Tajemství českolipského hřbitova: Poláci hledají ostatky tří vojáků

Na městském hřbitově v České Lípě pátrají polští odborníci po ostatcích tří mužů, kteří zde byli pohřbeni po druhé světové válce. Dva mají známá jména, třetí zůstává záhadou. Archivní dokumenty přitom odhalují mnohem složitější příběh: útěk na Západ, vraždu dvou československých vojáků i nevyjasněné okolnosti vězeňských úmrtí.

Pátrání po třech polských vojácích v České Lípě připomíná neuzavřené poválečné osudy, při nichž se proplétají útěk na Západ, vražda československých vojáků, násilné výslechy a neznámá místa pohřbení.

Jméno mrtvého může být známé, a přesto nikdo neví, kde leží. Právě takové stopy od 20. října prověřují pracovníci polského Institutu národní paměti (IPN) u starého kolumbária a vsypové loučky na českolipském hřbitově.

U dvou hledaných mužů známe jména i data smrti. U třetího není spolehlivě potvrzena ani totožnost. Pátrání připomíná, že konec války neznamenal automaticky konec násilí.

Dva Poláci, kteří se chtěli dostat na Západ

Piotr Radziejowski s krycím jménem „Gwiazda“ a Witold Lew, přezdívaný „Azja“, patřili k polské Zemské armádě (Armia Krajowa), která za války bojovala proti nacistické okupaci. Po válce se její bývalí příslušníci ocitli v nové situaci: v Polsku se upevňovala moc opřená o Sovětský svaz a část protinacistických odbojářů se dostala do konfliktu s novými bezpečnostními orgány.

Oba patřili k oddílu Tadeusze Kuncewicze s krycím jménem „Podkowa“. V létě 1945 se skupina pokusila dostat do americké okupační zóny. Cesta přes sever Čech skončila zadržením, dalším krvavým pokusem o útěk a vězněním. Do českolipské věznice se Poláci dostali na podzim 1945.

Podle současného sdělení IPN Radziejowski zemřel ve vězeňské nemocnici 2. července 1946 a Lew 17. listopadu téhož roku.

Znát datum však ještě neznamená znát všechny okolnosti. Historik Jiří Friedl v archivní studii uvádí, že v dobovém lékařském dokumentu je jako příčina Lewovy smrti zapsána tuberkulóza. Současně popisuje svědectví o brutálních výsleších. Nelze však prokázat, že právě násilí bylo bezprostřední příčinou smrti obou mužů.

Starší studie navíc uvádí u Piotra také podobu příjmení „Radziszewski“ a nejisté datum úmrtí; přesný den pochází z novější zprávy IPN.

Příběh má i dvě československé oběti

Za cestou Kuncewiczovy skupiny stojí také událost, kterou nelze při připomínání polských vojáků pominout.

Podle Friedlova výzkumu založeného na českých a polských archivech členové oddílu 6. července 1945 u Šluknova odzbrojili československého důstojníka Josefa Šindeláře a jeho řidiče Vlastimila Malinu. Oba byli odvedeni do lesa Botzenberg a zastřeleni. Dnes mají společný hrob v Chotětově.

Následovalo pátrání a zadržení skupiny. Při jejím pozdějším pokusu uprchnout z eskorty poblíž Duchcova zahynulo několik dalších Poláků.

Vyšetřování vraždy Šindeláře a Maliny přitom podle Friedla nedokázalo spolehlivě určit konkrétní střelce. Není proto podloženo tvrzení, že je osobně zastřelili právě Radziejowski nebo Lew.

Badatel současně dokládá násilí při výsleších a rozebírá tehdejší nepodloženou konstrukci, že polští odbojáři spolupracovali s nacistickou záškodnickou organizací Werwolf.

Poválečný příběh tak zahrnuje skutečnou vraždu, vážné selhání vyšetřovacích metod i osudy lidí, jejichž individuální odpovědnost nelze zjednodušit na příslušnost k jednomu oddílu.

Třetí muž má pomník, ale ne jistý hrob

Třetí hledaný voják byl podle IPN členem jiné skupiny, vedené Hieronimem Dekutowským s krycím jménem „Zapora“. Českolipskem procházel se svou skupinou a v říjnu 1945 zemřel po střelném zranění.

V záznamech vystupuje pod různými jmény a jeho totožnost zůstává nejasná. Z veřejných informací není zřejmé ani to, kdo jej postřelil.

Město mu již dříve zřídilo pietní místo. Jenže památník a skutečný hrob nemusejí stát na stejném místě. Archivní podklady naznačují, že jeho ostatky mohou ležet v jiné části téhož hrobového oddělení.

Právě tento rozdíl mezi připomínkou člověka a místem jeho pohřbení je jednou z klíčových otázek nynějšího průzkumu.

Co mohou výkopy skutečně potvrdit?

Odborníci z IPN zkoumají část prvního hrobového oddělení u dnešní vsypové loučky. Průzkum začal 20. října a podle původního harmonogramu má skončit 30. října 2026.

Pomáhá jim město a odbor pro válečné veterány a válečné hroby českého ministerstva obrany. Podle radnice práce nenarušují běžný provoz hřbitova.

Najít lidské ostatky ale ještě neznamená určit jejich jméno. Je třeba porovnat polohu a archivní záznamy, odborně posoudit nález a v případě potřeby využít genetické testy.

IPN provozuje databázi DNA, která umožňuje srovnávat materiál z nalezených ostatků se vzorky od příbuzných hledaných osob. Nález, určení totožnosti a případný převoz k pohřbení jsou tedy tři různé kroky.

K odpoledni 30. října nebyl ve veřejně dostupných sděleních IPN potvrzen výsledek, který by prokazoval nalezení a identifikaci hledaných ostatků.

Pokud se jejich totožnost podaří potvrdit, polská strana chce ostatky převézt do vlasti a pohřbít s poctami.

Podobnou cestu už podstoupily české ostatky z Polska

Česko-polská spolupráce při hledání zemřelých má i opačný příklad.

V srpnu 2025 byly na hřbitově v polských Hlubčicích díky společné práci vyzvednuty ostatky dvou československých příslušníků Stráže obrany státu, zavražděných při liptaňské tragédii v září 1938.

Jedním z nich byl četník Vilém Leher, jehož ostatky se letos 16. června vrátily do rodinného hrobu ve Vrbně pod Pradědem.

Podobně může nynější pátrání jednou umožnit rodinám důstojné rozloučení po desetiletích nejistoty.

Co zůstává otevřené

Na přelomu října a listopadu přicházejí lidé na hřbitovy vzpomínat na své blízké. V České Lípě se k tomu přidává mimořádná otázka: zda se podaří najít tři muže, jejichž osudy se v poválečném chaosu protnuly s dějinami města.

Průzkum může určit skutečné hroby a otevřít cestu k identifikaci. Nemůže však sám nahradit historické pátrání po okolnostech smrti, odpovědnosti za násilí nebo osudu třetího, dosud nepojmenovaného vojáka.

Právě v tom tkví smysl celého příběhu: připomínat všechny jeho oběti a nepovažovat žádnou neověřenou domněnku za hotovou pravdu.

 

Obrázek v úvodu článku je pouze ilustrační.

 

Zdroje a kontext

1. Polský Institut národní paměti (IPN), 21. října 2026 – oficiální informace o zahájení průzkumu, jménech hledaných vojáků a plánovaném termínu prací.
IPN – pátrání po ostatcích polských vojáků v České Lípě

2. Jiří Friedl, 2018, odborný časopis Pamięć i Sprawiedliwość – archivní výzkum útěku Kuncewiczovy skupiny, vraždy dvou československých vojáků, vyšetřování a věznění.
Jiří Friedl – Tadeusz Kuncewicz a pokus o útěk do americké zóny v červenci 1945

3. ČTK / Metro.cz, 21. října 2026 – stanovisko českolipské radnice, místo průzkumu, provoz hřbitova a zamýšlený postup při identifikaci ostatků.
ČTK – pátrání po polských vojácích na českolipském hřbitově

4. Institut národní paměti – Biuro Poszukiwań i Identyfikacji – oficiální informace o genetické databázi a identifikaci nalezených ostatků.
IPN – genetická databáze pro identifikaci ostatků

5. Ministerstvo obrany ČR, 17. června 2026 – návrat ostatků četníka Viléma Lehera z Polska a souvislosti česko-polské spolupráce při péči o válečné hroby.
Ministerstvo obrany – pohřeb repatriovaného četníka Viléma Lehera