Papírový manažer. Babišovy dopisy ukazují, jak asi má jeho vláda vypadat – ne nutně jak funguje

Andrej Babiš žádá po ministrech termíny, odpovědnost a měřitelné výsledky. Jenže jeho úřední dopisy téměř jistě nejsou autentickým zápisem jeho osobního jazyka – a zkušenost s jeho vládnutím ukazuje mnohem méně uspořádaný obraz. Dopisy proto možná neříkají, jak Babiš skutečně řídí stát, ale jak on chce, aby jeho řízení vypadalo.

Když písemnosti postavíme vedle Babišových tiskových konferencí, jeho politického marketingu a zkušenosti s řízením covidové krize, objeví se mnohem zajímavější obraz. Na papíře je manažer. V politické praxi často improvizátor, který soustřeďuje rozhodování kolem sebe, reaguje na okamžitou situaci a konflikt personalizuje. Dopisy přesto nejsou bezcenné. Ukazují něco jiného: technologii, kterou Babiš svou moc organizuje – a hlavně eviduje.

Na papíře skoro dokonalý šéf

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dostal letos od premiéra Andreje Babiše nejméně tři dopisy. V posledním z nich měl do třiceti dnů předložit harmonogram změn ve zdravotnictví včetně odpovědnosti, termínů a měřitelných milníků.

Přesnější manažerský slovník by se hledal obtížně.

Premiér nechce obecné proklamace. Chce vědět, co se udělá, kdo za to bude odpovídat, kdy to bude hotové a podle čeho pozná výsledek.

A nejde jen o Vojtěcha.

Když se Babiše 18. června novináři na dopisy ptali, sám vysvětlil, že podobně komunikuje také s dalšími ministry.

„Všem píšu.“

Zmínil ministra obrany Jaromíra Zůnu i ministra školství Roberta Plagu. Písemný způsob práce označil za efektivní. Nemusí prý ministrovi stále telefonovat, napíše mu, ministr odpoví a potom si spolu sednou. A dodal ještě jednu podstatnou výhodu: vše je možné zpětně dohledat.

Tady se zdánlivě potvrzuje příběh, který Babiše provází od vstupu do politiky: podnikatel přišel řídit stát manažersky.

Jenže je tu háček.

Nevíme, že tyto dopisy Andrej Babiš skutečně napsal.

Kdo vlastně píše „Babišovy dopisy“?

To není slovíčkaření.

Předseda vlády má kabinet, poradce, odborné útvary, legislativce, tiskový aparát. Úřední písemnost podepsaná premiérem není jeho slohová práce. Může zadat téma, směr, jednotlivé úkoly nebo text připomínkovat – výslednou formulaci ale klidně vytvoří někdo jiný.

U jednotlivých dopisů, které jsme dohledali, autora konkrétních vět neznáme.

Bylo by proto metodicky pohodlné, ale chybné vzít uhlazenou větu o „měřitelných milnících“ a prohlásit ji za přímý rentgen Babišovy osobnosti.

Ostatně profesionální výroba Babišovy komunikace není žádné tajemství. Jeho politický obraz léta vytvářel tým marketérů a specialistů. Marek Prchal spravoval jeho facebookovou komunikaci, další lidé se starali o slogany, strategii nebo výzkum veřejného mínění.

Ani slavné „Čau lidi“ tedy nebylo nějakým neposkvrněným proudem Babišovy osobnosti přímo do telefonu.

Politoložka Ilana Hartikainen při analýze Babišovy facebookové komunikace tento problém řeší velmi rozumně: upozorňuje, že obsah vytvářel profesionální PR tým, ale protože byl publikován Babišovým jménem a v jeho politickém hlasu, lze jej zkoumat jako součást jeho veřejného politického výkonu.

Stejně bychom měli číst dopisy.

Ne: takto Babiš píše.

Ale: takto Babiš nechává svou moc převést do úředního jazyka a takový dokument svým jménem autorizuje.

A pak začíná být opravdu zajímavé položit tento „papírový Babiš“ vedle Babiše bez podobného filtru.

Dobře je to vidět na Babišových dopisech evropským lídrům. Například letos v únoru rozeslal před summitem Evropské rady jedenáctibodový návrh ke konkurenceschopnosti EU: emisní povolenky, energetika, veřejné zakázky, povolovací procesy, průmysl či surovinová soběstačnost. Úřad vlády zveřejnil českou i anglickou verzi dokumentu.

Bylo by sotva rozumné číst stylistickou a odbornou preciznost takového policy paperu jako osobní autorský otisk Andreje Babiše. Je to politicky jeho dopis, ale zároveň zjevně institucionální produkt vlády. A právě toto rozlišení potřebujeme i u Babišových dalších dopisů.

Odpovědnost, termín, milník. A pak přijde tiskovka

25. května 2026 se na tiskové konferenci vlády novinář Novinek ohradil proti tomu, že mu premiér dlouhodobě neodpovídá na zasílané otázky.

Babiš odpověděl:

„Samozřejmě, že jsem vám neodpověděl, protože jste nejprolhanější médium.“

Když novinář připomněl neuskutečněný rozhovor, premiér pokračoval:

„Vám rozhovor žádný nedám, protože jste nejprolhanější médium.“

To nejsou vytržené výroky z opozičního videa. Jsou v oficiálním stenozáznamu Úřadu vlády.

O týden později následovala další přestřelka. Novinář Babišovi připomněl soudně nařízené omluvy. Premiér začal vysvětlovat své soudní spory a po otázce, zda tedy zpochybňuje nezávislost soudů, odpověděl, že v případě Čapího hnízda jde určitě o politický proces. Potom se pustil do dalších médií a jednotlivých novinářů.

To není jen rozdíl mezi psaným a mluveným projevem.

Je to rozdíl mezi dvěma obrazy výkonu moci.

V jednom světě jsou milníky, odpovědnosti, harmonogramy a měřitelnost.

Ve druhém může otázka novináře během několika vět přejít k předchozí vládě, mediální kampani, konkrétnímu redaktorovi, soudům nebo starším politickým sporům.

Papírový Babiš svět redukuje na projekt.

Spontánnější Babiš jej naopak neustále rozšiřuje o další konflikty.

Zvlášť výmluvný protipříklad nabízí dopis Janě Filipové z roku 2022. Soud Babišovi nařídil omluvit se za nepodložené tvrzení, že jeho odpůrci chodili demonstrovat za peníze. Babiš omluvu poslal, ale nad předepsaný text připojil vlastní vysvětlení: uvedl, že s rozhodnutím soudu nesouhlasí, podá dovolání, současně však „ctí pravidla právního státu“ a rozhodnutí se podvoluje.

Ani soudem nařízená omluva tak napoprvé nezůstala prostým splněním uloženého úkolu. Babiš využil stejný dopis také k zaznamenání toho, proč s autoritou, která mu povinnost uložila, nesouhlasí. Když tedy zadává on, žádá stručné splnění, termíny a výsledky. Když konkrétní povinnost dopadne na něj, dokáže i její splnění proměnit v pokračování sporu.

A co když ani vláda nefunguje tak, jak vypadají dopisy?

Tady se dostáváme k podstatnější otázce.

Možná není zvláštní, že Babiš používá profesionálně připravené písemnosti.

Zajímavější je, zda řád obsažený v dopisech odpovídá jeho skutečnému stylu rozhodování.

Zkušenost z covidu dává důvod k pochybnostem.

V březnu 2021 dostával ministr zdravotnictví Jan Blatný od premiéra dopisy požadující větší aktivitu, rychlejší postup a konkrétní řešení. Babiš se zlobil na vysvětlování toho, proč něco není možné, a žádal jasné odpovědi.

Na papíře znovu manažerská disciplína.

Jenže vědecká analýza způsobu, jakým Babišova vláda v první fázi pandemie rozhodovala, dospěla k velmi odlišnému popisu.

Lenka Buštíková a Pavol Baboš mezi charakteristické rysy české a slovenské technokraticko-populistické reakce zařadili obcházení zavedených institucionálních kanálů a „erratic yet responsive policy making“ – tedy proměnlivé, obtížně předvídatelné rozhodování silně reagující na momentální situaci a veřejnou poptávku.

To není obraz precizně jedoucího korporátního stroje.

A kontrolní zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu jsou ještě méně lichotivá.

NKÚ při pozdější kontrole konstatoval, že Ministerstvo zdravotnictví neřídilo protiepidemickou činnost podle schváleného pandemického plánu. Řídicí struktury vznikaly za pochodu a budování Chytré karantény bylo podle kontrolorů zatíženo „vysokou mírou improvizace a živelného rozvoje“.

Samozřejmě: není korektní všechny nedostatky Ministerstva zdravotnictví jednoduše přepsat na osobní účet Andreje Babiše.

Ale stejně nekorektní by bylo z dopisů premiéra ministrovi vyvozovat, že Babišova vláda byla systematicky manažersky řízena.

Dopisy totiž dokazují především něco jiného:

Babiš systematicky zadával.

To ještě není totéž jako:

Babiš systematicky řídil.

A právě mezi těmito dvěma větami může ležet největší slabina celého modelu.

Odpovědnost směrem dolů

Manažerský dopis totiž dělá ještě jednu věc.

Vytváří stopu.

Premiér dal ministrovi úkol. Popsal problém. Požadoval termín. Ministr věděl, co se po něm chce.

Babiš to letos označil za přednost písemné komunikace: dá se zpětně dohledat.

To je z hlediska řízení racionální a může to být i užitečné.

Jenže dohledatelnost má dvě strany.

Papír neukazuje jen, že premiér něco řídil. Ukazuje také, komu úkol předal.

V případě budoucího problému tak existuje dokumentární řetězec:

premiér upozornil → ministr dostal zadání → ministr měl reagovat.

Nemáme důkaz, že Babiš dopisy píše proto, aby se jednou mohl zbavovat odpovědnosti, a nebylo by poctivé mu takový úmysl podsouvat.

Ale jejich objektivní funkce je zřejmá:

odpovědnost nejen kontrolují. Také ji dokumentují a rozdělují.

A u politika, který své ministry velmi osobně úkoluje, je legitimní ptát se, zda se stejnou ochotou přijímá také odpovědnost opačným směrem – za systém, který jako premiér řídí on.

Manažer, který chce řídit všechno

Tady se motiv dopisů propojuje s širším problémem Babišova pojetí státu.

V květnu představovala jeho vláda novou etapu digitalizace. Oficiální zpráva znovu používá téměř identický slovník: odpovědné řízení, měřitelné výsledky, odpovědnost manažerů, jasné priority. Babiš zdůraznil, že stát má fungovat jednodušeji a rychleji.

Proti tomu samotnému lze těžko něco namítat.

Proč by měl občan chtít stát pomalý, neefektivní a bez odpovědnosti?

Problém technokratického slibu není v touze po efektivitě.

Problém nastává ve chvíli, kdy se politika začne tvářit jako technický úkol s jediným správným řešením.

Firma má vlastníka a hierarchii. Demokratický stát má zákony, opozici, nezávislé soudy, kontrolní instituce, média, samosprávy, experty s rozdílnými názory a občany, kteří nemusí chtít totéž.

Ve firmě může šéf říci: změňte to.

Ve státě někdy správná odpověď zní: Nemůžete.

Ne proto, že úředník nechce makat.

Ale proto, že premiér není majitelem republiky.

A právě tady Babišův veřejný projev občas odhaluje něco, co uhlazený dopis zakrývá. Kritický novinář není podřízený. Soud není oddělení holdingu. Nezávislá instituce nemá povinnost splnit premiérovo KPI.

Když tyto instituce odporují, manažerská logika naráží na demokratickou.

Babišovy dopisy nejsou oknem do jeho duše

Byla by chyba číst je jako psychologický materiál.

Nevíme, kdo napsal jednotlivé věty. Nevíme, kolik z textu je Babišovo zadání a kolik práce jeho aparátu.

Ale možná právě proto jsou zajímavější.

Jsou institucionalizovanou podobou Babišovy moci.

A vedle ní existuje Babiš marketingový – léta profesionálně vyráběný obraz člověka, který je „jeden z lidí“, maká a říká věci bez příkras.

A potom Babiš v situaci, kdy přichází nepříjemná otázka a profesionální text před sebou nemá.

Teprve všechny tyto vrstvy dohromady dávají něco, co samotný dopis dát nemůže.

Papír ukazuje člověka, který chce systém rozdělit na úkoly, termíny a odpovědné osoby.

Historická zkušenost ukazuje politika, jehož vláda zároveň dokázala improvizovat, měnit kurz a obcházet standardní struktury.

A jeho veřejné konfrontace ukazují člověka, který konflikt často nevnímá jako neutrální spor argumentů, ale rychle jej personalizuje.

To všechno může existovat současně.

Největší paradox

Možná tedy Babišovy dopisy neodhalují, jak Andrej Babiš skutečně řídí stát.

Ukazují spíš, jak má představa jeho řízení vypadat na papíře.

Přehledně. Racionálně. Měřitelně.

S jasným zadáním a konkrétním odpovědným člověkem.

Jenže vláda není tabulka úkolů.

A systematické úkolování ministrů není důkazem systematického vládnutí.

Právě to je nejzajímavější paradox Babišova manažerského příběhu: čím dokonaleji vypadají jeho písemná zadání, tím důležitější je ptát se, zda podobný pořádek existuje také mezi nimi.

Protože nakonec možná není nejpodstatnější, kdo Babišovy dopisy píše.

Podstatnější je, co po nich zůstává.

Premiér zadal.

Ministr dostal úkol.

Papír existuje.

A když se něco nepodaří, můžeme se jednou vrátit a přesně zjistit, kdo komu co nařídil.

Mnohem obtížnější bývá dohledat jedinou věc: kdo odpovídá za celek.

 

Zdroje a kontext

1. 1. Seznam Zprávy – Babišovy dopisy Adamu Vojtěchovi, 18. 6. 2026 – Babiš je nespokojený s Vojtěchem. Poslal mu už tři „vytýkací“ dopisy
   2. Novinky – Babišovo vysvětlení, proč ministrům píše, 18. 6. 2026 – Babiš: Žádnou změnu ve vládě nechystám a dopisy píšu všem
   3. iROZHLAS – Babišův marketingový tým, 24. 10. 2017 – Kdo tvoří Babišův „skvělý tým“?
   4. Hartikainen, Ilana – Authentic Expertise: Andrej Babiš and the Technocratic Populist Performance During the COVID-19 Crisis, 2021 – Frontiers in Political Science
   5. Úřad vlády ČR – tisková konference po jednání vlády, 25. 5. 2026 – Oficiální stenozáznam
   6. Úřad vlády ČR – tisková konference po jednání vlády, 1. 6. 2026 – Oficiální stenozáznam
   7. iROZHLAS – pět Babišových dopisů Janu Blatnému, 2. 5. 2021 – „Očekávám odpověď hodnou ministra, ne slohové cvičení“
   8. Buštíková, Lenka; Baboš, Pavol – Best in Covid: Populists in the Time of Pandemic, 2020 – Politics and Governance
   9. Nejvyšší kontrolní úřad – kontrolní akce č. 21/35 – Peněžní prostředky na informační podporu protiepidemických činností
   10. Úřad vlády ČR – strategické digitalizační projekty, 25. 5. 2026 – Vláda představila strategické digitalizační projekty
   11. Úřad vlády ČR – dopis Andreje Babiše evropským lídrům ke konkurenceschopnosti EU, 2. 2. 2026 – Premiér Andrej Babiš zaslal dopis evropským lídrům