kammerlanderovou je zásadní, že odvolací soud nezpochybnil samotný základ restitučního nároku. Pro město Turnov, stát a další žalované subjekty zůstává otevřená neméně důležitá otázka: co přesně z požadovaného majetku lze vydat a co už musí být vypořádáno jinak.
Další fáze může působit méně dramaticky než spory o Benešovy dekrety, občanství a válečnou minulost. Ve skutečnosti ale může být ještě pracnější. Přichází rozhodování parcelu po parcele – nad starými mapami, katastrálními podklady, geometrickými plány a dnešními vlastnickými vztahy.
A právě to je hlavní význam říjnového rozhodnutí: kauza Walderode se nevrátila na začátek. Přesunula se do fáze, kdy o konkrétním výsledku stále více rozhoduje schopnost převést osmdesát let starý majetkový svět do dnešní mapy Turnovska.
Otázky a odpovědi
Zrušil soud restituční nárok Walderode?
Ne. Zrušil částečný rozsudek o konkrétních pozemcích a požaduje jejich přesnější identifikaci.
Znamená rozhodnutí, že Kammerlanderová získá více než tisíc pozemků?
Ne. U každé nemovitosti se teprve musí řešit, zda ji lze vydat.
Proč se porovnávají roky 1945, 1991 a současnost?
Protože je nutné spojit původně konfiskovaný majetek se stavem rozhodným pro restituční zákony a s dnešními parcelami.
Rozhodl soud také o Hrubém Rohozci?
Ne. Říjnové rozhodnutí se týká pozemkové větve; budova a mobiliář mají vlastní soudní řízení.
Zdroje a kontext
1. iROZHLAS / ČTK, 13. října 2026 – aktuální rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, rozsah pozemkové větve a další postup
Krajský soud zrušil rozhodnutí okresního v kauze Walderode, chce zpřesnit identifikaci pozemků
2. Ústavní soud, 26. září 2024 – oficiální vysvětlení nálezu I. ÚS 854/23
Ústavní soud – Závěr soudů, podle kterého dědička rodu Walderode nemá nárok na restituci, neobstál
3. České noviny / ČTK, 18. září 2025 – původní částečný rozsudek Okresního soudu v Semilech
Soud rozhodl o vydání pozemku v restituční kauze Walderode
4. Český úřad zeměměřický a katastrální – vývoj a problémy historických pozemkových evidencí
ČÚZK – Historie pozemkových evidencí
5. Město Turnov, E-ZAK – projektová dokumentace bytové zóny Daliměřice, I. etapa, 2026
Město Turnov – Bytová zóna Daliměřice, I. etapa
6. iROZHLAS / ČTK, 27. dubna 2026 – samostatná větev sporu o mobiliář Hrubého Rohozce
Památkáři se odvolali proti vydání mobiliáře zámku Hrubý Rohozec