Ceny Velkého bratra 2025: auta, aplikace i stát chtějí vědět víc, než je zdrávo
Ceny Velkého bratra za rok 2025 ukazují, že digitální slídění už dávno není jen problém sociálních sítí. Letos „uspěly“ Volkswagen, Meta, česká ministerstva i výrok proti šifrované komunikaci. Pro obyvatele Libereckého kraje je to praktické varování: vaše data dnes nevznikají jen na internetu, ale i v autě, v mobilu, ve škole, v obchodě a při běžném pohybu.
- Firemním slídilem se stal Volkswagen kvůli datům o pohybu aut a jejich úniku.
- Meta byla oceněna jako dlouhodobý slídil kvůli nástrojům pro sběr a propojování dat.
- Česká ministerstva získala anticenu za snahu rozšířit sběr údajů o internetové komunikaci.
Někdy člověk ví, kdy je sledován. Stojí tam kamera, sedí tam vrátný, případně se za záclonou hýbe sousedka. Někdy je to rafinovanější. Sleduje vás auto, obchodní aplikace, webový pixel, mobilní telefon, školní průkaz, stát, reklama a často i služba, která vám tvrdí, že vám „zlepšuje uživatelský zážitek“. To je krásná věta. V překladu obvykle znamená: „Budeme o vás vědět víc a ještě vám vysvětlíme, že bez toho by byl svět smutnější.“
„Budeme o vás vědět víc a ještě vám vysvětlíme, že bez toho by byl svět smutnější.“
Ceny Velkého bratra za rok 2025, vyhlášené 14. dubna 2026 v Praze, nejsou roztomilou recesí pro pár digitálních paranoiků. Jsou to anticeny pro firmy, úřady a technologie, které podle poroty nejvíce zasahují do soukromí lidí. Letos si odnesly pozornost Volkswagen, Meta, české Ministerstvo vnitra s Ministerstvem průmyslu a obchodu, dánský ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard a pozitivně také studenti Masarykovy univerzity, kteří se postavili proti nucení do digitální aplikace ISIC.
Slídilové roku: Volkswagen, Meta a chuť státu vědět, kam klikáte
Výsledky letošního ročníku jsou výmluvné. V kategorii Firemní slídil uspěl Volkswagen za shromažďování a masivní únik citlivých dat o uživatelích a pohybu automobilů. Dlouhodobým slídilem se stala Meta, mimo jiné kvůli nástroji Meta Pixel a propojení dat z webového chování s identitou uživatelů. Úředním slídilem byla označena česká Ministerstva vnitra a průmyslu a obchodu za snahu rozšířit sběr dat o elektronické komunikaci. Výrok Velkého bratra získal dánský ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard za zpochybnění šifrované komunikace jako občanského práva. Pozitivní cenu dostali studenti Masarykovy univerzity za prosazení možnosti používat i nedigitální ISIC kartu.
Na první pohled to vypadá jako pestrý kabaret digitálního věku. Jedno auto, jedna sociální síť, dvě ministerstva, jeden ministr a jedni studenti. Ve skutečnosti je to mapa současného problému. Soukromí už neohrožuje jen jeden „zlý systém“. Ohrožuje ho obchodní model, pohodlnost úřadů, slabá kontrola technologií a zvyk nutit lidi do aplikací, které nepotřebují.
A právě v tom je největší posun. Dříve se dalo říct: nechcete sledování, nechoďte na Facebook. Dnes už to zní skoro směšně. Nechcete sledování? Tak nejezděte moderním autem, nepoužívejte slevovou aplikaci, nechoďte na weby s reklamními pixely, neposílejte zprávy, nebuďte student, nenakupujte, nepracujte, necestujte a ideálně se neprojevujte. Gratulujeme, dosáhli jste digitální svobody. Bohužel pouze jako poustevník.
Volkswagen: auto jako telefon na kolech, který si pamatuje víc než řidič
Nejvíc mediálně vděčným letošním případem je Volkswagen. Podle IuRe koncern prostřednictvím dceřiné firmy Cariad zpracovával citlivá data o uživatelích a pohybu elektromobilů značek VW, Audi, Seat a Škoda. Data měla být volně přístupná na serveru Amazonu a na problém upozornili etičtí hackeři z německého Chaos Computer Clubu.
Tohle není detail pro automobilové fajnšmekry. Moderní auto už není jen motor, volant a kufr. Je to počítač, který se pohybuje veřejným prostorem a zapisuje si, kudy jezdíte, kde stojíte, jak často, kdy a s jakým vzorcem života. Když se k takovým údajům dá přiřadit člověk, není to „technická telemetrie“. Je to deník vašeho života, jen ho nepíšete vy.
Porota upozornila, že v uniklých datech Volkswagenu bylo možné dohledat například pohyby vozů hamburské policie či data z parkoviště velkého berlínského nevěstince. To je přesně ten typ informace, u kterého přestává být soukromí abstraktní. Nejde o to, že „nějaká data někde unikla“. Jde o to, že z pohybu vozidla lze vyvozovat pracovní návyky, zdravotní návštěvy, vztahy, politické aktivity, noční život i slabá místa člověka.
V uniklých datech Volkswagenu bylo možné dohledat pohyby vozů hamburské policie či data z parkoviště velkého berlínského nevěstince.
Občan se tomu má smát? Ano, ale jen chvíli. Směšné je, že auto za miliony může zacházet s daty hůř než se škrábancem na laku. Strach má mít z toho, že u moderních výrobků už často nekupuje věc, ale vstupuje do datového vztahu, kde je zákazník současně řidič, uživatel, zdroj informací a obchodní příležitost.
Meta: když se z člověka stane reklamní maso v rukavičkách
Meta je v Cenách Velkého bratra téměř domácí inventář. V roce 2025 byla oceněna jako Dlouhodobý slídil za dlouhodobé obelhávání veřejnosti, konkrétně s přihlédnutím ke zneužívání nástroje Meta Pixel ke sběru dat.
Meta Pixel je sledovací kód vložený na weby, který pomáhá vyhodnocovat chování návštěvníků a cílit reklamu. To samo o sobě není novinka. Novinkou v letošním odůvodnění je popis technického triku, kdy měla Meta na telefonech s Androidem propojovat webovou stránku v mobilním prohlížeči s vlastními aplikacemi Facebooku nebo Instagramu. Podle IuRe tak mohla propojit i chování, které se uživatel snažil anonymizovat, s identitou, pod kterou byl přihlášen v aplikaci.
Tady je jádro problému: lidé si myslí, že něco odmítli, vypnuli, zablokovali nebo anonymizovali. Platforma pak přijde s technickým řešením, které se tváří jako inovace, ale prakticky připomíná chytrou škvíru ve dveřích. Vy si dáte na schránku „nevhazovat reklamu“ a někdo vám ji začne sypat komínem.
Firmy stále mluví o „personalizaci“, jako by šlo o wellness službu. Ve skutečnosti jde často o přesnější třídění lidí na segmenty, nálady, slabosti, nákupní impulzy a zranitelnosti. Z čeho mít strach? Z toho, že uživatel přestává být zákazníkem a stává se surovinou. Neplatíte penězi, platíte stopou. A stopa je často cennější než stovka.
Uživatel přestává být zákazníkem a stává se surovinou.
Česká ministerstva: stát chtěl vědět, které weby lidé navštěvují
Kategorie Úřední slídil má letos zvlášť nepříjemnou chuť. Ministerstvo vnitra a Ministerstvo průmyslu a obchodu získaly anticenu za snahu rozšiřovat sběr dat o elektronické komunikaci.
V březnu 2025 upozornily iROZHLAS a Lupa na návrh vyhlášky, podle kterého by poskytovatelé připojení měli zaznamenávat také to, jaké weby jejich zákazníci navštěvují. Lupa popsala, že návrh nebyl zveřejněn v knihovně připravované legislativy, protože meziresortní připomínkové řízení probíhalo v neveřejném režimu; materiál ale měla redakce k dispozici. Podle článku by operátor uchovával data o tom, na jaký server uživatel přistupoval, kdy k návštěvě došlo a jak dlouho na webu strávil.
Ministerstvo vnitra argumentovalo tím, že změna pomůže lépe cílit vyšetřování a ušetřit soukromí těch, kterých se prověřování netýká. To je argument, který zní příjemně až do chvíle, kdy si uvědomíte jeho konstrukci: nejdřív budeme plošně sbírat citlivější data o všech, abychom mohli být přesnější vůči některým. To je jako říct, že kvůli ochraně vašich šuplíků nejdřív zkopírujeme klíče od celého domu.
Zásadní je také soudní kontext. Nejvyšší soud v lednu 2026 potvrdil, že česká právní úprava plošného shromažďování dat o elektronické komunikaci, tedy data retention, dlouhodobě a zvlášť závažným způsobem porušuje právo Evropské unie. Stát se má poškozenému žalobci omluvit. Soud zdůraznil, že úprava směřuje k preventivnímu a nerozlišujícímu uchovávání údajů prakticky všech uživatelů elektronických komunikací a umožňuje vyvozovat citlivé závěry o jejich soukromém životě.
Tady už nejde o srandu. Tohle není „otravná aplikace“. Tohle je otázka, zda stát smí preventivně ukládat informace o digitálním životě lidí, kteří nejsou z ničeho podezřelí. Občan se může vysmát úřední drzosti. Ale skutečný strach má mít z normalizace věty: „Slušný člověk přece nemá co skrývat.“ Slušný člověk má co chránit.
Výrok roku: útok na šifrování je útok na běžný život
Výrok Velkého bratra získal dánský ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard za větu: „Musíme se zbavit zcela chybného dojmu, že používání šifrovaných komunikačních aplikací patří k občanským právům“.
To je výrok, který vypadá jako bezpečnostní starost, ale ve skutečnosti míří na infrastrukturu důvěry. Šifrování není hračka pro podezřelé živly. Šifrování chrání bankovnictví, práci novinářů, advokátů, lékařů, firem, škol, neziskovek, rodin i obyčejné zprávy typu „přijdu později“. Bez šifrování se z digitální komunikace stává pohlednice. Jen místo pošťačky ji může číst kdokoli s dostatečným přístupem, zájmem nebo rozpočtem.
Debaty o omezení šifrování se často tváří jako boj proti nejhorším zločinům. Jenže technické oslabení šifrování obvykle nepozná, zda do něj nahlíží „dobrý“ nebo „špatný“ aktér. Zadní vrátka jsou pořád vrátka. A jakmile existují, jednou se jimi někdo pokusí projít.
Můžeme se začít třást strachy z té politické jistoty, s níž někteří lidé dokážou navrhovat rozbití věcí, kterým zjevně nerozumějí. Strach je namístě, protože útoky na šifrování se vracejí pravidelně. Vždy pod krásným heslem bezpečnosti. A vždy s rizikem, že bezpečnější nebude občan, ale moc.
Pozitivní cena: studenti připomněli, že aplikace není občanská povinnost
Pozitivní cenu získali studenti Masarykovy univerzity za prosazení zachování možnosti používat nedigitální ISIC kartu. Spor se týkal záměru, aby se prodlužování průkazů, které dosud probíhalo pomocí validačních nálepek, přesunulo pouze do mobilní aplikace.
Na tom je důležitá jedna věc: nejde o odpor proti technologiím. Jde o odpor proti nucené technologii. Kdo aplikaci chce, ať ji používá. Kdo ji nechce nebo nemůže používat, nemá být vytlačen z běžné služby. V tom je rozdíl mezi digitalizací a digitálním vydíráním.
Téma má přímý dopad i na Liberecký kraj. Týká se škol, dopravních služeb, úřadů, knihoven, kulturních institucí i obcí. Jakmile se základní služba přesune jen do aplikace, vypadnou lidé bez chytrého telefonu, senioři, děti, lidé s horší digitální gramotností, lidé s levnějšími telefony, lidé s postižením, lidé bez datového tarifu nebo prostě ti, kdo nechtějí kvůli každé slevě a průkazu odevzdávat další osobní údaje.
Jakmile se základní služba přesune jen do aplikace, vypadnou lidé bez chytrého telefonu, senioři, děti, lidé s horší digitální gramotností, lidé s levnějšími telefony, lidé s postižením, lidé bez datového tarifu, a také ti, kdo nechtějí kvůli každé slevě a průkazu odevzdávat další osobní údaje.
Český statistický úřad uvádí, že v roce 2025 používalo v Česku internet 7,7 milionu osob starších 16 let, tedy 88 % této populace; chytrý telefon používalo 86 % osob a internetové bankovnictví 78 % osob. Zároveň ale ČSÚ upozorňuje, že internet nikdy nepoužilo zhruba 680 tisíc lidí starších 16 let a téměř 90 % z nich tvořili starobní důchodci. Jinými slovy: digitální většina existuje, ale digitální menšina není chyba v systému. Jsou to lidé.
Proč tyto ceny existují a kdo za nimi stojí
Ceny Velkého bratra pořádá od roku 2005 organizace Iuridicum Remedium, zkráceně IuRe. Název odkazuje na postavu Velkého bratra z Orwellova románu 1984. Ceny se dnes udělují ve čtyřech negativních kategoriích a v jedné pozitivní kategorii.
Kandidáty může navrhovat každý. Vítěze pak vybírá porota složená z odborníků na technologie, právníků, obránců lidských práv a novinářů. Pro ročník 2025 tvořili porotu například datový novinář Jan Cibulka, právnička Monika Hanych, ředitelka dTestu Eduarda Hekšová, expert na otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek, odbornice na kyberbezpečnost Zuzana Pechová, expert na IT bezpečnost Pavel Růžička a výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
U letošního ročníku IuRe uvedlo, že se sešlo kolem 70 nominací od veřejnosti, po ověření a vyřazení nespadajících nominací se výběr soustředil na 45 nominovaných. Mezi nimi vybírala porota. Aktuálně už IuRe sbírá nominace za rok 2026 do 22. ročníku, který bude vyhlášen v roce 2027.
Co z toho IuRe má? Není fér tvářit se, že žádný organizátor z takové akce nic nezískává. Získává pozornost, legitimitu, podporovatele, mediální prostor a možnost tlačit téma ochrany soukromí do veřejné debaty. To ale není skandál. To je smysl občanské organizace. Letošní ročník byl navíc součástí mezinárodního projektu Democratic Digital Commons a akce byla podle pořadatelů podpořena Evropskou unií.
Historie: dvacet let slídění, jen kulisy se mění
Když se podíváme na minulé ročníky, je vidět jasný vývoj. Dříve šlo často o kamerové systémy, státní databáze nebo operátory. Dnes se přidávají platformy, biometrie, věrnostní aplikace, chytrá auta, školní systémy, umělá inteligence a nucená digitalizace.
V roce 2024 ocenila porota Ministerstvo vnitra za snahu obejít regulaci rozpoznávání tváří, obchodní řetězce za slevové aplikace, Ministerstvo pro místní rozvoj za centrální databázi eTurista a výrok člena představenstva Seznam.cz, že „internet bez cílení a bez doporučování je vlastně strašně smutný místo“.
V roce 2023 uspěly mimo jiné Policie ČR za systém Digitální podoba osob, firma Innovatrics za biometrický systém Fingera, projekt MojeOdpadky.cz za nucení do poskytování osobních údajů a Europol za chuť plošně sbírat a analyzovat online komunikaci.
V roce 2022 dostaly anticeny Microsoft za netransparentní sběr uživatelských dat, Seznam.cz za matoucí odhlašování a sběr dat, 9. senát Nejvyššího správního soudu a ministr Marian Jurečka; pozitivní cena připadla spolku NoLog. V roce 2021 získal jednu z anticen Rohlík.cz za sledování výkonu kurýrů, polská vláda za zneužití systému Pegasus, Ústavní soud jako „dlouhodobý spoluviník“ a pozitivní ocenění web Alík.cz za ochranu soukromí dětí. V roce 2020 byly oceněny mimo jiné Ministerstvo zdravotnictví, Cogniware, dva poslanci za návrh registrace anonymních SIM karet a výrok Jaroslava Flegra o zpřístupnění citlivých dat pohybu a karetních transakcí státním orgánům.
Vývoj je zřejmý: digitální dohled se přesunul z výjimečných situací do běžného provozu. Už nejde jen o policii, tajné služby nebo velké technologické firmy. Jde o obchod, školu, auto, aplikaci na slevu, aplikaci na průkaz, aplikaci na vodu, aplikaci na všechno. Kdyby to šlo dál stejným tempem, brzy bude potřeba aplikace i na to, abyste mohli odmítnout aplikaci.
Funguje to? Někdy ano. A právě proto to některým vadí
IuRe samo uvádí, že udělení ceny často nekončí jen medializací. V minulosti podle pořadatelů vedlo upozornění na problémy k posunu v konkrétních kauzách. Například po ocenění obchodních řetězců za slevové aplikace měl Úřad pro ochranu osobních údajů v listopadu 2025 zahájit kontrolní akci u vybraných řetězců. IuRe také připomíná případ Avastu, který byl v roce 2019 oceněn za prodej údajů o klientech přes dceřinou společnost Jumpshot; později v této věci padla vysoká sankce.
Soutěž tedy není soud, není regulátor a není zákonodárce. Je to reflektor. Ukáže na problém, přeloží ho do srozumitelného příběhu a donutí oceněné vysvětlovat. To je v digitální době důležité, protože většina problémů se soukromím je nudná, technická a schovaná v podmínkách služby, které nečte ani jejich autor, pokud nemusí.
Pro běžného člověka je efekt jednoduchý: začne si všímat, že sleva není vždy sleva, aplikace není vždy pomoc, digitalizace není vždy pokrok a personalizace není vždy služba. Někdy je to jen lesklý obal na staré pravidlo: „Když je něco zdarma, produkt jste často vy.“
Zahraničí: Big Brother Awards nejsou český výmysl
Ceny Velkého bratra nejsou česká specialita. Podobné akce existují i jinde. IuRe uvádí, že stejnou akci pořádají například německá organizace Digitalcourage a nizozemská Bits of Freedom. V Nizozemsku se v roce 2025 objevily anticeny Big Brother Awards, v nichž veřejnou cenu získala Národní policie za monitorování aktivistů přes sociální sítě a jejich následné domácí návštěvy bez zákonného základu.
Českého ročníku si všímá hlavně odborná zahraniční scéna. Evropská síť European Digital Rights publikovala anglický text o českých Big Brother Awards 2025 a výslovně zmínila Volkswagen, Metu, česká ministerstva, elektroauta, data retention i útoky na šifrování [6]. Německá redakce Radio Prague International o letošních cenách informovala titulkem o anticenách pro Metu, Volkswagen a české ministerstvo.
Není ale vidět, že by české Ceny Velkého bratra plošně dominovaly velkým zahraničním médiím. Jsou to spíš oborově a občansky sledované ceny. Což je možná škoda. Česká zkušenost je totiž docela poučná: malá země, velké ambice sledovat, ještě větší ambice digitalizovat a občas skoro žádná chuť přemýšlet, zda člověk nemá mít právo zůstat chvíli prostě jen člověkem.
Praktický dopad pro Liberecký kraj: nejde o Prahu, ale o každodenní život
Pro obyvatele Libereckého kraje to není pražská intelektuální debata o „datech“. Data vznikají tady: v mobilu dítěte cestou do školy, v autě při dojíždění do práce, v e-shopu, ve slevové aplikaci, v městské službě, u kamer, ve škole, v práci, v nemocnici, v knihovně, v dopravě i při kontaktu s úřadem.
ČSÚ ukazuje, že digitální prostředí je už normální součástí života: v roce 2025 používalo internet v Česku 88 % lidí starších 16 let, chytrý telefon 86 %, internetové bankovnictví 78 % a online nakupování 68 %. Eurostat zároveň uvádí, že v roce 2025 podniklo 76,9 % uživatelů internetu v EU nějaký krok k ochraně osobních dat a v Česku šlo dokonce o 90,3 % uživatelů, jednu z nejvyšších hodnot v EU.
To je dobrá zpráva. Češi nejsou úplně bezbranné ovce. Jenže systém je často postaven tak, že i opatrný uživatel tahá za kratší konec. Můžete odmítat cookies, ale platforma hledá jinou cestu. Můžete používat auto, ale nevíte, co přesně sbírá. Můžete chtít studentský průkaz bez aplikace, ale někdo rozhodne, že aplikace je „moderní“. Můžete chtít soukromou komunikaci, ale politik začne vysvětlovat, že šifrování není občanské právo.
Co může člověk udělat: pět obyčejných obran
První obrana je nedávat aplikacím víc oprávnění, než potřebují. NÚKIB doporučuje u aplikací obezřetnost, zvlášť u náhle populárních aplikací, a upozorňuje, že provozovatelé mohou působit v různých právních prostředích a s daty zacházet nestandardně. Prakticky: když aplikace na slevy chce přístup k poloze, kontaktům nebo fotoaparátu, zpozorněte. E-shop nepotřebuje vidět do vašeho mikrofonu, stejně jako pokladní nepotřebuje klíče od bytu.
Druhá obrana je používat soukromí jako běžné kritérium při nákupu. U auta, chytrých hodinek, dětské aplikace nebo školního systému se ptejte: jaká data zařízení sbírá, kam je posílá, jak dlouho je uchovává a zda lze sběr omezit. Když výrobce odpovídá mlhou, je to také odpověď.
Třetí obrana je nenechat se vydírat pohodlím. Sleva v aplikaci není zadarmo, když za ni platíte nákupní historií, polohou, identifikátorem zařízení a reklamním profilem. Někdy se vyplatí položit si obyčejnou otázku: stojí mi těch pár korun za to?
Čtvrtá obrana je trvat na nedigitální alternativě tam, kde jde o veřejné nebo kvaziveřejné služby. Škola, obec, dopravce nebo úřad nemají z lidí dělat rukojmí aplikací. Digitalizace má přidávat možnost, ne rušit důstojnost.
Pátá obrana je politická. Ptejte se zastupitelů, úředníků, poslanců a institucí: proč se data sbírají, kdo k nim má přístup, jak dlouho se drží, zda existuje posouzení dopadu na soukromí, zda je služba použitelná i bez mobilu a co se stane, když člověk odmítne. Kdo se na soukromí ptá až po úniku dat, ptá se pozdě.
Velký bratr už nekřičí. Má příjemnou aplikaci
Ceny Velkého bratra jsou břitké právě tím, že neukazují sci-fi diktaturu. Ukazují všední realitu. Auto, které si pamatuje trasu. Platformu, která zkouší obejít anonymizaci. Ministerstva, která chtěla rozšířit sledování internetového provozu. Politika, který mluví o šifrování jako o omylu. A studenty, kteří museli připomenout, že ne každá kartička musí být aplikace.
Největší nebezpečí dneška není to, že nás někdo sleduje v temné místnosti s obří obrazovkou. Největší nebezpečí je, že sledování začne vypadat normálně. Jako sleva. Jako bezpečnost. Jako modernizace. Jako pohodlí. Jako malý souhlas v okně, které chce člověk rychle odkliknout, protože potřebuje jen přečíst článek, koupit rohlíky nebo nastoupit do autobusu.
Občan se má smát digitálnímu pokrytectví firem a úřadů, které z lidí dělají „uživatele“, „datové subjekty“ a „segmenty“. Ale zároveň má být ostražitý. Soukromí není luxus pro paranoidní. Je to základní podmínka svobodného života. Kdo o vás ví všechno, nemusí vám nic zakazovat. Stačí, když vám začne přesně nabízet, přesně účtovat, přesně hodnotit a přesně předvídat.
Zdroje a kontext
[1] IuRe / Big Brother Awards CZ: „Elektroauta jako nová hrozba pro soukromí? Vedle Volkswagenu uspěla v Cenách Velkého bratra i Meta…“, 14. dubna 2026.https://bigbrotherawards.cz/2026/04/14/tiskovka/ [2] IuRe / Big Brother Awards CZ: „Šmírovací brýle, aplikace pro duševní zdraví… Kdo je nominován na Ceny Velkého bratra?“, 10. dubna 2026.
https://bigbrotherawards.cz/2026/04/10/tz-smirovaci-bryle-aplikace-pro-dusevni-zdravi-vyroky-o-skodlivosti-sifrovani-a-anonymity-kdo-je-nominovan-na-ceny-velkeho-bratra/ [3] Big Brother Awards CZ: O cenách, historie, pořadatel, porota, kategorie.
https://bigbrotherawards.cz/o-cenach/ [4] Big Brother Awards CZ: Nominujte, aktuální sběr nominací za rok 2026.
https://bigbrotherawards.cz/nominujte/ [5] Big Brother Awards CZ: Úspěchy, dopady minulých ročníků a medializace.
https://bigbrotherawards.cz/uspechy/ [6] European Digital Rights: „Czech Big Brother Awards 2025: Volkswagen, Meta and the Czech authorities noted as Snoopers of the Year“, 29. dubna 2026.
https://edri.org/our-work/czech-big-brother-awards-2025-volkswagen-meta-and-the-czech-authorities-noted-as-snoopers-of-the-year/ [7] Nejvyšší soud: „Nejvyšší soud potvrdil protiprávnost plošného uchovávání dat o elektronické komunikaci“, 8. ledna 2026.
https://www.nsoud.cz/pro-verejnost-a-media/tiskove-zpravy/detail/nejvyssi-soud-potvrdil-protipravnost-plosneho-uchovavani-dat-o-elektronicke-komunikaci-1 [8] Lupa.cz: „Vnitro chce, aby operátoři museli státu říct, jaké weby navštěvujete“, 13. března 2025.
https://www.lupa.cz/aktuality/operatori-budou-muset-statu-rict-jake-weby-navstevujete/ [9] Český statistický úřad: ICT v domácnostech a uživatelé ICT, data za rok 2025.
https://csu.gov.cz/ict-v-domacnostech-a-uzivatele-ict [10] Český statistický úřad: „Umělou inteligenci používá třetina populace“, 11. listopadu 2025.
https://csu.gov.cz/produkty/umelou-inteligenci-pouziva-tretina-populace [11] Eurostat: „76.9% of internet users protected their data in 2025“, 28. ledna 2026.
https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20260128-1 [12] NÚKIB: „NÚKIB doporučuje obezřetnost v používání náhle populárních aplikací“, 30. ledna 2025.
https://nukib.gov.cz/cs/infoservis/doporuceni/2214-nukib-doporucuje-obezretnost-v-pouzivani-nahle-popularnich-aplikaci/ [13] Big Brother Awards CZ: Výsledky dvacátých Cen Velkého bratra za rok 2024, 18. března 2025.
https://www.bigbrotherawards.cz/2025/03/19/vysledky-dvacatych-cen-velkeho-bratra-za-rok-2024/ [14] Big Brother Awards CZ: V Cenách Velkého bratra za rok 2023 nejvíce „uspělo“ rozpoznávání tváří, 20. března 2024.
https://bigbrotherawards.cz/2024/03/20/v-cenach-velkeho-bratra-za-rok-2023-nejvice-uspelo-rozpoznavani-tvari/ [15] Big Brother Awards CZ: Byly rozdány Ceny Velkého bratra za rok 2022, 23. března 2023.
https://bigbrotherawards.cz/2023/03/23/byly-rozdany-ceny-velkeho-bratra-za-rok-2022/ [16] Big Brother Awards CZ: Ceny Velkého bratra za rok 2021 rozdány, 24. března 2022.
https://bigbrotherawards.cz/2022/03/24/tz-rohlik-cz-spehuje-zamestnance-polska-vlada-opozici-ceny-velkeho-bratra-za-rok-2021-rozdany/ [17] Big Brother Awards CZ: Byly rozdány Ceny Velkého bratra za rok 2020, 12. března 2021.
https://bigbrotherawards.cz/2021/03/12/byly-rozdany-ceny-velkeho-bratra-za-rok-2020/ [18] Radio Prague International, německá redakce: „Datenschutz-Antipreise gehen an Meta, Volkswagen und das tschechische Innenministerium“, 15. dubna 2026.
https://deutsch.radio.cz/datenschutz-antipreise-gehen-meta-volkswagen-und-das-tschechische-8883632 [19] Bits of Freedom: Big Brother Awards 2025, Nizozemsko.
https://www.bitsoffreedom.nl/campagnes/big-brother-awards-2025/