Pandora Papers: jak mocní skrývají majetek. Odhalit je museli novináři
Pandora Papers nejsou jen stará kauza o daňových rájích. Ukazují, jak snadno se majetek a vliv mohou ztratit v řetězcích firem, trustů a prostředníků. Případ Andreje Babiše a jeho francouzských nemovitostí připomíná zásadní rozdíl mezi trestní vinou, politickou odpovědností a právem veřejnosti vědět, kdo skutečně drží moc.
Pandora Papers se v české debatě často zúžily na jednoduchou otázku: „Byl Andrej Babiš v této kauze obviněn, nebo jinak právně potrestán?“ Jenže to je slabá otázka. Mnohem důležitější je jiná: proč se veřejnost o složitém majetkovém schématu jednoho z nejmocnějších lidí v zemi dozvěděla až díky mezinárodní práci novinářů, a ne díky běžně fungující kontrole státu?
Demokracie nemá fungovat tak, že čeká na anonymní zdroj, miliony uniklých dokumentů a stovky investigativních novinářů po celém světě. Stát má mít vlastní kontrolní mechanismy. Jenže Pandora Papers ukázaly nepříjemnou pravdu: v globalizovaném světě peněz jsou národní registry často děravé, úřady pomalé, vlastnické struktury záměrně složité a veřejnost se k podstatným informacím dostává až ve chvíli, kdy někdo otevře Pandořinu skříňku.
Proč se veřejnost o složitém majetkovém schématu jednoho z nejmocnějších lidí v zemi dozvěděla až díky mezinárodní práci novinářů, a ne díky běžně fungující kontrole státu?
Anebo díky zákonné povinnosti veřejného funkcionáře oznámit majetek?
Co byly Pandora Papers: rentgen světa daňových rájů
Pandora Papers byl mezinárodní investigativní projekt založený na úniku 11,9 milionu dokumentů o velikosti 2,94 TB. Dokumenty pocházely od 14 poskytovatelů offshorových služeb, tedy firem, právních kanceláří a zprostředkovatelů, kteří klientům zakládali a spravovali společnosti, trusty a další struktury v daňově nebo vlastnicky neprůhledných jurisdikcích.
Projekt koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů – ICIJ. Na zpracování se podílelo více než 600 novinářů ze 150 médií. Podle ICIJ dokumenty odhalily offshore vazby 35 současných a bývalých světových lídrů a více než 330 politiků a veřejných činitelů z 91 zemí a teritorií.
Nešlo o jeden seznam „hříšníků“. Šlo o obrovskou směs e-mailů, smluv, formulářů, výpisů, kopií pasů, účetních podkladů, due-diligence dokumentů, bankovních materiálů, skenů a interních poznámek. Právě v tom byla síla úniku: novináři neviděli jen výsledek. Viděli provozní dokumentaci systému, který umožňuje přesouvat majetek tak, aby běžný občan, konkurent, zastupitel, novinář i úřad často přestali chápat, kdo je skutečným vlastníkem.
Je nutné říct podstatnou věc: offshore firma sama o sobě není automaticky trestný čin. Může mít legální důvody – mezinárodní podnikání, investice, správu majetku, dědictví nebo ochranu před politickým rizikem. Jenže stejný nástroj může sloužit i k utajení vlastníka, původu peněz, daňové povinnosti, střetu zájmů nebo k odklonění odpovědnosti. Rozhodující proto není samotné slovo „offshore“, ale účel, struktura, původ peněz, míra průhlednosti a veřejná role dotčené osoby.
Veřejnost má právo vědět
Veřejnost má právo vědět, kdo skutečně stojí za firmami, které získávají veřejné zakázky, čerpají dotace, vstupují do zdravotnictví, dopravy, energetiky, realit, médií nebo komunální politiky. To není zvědavost. To je obrana veřejných peněz.
Nejde o exotickou historku z daňových rájů. Jde o praktickou otázku: když kraj, město, nemocnice, škola, dopravní podnik nebo státní organizace uzavírá smlouvu s firmou, víme opravdu, kdo za ní stojí? A jestliže to nevíme, jak můžeme kontrolovat střet zájmů, skryté vazby, dohazování zakázek, kumulaci moci nebo možné odčerpávání veřejných peněz?
Pandora Papers jsou globální kauza, ale jejich české poučení je lokální až nepříjemně konkrétní: bez dostupných dat o skutečných vlastnících zůstává veřejná kontrola často jen hezké slovo.
Majetkové přiznání není formalita. Je to test, zda politik hraje fér
Veřejní funkcionáři mají podle zákona o střetu zájmů povinnost přesně, úplně a pravdivě oznamovat majetek, který vlastní při vstupu do funkce, i majetek nabytý během výkonu funkce. Do oznámení patří mimo jiné nemovitosti, cenné papíry a podíly v obchodních korporacích. To je pro Babišovu francouzskou kauzu klíčové: nejde jen o otázku, zda měl v kolonce „nemovitost“ uvést zámek ve Francii. Pokud byly nemovitosti drženy přes firmy, podstatná je otázka, zda měl přiznat právě tyto firemní podíly nebo akcie. Podle iROZHLASu, který si vyžádal dostupná Babišova majetková oznámení, v nich firmy Blakey Finance Limited, Boyne Holding LLC ani monacká SCP Bigaud dohledatelné nebyly.
Právní závěr je opatrnější než politický. Černošický úřad podezření prověřoval, ale věc odložil, protože nedokázal včas získat potřebné zahraniční dokumenty a u možného přestupku hrozilo promlčení. Nešlo tedy o jasný očistný verdikt, že je vše v pořádku. Spíše o ukázku slabosti systému: když je majetek ukrytý v zahraniční firemní struktuře, český kontrolní orgán může narazit na hranice pravomocí, chybějící mezinárodní nástroje a krátké lhůty. Zákon sice říká, že neúplné oznámení může být přestupkem, jenže praktická vymahatelnost v takové kauze byla mizivá.
Politicky je to mnohem vážnější než pokuta do 50 000 Kč. U veřejného funkcionáře nejde jen o to, zda se podaří prokázat přestupek. Jde o to, zda veřejnost vidí skutečný majetek člověka, který rozhoduje o daních, dotacích, zákonech a kontrole ostatních.
Tady se narušuje základní proporce demokracie. Občan je vůči státu průhledný téměř dokonale: stát zná jeho mzdu, daně, dávky, nemovitosti, exekuce i podnikání. Mocný člověk si naproti tomu může najmout právníky, poradce a zahraniční struktury, které jeho majetek rozprostřou do několika zemí a firemních vrstev. Výsledek je nebezpečný: kontrolovaný je slabý, zatímco kontrolor uniká kontrole. Problém je zde nejen podezření v jedné kauze, ale systémová nerovnost, v níž stát vidí občana až do kapsy, zatímco občan často nevidí na majetek těch, kteří stát řídí.
Proporce společenského řádu, poctivosti a důvěry
Smysl není šikanovat politiky ani zveřejňovat soukromí pro soukromí. Smysl je jednoduchý: člověk, který rozhoduje o daních, dotacích, zakázkách, regulacích a veřejném majetku, nesmí být pro veřejnost majetkovou hádankou. Když politik pořizuje majetek přes řetězec firem, půjček a zahraničních struktur, nejde jen o účetní techniku. Vytváří tím mlhu právě tam, kde má být co nejvíc světla.
U politika s miliardovým majetkem, vlivem na stát, veřejné peníze a pravidla pro ostatní se z toho stává otázka důvěry: proč má občan průhledně přiznávat své příjmy, platit daně a snášet kontrolu státu, zatímco mocní si mohou dovolit struktury, kterým často nerozumí ani stát bez mezinárodní pomoci?
Proč má občan průhledně přiznávat své příjmy, platit daně a snášet kontrolu státu, zatímco mocní si mohou dovolit struktury, kterým často nerozumí ani stát bez mezinárodní pomoci?
Babiš a francouzské nemovitosti: co je doložené
V české části Pandora Papers se největší pozornost soustředila na Andreje Babiše. Podle zjištění investigace.cz si Babiš v roce 2009 přes offshorovou strukturu poslal téměř 400 milionů korun, za které byly následně pořízeny nemovitosti na francouzské Riviéře, včetně zámečku Bigaud.
ICIJ popsal, že šlo o strukturu zahrnující společnosti z Britských Panenských ostrovů, Washingtonu a Monaka. Peníze měly být v dokumentech vedeny jako takzvaná „back-to-back loan“ – tedy transakce připomínající půjčku přes vložené společnosti, která financovala nákup nemovitosti. V politicky srozumitelné češtině: nešlo o běžný nákup domu, ale o složitou konstrukci, která zamlžovala přímou trasu peněz a vlastnictví.
To je první pevné jádro kauzy: Pandora Papers neukázaly jen to, že bohatý člověk koupil nemovitost v zahraničí. Ukázaly schéma, které vedlo přes jurisdikce a prostředníky, kde je dohledání skutečného vlastníka a účelu transakcí výrazně obtížnější.
Druhé pevné jádro je politické: podle zjištění ICIJ a investigace.cz nebyly tyto struktury běžně viditelné veřejnosti v době, kdy Babiš vstoupil do politiky a později zastával vysoké veřejné funkce. Právě tady začíná odpovědnost, kterou nelze odbýt větou „nebyl jsem odsouzen“.
Politik, který chce řídit stát, vybírat daně od ostatních, rozhodovat o dotacích, zakázkách a zákonech, musí veřejnosti vysvětlit vlastní majetkové struktury jasně, úplně a včas. Ne až po úniku dokumentů. Ne až pod tlakem zahraničních novinářů. A už vůbec ne stylem: „dokud mi něco neprokážete, nic vám do toho není“.
Co je podezření a co zatím chybí
Podezření se v Babišově francouzské kauze týká především možného praní peněz a možného daňového úniku ve Francii. ČTK v květnu 2026 uvedla, že francouzské úřady zkoumají podezření z možného praní špinavých peněz a daňového úniku; Babiš jakékoliv provinění dříve popřel.
Tady je nutné držet pevnou hranici mezi fakty a závěry:
Doložené je, že Pandora Papers popsaly offshorovou strukturu spojenou s nákupem nemovitostí ve Francii.
Doložené je, že se případem zabývaly francouzské orgány.
Doložené je, že se veřejně mluvilo o podezření z možného praní peněz a daňového úniku.
Doložené je, že Babiš jakékoli provinění odmítá.
Není doložené, že by byl v této kauze pravomocně odsouzen.
Není veřejně známé, že by francouzská prokuratura k 14. květnu 2026 oznámila finální výsledek věci.
Babišova francouzská kauza ukazuje, jak nepřijatelně úzká je hranice mezi legální finanční optimalizací, neprůhledným schématem a politickou neodpovědností mocného člověka.
Babišova francouzská kauza ukazuje, jak nepřijatelně úzká je hranice mezi legální finanční optimalizací, neprůhledným schématem a politickou neodpovědností mocného člověka.
Jaký je stav vyšetřování k 16. květnu 2026
Nejnovější veřejně známý stav je tento: podle ČTK a Seznam Zpráv francouzští specialisté na daňové úniky ukončili vyšetřování Babišova nákupu nemovitostí na jihu Francie. Zástupkyně francouzské Národní finanční prokuratury Bérénice Dinhová uvedla, že vyšetřování bylo vráceno prokuratuře a vyšetřovatelé ho považují za ukončené. K jakému závěru vyšetřovatelé dospěli, neuvedla.
To znamená tři věci.
Za prvé, kauza není veřejně uzavřena rozhodnutím o vině nebo nevině. Vyšetřovací část skončila, ale rozhodnutí o dalším postupu je na francouzské prokuratuře.
Za druhé, případ může narazit na otázku promlčení. ČTK už v dubnu 2026 upozornila, že transakce pocházejí z roku 2009 a že francouzští právní experti řeší, zda se na podezření nevztahuje promlčení. Zároveň ale platí, že u skrytých jednání se může počátek běhu lhůty posouvat až na okamžik odhalení.
Za třetí, i kdyby případ skončil bez trestního stíhání, neznamenalo by to automaticky, že z veřejného hlediska není co řešit. Trestní právo je minimum. Politická odpovědnost je vyšší standard.
U soudu se rozhoduje o vině. Ve veřejné politice se rozhoduje o důvěře.
Právní odpovědnost není totéž co politická odpovědnost
Tady je jádro celé kauzy.
Právní odpovědnost znamená, že stát musí prokázat porušení zákona. Nestačí dojem, komplikovaná struktura, podezření ani veřejné pohoršení. Musí existovat důkazy, zákonné znaky trestného činu, procesně použitelný materiál, příslušnost orgánů a nepromlčenost. Proto mohou podobné kauzy trvat roky a často skončit nejednoznačně.
Politická odpovědnost je jiná. Netýká se jen otázky, zda člověk skončí u soudu. Týká se důvěry, transparentnosti a ochoty nést veřejné vysvětlení. Politik, který rozhoduje o daních, dotacích, veřejných zakázkách, kontrolních pravidlech a rozpočtech, nemůže veřejnosti říkat: „Dokud mě neodsoudili, mlčte.“ To je logika obhájce, ne logika veřejné služby.
Veřejná kontrola majetku mocných lidí je třetí rovina. Ta má fungovat ještě dřív, než přijde policie. Má umožnit občanům, novinářům, opozici, zastupitelům i kontrolním institucím sledovat, kdo vlastní firmy, kdo profituje z veřejných peněz, kdo může být ve střetu zájmů a kdo skrývá vlastnictví za prostředníky.
Pandora Papers ukázaly, že právě tato třetí rovina selhává nejčastěji. A když selže, nastupují novináři.
Když novináři dělají práci, kterou stát dělat neumí nebo nechce
Stát nemůže mít oči všude. Nemůže sám rozšifrovat každou offshorovou strukturu na světě. Nemůže jednoduše donutit Britské Panenské ostrovy, Panamu, Monako, Dubaj, Kypr nebo americký stát South Dakota, aby se chovaly podle české představy o transparentnosti.
Ale stát může a má dělat něco jiného.
Může vyžadovat přesná majetková přiznání politiků. Může kontrolovat skutečné vlastníky firem v zakázkách a dotacích. Může posilovat finanční analytiku. Může chránit whistleblowery. Může sdílet data se zahraničím. Může zpřístupňovat veřejnosti maximum informací tam, kde jde o veřejné peníze. A může trvat na tom, že u politicky exponovaných osob nestačí „věřte mi“.
Pandora Papers neukázaly, že novináři jsou lepší než stát ve všem. Ukázaly něco horšího: novináři často dělají to, co stát formálně slibuje, ale prakticky nezvládá. Propojují data, hledají skutečné vlastníky, čtou nudné dokumenty, skládají struktury přes hranice a ptají se, komu to celé slouží.
To není luxus. To je veřejná služba.
A zároveň je to obžaloba státu, který příliš často reaguje až ve chvíli, kdy někdo jiný udělá nejšpinavější práci za něj.
Česká stopa: víc než Andrej Babiš
Babišova kauza je nejviditelnější, ale česká stopa v Pandora Papers je širší. Investigace.cz uvedla, že se v projektu objevuje více než 300 Čechů a 178 offshorových firem s českým pozadím. Mezi nimi podle redakce byli bývalí politici, bankéři, lokální politici, zbrojaři, realitní a mediální magnáti i nejbohatší lidé Česka.
Znovu platí: samotný výskyt jména v dokumentech neznamená automaticky protiprávní jednání. Úkolem je prověřit případy, kde existuje veřejný zájem – tedy vazba na politiku, veřejné peníze, dotace, veřejné zakázky, média, strategický majetek nebo skryté vlastnictví.
Z publikovaných českých stop stojí za pozornost zejména několik případů.
Radovan Vítek. Investigace.cz popsala, že realitní magnát použil při nákupu nemovitostí ve Francii téměř totožné offshorové schéma jako Andrej Babiš. Oba měli být v roce 2009 klienty téže francouzské právní kanceláře DB Legal Artwell a oba si měli objednat založení řetězce offshorových firem pro nákup sídel na jihu Francie.
Petr Benda, Ivo Rittig a Martin Dvořák. Pandora Papers podle investigace.cz odkryly transakci mezi panamskými firmami, z nichž jedna byla spojována s rodinou někdejšího teplického politika Petra Bendy a druhá s osobami kolem někdejšího šéfa pražského dopravního podniku Martina Dvořáka a podnikatele Ivo Rittiga. Jedna firma měla druhé naúčtovat 5 milionů korun za studii o nerostném bohatství v Rusku.
Tyto příklady mají společný vzorec: nejde jen o bohatství. Jde o průnik bohatství, vlivu, veřejných funkcí, zakázek, dotací a struktur, které běžný občan nemá šanci rozplést bez času, expertizy a přístupu k datům.
Jsou Pandora Papers dnes volně dostupné?
Odpověď zní: částečně ano, celé ne.
Veřejně dostupná je databáze ICIJ Offshore Leaks Database, která obsahuje informace o více než 810 000 offshore entitách z několika projektů, včetně Pandora Papers, Panama Papers, Paradise Papers, Bahamas Leaks a Offshore Leaks. Data pokrývají více než 80 let, sahají do více než 200 zemí a teritorií a ICIJ umožňuje stáhnout i surovou kopii databázových dat.
To ale neznamená, že si kdokoli může stáhnout všech 11,9 milionu původních dokumentů Pandora Papers. ICIJ zveřejňuje strukturovanou databázovou část a vybrané dokumenty u konkrétních investigací, nikoli celý surový archiv. Výslovně uvádí, že nepublikuje hromadně neprověřené dokumenty, protože mohou obsahovat osobní údaje soukromých osob nebo informace bez veřejného zájmu.
Pro veřejnost je to dobré i špatné zároveň. Dobré proto, že část dat je skutečně přístupná. Špatné proto, že úplné ověření mnoha příběhů zůstává závislé na novinářích, kteří měli přístup k původním dokumentům.
Jsou Pandora Papers už vytěžené?
Ne úplně. Hlavní příběhy byly publikovány, databázová část byla postupně zpřístupňována a řada kauz je známá. Tvrdit, že Pandora Papers jsou „hotové“, by ale bylo naivní.
Důvod je prostý: velká část dat byla nestrukturovaná. ICIJ popisuje, že kromě tabulek šlo o PDF, obrázky, e-maily, audio a video soubory, formuláře, realitní smlouvy, due-diligence dotazníky, bankovní výpisy nebo daňová přiznání. Taková data se nevytěží jedním vyhledáváním. Jejich význam se často ukáže až později – když se propojí s registrem nemovitostí, soudním spisem, sankčním seznamem, veřejnou zakázkou, změnou ve firmě nebo politickou funkcí.
ICIJ navíc ještě v roce 2026 publikuje nové texty navazující na své předchozí investigace a upozorňuje na pokračující dopady Panama Papers i dalších úniků. To ukazuje, že podobné databáze nejsou jednorázová mediální atrakce, ale dlouhodobý zdroj pro finanční, právní a politickou kontrolu.
Pandora Papers tedy nejsou jen archiv minulosti. Jsou zásobník stop, které mohou dávat smysl až v budoucnu.
Světové paralely: nejde o český folklór
Pandora Papers měla celosvětový rozměr. ICIJ popsalo offshore vazby krále Jordánska, prezidentů Ukrajiny, Keni a Ekvádoru, někdejšího britského premiéra Tonyho Blaira a dalších světových osobností. V jednom z nejsilnějších příkladů ICIJ uvedlo, že jordánský král Abdalláh II. měl přes skryté společnosti nakoupit luxusní nemovitosti v USA a Británii za více než 106 milionů dolarů.
Podobné kauzy ukazují, že problém není český. Je globální. V některých zemích měly offshore úniky přímé politické následky. ICIJ připomíná, že Panama Papers přispěly k pádu premiérů na Islandu a v Pákistánu. To není argument, že každý politik v datech musí skončit. Je to důkaz, že u vrcholných veřejných funkcí může být politická odpovědnost rychlejší a tvrdší než soud.
Právě to je v české debatě slabé místo. U nás se politická odpovědnost často zredukuje na trestní větu: „A byl odsouzen?“ Jenže demokracie, která čeká s úsudkem až na pravomocný rozsudek, se dobrovolně vzdává vlastního imunitního systému.
U nás se politická odpovědnost často zredukuje na trestní větu: „A byl odsouzen?“ Jenže demokracie, která čeká s úsudkem až na pravomocný rozsudek, se dobrovolně vzdává vlastního imunitního systému.
Nečekaný český paradox: veřejnost dnes vidí méně než dřív
Pandora Papers přišly s jasnou lekcí: skutečné vlastnictví je třeba zprůhledňovat. Český stát ale v prosinci 2025 udělal krok, který veřejné kontrole prakticky ztížil práci. Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že od 17. prosince 2025 znepřístupní veřejnou část Evidence skutečných majitelů.
Formální důvod souvisí s ochranou soukromí a právními důsledky rozhodnutí soudů. To nelze jen tak smést ze stolu. Soukromí je legitimní hodnota. Jenže praktický dopad je ostrý: běžný občan, regionální novinář, opoziční zastupitel nebo lokální spolek má nově podstatně horší přístup k informacím o tom, kdo skutečně vlastní firmu.
A právě v tom je český paradox. Po letech debat o střetu zájmů, veřejných zakázkách, dotacích, svěřenských fondech a offshore strukturách se přístup veřejnosti k zásadnímu kontrolnímu nástroji zúžil. Stát tím možná chrání soukromí. Ale současně zvyšuje cenu občanské kontroly.
V praxi to znamená jednoduchou věc: kdo má právníky, peníze a čas, cestu k informacím si často najde. Kdo má jen občanský zájem, zůstává před zavřenými dveřmi.
Střet zájmů: český uzlový bod
Česká republika má dlouhodobý problém, který Pandora Papers jen nasvítily ostřeji: velký majetek, politická moc, veřejné dotace, média a státní rozhodování se u nás mohou potkávat v jednom mocenském okruhu.
U Andreje Babiše nejde pouze o francouzské nemovitosti. Jde o širší otázku střetu zájmů. Evropský parlament v roce 2021 uvedl, že audit Evropské komise potvrdil, že Babiš jako premiér vykonával vliv na přidělování evropských dotací koncernu Agrofert, který sám založil.
Reuters v roce 2025 připomněl, že Babiš jako vítěz voleb a kandidát na premiéra řešil, jak naložit se svými podnikatelskými podíly, aby překonal námitky prezidenta Petra Pavla a splnil požadavky českých a evropských pravidel pro střet zájmů. Reuters zároveň uvedl, že Babiš je miliardář spojený se stovkami firem v zemědělství, chemii, zdravotnictví a dalších odvětvích, z nichž mnohé získávají národní a evropské dotace nebo veřejné zakázky.
V prosinci 2025 Reuters popsal, že Babiš oznámil přesun Agrofertu do svěřenské struktury a uvedl, že se Agrofertem nebude mít nic společného. Podle Reuters má Agrofert zhruba 230 společností a zaměstnává téměř 30 000 lidí.
To neznamená, že každá Babišova firma, každá dotace nebo každá transakce je nezákonná. Znamená to něco jiného: jestliže jeden člověk propojuje politickou moc, obrovský majetek, historii čerpání veřejných peněz a komplikované vlastnické struktury, veřejnost má právo na mimořádně přísnou kontrolu.
Tady neplatí běžné měřítko soukromého podnikatele. Politik s miliardovým majetkem nemůže chtít výhody soukromí oligarchy a zároveň pravomoci státníka.
Jestliže jeden člověk propojuje politickou moc, obrovský majetek, historii čerpání veřejných peněz a komplikované vlastnické struktury, veřejnost má právo na mimořádně přísnou kontrolu.
Co má dělat stát
Stát nemá čekat na další únik. Má si přiznat, že kontrola moci v 21. století není možná bez dat, mezinárodní spolupráce a veřejného dohledu.
Konkrétně by měl udělat několik věcí.
Zaprvé: zajistit funkční přístup k údajům o skutečných majitelích pro novináře, občanské organizace, kontrolní subjekty, zastupitele a aktivní veřejnost. Ne nutně bez jakékoli ochrany soukromí, ale tak, aby se z ochrany soukromí nestala pohodlná tma kolem veřejných peněz.
Zadruhé: zpřísnit majetková přiznání politiků. Nestačí formální formuláře, které běžný člověk neověří a expert v nich vidí víc mezer než informací. U politicky exponovaných osob musí být standard vyšší.
Zatřetí: vyžadovat průhlednost u příjemců dotací a veřejných zakázek. Veřejné peníze nesmí téct k firmám, u kterých se až po letech zjistí, kdo je skutečně ovládal.
Začtvrté: posílit finanční analytiku a mezinárodní spolupráci. Offshore struktury jsou záměrně přeshraniční. Národní kontrola, která končí na hranici státu, je v takovém světě slabá.
Zapáté: chránit whistleblowery a investigativní novináře. Bez nich by veřejnost o řadě kauz nikdy nevěděla. To není romantická představa o novinářské práci. To je praktická pojistka demokracie.
Co mají hlídat občané
Občané nemusí rozumět každému trustu, svěřenskému fondu nebo monacké společnosti. Stačí, když budou klást několik jednoduchých otázek.
Když politik říká, že je všechno v pořádku, ptejte se: kde jsou dokumenty?
Když firma získává veřejné peníze, ptejte se: kdo ji skutečně vlastní?
Když stát omezuje veřejný přístup k datům, ptejte se: komu tím reálně pomáhá?
Když někdo argumentuje tím, že nebyl odsouzen, ptejte se: proč by politická odpovědnost měla čekat až na trestní rozsudek?
A když slyšíte větu „není to nezákonné“, zbystřete. U soudu to může být podstatné. Ve veřejné službě to ale často nestačí.
Pandora Papers testuje dospělost demokracie
Pandora Papers nejsou jen příběh o bohatých lidech a daňových rájích. Jsou testem, jestli demokracie dokáže kontrolovat mocné i tehdy, když mocní používají nástroje, kterým běžný občan nerozumí a na které národní stát často nestačí.
Případ Andreje Babiše je politicky zásadní ne proto, že by sám o sobě dokazoval trestnou vinu. Tu musí případně prokázat příslušné orgány. Je zásadní proto, že ukazuje širší problém: veřejnost se o důležitých majetkových strukturách jednoho z nejvlivnějších českých politiků dozvěděla až díky globální práci novinářů, nikoli díky běžně fungující domácí transparentnosti.
Veřejnost se o důležitých majetkových strukturách jednoho z nejvlivnějších českých politiků dozvěděla až díky globální práci novinářů, nikoli díky běžně fungující domácí transparentnosti.
To je nepříjemná zpráva. Ale je užitečná. Kritické myšlení nezačíná tím, že někomu fandíme nebo nefandíme. Začíná tím, že dokážeme oddělit tři věci: co je právně prokázané, co je politicky neobhajitelné a co má veřejnost právo vědět dřív, než se objeví další únik dat.
A právě v tom je největší odkaz Pandora Papers: moc se nemá kontrolovat podle toho, zda se sama rozhodne něco prozradit. Moc se má kontrolovat proto, že jinak se dřív nebo později schová.
Zdroje a kontext
[1] ICIJ: Pandora Papers: An offshore data tsunami, 3. října 2021.URL: https://www.icij.org/investigations/pandora-papers/about-pandora-papers-leak-dataset/ [2] ICIJ: Offshore havens and hidden riches of world leaders and billionaires exposed in unprecedented leak, 3. října 2021.
URL: https://www.icij.org/investigations/pandora-papers/global-investigation-tax-havens-offshore/ [3] investigace.cz: Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš, 3. října 2021, aktualizováno 12. května 2026.
URL: https://www.investigace.cz/pandora-papers-v-hlavni-roli-andrej-babis/ [4] ICIJ: Former Czech PM Babis is under investigation for alleged money laundering over deal exposed by the Pandora Papers, 12. srpna 2022.
URL: https://www.icij.org/investigations/pandora-papers/former-czech-pm-babis-is-under-investigation-for-alleged-money-laundering-over-deal-exposed-by-the-pandora-papers/ [5] České noviny / ČTK: Seznam Zprávy: Vyšetřování Babiše ve Francii skončilo, výsledek není znám, 13. května 2026.
URL: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2824376 [6] České noviny / ČTK: Činy, kvůli kterým je Babiš vyšetřován ve Francii, by mohly být promlčeny, 5. dubna 2026.
URL: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ciny-kvuli-kterym-je-babis-vysetrovan-ve-francii-by-mohly-byt-promlceny/2790524 [7] investigace.cz: Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?, 9. června 2022.
URL: https://www.investigace.cz/pandora-papers-jak-pokracuje-vysetrovani-babisovych-offshoru/ [8] investigace.cz: Pandora Papers: Radovan Vítek, 21. října 2021, aktualizováno 14. ledna 2025.
URL: https://www.investigace.cz/pandora-papers-radovan-vitek/ [9] investigace.cz: Pandora Papers: Tam, kde se potkává Ivo Rittig s Petrem Bendou, 25. listopadu 2021, aktualizováno 9. listopadu 2023.
URL: https://www.investigace.cz/pandora-papers-tam-kde-se-potkava-ivo-rittig-s-petrem-bendou/ [10] ICIJ Offshore Leaks Database: About the data in the ICIJ Offshore Leaks Database.
URL: https://offshoreleaks.icij.org/ [11] ICIJ: Read the Pandora Papers documents, 6. prosince 2021.
URL: https://www.icij.org/investigations/pandora-papers/read-the-pandora-papers-documents/ [12] ICIJ: Pandora Papers – investigation page / recent impacts and key findings.
URL: https://www.icij.org/investigations/pandora-papers/ [13] Ministerstvo spravedlnosti ČR: Ministerstvo spravedlnosti znepřístupní 17. prosince 2025 veřejnou část Evidence skutečných majitelů, 16. prosince 2025.
URL: https://msp.gov.cz/web/msp/-/ministerstvo-spravedlnosti-znep%C5%99%C3%ADstupn%C3%AD-17.-prosince-2025-ve%C5%99ejnou-%C4%8D%C3%A1st-evidence-skute%C4%8Dn%C3%BDch-majitel%C5%AF-esm-1 [14] Evropský parlament: Conflict of interest and misuse of EU funds: The case of Czech PM Babiš, 19. května 2021.
URL: https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20210517IPR04145/conflict-of-interest-and-misuse-of-eu-funds-the-case-of-czech-pm-babis [15] Reuters: Babis offers path on business holdings to secure Czech PM post, 14. listopadu 2025.
URL: https://www.reuters.com/business/babis-offers-path-business-holdings-secure-czech-pm-post-2025-11-14/ [16] Reuters: Czech populist Babis to become prime minister next week, 4. prosince 2025.
URL: https://www.reuters.com/world/czech-election-winner-leader-babis-will-move-his-company-trust-2025-12-04/ [17] Úřad vlády ČR: Prime Minister Andrej Babiš, aktuální stránka vlády.
URL: https://vlada.gov.cz/en/clenove-vlady/premier/