Sportfilm má rekordních 490 přihlášených filmů. Letos řeší i psychiku a identitu

Do letošního Sportfilmu se přihlásilo rekordních 490 snímků z 94 zemí, do hlavní soutěže jich prošlo jen 50. Program v Liberci a Vratislavicích přitom ukazuje, že sportovní film už dávno nemusí být jen příběhem vítězství. Řeší tlak na výkon, identitu, život po kariéře, společenské bariéry i otázku, co zůstane, když sport přestane člověka definovat.

• 490 přihlášených filmů je rekord, nikoliv počet festivalových projekcí.
• Do hlavní soutěže postoupilo jen 50 snímků, tedy přibližně každý desátý.
• Výraznou osou programu je letos psychika, identita a život člověka mimo sportovní výkon.

490 filmů neznamená 490 projekcí

Číslo vypadá na první pohled skoro absurdně: 490 sportovních filmů z 94 zemí světa. Tolik snímků se letos přihlásilo do soutěže libereckého Sportfilmu.

Neznamená to ale, že by během několika dnů bylo možné v Liberci zhlédnout skoro pět stovek filmů. Do hlavní soutěže bylo vybráno 50 snímků. Festival z nich spolu s dalšími projekcemi skládá několikadenní program v Liberci, Vratislavicích nad Nisou a na závěr také v Jablonci.

Právě poměr mezi 490 přihlášenými a padesátkou finalistů je možná zajímavější než samotný rekord. Do hlavní soutěže letos prošel zhruba každý desátý přihlášený film.

A konkurence rychle roste.

V roce 2024 evidoval Sportfilm 366 přihlášených snímků ze 77 zemí. Loni už 451 filmů ze 77 zemí a letos 490 z 94 zemí. Za dva roky tedy počet přihlášených filmů vzrostl přibližně o třetinu a především výrazně narostl počet zastoupených zemí.

Proč jich přišlo tolik?

Přihlášení bylo od května do srpna bezplatné prostřednictvím mezinárodní platformy FilmFreeway. Sportfilm je součástí systému festivalů FICTS a oceněné filmy mohou pokračovat na světové finále World FICTS Challenge v Miláně. Liberecký festival se navíc koná už po devětadvacáté.

Samotný pořadatel před zahájením přihlášek upozorňoval ještě na jeden vývoj: podle jeho zkušenosti vzniká stále více sportovních filmů, které překračují samotný sport a otevírají širší společenská témata.

Letošní program to potvrzuje velmi názorně.

Co zbude, když odstraníme medaile a rekordy?

Sportovní film má jednoduchou dramaturgickou výhodu: vždy existuje cíl. Vyhrát zápas, pokořit čas, vystoupat na horu nebo se dostat na olympiádu.

Jenže nejzajímavější letošní filmy často začínají právě tam, kde výsledková tabule přestává stačit.

Film Nepela neukazuje pouze olympijského šampiona, ale člověka sevřeného mezi veřejnou rolí sportovní ikony, politickými poměry a touhou po vlastním životě. Alberto Tomba: Cesta vítěze pokračuje od triumfů k otázce života mimo závodní svahy.

Dokument Ženy z jiného světa sleduje sportovkyně z Íránu a Pákistánu a sport jako cestu přes společenské a kulturní bariéry. Slum Bomber vypráví o ugandské boxerce, která se pohybuje nejen mezi provazy ringu, ale také v prostředí sportu ovládaného muži.

Francouzský snímek Žádný zápas staví do centra dvacetiletou judistku, jejíž veřejně oznámená transgender identita spustí spor o férovost a bezpečnost v soutěžním sportu. Heysel 85 se zase vrací k tragédii na fotbalovém stadionu a k otázkám individuální i společenské odpovědnosti.

Sport je v těchto filmech pořád důležitý. Často je však spíš prostředím, v němž se mnohem ostřeji projeví věci známé i mimo stadion: tlak okolí, strach ze selhání, identita, rodina, společenská očekávání nebo životní změna.

Psychika sportovce není doprovodné téma

Nejčitelněji tento posun ukazuje páteční konference Mental Health – Identita, která začne 2. října v 10 hodin ve Vratislavicích 101010.

Její otázka je překvapivě jednoduchá: co se stane, když člověk dlouhé roky říká především „jsem lyžař“, „jsem hokejista“, „jsem reprezentant“ – a jednoho dne už to neplatí?

Program má otevřít psychickou odolnost, tlak na výkon, rovnováhu mezi kariérou a soukromým životem i identitu po skončení sportovní kariéry. Zahrnuje také vliv médií a očekávání okolí nebo otázky genderu, sexuality a společenské příslušnosti.

Konferenci moderuje bývalá reprezentantka v alpském lyžování a mentální koučka Šárka Strachová.

Akce je zaměřená především na starší žáky základních škol a středoškoláky, vstup je ale zdarma pro všechny.

A právě tady přestává být Sportfilm zajímavý pouze pro člověka, který dokáže vyjmenovat olympijské vítěze. Tlak na výkon, obava ze selhání nebo otázka „kým jsem, když už nedělám to, čemu jsem obětoval polovinu života“ nejsou problémy pouze profesionálního sportu.

Co lze ještě stihnout: praktický výběr z programu

Festival běží od 30. září do 4. října. Pro běžného návštěvníka z Liberce jsou nejsilnější především následující tři dny:

To není kompletní katalog festivalu, ale výběr veřejného programu od pátku do neděle, který dobře ukazuje jeho šíři. Současně se konají další projekce a část nedělního programu také v jabloneckém Kině Radnice.

U placených projekcí vede oficiální program přímo na prodej vstupenek. U bloku tří krátkých filmů v pátek pořadatel uvádí společné vstupné 150 Kč. Mental Health je zdarma. U ostatních je rozumné ověřit dostupnost konkrétní projekce těsně před návštěvou.

Paradox letošního ročníku: rekord přihlášek, užší finále

Jeden detail letošního Sportfilmu snadno zapadne.

Loni se přihlásilo 451 filmů a 80 bylo vybráno do hlavní soutěže. Letos přišlo 490 filmů, ale finalistů je pouze 50.

Zhruba řečeno: loni se do hlavní soutěže dostalo téměř 18 % přihlášených snímků, letos jen něco přes 10 %.

Samotný poměr samozřejmě neříká nic o umělecké kvalitě konkrétních filmů a festival může každý rok používat jinou dramaturgickou logiku. Ukazuje však, že rekordní počet přihlášek nevedl k nafouknutí hlavní soutěže. Naopak vznikl užší výběr.

Pro diváka je to podstatné: číslo 490 není důvod připravit se na nepřehledný maraton stovek projekcí. Je to především velikost zásobníku, ze kterého festival vybíral.

Sportovní film je zajímavý právě tam, kde sport nestačí

Pokud člověk Sportfilm dosud míjel s představou, že jde hlavně o dokumenty pro fanoušky lyžování, fotbalu nebo atletiky, letošní program nabízí dobrý důvod tuto představu přehodnotit.

Sport zůstává společným jmenovatelem. Ale vedle něj se stále častěji objevuje druhá otázka: co sport udělá s člověkem?

Může dát disciplínu, sebevědomí, přátele a smysl. Může ale vytvořit také tlak, závislost vlastní identity na výkonu nebo prázdné místo ve chvíli, kdy kariéra skončí. A někdy jen zvýrazní společenský konflikt, který existoval dávno před prvním hvizdem rozhodčího.

Právě proto může být letošní Sportfilm zajímavý i pro člověka, který žádné výsledkové tabulky nesleduje.

Možná není nutné vybírat film podle sportu. Stačí se podívat, jakou lidskou otázku otevírá.

 

Obrázek v úvodu článku je pouze ilustrační.

 

Zdroje a kontext

1. SPORTFILM – oficiální program 2026
Termíny, lokace, jednotlivé projekce, besedy a konference. Sport Film Liberec
SPORTFILM – kompletní program 2026

2. SPORTFILM – katalog filmů 2026
Obsah a témata konkrétních snímků letošního programu. Sport Film Liberec
SPORTFILM – katalog filmů 2026