Tajemné rokle, zapomenuté poustevny a skleněná zastavení. Kam vyrazit za křížovými cestami

Nová skleněná křížová cesta v Příchovicích zve k výstupu ke Štěpánce. V Libereckém kraji však můžete projít také pískovcovou roklí, objevit skalní poustevny nebo vystoupat mezi kapličkami k hradu. Vybrali jsme dvanáct venkovních cest a jeden skleněný tip navíc: podle prostředí, příběhu i toho, co od výletu čekáte.

• Nová cesta v Příchovicích spojuje současné sklářské umění s výstupem ke Štěpánce.
• Výběr zahrnuje skalní poutní místa, historické výstupy i novodobě obnovené lesní cesty.
• Pro plánování je důležitější terén a přístup než samotná délka; u Frýdlantu je nutná kontrola aktuálního stavu.

Na Bezdězu vás kapličky provázejí po kamenitém výstupu k hradu. U Janovic v Podještědí se cesta stáčí mezi skalními komorami a výklenky. V Jizerských horách může končit u studánky, kterou byste při cestě na rozhlednu snadno minuli. Stejný název tak označuje velmi rozdílné výlety — od krátké lesní odbočky po výstup, při němž se zadýcháte.

Rozdílné je také to, co na místě skutečně pochází z minulých staletí. Někde zůstaly historické kapličky, ale zmizely jejich obrazy. Jinde bylo potřeba obnovit téměř všechno. A právě tahle druhá historie, příběh lidí, kteří se rozhodli zapomenutému místu vrátit podobu a smysl, bývá stejně zajímavá jako původní založení.

Následující výběr proto není žebříčkem nejstarších nebo nejzachovalejších památek. Je průvodcem po místech, která stojí za samostatnou návštěvu — a u nichž je dobré předem vědět, co hledat a jaký výlet vás čeká.

Příchovice: nové sklo na cestě ke Štěpánce

Nejčerstvějším důvodem vyrazit je Křížová cesta smíření v Příchovicích, slavnostně požehnaná v neděli 25. října 2026. Má patnáct zastavení. Z návsi se vydejte ke hřbitovu, odkud pokračuje na vrch Hvězda; zakončení najdete nedaleko rozhledny Štěpánka.

Místo obvyklých malovaných obrazů jsou zde výjevy vyryté do skla. Na žulových sloupcích je chrání kovové kapličky. Rytiny vytvořil Jan Schindler podle návrhů ilustrátorky Ilony Polanski. Není to napodobenina staré poutní cesty, ale současná práce, která využívá řemeslo dobře známé z okolního sklářského kraje.

Také slovo „smíření“ má konkrétní význam. Podle místní farnosti má cesta připomínat hodnotu odpuštění a odmítnutí nenávisti; do jejího vzniku se promítla i připomínka válečné minulosti okolí Štěpánky. Dílo vzniklo díky příspěvkům jednotlivců, rodin a firem, nikoli z dotačního programu.

Pro návštěvníka je důležité rozlišovat hotovou cestu od dalších plánů. Zamýšlená Lavička smíření při otevření ještě nestála. A kdo narazí na starší pozvánky s jinou trasou či počtem zastavení, měl by se řídit říjnovou podobou: patnáct zastavení směrem na Hvězdu.

Výlet má přirozené pokračování u Štěpánky. Samotný příchod k rozhledně ale neznamená, že je právě otevřen její vnitřek; návštěvu věže je potřeba plánovat zvlášť.

Jiný skleněný tip: Dětřichov

Příchovice nejsou prvním místem v kraji, kde dostala křížová cesta skleněnou podobu. V Dětřichově na Frýdlantsku bylo čtrnáct skleněných plastik Josefa Novotného ze sklárny Spider Glass požehnáno už 18. listopadu 2023.

Najdete je u kostela svaté Anny, ve starších kamenných zastaveních. Proti příchovickým rytinám jde o jiný výtvarný přístup: barevné sklo je zde výraznou součástí celého výjevu. Je to dobrý doplněk výletu za severočeským sklářstvím, nikoli další horská túra. Proto jej uvádíme zvlášť — cesta leží v kostelní zahradě, jejíž přístupnost si před návštěvou ověřte.

Modlivý důl a Janovické poustevny: dvě různé podoby pískovcového úkrytu

Pro první návštěvu místa s výraznou atmosférou je velmi dobrým kandidátem Modlivý důl u Svojkova. Hlavním cílem je kaple vytesaná do pískovcové stěny, ale smysl má právě příchod údolím. Měřítko krajiny se postupně mění: místo rozhledu do dálky vás obklopují skály a cesta vede k portálu, za nímž byste v lese kostelní prostor nečekali.

Dnešní zastavení přitom nejsou nepřerušeně dochovaným vybavením staré poutní stezky. Původní obrazy byly v roce 1973 přeneseny do svojkovské kaple svatého Václava. Do údolí se křížová cesta vrátila při obnově v roce 2016, a to prostřednictvím kopií umístěných do dřevěných stojanů.

Z hlediska výletu je vhodným výchozím bodem Svojkov. Samotná obnovená stezka má přibližně půl kilometru, což však není délka celého výletu od libovolného parkoviště a zpět. U skalní kaple a navazujících cest počítejte se schody a nerovným terénem. Modlivý důl je lepší volbou pro pomalé procházení než pro rychlé „odškrtnutí“ jedné památky.

Janovické poustevny u Janovic v Podještědí jsou oproti tomu menší a členitější. Ve skalách najdete vytesané komory, výklenky a Boží hrob, mezi nimi schodiště a křížovou cestu. Místo leží přibližně půl kilometru od obce, vpravo od silnice směrem na Dubnici; přivádí k němu žlutě značená turistická cesta.

S poustevnami je spojena pověst o dvou mniších, kteří se tu měli usadit po zrušení kláštera v Jablonném v Podještědí. Patří k místnímu vyprávění, nikoli k bezpečně doloženému životopisu skutečných obyvatel skal. Také vznik zdejší křížové cesty je potřeba formulovat opatrně: obnovující spolek jej klade pravděpodobně do období po roce 1864.

Naopak novodobá obnova je konkrétní a dobře doložená. Jizersko-ještědský horský spolek na jaře 2024 doplnil nový kříž a obrazy, upravil schodiště, zábradlí i posezení. Na práci se podíleli také studenti libereckých škol. Dne 1. června bylo místo znovu vysvěceno.

Poustevny tedy nejsou jen zajímavostí pro milovníky pověstí. Ukazují, jak může vypadat obnova drobné památky bez toho, aby se z ní stal velký turistický areál.

Cvikov a Bezděz: když je hlavním zážitkem samotný výstup

Na Křížovém vrchu u Cvikova působí nejsilněji uspořádání celého místa. Cesta míří přímo vzhůru svahem, doprovázená kapličkami a lipovou alejí. Návštěvník vidí směr výstupu před sebou; není to sled nenápadných zastavení rozptýlených v lese.

Historie poutního místa sahá do první poloviny 18. století. To však neznamená, že všechno, co dnes vidíte, pochází z doby jeho založení. Současné kapličky jsou mladší a vývoj areálu pokračoval i v dalších staletích. K jeho výrazným prvkům patří kaple Božího hrobu a pozůstatky kalvárie.

Cvikov je dobrou volbou pro návštěvníka, který chce vnímat celou kompozici poutního místa: vztah cesty, stromů, kapliček a svahu. Výstup si nechte až po příchodu k jeho dolní části. Právě pohled vzhůru vysvětluje, proč tato kalvárie působí jinak než většina lesních tras.

Bezděz nabízí podobně výrazný výstup, ale v úplně jiném měřítku. Zdejší kapličky doprovázejí cestu k hradu a připomínají dobu, kdy byl Bezděz také významným poutním místem. Soubor byl založen roku 1686 a patří k historicky nejstarším v našem výběru.

Neobvyklý je osud jeho výzdoby. Čtrnáct dřevěných reliéfů se ve 20. století rozptýlilo a některé byly dlouho nezvěstné. Teprve v roce 2016 se podařilo soubor znovu zkompletovat. To ale neznamená, že dnes všechny původní řezby uvidíte venku v kapličkách. Příběh zachráněných originálů a podoba turistické cesty jsou dvě různé věci.

Prakticky je Bezděz z tohoto výběru jedním z míst, kde byste neměli podcenit povrch. Z centra obce uvádí správa hradu přibližně 1,5 kilometru jedním směrem, ale nejde o pohodlnou promenádu. Kamenitá cesta a schody nejsou vhodné pro kočárky ani vozíky. Za mokra si nechte rezervu hlavně na sestup.

Chcete-li výlet spojit s prohlídkou hradu, ověřte jeho návštěvní dobu. Venkovní poutní cesta a vstup do hradního areálu nejsou jeden návštěvní režim.

Frýdlant a Kamenický Šenov: místa, která bylo nutné vrátit do krajiny

Upozornění pro návštěvu Frýdlantu k 28. říjnu 2026: město oznámilo popadané stromy v prostoru Křížové cesty a Lesní naučné stezky na Křížovém vrchu. Úklid byl plánován na středu 28. října. Při přípravě tohoto textu nebylo potvrzeno jeho dokončení; před výletem proto ověřte aktuální stav u města.

Frýdlantský Křížový vrch je zajímavý právě tím, že se zde nesetkáváte pouze s několika opravenými obrázky. Historický poutní soubor zahrnuje čtrnáct zastavení, studánku, poustevnu a Boží hrob. Založen byl roku 1737, rozsáhlou obnovou prošel v roce 2017 a slavnostně zpřístupněn byl v květnu následujícího roku.

Dnešní obrazy jsou smaltované a vznikly ve Frýdlantu nad Ostravicí. Shoda názvů obou měst je drobným, ale výmluvným detailem: za zdánlivě samozřejmou podobou lesní památky stojí novodobá spolupráce řemeslníků, města a dalších účastníků obnovy.

Pro pěší příchod lze vyjít od frýdlantského nádraží směrem ke kostelu Krista Spasitele a dále sledovat přístup ke Křížovému vrchu. Je to lesní doplněk návštěvy města, nikoli náhrada za vyhlídkovou věž; hlavním cílem jsou zde jednotlivé části poutního areálu.

Ještě výraznější přerušení historie zažila křížová cesta v Kamenickém Šenově. Starší soubor byl v padesátých letech 20. století zničen a kaple Nejsvětější Trojice byla roku 1974 zbořena. Dnešní návštěvník tedy neprochází místem, které beze změn přežilo všechny dějinné zvraty.

V dolní části města, poblíž koupaliště a staré cesty k České Kamenici, jej dnes čekají obnovená zastavení, kaplička Krista v Getsemanské zahradě, pramen Svatého kříže a skalní Boží hrob. Právě spojení drobné architektury, vody a pískovce dává místu osobitou podobu.

Šenov má navíc výhodu dobře využitelného městského výletního okruhu. Celý Šenovský okruh měří devět kilometrů, začíná u Panské skály a spojuje více zajímavostí včetně sklářského muzea a křížové cesty. Kratší varianta dolní částí města od železničního nádraží má necelé čtyři kilometry. Uvedené vzdálenosti se týkají okruhů, nikoli samotné řady zastavení.

Pod Slovankou a na Trništi: dvě jizerskohorské cesty ke studánce

Při cestě na rozhlednu Slovanka se dá snadno přehlédnout, že zajímavý cíl leží také pod vrcholem. Maxovská křížová cesta začíná v Horním Maxově u bývalé kapličky a končí u Seibtovy studánky. Má patnáct zastavení, vznikla roku 1840 a po obnově byla znovu vysvěcena v roce 2013.

Lesy České republiky uvádějí délku 0,5 kilometru, současně ji však hodnotí jako středně náročnou. To je užitečná připomínka, že krátká vzdálenost ještě neznamená rovnou cestu. Pro návštěvu doporučují období od dubna do listopadu; v zimě není stezka udržována.

Výchozím orientačním bodem pro cestu veřejnou dopravou může být zastávka Horní Maxov, kostel. Odtud je však ještě potřeba dojít k vlastnímu začátku. Půl kilometru uvedeného u naučné stezky proto nepočítejte jako celý výlet včetně příchodu, rozhledny a návratu.

Seibtovu studánku nehledejte přímo u věže. Zakončení křížové cesty leží pod rozhlednou — kdo vystoupá jen na vrchol, může její poslední část minout.

Další lesní poutní místo najdete na Vysokém hřebeni v okolí Trniště nad Janovem nad Nisou, poblíž někdejší Hašlerovy chaty. Cestu zde roku 1878 založil Josef Klamt. S jejím vznikem se pojí vyprávění o uzdravení díky vodě ze zdejšího pramene.

Zajímavá je také novodobá podoba. Při obnově v roce 1996 dostala cesta dvanáct zastavení od Reinholda Hüttmanna; obec uvádí keramické reliéfy, které nahradily starší malované obrazy. Nenajdete tu tedy automaticky obvyklou sestavu čtrnácti zastavení.

Trniště je vhodné pro lesní procházku s hledáním menších detailů. Nespoléhejte ale na to, že vyhlídková skála nabídne široké panorama — rozhled omezují stromy. Smyslem návštěvy je spíš celé okolí pramene a obnovené cesty než jeden výhled.

Vyskeř a Tábor: za kapličkami na kopec

Kdo dává přednost otevřenější krajině, může zamířit na Vyskeř v Českém ráji. Cesta začíná za kostelem Nanebevzetí Panny Marie a stoupá ke kapli svaté Anny na čedičovém vrchu vysokém 465 metrů.

Čtrnáct pískovcových zastavení pochází ze souboru založeného roku 1825; kompletní rekonstrukcí cesta prošla v roce 2016. Výstup je prostorově přehledný a jeho cílem není jen kaple. Za dobré dohlednosti se otevírají výhledy například k Troskám, Kozákovu nebo Ještědu.

Vyskeř je proto dobrým kandidátem na kratší samostatnou zastávku během výletu Českým rájem. Kratší ale neznamená bez stoupání. Na vrcholu navíc počítejte s otevřeným prostorem a počasím, které nemusí odpovídat závětří mezi domy v obci.

Tábor nad Lomnicí nad Popelkou umožňuje spojit více cílů do jednoho pěšího výletu. Křížová cesta vede od studánky Křížovky svahem vzhůru ke kostelu Proměnění Páně. Soubor s Božím hrobem pochází z roku 1898 a výjevy v kapličkách tvoří litinové reliéfy. Po sklu, keramice a pískovci je to další materiálová podoba stejného námětu.

Na vrcholu přibývá Tichánkova rozhledna. Pro plánování je ale důležité neobrátit pořadí výletu: pokud přijedete až nahoru a projdete jen okolí věže a kostela, samotnou křížovou cestu tím nenavštívíte. Její přirozený směr vede od Křížovky vzhůru.

Tábor tak dává smysl zejména těm, kdo chtějí mít na jednom kopci výstup, poutní památku i možnost rozhledu. Návštěvu interiéru kostela a rozhledny však opět berte jako samostatnou součást programu, nikoli jako samozřejmost vyplývající z přístupnosti venkovní cesty.

Stromkovice: dřevěná kaple a pramen se třemi korýtky

Pro jiný typ návštěvy stojí za pozornost Stromkovice u Jablonce nad Jizerou. V lese na svahu Kobyly se nachází dřevěná kaple Panny Marie, čtrnáct zastavení a pramen známý jako Boží voda.

Zdejší zvláštností jsou tři dřevěná korýtka. Podle tradice sloužila voda z horního k pití, prostřední bylo určeno k omývání rukou a spodní k nohám. S místem se pojí také vyprávění o uzdravení. Právě spojení lidové zbožnosti, pramene a jednoduché dřevěné stavby jej odlišuje od monumentálních kalvárií.

Při plánování hledejte přímo kapli Panny Marie či Boží vodu ve Stromkovicích, nikoli jen vrchol Kobyla. Cílem je poutní místo ve svahu, ne automaticky nejvyšší bod kopce. Do programu se hodí jako lesní výlet za konkrétním místem, nikoli jako náhrada výstupu na rozhlednu.

A ještě jeden praktický rozdíl mezi minulostí a současností: pověst o léčivé vodě není dokladem její dnešní zdravotní nezávadnosti. Historický způsob používání korýtek berte jako zajímavost. Bez aktuálního ověření pitnosti si k pití raději přineste vlastní vodu — ve Stromkovicích stejně jako u dalších lesních studánek.

Jak si vybrat cestu, která bude vyhovovat právě vám

Pro první návštěvu výrazného skalního místa bychom doporučili Modlivý důl. Pro menší, členitý areál s komorami a schody Janovické poustevny. Za novým výtvarným dílem vyrazte do Příchovic, za působivým uspořádáním kapliček ve svahu do Cvikova. Vyskeř se hodí k výletu za výhledy, zatímco Bezděz si zaslouží pevné boty a větší rezervu na cestu.

Na půldenní program s více zastávkami lze dobře využít Šenovský okruh nebo výstup na Tábor. U Slovanky, Trniště a Stromkovic se vyplatí plánovat podle konkrétní studánky či kaple, nikoli jen podle jména nejbližšího kopce. Frýdlant zařaďte až po ověření aktuálního stavu cest po pádu stromů.

Před odjezdem rozlišujte tři údaje: délku samotné křížové cesty, příchod k jejímu začátku a návrat. Stejně tak oddělte venkovní trasu od placeného nebo časově omezeného vstupu do hradu, rozhledny či kaple. Krátká vzdálenost sama o sobě nic neříká o schodech, kořenech a vhodnosti pro kočárek. Za mokra, náledí nebo silného větru zvolte jiný program.

A není potřeba zvládnout několik míst za den. Vyberte jedno a projděte ho celé. U křížových cest totiž snadno nastane paradox: dojedete k nejznámějšímu cíli, ale to podstatné — kapličky ve svahu, odbočku ke studánce nebo výjevy ve skalách — necháte pod sebou.

Památka nemusí být celá původní, aby měla hodnotu

Na těchto cestách je dobře vidět, že stáří a hodnota nejsou totéž. Historické místo může dnes doplňovat nový obraz, smalt, keramika nebo sklo. Obnova není důvodem považovat je za méně zajímavé; důležité je vědět, co se dochovalo a co někdo vytvořil znovu.

Příchovice k této historii přidaly úplně novou kapitolu. Janovické poustevny, Frýdlant nebo Kamenický Šenov zase ukazují, co dokáže péče o místo, které už téměř zmizelo z běžného života. Pro návštěvníka z toho plyne jednoduchý tip: dívejte se nejen na jednotlivá zastavení, ale i na cestu mezi nimi. Právě ta vysvětluje, proč vznikla tady — ve skále, nad městem, na úbočí nebo u vody.

 

Zdroje a kontext

1. Diecéze litoměřická — otevření, trasa a výtvarné řešení nové cesty v Příchovicích, 26. října 2026. Stav plánované lavičky doplňuje následná zpráva z 27. října.
Diecéze litoměřická – požehnání Křížové cesty smíření v Příchovicích web.dltm.cz

2. Lesy České republiky — návštěvní údaje Maxovské křížové cesty; samostatná zpráva správce dokládá také obnovu Modlivého dolu v roce 2016.
Lesy ČR – Maxovská křížová cesta, délka a náročnost Lesy České republiky, s. p.

3. Jizersko-ještědský horský spolek — obnova Janovických pousteven, 1. června 2024.
Jizersko-ještědský horský spolek – obnova křížové cesty u Janovických pousteven horskyspolek.cz

4. Národní památkový ústav — návrat dřevořezeb na Bezděz, 15. července 2016; praktické údaje ověřeny také u správy hradu.
NPÚ – dřevořezby se vrátily na hrad Bezděz Národní památkový ústav

5. Město Kamenický Šenov — Šenovský okruh a jeho kratší varianta, souvislosti zániku a obnovy poutního místa.
Kamenický Šenov – výletní okruh přes křížovou cestu kamenicky-senov.cz

6. Liberecký kraj — historie cesty na Vysokém hřebeni; krajské podklady doplňují také informace o Stromkovicích a Slovance.
Liberecký kraj – křížová cesta na Vysokém hřebeni