3,8 miliardy pod lupou: Co je pomoc za sucho, kdo získá peníze a co Agrofert

Ministerstvo zemědělství chystá pro farmáře soubor podpor za zhruba 3,8 miliardy korun. Jenže nejde o jednu kompenzaci za suchá pole: část peněz řeší drahá hnojiva a paliva, část má pomoci vybraným sektorům a dotační úlevy zase chrání už existující podpory. Klíčová otázka proto zní: kdo peníze skutečně získá a jak stát pozná, že miliardy pomohly?

• 3,8 miliardy nejsou jedna kompenzace za sucho: asi 800 milionů řeší drahá paliva a hnojiva, dvě miliardy další krizovou pomoc a přes miliardu posílení národních programů.
• Zálohy a dotační úlevy nejsou další nové miliardy: záloha pouze urychluje výplatu a úleva umožňuje neztratit existující podporu kvůli mimořádnému suchu.
• Kolik získá Agrofert, dnes nevíme: jeho rozsah z něj dělá relevantního potenciálního příjemce, ale konečné sazby a podmínky neumožňují poctivý výpočet.

Číslo 3,8 miliardy korun vypadá jednoduše. Sucho ničí úrodu, zemědělci mají problémy, stát jim pošle peníze. Jenže po rozebrání oznámeného balíku je obrázek podstatně složitější.

Především: Ministerstvo zemědělství zatím neoznámilo jednu dotaci „za sucho“. Připravuje několik různých forem pomoci. Téměř 800 milionů má řešit dražší paliva a hnojiva, přibližně dvě miliardy mají směřovat hlavně k intenzivnější živočišné výrobě a pěstitelům citlivých plodin a více než miliarda má posílit existující národní dotační tituly. Vedle toho přicházejí zálohy na už existující podpory a úlevy z některých dotačních podmínek. Samotné ministerstvo přitom mluví o opatřeních, která připravuje, a u části peněz očekává výplatu až v prvním pololetí roku 2027.

To je důležité i pro otázku, která se nabízí téměř automaticky: kolik z těch peněz může získat třeba Agrofert? Odpověď dnes zní: zatím to nevíme. A to je také jeden z hlavních problémů celé miliardové zprávy.

První zádrhel: 3,8 miliardy nejsou jedna pomoc za sucho

Ministerstvo spojilo do jednoho sdělení několik problémů českého zemědělství: mimořádné sucho, nedostatek krmiva, nízké výnosy, dražší výrobní vstupy i nepříznivý vývoj trhu. Výsledkem je působivé souhrnné číslo, ale jednotlivé miliardy nemají stejný účel.

Krátce se dá balík rozdělit takto:

Právě první položka ukazuje, proč není přesné celý balík nazývat „3,8 miliardy za sucho“. Evropská mimořádná pomoc vznikla kvůli prudkému růstu cen hnojiv a energií po krizi na Blízkém východě. Evropská komise uvádí, že ceny dusíkatých hnojiv byly v dubnu 2026 o 71 % vyšší než průměr roku 2024; státy EU následně v červenci schválily evropský balík 540 milionů eur pro zemědělce zasažené touto nákladovou krizí.

Sucho tedy není mediální výmysl ani zástupná záminka. Jen není jediným důvodem těch 3,8 miliardy.

Sucho je mimořádné. Tím ale debata o miliardách nekončí

O vážnosti letošní situace není příliš důvod pochybovat. Podle Českého hydrometeorologického ústavu spadlo v Česku od 1. ledna do 10. srpna pouze 289 milimetrů srážek, tedy 66 % normálu let 1991–2020. Za stejné období jde o nejnižší úhrn od roku 1961 a výsledek je téměř totožný s mimořádně suchým rokem 2015. Jaro 2026 bylo dokonce nejsušší od roku 1961.

Důsledky už jsou vidět ve sklizních. ČSÚ v červencovém odhadu očekává 6,39 milionu tun základních obilovin, meziročně o 16,9 % méně. Řepky má být asi 808 tisíc tun, tedy o 20,9 % méně než loni a nejméně za 21 let. ČSÚ přímo uvádí, že sucho se výrazně promítlo do úrody olejnin.

Ministerstvo navíc 18. srpna formálně uznalo ztrátu produkce objemných krmiv způsobenou suchem jako katastrofickou událost pro celé území České republiky, a to pro období od 17. srpna 2026 do 30. dubna 2027. Rozhodnutí mimo jiné usnadňuje některé výjimky v ekologickém zemědělství.

Kontrolní otázka tedy není, zda sucho existuje. Existuje a je mimořádné.

Otázka zní jinak: Když stát nasadí miliardy veřejných korun, dokáže je dostat skutečně k podnikům podle rozsahu problému – a později doložit, co díky nim zachránil?

Co jsou „úlevy v dotacích“? Peníze, o které zemědělec nepřijde

Pojem může znít, jako by stát ještě něco odpouštěl z částky dotace. Ve skutečnosti jde o jiný mechanismus.

Řada zemědělských podpor je podmíněna konkrétním hospodařením. Farmář musí například dodržet stanovenou intenzitu chovu, termín seče, založit určitý porost nebo splnit podmínku pastvy. Jenže při mimořádném suchu může nastat absurdní situace: zemědělec přijde o krmivo, proto sníží počet zvířat – a následně by ještě přišel o dotaci, protože už nesplňuje předepsanou intenzitu chovu.

MZe proto umožňuje zásah vyšší moci. V některých programech lze například tolerovat nevzejití porostu, nižší počet hospodářských zvířat, změnit termín seče, využít některé neprodukční plochy pro krmení nebo akceptovat nesplnění podmínky pastvy. Ministerstvo přitom u části případů využívá centrální podklady o suchu, takže farmář nemusí sám dokazovat, že v jeho oblasti nepršelo.

To není nová dotace navíc.

Je to ovšem skutečná ekonomická pomoc: podnik si může ponechat podporu, o kterou by podle standardních pravidel přišel. Pokud bychom jednou chtěli vyčíslit úplný ekonomický přínos letošního zásahu státu, nestačilo by proto sečíst pouze nové dotace. Bylo by třeba spočítat také hodnotu podpor, které byly díky výjimkám zachovány.

V současném oznámení takové celkové vyčíslení není.

Ani záloha není další dotace

Podobně je potřeba číst zprávu o zálohách. Ministerstvo chce využít maximální možnost evropských pravidel a vyplatit zemědělcům zálohy až do výše 75 % celkové podpory.

Pro farmu, která právě nakupuje krmivo, hnojiva nebo platí energie, může být rychlejší příjem peněz velmi důležitý. Z pohledu veřejných rozpočtů však nejde o dalších 75 % navíc. Jde o peníze, na které má příjemce dostat nárok tak jako tak, jen přijdou dříve.

Toto rozlišení je podstatné. Jinak se z jednoho opatření snadno stane mediálně mnohem větší balík, než kolik skutečně představuje nových veřejných výdajů.

Klíčová čísla

• cca 3,8 mld. Kč – součet hlavních avizovaných finančních opatření;
• téměř 800 mil. Kč – paliva a hnojiva;
• cca 2 mld. Kč – krizový rámec, hlavně živočišná výroba a citlivé plodiny;
• více než 1 mld. Kč – posílení národních dotačních titulů;
• 75 % – možná maximální záloha na existující podpory;
• 289 mm / 66 % normálu – srážky od začátku roku do 10. srpna;
• −16,9 % – meziroční odhad sklizně základních obilovin;
• −20,9 % – meziroční odhad sklizně řepky;
• 4 mld. Kč – běžné národní zemědělské dotace v roce 2026;
• 140 941 ha – výměra uváděná Agrofertem pro jeho segment zemědělství a prvovýroby;
• 1,331 mld. Kč – provozní dotace přijaté konsolidovanou skupinou Agrofert v kategorii zemědělské a jiné dotace v roce 2025;
• 204 mil. Kč – běžné přímé podpory zahrnuté v květnových platbách 63 společnostem Agrofertu;
• minimálně 4 mld. Kč ročně – nynější cíl MZe pro vybrané vodohospodářské investice.

Dostávají zemědělci miliardy každý rok? Ano – ale ne tyto

Zemědělství je dlouhodobě silně podporované odvětví. Vedle evropských peněz existují pravidelné české dotační programy. Jen pro rok 2026 vláda schválila 4 miliardy korun národních zemědělských dotací: 2,89 miliardy má jít do živočišné výroby, 528 milionů do rostlinné výroby, 363 milionů do potravinářství a 216 milionů na další aktivity.

Součástí systému je přitom i rámcový program pro řešení rizik a krizí. Zajímavý detail: na začátku roku je veden bez přidělených peněz. Aktivuje se teprve tehdy, když vzniknou škody způsobené například přírodní pohromou nebo mimořádným počasím a vláda rozhodne o jeho financování.

Mimořádné kompenzace tedy nejsou automatickou každoroční prémií za to, že přišlo léto.

Česko je už ale v minulosti opakovaně používalo. Po suchu roku 2015 stát vyplatil 3 580 žadatelům téměř 1,19 miliardy Kč, po suchu roku 2017 dostalo 3 239 žadatelů 1,17 miliardy Kč. Na škody roku 2018 byly připraveny dvě miliardy. Tehdejší systém přitom výslovně navazoval výši kompenzace na rozsah prokazatelného poškození plodin.

A právě zde se nabízí důležitá otázka pro rok 2026.

Jak těsně bude současná pomoc svázaná se skutečnou ekonomickou škodou konkrétního podniku?

U téměř 800 milionů má sazba vycházet z charakteru obhospodařované půdy. U další dvoumiliardové části ministerstvo zatím hovoří o vyšší intenzitě živočišné výroby a pěstitelích citlivých plodin. Konečné sazby a podrobné rozdělení ale v oznámení z 17. srpna zveřejněny nejsou.

To ještě neznamená, že pravidla budou špatná. Znamená to, že dnes ještě nemáme dost údajů, abychom jejich spravedlnost posoudili.

A kdo tedy může získat nejvíc?

Záleží právě na detailu pravidel.

Je rozdíl, zda stát kompenzuje skutečně doložený propad výroby, platí pevnou částku za hektar určité půdy, zohledňuje počet zvířat, náklady na krmivo, nebo stanoví horní strop na jeden podnik. Je také rozdíl, jestli se případný limit posuzuje za jednotlivou právnickou osobu, nebo za ekonomicky propojenou skupinu.

To poslední je pro veřejnou kontrolu mimořádně důležité.

Velká zemědělská skupina nemusí vystupovat jako jedna firma. Peníze může čerpat řada jejích dceřiných společností. Veřejný seznam příjemců je potom sice formálně úplný, ale běžný čtenář z něj jen těžko pozná, kolik veřejných peněz skončilo u jedné ekonomické skupiny dohromady.

Ukázkovým případem je Agrofert.

Agrofert jako zátěžový test transparentnosti

Agrofert ve svých údajích pro segment zemědělství a prvovýroby uvádí 140 941 obhospodařovaných hektarů, 6 560 zaměstnanců a rozsáhlou živočišnou výrobu; prezentuje se také jako největší český chovatel drůbeže a prasat. Údaj o hektarech je skupinový a nelze ho bez dalšího považovat pouze za výměru v České republice.

Je tedy zřejmé, proč je Agrofert pro nový balík relevantní. Pokud se část podpory bude odvíjet od charakteru zemědělské půdy a další část od intenzity živočišné výroby, skupina podnikající ve velkém právě v těchto oblastech patří mezi subjekty, které stojí za to sledovat.

Výroční zpráva Agrofertu navíc ukazuje rozsah dosavadního čerpání veřejných podpor. V roce 2025 vykázala konsolidovaná skupina v kategorii „dotace na zemědělskou činnost a jiné dotace“ přijaté provozní dotace 1,331 miliardy Kč a investiční dotace 401,6 milionu Kč. Sama výroční zpráva dodává, že převážná část provozních dotací je spojena se zemědělskou prvovýrobou. Jde však o údaje celé konsolidované skupiny a širší kategorii podpor – nikoli o české zemědělské dotace jednoho typu.

Další obrázek o měřítku dává letošní výplata běžných přímých podpor. SZIF zahrnul do květnového výkazu zhruba 204 milionů Kč pro 63 firem skupiny Agrofert. Šlo o nárokové přímé platby vycházející mimo jiné z obhospodařované plochy a počtu hospodářských zvířat; Evropská unie je následně Česku proplatila.

Ale pozor: ani 1,33 miliardy, ani 204 milionů nejsou peníze z nynějšího mimořádného balíku.

A není korektní vzít některé z těchto čísel, spočítat procento a oznámit, že Agrofert „dostane“ podobný podíl z nových 3,8 miliardy.

Dnes lze odpovědně říci pouze toto:

Agrofert je velikostí a strukturou zemědělské výroby relevantním potenciálním příjemcem některých částí pomoci. Kolik skutečně získá, zatím z veřejně známých pravidel vypočítat nelze.

To není detail. To je jeden z nejdůležitějších údajů, které by měly být po rozdělení peněz zveřejněny.

Je dnes vůbec přesné říkat „Babišův Agrofert“?

Jako politická zkratka je toto spojení pochopitelné. Právně a vlastnicky je ale situace od letošního února složitější.

Podle konsolidované výroční zprávy Agrofertu se 20. února 2026 změnila ovládající osoba společnosti. Práva jediného akcionáře a vlastnická práva ke 100 % akcií vykonává Wilfried Reinhard Elbs jako svěřenský správce fondu RSVP TRUST.

Proto nelze dnešní dotační situaci jednoduše popsat stejným způsobem jako v době předchozího uspořádání Agrofertu.

A stejně opatrně je nutné zacházet s otázkou střetu zájmů.

Střet zájmů: ani „jasně zakázáno“, ani „definitivně vyřešeno“

Státní zemědělský intervenční fond si po převodu Agrofertu nechal vypracovat právní posouzení nové struktury. Advokátní kancelář PORTOS v dubnovém stanovisku dospěla k závěru, že podle jí dostupných podkladů Andrej Babiš v režimu takzvané nezávislé správy RSVP TRUST Agrofert fakticky neovládá a nemá mít z případně poskytnutých dotací skutečný hmotný prospěch. Za ovládající osobu označilo posouzení především svěřenského správce Wilfrieda Reinharda Elbse a upozornilo také na roli zakladatele fondu. Z tohoto pohledu posudek neshledal v aktuálním režimu střet zájmů podle posuzovaných českých a evropských pravidel.

Jenže tím příběh nekončí.

Tentýž posudek výslovně upozorňuje, že Evropská komise se v době jeho zpracování k dopadu nového uspořádání ještě nevyjádřila a že nelze vyloučit, že na základě dalších skutečností dojde k jinému závěru. Doporučuje proto další průběžné sledování situace.

Ještě začátkem července Evropská komise podle informací zveřejněných SZIF nadále posuzovala, zda je přidělování evropských dotací Agrofertu v souladu s pravidly střetu zájmů, a závazné rozhodnutí podle tehdejšího vyjádření fondu nepadlo.

Ani fakt, že EU následně proplatila zmíněných 204 milionů korun přímých podpor, automaticky neřeší každou budoucí dotaci: evropská strana podle zveřejněných informací upozornila, že tyto konkrétní platby vycházely z žádostí podaných ještě před Babišovým jmenováním premiérem.

Pro nový balík tedy bude záležet také na právní konstrukci jednotlivých podpor. U automatických nárokových plateb založených na předem daných a obecně platných parametrech může být situace jiná než u nenárokové dotace, o jejímž přidělení rozhoduje veřejný orgán.

Proto by bylo předčasné napsat dvě jednoduché věty: „Agrofert dotace dostat nesmí“ nebo naopak „střet zájmů je definitivně vyřešen“.

Veřejnost má právo na třetí větu: až budou pravidla konkrétní a peníze rozdělené, musí být jasně doloženo, podle jakých pravidel firmy Agrofertu podporu získaly či nezískaly.

Měří stát, co za 3,8 miliardy skutečně získá?

Tady je možná vůbec nejdůležitější otázka.

Zemědělské dotace nejsou úplně bez systému hodnocení. Strategický plán společné zemědělské politiky má monitoring, výroční zprávy a evaluační systém. Ministerstvo samo stanovuje, že hodnocení má zkoumat mimo jiné účinnost, účelnost, relevanci a dopad podpor.

To je správně.

Jenže něco jiného je dlouhodobá evaluace celé zemědělské politiky a něco jiného konkrétní účet za mimořádnou intervenci ve výši miliard.

V oznámení balíku z 17. srpna je uveden obecný cíl: pomoci podnikům překonat složité období, udržet produkci a zabránit dalšímu oslabování českého zemědělství. Zatím v něm ale nejsou zveřejněny měřitelné výsledky typu: kolik ohrožených chovů má být zachováno, jaký propad výroby se má podařit odvrátit, jaká část skutečných dodatečných nákladů bude kompenzována nebo jak koncentrovaně skončí pomoc u největších podnikových skupin.

To neznamená, že takové vyhodnocení nevznikne. Znamená to, že ve chvíli, kdy stát oznamuje veřejnosti číslo 3,8 miliardy, zatím zároveň neoznamuje stejně srozumitelný metr, podle kterého poznáme úspěch.

A právě tento metr by měl být součástí veřejného účtu.

Nestačí totiž vědět, že stát vyplatil 3,8 miliardy a že všechny formuláře prošly kontrolou. Administrativně správně vyplacená dotace ještě sama o sobě neříká, zda přinesla odpovídající veřejný užitek.

Skoro stejné číslo: pomoc po suchu a investice před příštím suchem

Vedle mimořádné podpory zemědělcům oznámilo ministerstvo ve stejný den ještě jiné číslo. Chce dostat roční výdaje na vybrané vodohospodářské investice nejméně na 4 miliardy korun – tedy přibližně na úroveň nynějšího mimořádného zemědělského balíku. Peníze mají jít například na propojování vodárenských soustav, nádrže, rybníky, přípravu strategických vodních děl a závlahy.

Ministerstvo zároveň uvádí, že celkové podpory opatření podle koncepce ochrany před suchem se jen v jeho resortu v posledních letech pohybovaly mezi 13 a 20 miliardami korun ročně.

Je to dobrá připomínka, že číslo 3,8 miliardy není „cena českého boje se suchem“. Je to jen jedna vrstva mnohem širšího systému.

A současně to staví veřejnou debatu do správné perspektivy: kolik peněz jsme ochotni vydat na hašení následků jednoho suchého roku a kolik na to, aby další suchý rok způsobil menší škodu?

Tyto výdaje se navzájem nevylučují. Zemědělec bez krmiva potřebuje pomoc nyní, ne přehradu za deset let. Ale pokud se mimořádné kompenzace začnou opakovat a odolnost krajiny, vodních zdrojů a samotného zemědělství nebude růst, „mimořádná pomoc“ se může postupně změnit v drahý standard.

Skutečný účet přijde až po výplatě

Letošní sucho je skutečné, rozsáhlé a měřitelné. Pomoc zemědělcům proto sama o sobě není skandál. Stejně tak není podezřelé, že velká zemědělská firma může dostat vyšší podporu než malá, pokud má objektivně více způsobilých hektarů, zvířat nebo prokazatelných škod.

Kontrolní problém začíná tam, kde veřejnost neví, podle jakého vzorce miliardy tečou, jak jsou mezi příjemci koncentrované a co přesně za ně dostala.

Proto bude důležitější než dnešní číslo 3,8 miliardy až několik budoucích čísel: konečné sazby podpory, limity na jeden podnik či skupinu, skutečné částky vyplacené jednotlivým holdingům a výsledky hospodaření příjemců po skončení krize. U Agrofertu bude navíc potřeba sledovat i právní posouzení nových žádostí po změně vlastnického uspořádání.

A právě zde by měl být jednoduchý standard pro všechny – malé hospodáře i největší holdingy:

Když stát rozdává mimořádné miliardy, nestačí zveřejnit, kolik utratil. Musí být možné zjistit, komu peníze připadly, proč je dostal a co díky nim bylo zachráněno. Teprve potom půjde vystavit skutečný účet za letošní pomoc.

 

Otázky a odpovědi

Je 3,8 miliardy korun skutečně odškodnění za sucho?
Ne. Jde o několik různých opatření. Významná část reaguje také na drahá hnojiva a paliva.

Jsou dotační úlevy další peníze pro zemědělce?
Většinou ne. Umožňují zachovat už existující podporu, i když kvůli suchu nebylo možné splnit některou její podmínku.

Dostávají zemědělci podobnou pomoc každý rok?
Běžné české a evropské dotace ano. Mimořádné kompenzace za sucho či jinou krizi se aktivují podle konkrétní situace.

Kolik z 3,8 miliardy dostane Agrofert?
Zatím to nelze spolehlivě vypočítat. Nejsou zveřejněny všechny konečné sazby, limity a podmínky jednotlivých částí pomoci.

Je Agrofert kvůli střetu zájmů z dotací vyloučen?
Tak jednoduché to není. Český SZIF se opírá o právní posouzení nové struktury RSVP TRUST, podle nějž současný režim překážku nepředstavuje; evropské posouzení ale podle posledních veřejných informací nebylo definitivně uzavřeno.

Jak poznáme, zda pomoc skutečně fungovala?
Teprve z konečného rozdělení peněz a následných výsledků. Samotný údaj o tom, kolik stát vyplatil, účinnost podpory neprokazuje.

 

Zdroje a kontext

[1] Ministerstvo zemědělství – Ministerstvo zemědělství pomáhá zemědělcům zvládat sucho, vysoké náklady i další mimořádné události, 17. srpna 2026.
Otevřít zdroj

[2] Evropská komise – Ensuring availability and affordability of fertilisers, aktuální přehled opatření 2026.
Otevřít zdroj

[3] Český hydrometeorologický ústav – Sucho v krajině se prohlubuje, výstraha na hydrologické sucho trvá, srpen 2026.
Otevřít zdroj

[4] Český statistický úřad – Odhady sklizní, červenec 2026, zveřejněno 7. srpna 2026.
Otevřít zdroj

[5] Ministerstvo zemědělství – Rozhodnutí o uznání katastrofické situace: sucho 2026, 18. srpna 2026.
Otevřít zdroj

[6] Ministerstvo zemědělství – Národní dotace v letošním roce: 4 miliardy, 27. ledna 2026.
Otevřít zdroj

[7] Ministerstvo zemědělství – Kompenzace škod způsobených suchem v letech 2015, 2017 a 2018, 25. dubna 2019.
Otevřít zdroj

[8] AGROFERT – Obor zemědělství a prvovýroby, údaje o výměře a rozsahu výroby.
Otevřít zdroj

[9] AGROFERT – Konsolidovaná výroční zpráva 2025, zejména kapitoly Dotace a Následné události.
Otevřít zdroj

[10] SZIF / PORTOS – Posouzení způsobilosti společností z koncernu AGROFERT k poskytování dotací z hlediska právní úpravy střetu zájmů, 13. dubna 2026.
Otevřít zdroj

[11] iROZHLAS – Evropská komise dál posuzuje dotace Agrofertu kvůli střetu zájmů, 3. července 2026.
Otevřít zdroj

[12] ČT24 – EU proplatila květnové dotace firmám z Agrofertu, 8. července 2026.
Otevřít zdroj

[13] Ministerstvo zemědělství – Plán hodnocení Strategického plánu společné zemědělské politiky 2023–2027.
Otevřít zdroj

[14] Ministerstvo zemědělství – Investice do boje se suchem musí být komplexní, 17. srpna 2026.
Otevřít zdroj