Absurdita roku 2026: stát chtěl firmám šetřit čas. Tak jim přidal další práci

Absurditou roku 2026 se stalo Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů. Nástroj, který měl zjednodušit papírování, podle kritiků přenáší datový chaos státu na firmy, školy, obce a mzdové účetní. V Libereckém kraji se to netýká jen velkých podniků, ale každého zaměstnavatele, který má lidi na pracovní poměr, dohodu nebo brigádu.

• Absurditou roku 2026 se stalo Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů se ziskem 66 % hlasů.
• Systém má nahradit až 25 hlášení, ale kritici upozorňují na nové datové povinnosti, nedostatečné testování a zpětné podávání údajů.
• Dopad se týká firem, škol, obcí a dalších zaměstnavatelů včetně těch v Libereckém kraji.

Český stát má zvláštní talent. Když lidem slíbí, že jim ubere práci, často tím myslí, že jim nejdřív přidá novou. Pak jim vysvětlí, že je to pro jejich dobro, pro modernizaci, pro digitalizaci, pro budoucnost, pro efektivitu a vůbec pro všechno krásné, co se obvykle nevejde do jedné tiskové zprávy.

Absurditou roku 2026 se stalo Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů. Už samotný název zní jako pokus, jak mzdovým účetním vysvětlit, že odteď budou žít šťastněji. Výsledek? Podnikatelé a veřejnost mu v anketě dali 66 % hlasů. Jinými slovy: stát vyrobil digitalizační nástroj tak přesvědčivý, že se stal symbolem zbytečné administrativy roku. Gratulujeme, dort nebude. Bude XML soubor.

Vítěz, který měl šetřit čas. A začal tím, že ho sebral

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, zkráceně JMHZ, má na papíře logiku. Zaměstnavatelé mají místo řady různých hlášení posílat jednou měsíčně souhrnná data státu. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že nový systém má postupně nahradit až 25 dosavadních měsíčních hlášení a že se na něm podílelo MPSV, Česká správa sociálního zabezpečení, Úřad práce, Ministerstvo financí, Finanční správa, Český statistický úřad i zástupci zaměstnavatelů. Zákon je účinný od 1. ledna 2026, ale hlavní povinnosti včetně pravidelného měsíčního hlášení začaly od 1. dubna 2026.

To zní jako rozumný plán. Problém je, že rozumný plán v české správě často prochází zvláštním rituálem: nejdřív se pojmenuje, potom se zkomplikuje, následně se nasadí a nakonec se zjistí, že lidé dole mají improvizovat. Podle organizátorů ankety se podnikatelům nelíbí hlavně rozsah požadovaných dat, nedostatečné praktické otestování, skutečnost, že systém zatím nezahrnuje zdravotní pojišťovny, a také to, že zaměstnavatelé mají zpětně doposílat údaje za leden až březen. Stát tedy řekl: „Bude to jednotné.“ A občan slyší: „Nejdřív nám to pošlete postaru, potom nově, a ještě zpětně.“

Výstižně to shrnul odborný garant ankety Václav Svoboda: podle něj JMHZ „ilustruje posouvání systémových problémů státu na zaměstnavatele“. To je věta, která by se dala vytesat nad vchod do nejednoho úřadu. Ne jako výzdoba. Spíš jako varování.

Co přesně vyhrálo: mzdová účetní jako správce státního datového skladu

JMHZ nevyhrálo těsně. Vyhrálo drtivě. V anketě Absurdita roku 2026 získalo 66 % hlasů. Druhá skončila evidence skutečných majitelů, respektive úpravy veřejného přístupu k údajům, s 12 %. Třetí byla evropská regulace proti odlesňování EUDR s 10 %. Další nominace už zůstaly daleko vzadu: změny zdanění příjmů z podílů a cenných papírů nad 40 milionů korun, směrnice o zveřejňování platů, nový kybernetický zákon související s NIS2 a Jednotné environmentální stanovisko.

Vítězství JMHZ je důležité tím, že nejde o nějakou okrajovou výstřednost. Nejde o ceduli, kterou někdo špatně přibil na špatnou budovu. Jde o centrální státní systém, který má zasahovat do běžného provozu zaměstnavatelů. A právě proto je ta absurdita bolestivější. Když se pokazí jeden formulář, člověk si zanadává. Když se špatně postaví datový systém, nadává celé účetní oddělení.

Na portálu JMHZ už samotný stát popisuje praktické potíže z prvních zkušeností: chybné nastavení oprávnění na ePortálu, špatné nahrávání XML souborů, chybějící povinné údaje, nepovolené položky, nesprávné hodnoty číselníků nebo neplatné kombinace identifikátorů. To není jazyk digitální pohody. To je menu pro nervové zhroucení.

Sedm nominací: český lunapark úředního rozumu

Nominace na Absurditu roku 2026 tvoří pěkný výlet po krajině, kde se dobré úmysly mění v administrativní bahno. Na začátku je zpravidla vznešený cíl: chránit lesy, zvýšit kybernetickou bezpečnost, zprůhlednit vlastnictví firem, zjednodušit povolování staveb, narovnat platové rozdíly nebo zlepšit výběr dat pro stát. Na konci často stojí podnikatel, účetní, starosta, ředitel školy nebo personalista a říká: „Dobře. A kdo to bude všechno vyplňovat?“

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů bylo nominováno proto, že místo skutečně jednotného systému přináší další komplexní datovou povinnost. Změny u zdanění příjmů z podílů a cenných papírů nad 40 milionů korun kritici označili za daňový kotrmelec. Jednotné environmentální stanovisko mělo zjednodušit povolovací procesy, ale v praxi podle nominace přineslo další vrstvu posuzování. Evropská regulace EUDR má bránit odlesňování, ale na firmy nakládá nové důkazní a evidenční povinnosti.

Další nominace mířily na směrnici o transparentnosti odměňování, nový kybernetický zákon navázaný na evropskou směrnici NIS2 a na omezení veřejného přístupu do evidence skutečných majitelů. V pozitivní části soutěže, nazvané Paragraf roku, se naopak objevily změny, které mají podnikatelům pomoci: například zvýšení limitů pro povinný audit, možnost jednodušší evropské právní formy EU Inc nebo úpravy daňového odpočtu na výzkum a vývoj.

Tady je důležité rozlišovat: směšný nemusí být cíl. Směšný bývá způsob provedení. Nikdo rozumný se neposmívá ochraně lesů, kybernetické bezpečnosti nebo férovějším pravidlům. Vysmát se ale lze situaci, kdy stát nebo Evropská unie z každého problému automaticky vyrobí novou evidenci, nový termín, nové kolonky, nový datový formát a nové školení. Papír snese všechno. Mzdová účetní méně.

Koho se to týká v Libereckém kraji

Liberecký kraj je dobrý příklad, proč tahle soutěž není jen pražská hra pro úředníky, advokáty a ekonomické redaktory. Podle Českého statistického úřadu bylo v kraji ke konci roku 2025 evidováno 106 209 ekonomických subjektů, z nichž 59,3 % bylo aktivních. Fyzické osoby tvořily 76,7 % všech subjektů a z nich většina připadala na živnostníky. V prvním čtvrtletí roku 2026 kraj uváděl už 106 581 registrovaných subjektů.

JMHZ se samozřejmě netýká každého držitele živnostenského listu stejně. Nejvíc dopadá na zaměstnavatele: firmy, školy, obce, příspěvkové organizace, služby, průmyslové podniky, restaurace, hotely, dopravce, neziskové organizace nebo řemeslníky, kteří zaměstnávají lidi. A také na ty, kteří mají pracovníky na dohody, brigádníky nebo cizince.

Ministerstvo školství například upozorňuje školy a jejich zřizovatele, že za leden až březen 2026 se sice nové formuláře JMHZ nepodávaly, ale údaje bylo potřeba uchovávat a zpětně je odeslat do 30. června 2026. Uvádí také, že se pravidla týkají všech zaměstnanců včetně dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, zaměstnanců s nízkými příjmy a cizinců. Od července 2026 má navíc platit povinnost přihlásit zaměstnance před nástupem do práce.

Prakticky to znamená jediné: náklady se neztratí. Jen se přemístí. Čas účetní, personalisty, ředitele školy nebo majitele malé firmy není zadarmo. Když ho spálí nový systém, někdo ho zaplatí. Někdy zákazník v ceně služby. Někdy obec v rozpočtu. Někdy zaměstnanec pomalejší administrativou. Někdy všichni dohromady, jen se to ve faktuře nejmenuje „absurdní příplatek“.

Kdo za soutěží stojí a co z toho má

Absurdita roku není státní soutěž. Je součástí podnikatelských soutěží Firma roku a Živnostník roku. Vyhlašovatelem je deník Hospodářské noviny z vydavatelství Economia, organizátorsky je s projektem spojena agentura Communa. Odbornými garanty a partnery jsou například Hospodářská komora ČR, Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních škol a Komora daňových poradců ČR. Záštitu nad celým podnikatelským projektem mají také ministerstva, hejtmani krajů a další partneři.

Organizátoři získávají pozornost a značku. Partneři získávají kontakt s podnikatelskou komunitou. Hospodářská komora a další organizace získávají srozumitelný nástroj, jak tlačit na změny v regulaci. Média získávají čtivé téma. A podnikatelé dostávají alespoň možnost veřejně říct: „Tohle už je moc.“

Nominace podle popisu soutěže přicházejí od podnikatelů, živnostníků, asociací, cechů, komor a dalších odborných garantů. Ve finále pak hlasuje veřejnost a podnikatelé. To je důležité: nejde jen o odborný seminář pro dvacet lidí v zasedačce. Je to hlasování, které překládá byrokratický problém do věty, které rozumí i člověk mimo účetní profesi.

Soutěž dokáže problém pojmenovat a zesměšnit. Nedokáže ho sama zrušit. Nezmění zákon, neopraví informační systém a nevymaže povinnost z datové schránky. Je to budík, ne hasič. Může začít křičet, ale požár musí uhasit někdo jiný.

Historie soutěže: kronika úředního dadaismu

Absurdita roku má za sebou dlouhou historii. V roce 2026 šlo podle organizátorů už o 20. ročník soutěže. Její smysl se za tu dobu vlastně nezměnil: upozornit na pravidla, která podnikatelům přidávají práci, peníze a nejistotu, aniž by bylo zřejmé, že za to společnost dostává odpovídající užitek.

Už v prvních letech se kolem soutěže objevovala čísla, která by dnes člověk skoro považoval za satiru. Česká televize v roce 2007 v souvislosti s tehdejší Absurditou roku uváděla, že podnikatelé mají podle Hospodářské komory vůči státu 2 166 povinností a že jejich plnění stojí podnikatele 166 miliard korun ročně. To je starý údaj a nelze ho mechanicky přenášet do roku 2026, ale jako historická nálada soutěže je výmluvný: česká byrokracie nebyla objevena včera. Ona se jen naučila používat portály.

Z novějších vítězů je vidět, že se témata mění, ale základní zápletka zůstává stejná. V roce 2025 vyhrála povinnost podnikatelů platit televizní a rozhlasové poplatky podle počtu zaměstnanců. V roce 2024 zvítězila nejistota kolem pravidel pro pracovníky na dohody. V roce 2023 povinnost odvádět DPH z neuhrazených faktur. V roce 2022 otázky kolem výměny nevyhovujících kotlů. V roce 2021 slavné zdanění čepovaného piva ve třech sazbách podle místa konzumace a způsobu prodeje.

To poslední je skoro literární. Pivo jako národní nápoj, rozdělené státem do sazeb podle toho, kde a jak se vypije, je typ absurdity, kterou by si Jaroslav Hašek nemusel vymýšlet. Stačilo by mu přečíst si daňovou metodiku.

Zajímavý paradox: stát má „Stop byrokracii“. A soutěž mu říká, že to nestačí

Vláda a ministerstva si uvědomují, že byrokracie je problém. Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí, že je národním gestorem snižování administrativní zátěže a provozuje projekt Stop byrokracii. Cílem má být snížit administrativní zátěž podnikatelů do roku 2029 o 20 %. Součástí mají být také digitální služby, Portál podnikatele, Digitální informační agentura nebo jednotný portál evidence kontrol.

Stát jednou rukou slibuje detox byrokracie. Druhou rukou posílá zaměstnavatelům nové datové struktury, termíny, zpětné povinnosti a technické návody. Jako kdyby vám lékař doporučil méně stresu a hned poté vám předal tři formuláře k duševnímu klidu, každý ve dvou kopiích.

Aby bylo jasno: digitalizace sama o sobě není nepřítel. Skutečná digitalizace znamená, že stát si data předá uvnitř, ne že občan nebo firma budou dělat jeho spojku. Skutečná digitalizace znamená méně zadávání, méně duplicit, méně ručního vysvětlování a méně situací, kdy systém člověku oznámí, že chyba je mezi židlí a klávesnicí, i když chyba sedí někde úplně jinde.

Jako kdyby vám lékař doporučil méně stresu a hned poté vám předal tři formuláře k duševnímu klidu, každý ve dvou kopiích.

Existuje něco podobného v zahraničí?

Česká Absurdita roku je poměrně výrazná tím, že má mediálně čitelný, ironický formát. V zahraničí se častěji používají serióznější názvy: red tape, bureaucracy index, administrative burden, regulatory costs. Méně srandy, více grafů. Výsledek je podobný: snaha ukázat, kolik času a peněz stojí pravidla, formuláře a povinnosti.

Evropská komise už v roce 2009 pracovala s cenou Red Tape Reduction Award, která měla ocenit nejlepší nápady na snížení administrativní zátěže. Nominované návrhy se týkaly problémů malých a středních firem, překážek obchodu nebo nesouladů v evropském právu.

Na Slovensku vznikl projekt Bureaucracy Index, za kterým stojí INESS. Sleduje, kolik času musí modelová firma strávit vybranými administrativními povinnostmi. V mezinárodním srovnání z roku 2020 se například uvádělo, že modelová firma strávila administrativou 223 hodin v Česku, 217 hodin na Slovensku, 271 hodin v Litvě, 312 hodin v Itálii a 369 hodin ve Španělsku.

V Německu upozorňuje na zátěž byrokracií například DIHK, tedy Německá průmyslová a obchodní komora. Mluví o překrývajících se oznamovacích, dokumentačních a statistických povinnostech a zdůrazňuje, že malé a střední firmy dopadají regulace tvrději, protože nemají velká právní a administrativní oddělení. Německý institut ifo navíc v roce 2025 odhadl, že nadměrná byrokracie může Německo stát až 146 miliard eur ztraceného hospodářského výkonu ročně.

Poučení je prosté: byrokracie není český folklor. Český je spíš způsob, jak jí dát legrační název, uspořádat hlasování a pokusit se ji veřejně zostudit.

Praktické dopady pro občany, podnikatele nebo obce

Pro běžného občana je Absurdita roku užitečná hlavně jako varovná kontrolka. Když se něco podobného objeví, nejde jen o stížnost podnikatelů. Veřejná administrativa se platí z peněz, času a nervů všech. Když stát přenese práci na firmy, školy nebo obce, nezmizí. Jen se schová do cen, rozpočtů, přesčasů a odložené práce.

Pokud jste zaměstnavatel, prakticky se vyplatí zkontrolovat hlavně mzdový software, přístupová oprávnění k ePortálu, evidenci dohodářů, data o cizincích a termíny zpětného podání. Svaz průmyslu upozornil, že za duben 2026 se podává první JMHZ a že údaje za leden až březen mají být doplněny do 30. června 2026; od 1. července 2026 se navíc má u domácích zaměstnanců řešit přihlášení před začátkem práce.

Pokud pracujete ve škole, obci nebo příspěvkové organizaci, nejde jen o problém „soukromého byznysu“. Ministerstvo školství doporučuje školám a zřizovatelům mít aktualizovaný software, připravený seznam dohodářů, ověřené údaje o cizincích, jasně nastavená elektronická oprávnění a krizový plán pro první ostré podání. Tohle není vtipná poznámka pod čarou. To je provozní realita veřejných institucí.

A pokud jste volič, máte jednoduchou otázku pro politiky všech úrovní: když se zavádí nová povinnost, která stará povinnost skutečně mizí? Ne v prezentaci. Ne v budoucnu. Ne „postupně“. Skutečně mizí. Protože digitalizace, která pouze přebarví formulář na modro a přidá přihlášení přes identitu občana, není modernizace. Je to jen stará byrokracie po omlazovací kúře.

Smějte se, ale hlídejte účtenku

Absurdita roku je zábavná jen na první pohled. Ve skutečnosti je to teploměr. Když ukáže vysokou teplotu, není řešením rozbít teploměr a obvinit podnikatele, že si zase stěžují. Řešením je ptát se, proč stát opakovaně vyrábí pravidla, která vypadají logicky v kanceláři, ale bolí v praxi.

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů může jednou být užitečné. To je férové říct. Myšlenka „jednou poslat data a stát si je rozumně rozdělí“ je správná. Jenže správná myšlenka nestačí. Musí být dobře otestovaná, jednoduše použitelná, nesmí zdvojovat staré povinnosti a nesmí dopadnout tak, že stát ušetří práci sobě tím, že ji pošle na stůl někomu jinému.

Vysmějte se státu, když vydává přesun práce za zjednodušení, chaos za reformu a nové hlášení za úlevu.

Čemu se tedy má občan náležitě vysmát? Ne digitalizaci. Ne snaze zjednodušovat. Vysmát se má tomu, když stát vydává přesun práce za zjednodušení, chaos za reformu a nové hlášení za úlevu. A pak se má přestat smát a chtít jednoduchou věc: aby každá nová povinnost měla jasně doložený smysl, skutečně rušila starou zátěž a byla nejdřív vyzkoušená na lidech, kteří s ní mají žít.

Zdroje a kontext

1. BusinessInfo.cz: Absurditou roku bylo letos zvoleno Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů – aktuální výsledky ročníku 2026, pořadí nominací, Paragraf roku, organizátoři a kontext soutěže.
2. BusinessInfo.cz: přehled minulých vítězů Absurdi­ty roku a informace o projektu – historie soutěže, partneři, garantující organizace, vítězové 2017–2025.
3. Firma roku / Živnostník roku: nominace Absurdita roku a Paragraf roku 2026 – popis jednotlivých nominovaných absurdit a pozitivních legislativních změn.
4. MPSV: Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele – oficiální popis systému, účinnost zákona a deklarovaný cíl nahradit až 25 hlášení.
5. Zákon č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele – právní základ nové povinnosti.
6. Portál JMHZ: první zkušenosti a časté chyby – technické a datové problémy při prvním používání systému.
7. Svaz průmyslu a dopravy ČR: JMHZ a termíny pro zaměstnavatele – praktické termíny, zpětné podání, registrace zaměstnanců.
8. Edu.cz / MŠMT: JMHZ pro školy a zřizovatele – praktický dopad na školy, dohody, cizince a zpětné hlášení za leden až březen 2026.
9. Český statistický úřad: ekonomické subjekty v Libereckém kraji – počty registrovaných a aktivních subjektů v kraji.
10. Ministerstvo průmyslu a obchodu: snižování administrativní zátěže a Stop byrokracii – státní plán na snížení administrativní zátěže podnikatelů.
11. Evropská komise: Red Tape Reduction Award – zahraniční srovnání obdobného přístupu ke snižování administrativní zátěže.
12. INESS / Bureaucracy Index – mezinárodní měření času věnovaného administrativním povinnostem modelové firmy.
13. DIHK a ifo Institut – německé zdroje k dopadu byrokracie na podniky a ekonomiku.
14. Radio Prague International – anglickojazyčné zmínky o české Absurditě roku.