Český ráj ztrácí značku UNESCO. Co za tím stojí a kdo ponese následky?
Jediný český globální geopark UNESCO má od 1. ledna 2027 přijít o prestižní mezinárodní označení. Rozhodnutí souvisí s dlouholetými výhradami k prodeji minerálů v turnovském muzeu, které pochybení odmítá a s geoparkem už sedm let nespolupracuje. Co tedy selhalo a jaké důsledky mohou pocítit obce, turisté i krajský rozpočet?
Na Trosky, Kozákov nebo do Hruboskalska se bude příští rok jezdit stejně jako dosud. Skály nikam nezmizí, turistické stezky se kvůli rozhodnutí UNESCO nezavřou a ochrana přírody zůstane zachována. Přesto Český ráj ztrácí něco, co se budovalo dlouhá léta: mezinárodní uznání, které jej zařadilo mezi výjimečné geologické oblasti světa.
Dne 3. listopadu 2026 rozhodla Rada globálních geoparků UNESCO o odebrání značky Geoparku Český ráj. Od začátku roku 2027 ji už nebude smět používat. Nejde přitom o spor kvůli poškození skal, nepovolené těžbě nebo ničení přírody. V centru příběhu stojí prodej drahých kamenů v Muzeu Českého ráje v Turnově a otázka, zda geopark dokázal splnit mezinárodní pravidla.
Na první pohled nepochopitelná záležitost. Ve skutečnosti však ukazuje mnohem širší problém: co se stane, když jedna instituce odpovídá za mezinárodní značku, ale nemůže rozhodovat o činnosti dalších organizací na svém území?
Jak se z drahých kamenů stal mezinárodní problém
Geopark Český ráj byl v roce 2005 přijat do Evropské sítě geoparků a v roce 2015 získal označení globálního geoparku UNESCO. Zahrnuje území o rozloze 833 kilometrů čtverečních, které výrazně přesahuje hranice známé chráněné krajinné oblasti.
Značka ovšem není udělována natrvalo. Geopark musí pravidelně prokazovat, že odpovídá požadavkům na ochranu geologického dědictví, vzdělávání, udržitelný cestovní ruch a spolupráci s místními institucemi.
Právě tato spolupráce se stala problematickou.
Muzeum Českého ráje v Turnově prodává ve svém obchodě také minerály, drahé kameny a výrobky místních šperkařů. Hodnotitelé UNESCO v minulosti zpochybnili původ části obchodovaného geologického materiálu a upozornili na pravidla, která omezují zapojení geoparků do takového obchodu.
Muzeum tato podezření odmítá. Podle jeho ředitele Jana Prostředníka nakupuje od certifikovaných obchodníků a prodej výrobků místních řemeslníků je součástí podpory staleté kamenářské tradice.
Zásadní skutečnost je, že muzeum ukončilo spolupráci s geoparkem již v roce 2019. Dokonce se vzdalo svého původního zakladatelského postavení. Přesto geopark v roce 2024 obdržel takzvanou žlutou kartu. Hodnotitelé totiž podle tehdejšího vyjádření Libereckého kraje považovali vzájemnou spolupráci za pokračující, byť neformálně.
Následovalo dvouleté období na odstranění výhrad, další hodnocení v létě 2026 a listopadové rozhodnutí o červené kartě. Ta znamená ztrátu mezinárodního statusu.
Geopark podle své ředitelky Jany Lebedové doložil, že s muzeem nespolupracuje. Radu však nepřesvědčil. Podrobné písemné odůvodnění konkrétního listopadového rozhodnutí nebylo k 8. listopadu veřejně k dispozici, proto nelze s jistotou určit váhu všech jednotlivých výhrad.
Co UNESCO skutečně zakazuje? A co nezakazuje?
Tady se dostáváme k nejzajímavější části celého sporu.
Pravidla globálních geoparků UNESCO stanovují, že jejich řídicí organizace se nesmějí přímo podílet na prodeji geologických předmětů, například minerálů a zkamenělin. Mají také působit proti neudržitelnému obchodování s geologickým materiálem. Za určitých okolností pravidla připouštějí výjimky.
Z toho však nevyplývá, že by UNESCO obecně zakazovalo všem soukromým obchodníkům a řemeslníkům prodávat kameny na celém území geoparku. Samotný status geoparku nepředstavuje zákaz hospodářské činnosti, která je v souladu s místními zákony.
Rozdíl je důležitý. Legální prodej podle českého práva ještě automaticky neznamená soulad s pravidly mezinárodní značky. A naopak výhrada UNESCO sama o sobě nedokazuje nezákonné obchodování.
Turnovské kamenářství navíc stojí po staletí také na zpracování surovin dovezených z jiných zemí. Právě jejich opracování dalo vzniknout významné místní tradici, která pokračuje ve šperkařství i odborném vzdělávání.
Vznikl tak paradox. Muzeum Českého ráje usiluje o to, aby se tradiční turnovské kamenářství jednou dostalo na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Současně je ale jeho obchodní činnost součástí sporu, kvůli kterému jiná regionální organizace o značku UNESCO přichází.
Nejde tedy jednoduše o střet ochrany přírody s nepoctivými obchodníky. Jde také o obtížné hledání rovnováhy mezi ochranou geologického dědictví, mezinárodními pravidly a živým řemeslem.
Mohlo se ztrátě značky zabránit?
Na tuto otázku zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Rozhodně však nejde o problém, který by se objevil bez varování.
Liberecký kraj už v květnu 2025 veřejně informoval o výhradách UNESCO a deklaroval snahu značku zachovat. Geopark tehdy upozorňoval, že spolupráce s muzeem skončila před několika lety. Muzeum zase odmítalo omezit činnost, kterou považuje za součást svého poslání.
Obě instituce tak měly srozumitelné, ale obtížně slučitelné postoje.
Geopark spravuje samostatná obecně prospěšná společnost. Muzeum Českého ráje je příspěvkovou organizací Libereckého kraje. Geopark proto nemůže muzeu jednoduše nařídit, co smí prodávat.
To však otevírá další otázku: zda kraj, který muzeum zřizuje a geopark finančně podporuje, nemohl sehrát výraznější zprostředkovatelskou roli.
Nelze doložit, že by jediná dohoda nebo rozhodnutí obou ředitelů značku zachránily. Ostatně ukončení spolupráce v roce 2019 se jako dostatečné řešení neukázalo. Chybí ale veřejně dostupné úplné vyhodnocení toho, jaké další možnosti byly s UNESCO projednávány, co přesně mezinárodní rada požadovala a proč předložené důkazy neuznala.
Právě zde leží podstata odpovědnosti. Nejen v tom, kdo učinil poslední rozhodnutí, ale také v tom, zda instituce dokázaly společně a včas řešit dlouhodobě známý problém.
Co ztráta UNESCO skutečně znamená pro obyvatele a turisty
V první řadě je potřeba oddělit geopark od Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Jde o dvě rozdílné věci.
CHKO je zákonem chráněné území, jehož režim se rozhodnutím o značce geoparku nemění. Zůstávají dosavadní pravidla ochrany přírody, přístupné turistické cíle i existující stezky. Geopark nadále zůstává národním geoparkem.
Ztráta se týká mezinárodního označení, prestiže a účasti v systému globálních geoparků UNESCO.
Pro návštěvníka Trosek či Prachovských skal se tedy bezprostředně mnoho nemění. Obtížnější situace může nastat v méně navštěvovaných částech rozsáhlého území, které díky společné propagaci získávaly větší pozornost.
Náměstek libereckého hejtmana Jiří Klápště v této souvislosti upozornil například na okolí Železného Brodu, Nové Paky nebo Mnichova Hradiště. Právě méně známým místům mohla mezinárodní značka pomáhat přivádět návštěvníky.
To ovšem neznamená, že ubytovatelé, restaurace či průvodci nyní automaticky přijdou o zákazníky. Takový pokles nikdo nedoložil. Reálný dopad bude záviset na tom, jak se změní propagace regionu, spolupráce s partnery a nabídka konkrétních turistických a vzdělávacích projektů.
Půl milionu korun ročně. Jsou ohroženy krajské peníze?
Vedle pověsti je důležitá také finanční stránka příběhu.
Liberecký kraj v dubnu 2026 schválil memorandum o spolupráci s geoparkem. Jeho součástí je příslib 500 000 Kč ročně na činnost organizace. Cílem bylo posílit finanční stabilitu, vzdělávací aktivity a šetrný cestovní ruch.
Rozhodnutí o ztrátě UNESCO nyní přináší otázku, co bude s touto podporou dál.
K 8. listopadu však není doloženo, že by kraj příspěvek zrušil, požadoval jeho vrácení nebo rozhodl o jeho snížení. Stejně tak není veřejně vyčíslena konkrétní finanční škoda, která geoparku kvůli odebrané značce vznikne.
To je podstatný rozdíl mezi skutečným rozpočtovým dopadem a obavou z budoucnosti.
Pro občany a krajské zastupitele proto nebude nejdůležitější otázkou, kolik „stála ostuda“. Důležitější bude, zda veřejné peníze dál zajistí konkrétní služby: výukové programy, péči o geologické lokality, naučné stezky a smysluplnou turistickou propagaci.
Kraj bude muset také vyjasnit, zda podporuje činnost geoparku bez ohledu na mezinárodní značku, nebo zda obnovu označení UNESCO považuje za podmínku další podpory.
Český ráj má stále co nabídnout. Teď potřebuje společný plán
Ztrátu značky nelze napravit pouhým přelepením informačních tabulí. Je potřeba zjistit, za jakých podmínek by se Český ráj mohl do mezinárodní sítě vrátit, a především zda jsou tyto podmínky přijatelné pro všechny důležité regionální partnery.
Prvním krokem by mělo být zveřejnění úplného písemného zdůvodnění rozhodnutí a srozumitelné vysvětlení, v čem dosavadní náprava neobstála. Následovat by měla společná jednání geoparku, muzea, kraje a dalších dotčených institucí. Bez nich hrozí, že se nynější spor pouze přenese do dalších let.
Pro návštěvníky je zpráva mnohem jednodušší: Český ráj nepřestal být Českým rájem. Můžete dál poznávat jeho skalní města, geologické zvláštnosti i kamenářskou historii. Ztráta označení UNESCO nijak nesnižuje skutečnou hodnotu místní krajiny ani řemeslné tradice.
Pro vedení regionálních institucí je však závěr méně pohodlný. Mezinárodní značka není jen ocenění, které se vyvěsí na web. Je to dlouhodobý závazek ke spolupráci a dodržování společných pravidel.
Český ráj nepřišel o své přírodní bohatství. Přišel o důvěru v to, jak s ním společně nakládá. A právě tu bude muset získat zpátky.
Zdroje a kontext
- UNESCO – pravidla globálních geoparků, ochrana geologického dědictví a podmínky revalidace
UNESCO – Global Geoparks - Liberecký kraj, 14. května 2025 – žlutá karta, stanoviska geoparku a muzea, ukončení spolupráce v roce 2019
Liberecký kraj – Žlutá karta pro Geopark Český ráj - Liberecký kraj, 22. dubna 2026 – memorandum o spolupráci a podpora 500 000 Kč ročně
Liberecký kraj – Podpora Geoparku Český ráj - ČTK / České noviny, 3. listopadu 2026 – rozhodnutí Rady globálních geoparků UNESCO a vyjádření ředitelky geoparku
ČTK – Geopark Český ráj přijde o značku UNESCO - ČTK / České noviny, 4. listopadu 2026 – stanovisko Muzea Českého ráje a jeho ředitele Jana Prostředníka
ČTK – Muzeum odmítá prodej kamenů nejasného původu - Český rozhlas / iROZHLAS, 7. listopadu 2026 – vyjádření Jiřího Klápštěho, možné dopady na turistiku a financování
iROZHLAS – Ztráta značky UNESCO a reakce Libereckého kraje