400 tun mléka, nula nabídek. Proč stát tak těžko shání krizové zásoby
Stát chtěl letos nakoupit a čtyři roky ochraňovat 400 tun sušeného mléka. Do dvou částí tendru nepřišla ani jedna nabídka. Podobný problém se přitom vrací roky. Nejde jen o cenu nebo formuláře: stát potřebuje firmu, která jeho krizovou zásobu dlouhodobě skladuje, obměňuje a nese část obchodního rizika.
Koupit 400 tun sušeného mléka by na první pohled neměl být pro stát neřešitelný úkol. V Česku existují mlékárny, obchodníci, sklady i logistika. Správa státních hmotných rezerv přesto letos vypsala zakázku na dvě části po 200 tunách a nedostala ani jednu nabídku. Ani v první části, ani ve druhé.
Na první pohled to vypadá absurdně. Ve skutečnosti je za nulou v kolonce nabídek podstatně složitější příběh.
Stát totiž nekupuje pouze pytle s mlékem. Potřebuje někoho, kdo se na několik let stane součástí jeho krizové pojistky.
A právě tady se veřejný zájem státu a běžná ekonomika soukromé firmy mohou rozcházet.
Stát nekupoval jen mléko. Chtěl čtyřletý závazek
Neúspěšná zakázka 26-010.2 počítala s celkem 400 tunami sušeného odtučněného mléka. Každá ze dvou částí měla 200 tun a předpokládanou hodnotu 17,88 milionu Kč bez DPH. Dodavatel se měl zavázat na 48 měsíců. Zakázka vedle samotného mléka zahrnovala také manipulaci a skladování.
Důležitý detail se skrývá ve způsobu hodnocení nabídek. Rozhodovala sice cena, jenže tou nebyla prostě cena 200 tun mléka. Do hodnocení vstupovala cena ochraňování zásoby za celé čtyři roky i mechanismus jejího budoucího zpětného odkupu.
Přeloženo do běžné řeči: firma neprodá státu zboží a nezavře za ním dveře skladu.
Musí počítat s tím, co bude zásoba stát za rok, za dva nebo za čtyři roky. Musí mít skladovací a logistické kapacity, zásobu udržovat a řešit její obměnu. A současně musí ocenit kontrakt v době, kdy nezná budoucí náklady na energie, práci, dopravu ani tržní cenu mléka.
To už není obyčejný prodej potraviny. Je to dlouhodobá služba.
Největší problém? Potravina nemůže čtyři roky ležet v koutě
Tohle je zřejmě klíč k pochopení celého systému.
Ministerstvo zemědělství letos při vysvětlování, proč je navyšování státních potravinových rezerv obtížné, uvedlo, že problémem je zejména zajištění obměny potravinových zásob. O způsobu jejich efektivnějšího zajištění podle ministerstva jedná se Správou státních hmotných rezerv i výrobci.
Potravinová rezerva totiž není totéž jako sklad mědi nebo jiného materiálu, který lze na dlouhou dobu uložit.
Jídlo stárne.
Má-li stát dlouhodobě garantovat určité množství použitelné potraviny, musí se starší zboží dostávat ze státní zásoby ven a být nahrazováno novým. Dodavatel proto potřebuje nejen sklad. Potřebuje také fungující obchodní tok, do něhož dokáže starší zásobu znovu začlenit.
To významně zužuje okruh možných partnerů.
Firma může umět vyrobit sušené mléko. Jiná firma může mít vhodný sklad. Ale ochraňovatel státních rezerv musí být schopen zvládnout celý řetězec dlouhodobě.
Výrobci to státu říkali už před deseti lety
Není to nový problém.
V roce 2016 chtěl stát nakoupit 3 500 tun sušeného mléka za zhruba 220 milionů Kč. Zakázku rozdělil na sedm částí. Do šesti z nich se nepřihlásil nikdo.
Tehdejší výrobci přitom svoje důvody pojmenovali otevřeně.
Majitel Interlacto Oldřich Gojiš odhadoval, že by jeho firma na nastavených podmínkách ztratila přibližně sedm až osm milionů korun. Šéf Madety Milan Teplý mluvil zhruba o sedmimilionové ztrátě a upozorňoval také na obtížně splnitelné požadavky například při vzorkování nebo obměně pytlů. Madeta proto nabídku nepodala.
Také tehdejší SSHR připouštěla, že nízký zájem může souviset s novými přísnějšími pravidly. Její mluvčí zmiňoval například tvrdší sankce a právě změnu systému obměny, jejíž náklady už měly být zahrnuty do celkové ceny zakázky.
To je důležitější zjištění než jednoduché tvrzení, že „firmy nechtějí obchodovat se státem“.
Firmy se rozhodují podle konkrétního kontraktu. Některý jim smysl dává, jiný ne.
Nula nabídek není výjimka
Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu ukázala, že nejde o několik smolných soutěží.
SSHR v letech 2016 až 2020 vyhlásila 78 zakázek na pořízení a ochraňování potravin. Přibližně 60 % z nich zrušila proto, že nepřišla žádná nabídka. Sama Správa vysvětlovala nenaplnění minimálních zásob některých potravin především nezájmem trhu.
Současně je ale třeba dodat něco podstatného: NKÚ při kontrole vzorku veřejných zakázek nezjistil nehospodárné ani neúčelné vynakládání státních peněz.
Problém proto nelze poctivě zjednodušit na větu „úředníci neumějí nakupovat“.
Mnohem přesnější otázka zní: dokáže stát nastavit obchodní podmínky tak, aby současně chránil veřejné peníze, vyžadoval spolehlivost krizové zásoby a přitom byl kontrakt dostatečně zajímavý pro dodavatele?
Dosavadní výsledky ukazují, že u některých komodit se tuto rovnováhu nalézt nedaří.
Je viníkem byrokracie?
Částečně může být bariérou. Ale dostupné podklady nedovolují tvrdit, že je hlavní příčinou.
U neúspěšného tendru na sušené mléko musel uchazeč například složit jistotu 300 000 Kč za každou 200tunovou část. Nabídkou měl zůstat vázán 180 dní, soutěž probíhala elektronicky a rozhodovala nejnižší cena.
To všechno zvyšuje práh vstupu.
Jenže pozoruhodnější je, co udělala SSHR poté, co nepřišla jediná nabídka.
Nový tendr 26-010.3 vypsaný v září administrativní konstrukci zásadně nepřevrátil. Stále jde o otevřené řízení, rozhoduje cena a uchazeč zůstává nabídkou vázán 180 dní.
Správa ale změnila dvě jiné věci.
Místo 200 tun na jednu část nyní požaduje 150 tun. A dobu kontraktu zkrátila z 48 na 30 měsíců. Celkově chce nově 450 tun rozdělených do tří částí.
Jistota za jednu část absolutně klesla z 300 000 na 250 000 Kč. Ani to ale není tak jednoznačné, jak vypadá: původně šlo o 1 500 Kč jistoty na tunu, nyní přibližně o 1 667 Kč. Relativně k objemu tedy jistota ve skutečnosti mírně vzrostla.
Skutečnou změnou tak není především „méně papírů“. Je jí menší zakázka pro jednoho dodavatele a podstatně kratší závazek.
SSHR veřejně neuvedla, že právě toto je důvod změn. Z porovnání obou soutěží ale vyplývá, že právě zde Správa zkouší změnit parametry obchodu.
Deset let a pořád stejná slabina: obměna
A tady se kruh uzavírá.
V roce 2016 výrobci při vysvětlování nezájmu o státní sušené mléko mluvili o ekonomické nevýhodnosti a problémech spojených s podmínkami obměny.
V září 2026 Ministerstvo zemědělství znovu říká, že problémem je zejména obměna potravinových zásob.
Mezi těmito dvěma výroky je deset let.
Stát přitom nezůstal stát na místě. Od 1. ledna 2024 zákon umožňuje nový model: některé věci nebo zvířata nemusí být předem koupeny do státního vlastnictví, ale SSHR je může za úplatu rezervovat přímo u vlastníka. Správa současně může kontrolovat jejich kvalitu a množství.
Smyslem je mimo jiné snížit náklady a komplikace klasického skladování.
Ani nový model však automaticky nezaručí dodavatele.
Krávy měly být jednodušší než mražené maso. Nepřihlásil se nikdo
Letos chtěla SSHR vůbec poprvé využít nový princip u živého stáda. Hledala farmáře, kteří by pro stát drželi celkem 240 tun jatečných krav a býků.
Myšlenka dává ekonomickou logiku: místo dlouhého a drahého mražení masa stát zaplatí za rezervaci živých zvířat a při krizi se potřebná část porazí. Předseda SSHR Pavel Švagr v dubnu uváděl, že rezervační poplatek má být výrazně levnější než skladování mraženého masa.
Jenže ani tento tendr vítěze nepřinesl.
Švagr později popsal, že před vypsáním byla reakce trhu pozitivní, k podmínkám nepřišly námitky ani připomínky – a ve výsledku se nikdo nepřihlásil. Sám zároveň odmítl spekulovat o důvodu.
To je dobrá připomínka, že žádná jednoduchá formule typu „stačí odstranit byrokracii“ neexistuje.
U některých neúspěšných zakázek příčinu prostě veřejně neznáme.
Nedostatek dodavatelů? Spíš nedostatek vhodného obchodu
Česko nemá problém v tom, že by neexistovali výrobci mléka, chovatelé skotu nebo sklady.
Úzké místo vzniká jinde.
Stát potřebuje partnera, který splní technické podmínky a současně přijme dlouhodobý obchodní model krizových rezerv: skladování či rezervaci, dostupnost, kontrolu, obměnu, budoucí odkup a odpovědnost za to, že zboží bude použitelné právě ve chvíli, kdy běžné zásobování selže.
Takových firem je logicky méně než firem, které umějí potravinu prostě vyrobit a prodat.
A pokud cena a smluvní podmínky nevyváží náklady a rizika, racionální reakcí firmy není špatná nabídka.
Je jí žádná nabídka.
Dělá stát něco špatně?
Nejpřesnější odpověď je: některé výsledky systému jsou zjevně špatné, ale z dostupných podkladů nelze udělat závěr, že SSHR postupuje nezákonně nebo nehospodárně.
NKÚ naopak na kontrolovaném vzorku takové pochybení nezjistil. Současně ale zjistil dlouhodobě mimořádně vysoký počet soutěží bez nabídek.
To je rozdíl mezi zákonností a účinností.
Zakázka může být napsaná správně podle zákona a přesto nedodat státu jediný kilogram zásoby.
A právě účinnost je u krizových rezerv rozhodující. Formálně perfektní tendr, na který nepřijde nabídka, nezvyšuje odolnost země ani o jednu tunu.
Teď probíhá zajímavý test
Nový tendr na sušené odtučněné mléko zůstává otevřený do 13. října 2026.
Jeho výsledek bude stát za pozornost.
Jestliže se po zmenšení jednotlivých částí ze 200 na 150 tun a po zkrácení závazku ze čtyř let na dva a půl roku dodavatelé objeví, bude to významný signál, že velikost a délka kontraktu hrají důležitou roli.
Pokud nepřijde nikdo ani tentokrát, bude to naopak ukazovat, že problém leží hlouběji – v ekonomice samotného systému ochraňování, obměny nebo v dalších podmínkách.
Ani jeden výsledek sám o sobě příčinu definitivně neprokáže. Ale po letech nulových nabídek půjde o mimořádně názorný test toho, zda se stát a potravinářský trh dokážou konečně potkat.
Krizová zásoba je služba, kterou někdo musí chtít provozovat
V předchozím článku jsme ukázali, že státní potravinová pojistka je stále výrazně menší než patnáctidenní cíl: podle šéfa SSHR odpovídá přibližně dni a půl.
Teď je zřejmé, proč nestačí říct: „Tak toho prostě víc nakupme.“
Potravinová bezpečnost není jednorázová objednávka. Je to systém, který někdo musí každý měsíc a každý rok provozovat.
Stát potřebuje co nejspolehlivější zásobu, co nejlepší kontrolu a rozumnou cenu. Soukromá firma potřebuje, aby jí za skladování, obměnu a převzetí rizika zůstal ekonomicky smysluplný obchod.
Pokud se tyto dvě podmínky nepotkají, nestane se nic dramatického. Nevznikne spor. Nepřijde předražená faktura.
Nepřijde vůbec žádná nabídka.
A právě tato tichá nula je jedním z důvodů, proč se česká potravinová pojistka buduje tak pomalu.
Zdroje a kontext
Liberecké listy, 23. září 2026 – předchozí analýza potravinových rezerv:
Stát chce zásoby základních potravin na 15 dní. Má zhruba na den a půl
Zakázka 26-010.2 – sušené odtučněné mléko, 400 tun; podmínky a výsledek řízení:
Oznámení a výsledek zakázky 26-010.2
TED – zakázka 26-010.3, nový pokus na 450 tun sušeného odtučněného mléka:
TED – 630290-2026, 26-010.3 Sušené odtučněné mléko
CNN Prima NEWS, září 2026 – vyjádření Ministerstva zemědělství k obměně zásob:
Hladové Česko? Krizové rezervy potravin by nevydržely ani víkend
E15, 4. února 2016 – vysvětlení výrobců a SSHR, proč část tendrů nepřitahovala nabídky:
Státu se nedaří nákupy do rezerv, pro firmy to prý není ekonomicky výhodné
Nejvyšší kontrolní úřad, 13. prosince 2021 – kontrola státních rezerv:
Státní rezervy některých základních potravin jsou pod limitem
Zákon č. 97/1993 Sb., aktuální znění – rezervace věcí a zvířat u vlastníka a kontrola rezerv:
Zákon o působnosti Správy státních hmotných rezerv
Seznam Zprávy, 5. srpna 2026 – neúspěšný tendr na rezervaci živého stáda:
Stát si chtěl do rezerv pořídit stádo skotu. Nikdo se nepřihlásil