Babišova vláda si gratuluje. Pojistky demokracie mezitím povolují
Vláda Andreje Babiše označuje první půlrok svého působení za úspěch. Pod povrchem každodenní politiky se však skládá jiná bilance: větší závislost veřejnoprávních médií na státu, slabší ochrana úředníků, zmírňování střetu zájmů, blokování soudního řízení i přepisování rozpočtových pravidel. Jednotlivě jsou to reformy. Dohromady mohou znamenat citelný přesun moci ke koalici.
- Vláda a koalice zasáhly do financování veřejnoprávních médií, státní služby, stavební správy a rozpočtových pravidel.
- Novela střetu zájmů a nevydání premiéra k soudu vytvářejí konflikt mezi veřejnou mocí a osobním zájmem vrcholného politika.
- Česká demokracie stále funguje, ale její pojistky jsou opakovaně testovány a některé z nich mají být legislativně oslabeny.
V Kramářově vile se 9. července bilancovalo. Andrej Babiš svolal ministry, vyslechl jejich půlroční výsledky a poté oznámil, že kabinet plní, co občanům slíbil. Vláda vyzdvihla ceny energií, inflaci, bydlení, migraci i aktivitu v Evropské unii. Z oficiálního účtu vyšla sama sobě jako vláda, která pracuje rychle a úspěšně.
Každá bilance však závisí na tom, co do ní započítáte. Můžete sečíst splněné úkoly, předložené zákony a rozdělené peníze. Můžete se ale také podívat, co se za první půlrok stalo s institucemi, které mají vládu kontrolovat, brzdit a nutit vysvětlovat svá rozhodnutí.
A právě tady je výsledek mnohem méně slavnostní.
Demokracie se nerozebírá bagrem
Česká vláda nezrušila volby, nezavřela opoziční strany a nepodřídila si soudy jedním zákonem. Česká republika zůstává demokratickým právním státem s fungujícím Senátem, Ústavním soudem, prezidentem, nezávislými médii a aktivní občanskou společností.
Demokratická eroze ale zpravidla nezačíná převratem. Začíná technickými úpravami, které lze jednotlivě rozumně obhájit. Jedna má „zvýšit efektivitu“, druhá „odstranit byrokracii“, třetí „zprůhlednit financování“, čtvrtá „urychlit výstavbu“ a pátá „umožnit investice“.
Rozhodující otázka proto nezní, zda lze pro každou změnu najít dobrý důvod. Zní jinak: Kdo po změně získá větší volnost, která kontrola zmizí a co se stane, když nové pravomoci využije méně zdrženlivá vláda než ta současná?
Kdo po změně získá větší volnost, která kontrola zmizí a co se stane, když nové pravomoci využije méně zdrženlivá vláda než ta současná?
Právě součet změn ukazuje směr. Média mají být finančně závislejší na státním rozpočtu. Úředníci mají být snáze vyměnitelní. Pravidla střetu zájmů se mají zmírnit. Koaliční většina odložila soudní řízení proti premiérovi. Rozpočtové brzdy se mají rozvolnit. Nevládní organizace dostaly nejprve hrozbu nového registru a vysokých sankcí, protikorupční poradny mezitím přišly o státní program podpory.
Nejde o jeden útok. Jde o prostředí, v němž se vláda snaží mít více prostoru a její kontroloři méně jistoty.
Veřejnoprávní média: stát zaplatí, vláda stanoví částku
Vláda 15. června schválila zrušení televizních a rozhlasových poplatků od roku 2027. Česká televize a Český rozhlas by měly být financovány především příspěvkem ze státního rozpočtu. Kabinet navrhl pro Českou televizi 5,74 miliardy korun a pro Český rozhlas 2,065 miliardy.
Rozpočtové financování samo o sobě není nedemokratické. Používají je také některé jiné evropské státy. Bezpečné je však pouze tehdy, pokud existuje dlouhodobý automatický výpočet, ochrana před svévolným krácením a dostatečná předvídatelnost.
Evropská vysílací unie upozornila, že český návrh přináší citelný reálný pokles příjmů, neobsahuje dostatečné pojistky nezávislosti a vznikl bez předchozí konzultace s dotčenými médii a bez přiměřeného prostoru pro veřejnou diskusi. Podle výpočtů zveřejněných agenturou Reuters by šlo přibližně o patnáctiprocentní propad. Česká televize odhadla ztrátu zhruba jedné miliardy korun a možnost propuštění 300 až 500 zaměstnanců (Reuters).
Největší riziko přitom nemusí vypadat jako telefonát ministra do zpravodajství. Vláda nemusí diktovat jednotlivé reportáže. Stačí, když vedení médií každý rok ví, že o jeho rozpočtu rozhodují politici, které má kontrolovat.
Ekonomická nejistota vede k opatrnosti sama. Dražší investigativní pořad lze zrušit jako úsporu. Regionální studio lze omezit jako neefektivní provoz. Kritickou redakci není nutné zakázat, pokud ji lze rozpočtově vyhladovět.
Kontext navíc není neutrální. Reportéři bez hranic zaznamenali od nástupu kabinetu do začátku června třináct politických útoků na novináře a média, šest z nich připsali přímo premiérovi. V takovém prostředí je změna financování citlivější než v zemi, kde představitelé vlády nezávislá média respektují a veřejně je nenapadají.
Kdo ochrání média před budoucí vládou, která už nebude slibovat zdrženlivost?
Kabinet tvrdí, že nezávislost České televize a Českého rozhlasu neohrozí a že instituce mají hledat úspory. To je legitimní pozice. Vláda však zatím nepředložila dostatečně silnou odpověď na zásadní otázku: Kdo ochrání média před budoucí vládou, která už nebude slibovat zdrženlivost?
Střet zájmů: pravidla se mění ve chvíli, kdy dopadají na premiéra
Ještě přímější konflikt vzniká kolem novely zákona o střetu zájmů. Návrh předložili poslanci Radek Vondráček a David Pražák za ANO, Marie Pošarová za SPD a Filip Turek za Motoristy.
Současný zákon omezuje poskytování dotací a veřejných zakázek firmám, v nichž člen vlády drží rozhodující podíl. Novela by plošný režim zmírnila, odlišila nárokové a nenárokové podpory a část omezení více spojila pouze s resortem, který konkrétní člen vlády řídí.
Předkladatelé tvrdí, že současná pravidla jsou příliš široká a český režim je přísnější než v některých okolních zemích. Poslanec David Pražák vysvětloval, že člen vlády nemá mít přístup k nenárokovým dotacím ze svého resortu, ale není důvod zakazovat podporu z oblastí, o nichž přímo nerozhoduje.
Takovou debatu by bylo možné vést. Jenže se nevede v prázdném prostoru.
Andrej Babiš vložil Agrofert do nové svěřenské struktury, Evropská komise ale požádala české úřady o další právní vysvětlení a nadále prověřuje, zda bylo jeho ekonomické oddělení od holdingu dostatečné. Premiér přitom v červenci potvrdil, že ještě před převedením firmy získal z Agrofertu čistou dividendu 4,25 miliardy korun.
Právě v této chvíli předkládají jeho koaliční poslanci změnu pravidel, která mohou na firmy spojené s předsedou vlády prakticky dopadat. Kabinet k ní zaujal neutrální stanovisko s několika výhradami. Babiš na otázky k návrhu reagoval tím, že žádný střet zájmů nemá.
Koalice mění pravidla možného střetu zájmů svého předsedy dříve, než byly pochybnosti o jeho postavení definitivně vyřešeny.
To je samo o sobě problém politické kultury. Pravidla pro vládnoucí politiky mají být přísnější právě tehdy, když mohou bolet. Přepisovat je ve chvíli, kdy začnou být nepohodlná, obrací jejich smysl naruby.
Imunita ochránila mandát. A současně zastavila soud
Ještě viditelnější ochranu poskytla premiérovi koaliční většina 5. března. Poslanecká sněmovna poměrem 104 ku 81 odmítla vydat Andreje Babiše k pokračování trestního řízení v kauze Čapí hnízdo. Proces tak nemůže být proti němu dokončen do konce nynějšího poslaneckého mandátu, běžně tedy do roku 2029.
Babiš vinu odmítá a kauzu označuje za politicky motivovanou. Městský soud jej v minulosti dvakrát zprostil obžaloby, odvolací soud však rozhodnutí zrušil a požadoval nové projednání.
Právě proto měl rozhodnout soud.
Poslanecká imunita má chránit zákonodárce před politickou perzekucí a účelovým stíháním za výkon mandátu. Kauza dotačního financování soukromého areálu ale nevznikla z Babišova projevu ve Sněmovně ani z jeho hlasování. Týká se jednání před jeho vstupem do vrcholné politiky.
Koalice premiéra nezprostila obžaloby. Udělala něco institucionálně spornějšího: zabránila soudu, aby otázku viny nebo neviny uzavřel.
Dostatečně silná parlamentní většina může vrcholnému politikovi zajistit procesní ochranu, kterou běžný občan nemá.
Výsledkem není očištění, ale odklad. A zároveň zpráva veřejnosti, že dostatečně silná parlamentní většina může vrcholnému politikovi zajistit procesní ochranu, kterou běžný občan nemá.
Klíčová čísla
- 5,74 miliardy Kč: navržený příspěvek pro Českou televizi
- 2,065 miliardy Kč: navržený příspěvek pro Český rozhlas
- přibližně 15 %: odhadovaný propad financování veřejnoprávních médií
- 300 až 500 lidí: možný rozsah propouštění v České televizi
- 104 ku 81: hlasování o nevydání Andreje Babiše
- 310 miliard Kč: schodek státního rozpočtu na rok 2026
- přes 400 miliard Kč: možný schodek při rozsáhlém použití nových výjimek podle varování NRR
- 15 milionů Kč: nejvyšší sankce v pracovní verzi zákona o zahraničních vazbách
- 4,3 až 4,4 milionu Kč: plánovaná či dřívější roční podpora boje s korupcí
- 4,25 miliardy Kč: čistá dividenda, jejíž přijetí Babiš potvrdil před převedením Agrofertu
Kdo uvnitř státu řekne ministrovi „ne“?
Demokratický stát nekontrolují jen novináři a soudci. Každý den jej drží pohromadě tisíce úředníků, kteří mají postupovat podle zákona, nikoli podle osobního přání ministra.
Koaliční poslanci Radek Vondráček, Renata Vesecká, Libor Vondráček a Zuzana Ožanová předložili nový zákon o státních zaměstnancích, který má nahradit dosavadní služební zákon. Sněmovna jej 26. června schválila a předloha zamířila do Senátu.
Předkladatelé chtějí státní správu zpružnit, přiblížit zaměstnávání úředníků zákoníku práce, zrychlit výběrová řízení a usnadnit propouštění lidí, kteří nepracují dobře. Kritika těžkopádnosti stávajícího systému je oprávněná. Státní správa skutečně potřebuje modernizaci a vedení úřadů musí mít možnost řešit dlouhodobou nekompetentnost.
Jenže předloha nesnižuje pouze byrokracii. Zjednodušuje také rušení míst prostřednictvím systemizace, oslabuje některé centrální ochranné mechanismy a rozšiřuje prostor pro rychlejší personální výměny.
Experti Sítě k ochraně demokracie varují, že změny mohou narušit neutralitu, stabilitu a kontinuitu státní služby. Dosavadní zákon byl přijat také proto, aby se každá nová vláda nemohla zbavit nepohodlných odborníků a nahradit je politicky spolehlivými lidmi.
V praxi nejde jen o pracovní podmínky úředníků. Jde o člověka, který má zastavit pochybnou dotaci. O právníka, který odmítne účelově napsanou smlouvu. O kontrolora, který najde chybu ve veřejné zakázce. O pracovníka stavebního úřadu, který nechce povolit projekt v rozporu s pravidly.
Úředník nemusí dostat přímý nezákonný příkaz. Stačí, když ví, že po konfliktu s vedením může být jeho místo při příští reorganizaci zrušeno.
Zákony bočním vchodem
Obsah změn je pouze polovinou problému. Druhou polovinou je způsob, jakým vznikají.
Nový zákon o státních zaměstnancích, rozsáhlá změna stavebního práva i novela střetu zájmů přišly jako poslanecké návrhy. Formálně je tedy nepředložila vláda, ale skupiny poslanců vládní koalice.
Poslanecký návrh je zcela legální nástroj. U rozsáhlých systémových reforem ale umožňuje obejít standardní přípravu vládní legislativy: řádné mezirezortní připomínkové řízení, důkladné hodnocení dopadů, projednání Legislativní radou vlády a veřejné vypořádání odborných námitek.
Výsledek je pohodlný. Kabinet může tvrdit, že nejde o jeho zákon. Koaliční poslanci přitom mají jeho politickou podporu a vládní většina návrh prosadí.
Tento postup také rozostřuje odpovědnost. Když se objeví problém, ministr může ukázat na poslance. Poslanec může říci, že text se ještě upraví. Koalice následně přinese rozsáhlý pozměňovací návrh a zásadní systémová změna vzniká za pochodu uvnitř Sněmovny.
Parlament má zákony projednávat a měnit. Neměl by ale nahrazovat celou odbornou přípravu státu pokaždé, když je standardní proces pro politickou většinu příliš pomalý nebo nepohodlný.
Formální většina dává koalici právo zákon schválit. Nedává jí automaticky odbornou správnost ani širší legitimitu.
Stavební zákon: rychlejší povolení, slabší veřejná kontrola
Sněmovna 10. července schválila rozsáhlou novelu stavebního zákona, kterou předložili zástupci všech tří koaličních stran včetně Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury a Petra Macinky. Návrh nyní míří do Senátu.
Kabinet slibuje jedno řízení, jedno rozhodnutí, konec vracení případů mezi úřady a vznik státní stavební správy. To jsou cíle, po nichž veřejnost i stavebníci volají roky. Pomalé a nepředvídatelné povolování je skutečný problém.
Schválený text ale současně centralizuje rozhodování, oslabuje část vlivu obcí a veřejnosti a rozšiřuje prostor pro dodatečné povolování nepovolených staveb. Kritiku vyvolala také možnost prosazovat některé odchylky od územního plánu prostřednictvím rady obce, tedy méně veřejně než při standardní změně územního plánu schvalované zastupitelstvem.
Zákon tak staví proti sobě dvě legitimní hodnoty: rychlost výstavby a veřejnou kontrolu prostředí, v němž lidé žijí.
Pro běžného člověka může být rychlejší povolení rodinného domu dobrou zprávou. Stejný člověk ale může zjistit, že má méně možností zasáhnout proti velkému projektu ve svém okolí nebo že o významné odchylce rozhodne užší skupina politiků.
Zvlášť citlivé je spojení stavební centralizace s novým režimem státních zaměstnanců. Koalice vytváří silnější centrální stavební správu a zároveň usnadňuje personální změny uvnitř státního aparátu. Ani jedno samo o sobě nedokazuje zneužití. Dohromady však zvyšují význam otázky, kdo bude nové úřady personálně ovládat a jak budou jejich úředníci chráněni před politickým tlakem.
Nejprve rozpočet za hranou pravidel, potom změna pravidel
Státní rozpočet na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun. Národní rozpočtová rada, tedy zákonem zřízený nezávislý orgán, konstatovala, že návrh je v přímém rozporu s aktuálním zněním zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Ministerstvo financí vedené Alenou Schillerovou oponovalo, že šlo o zvláštní situaci po rozpočtovém provizoriu, že předchozí návrh neobsahoval všechny reálné výdaje a že nový rozpočet pouze přiznal skutečné náklady na dopravu, energie, důchody a další oblasti. Ministerstvo tvrdilo, že rozpočet zákon neporušuje, případný nesoulad s výdajovým rámcem označilo za technický.
To je důležitý kontext. Předchozí návrh rozpočtu skutečně čelil kritice kvůli chybějícím nebo podhodnoceným výdajům. Kritika Babišovy vlády proto nemůže poctivě předstírat, že kabinet převzal dokonale připravený finanční plán a bezdůvodně jej zničil.
Zůstává však druhá otázka: pokud nezávislá rozpočtová rada označí návrh za přímo rozporný s platným zákonem, může vláda problém vyřešit vlastním výkladem a následnou změnou pravidel?
Koalice prosadila novelu, která umožňuje vyjmout některé strategické investice z výdajových limitů a za bezpečnostních podmínek zvýšit schválené výdaje až o deset procent. Národní rozpočtová rada varovala, že při využití výjimek by se schodek centrální vlády mohl dostat nad 400 miliard korun.
Senát se pokusil doplnit přísnější podmínky. Sněmovní většina jej 8. července přehlasovala a obnovila svou původní verzi.
Nejde tedy pouze o spor, zda je deficit 310 miliard ekonomicky únosný. Jde o vztah vlády k pravidlům, která ji mají brzdit.
Rozpočtová pravidla nejsou určena pro dobu, kdy je vláda sama chce dodržovat. Mají význam právě tehdy, když politická většina vidí lákavou možnost utratit více.
Jestliže se při prvním větším konfliktu označí zákonná brzda za příliš přísnou a následně se povolí, přestává být pojistkou. Stává se pouze doporučením pro vlády, které se rozhodnou být zdrženlivé.
Neziskové organizace: od likvidačních sankcí k „transparentnosti“
V březnu se objevila pracovní verze zákona o registraci subjektů se zahraničními vazbami. Na textu se podle zveřejněných informací podíleli předseda PRO Jindřich Rajchl, působící v poslaneckém klubu SPD, Babišova poradkyně Natálie Vachatová a další představitelé koalice.
Návrh měl zasáhnout organizace působící v politice, médiích, vzdělávání, akademické sféře nebo veřejné debatě. Počítal s povinným registrem, rozsáhlým vykazováním zahraničních vztahů a pokutou až 15 milionů korun nebo deseti procent příjmů či obratu.
Transparentnost financování organizací, které ovlivňují zákony a veřejnou politiku, je legitimní požadavek. Problémem byla mimořádně široká definice činnosti, tvrdé sankce a skutečnost, že za podezřelou okolnost měla být považována samotná zahraniční vazba.
Po silné kritice ministr spravedlnosti Jeroným Tejc oznámil, že vláda ani jeho ministerstvo takový zákon nepřipravují. Premiér však následující den uvedl, že vláda na zákon o „transparentnosti“ nerezignuje a chce vytvořit přehled financování organizací, které ovlivňují legislativu.
Pracovní návrh nebyl schválen ani oficiálně předložen Sněmovně. Zároveň ale není možné celou epizodu odbýt jako nedorozumění. Ukázala, jaký typ nástroje jsou někteří lidé uvnitř koalice ochotni připravit a politicky obhajovat.
Koalice zde opět využila pohodlnou dělbu rolí. Nejostřejší text nesli politici SPD a premiérova poradkyně. ANO mohlo následně vystoupit jako umírněnější síla, první verzi odmítnout a zachovat její politické jádro pod přijatelnějším názvem.
Nelze bez důkazů tvrdit, že jde pokaždé o předem napsané divadlo. Politický efekt je však stejný: radikální návrh posune hranici debaty a jeho mírnější nástupce potom působí rozumněji.
Nečekaný detail: na boj s korupcí peníze naplánované byly
Vládní dokument o dotační politice pro rok 2026 počítal v oblasti boje s korupcí s přibližnou částkou 4,3 milionu korun. Ministerstvo spravedlnosti pod Jeronýmem Tejcem však neobnovilo dvacet let fungující program Prevence korupčního jednání, jehož roční alokace se pohybovala okolo 4,4 milionu korun. Z programu byly podporovány také bezplatné právní poradny organizací Transparency International a Oživení.
V celkovém státním rozpočtu jde o zanedbatelnou částku. Právě proto je krok politicky výmluvný. Úspora čtyř milionů veřejné finance nezachrání. Pro malé kontrolní organizace ale může znamenat omezení právní pomoci lidem, kteří narazí na podezřelou zakázku, střet zájmů nebo netransparentní rozhodování obce.
Část potíží u dalších probačních a resocializačních programů vznikla už při přípravě rozpočtu předchozí vládou a současný kabinet některé menší výzvy později obnovil. Není proto poctivé připisovat celý výpadek pouze Tejcovi.
U protikorupčního programu je však politická odpovědnost současného vedení ministerstva jasná: rozhodlo se jej nevyhlásit, přestože s obdobnou částkou původní vládní plán dotační politiky počítal.
Spor s prezidentem ukázal, že brzdy ještě fungují
Vláda se v červnu rozhodla nezařadit prezidenta Petra Pavla do české delegace na summit NATO v Ankaře. Šlo o přerušení dlouhodobé praxe a další krok v otevřeném mocenském konfliktu mezi kabinetem, prezidentem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou.
Prezident se obrátil na Ústavní soud. Ten předběžným opatřením vládě a ministerstvu zahraničí nařídil, aby mu účast umožnily a nebránily v ní.
Tento případ je důležitý ze dvou důvodů. Ukazuje ochotu vlády testovat hranice prezidentských pravomocí. Současně ale dokládá, že české instituce stále fungují: prezident se mohl obrátit na soud a vláda jeho rozhodnutí respektovala.
Koaliční většina mezitím schválila také změnu, která má prezidentovi odebrat pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Úpravu vložil Libor Vondráček ze Svobodných, zvolený za SPD, do doprovodného zákona ke státním zaměstnancům. Předloha zamířila do Senátu.
Samotné rozdělení kompetencí mezi prezidenta a ministra zahraničí lze legitimně měnit. Podezření vzbuzuje načasování a postup: změna přišla během osobního a institucionálního konfliktu a nebyla předložena jako samostatná, důkladně vysvětlená reforma ústavních zvyklostí.
Babiš není autorem všeho. Je ale předsedou koalice
Nebylo by přesné připsat každý problematický návrh osobně Andreji Babišovi.
Zákon o zahraničních vazbách prosazoval především Jindřich Rajchl a lidé spojení s SPD. Omezení prezidentské pravomoci navrhl Libor Vondráček. U novely střetu zájmů figurují vedle poslanců ANO také Marie Pošarová a Filip Turek. Veřejnoprávní média má v gesci ministr kultury za Motoristy. Další kroky nesou podpis Aleny Schillerové nebo Jeronýma Tejce.
To ale premiéra nezbavuje politické odpovědnosti.
Babiš tyto strany přivedl do vlády, podepsal s nimi koaliční dohodu, rozdělil jim ministerstva a opírá se o jejich hlasy. Bez ANO a bez předsedy vlády by žádná z uvedených systémových změn neměla šanci projít.
Koaliční uspořádání mu navíc poskytuje marketingovou výhodu. SPD nebo Motoristé mohou vypouštět radikálnější návrhy, zatímco ANO se prezentuje jako pragmatický prostředník. Premiér může říkat, že text nepřipravila vláda, ale poslanci. Výsledný kompromis přesto posune systém směrem, který kabinet potřebuje.
Babiš nemusí být autorem každého paragrafu. Je politickým garantem prostředí, v němž tyto paragrafy vznikají a postupují.
Co vidí zahraniční média
Zahraniční média zatím Českou republiku běžně nepopisují jako autoritářský stát. Jejich tón je opatrnější a přesnější.
Reuters se soustředí na konkrétní institucionální konflikty: politickou ochranu premiéra před pokračováním soudu, nevyřešený střet zájmů, rozvolnění fiskálních pravidel, spor s prezidentem a změnu financování veřejnoprávních médií. U mediální reformy výslovně upozornil na přibližně patnáctiprocentní propad financování a obavy z politického vlivu.
Associated Press spojila do jednoho obrazu nevydání Babiše a Tomia Okamury, plán na registraci zahraničně financovaných organizací, změny médií a obavy demonstrantů z přibližování k vývoji v Maďarsku a na Slovensku.
Tento zahraniční pohled má jednu výhodu: méně jej zajímá každodenní české stranické divadlo a více společný směr událostí.
Současně je nutné nepodlehnout přehánění. Česko není Maďarsko Viktora Orbána. Veřejnoprávní média stále vysílají kritické zpravodajství, opozice veřejně vystupuje, soudy rozhodují proti vládě a lidé mohou bez omezení demonstrovat.
Zahraniční média zachycují riziko a podobnost některých použitých nástrojů, nikoli dokončenou přeměnu českého režimu.
Otevřené otázky
- Doplní Parlament do financování médií automatický mechanismus a skutečné pojistky nezávislosti?
- Vrátí Senát zákon o státních zaměstnancích a stavební zákon Sněmovně?
- Podepíše prezident rozvolnění rozpočtových pravidel?
- Jak Evropská komise vyhodnotí novou svěřenskou strukturu Agrofertu?
- Podpoří koalice novelu zákona o střetu zájmů v předloženém znění?
- Vrátí se návrh regulace organizací se zahraničním financováním v nové podobě?
Zatím je třeba rozlišovat, co platí a co se teprve chystá
K 11. červenci byl stavební zákon schválen Sněmovnou, ale čeká jej Senát. Stejně je na tom nový zákon o státních zaměstnancích. Změnu financování veřejnoprávních médií schválila vláda, nikoli celý Parlament. Novela střetu zájmů je poslaneckým návrhem v legislativním procesu. Původní návrh registru zahraničních vazeb nebyl oficiálně předložen. Rozvolnění rozpočtových pravidel naopak prošlo Parlamentem po přehlasování Senátu.
Česko není Maďarsko ani Slovensko. O to více záleží na prvních krocích
Nejsilnější obhajobou současné vlády je tvrzení, že každý popsaný krok má věcné odůvodnění.
Veřejnoprávní média mohou šetřit. Státní správa potřebuje pružnější personální řízení. Stavební řízení je zoufale pomalé. Neziskové organizace mají transparentně uvádět financování. Stát potřebuje investovat. Zákon o střetu zájmů nemá být nesrozumitelný ani nespravedlivý.
To všechno může být pravda.
Demokratická politika však není jen soutěž dobrých úmyslů. Je to systém nedůvěry rozdělené mezi instituce. Vláda má výkonnou moc, ale média ji kontrolují. Ministři řídí úřady, ale úředník je vázán zákonem. Parlament rozhoduje o penězích, ale fiskální pravidla omezují jeho momentální chuť. Politik má mandát, ale nemá si psát pravidla podle svého podnikání. Poslanecká imunita chrání politickou práci, nikoli pohodlí před soudem.
První půlrok Babišovy vlády ukazuje, že koalice tyto hranice nevnímá jako hodnotu samu o sobě. Častěji je chápe jako překážky, které je možné zjednodušit, obejít nebo přepsat.
Ještě nejde o demontáž české demokracie. Jde o povolování šroubů, které drží její kontrolní mechanismy pohromadě.
A právě teď má smysl si toho všimnout. Ne až ve chvíli, kdy bude nutné zjišťovat, který šroub vypadl jako první.
Jak poznat další problematickou „reformu“
Při každém novém návrhu vlády se vyplatí položit čtyři jednoduché otázky:
- Kdo získá novou pravomoc nebo větší volnost?
- Která nezávislá kontrola, veřejná procedura nebo právní pojistka se oslabí?
- Prošel návrh standardní odbornou přípravou, nebo přišel jako rychlý poslanecký tisk?
- Může změna osobně, politicky nebo ekonomicky prospět lidem, kteří ji právě prosazují?
Jedna kladná odpověď ještě neznamená útok na demokracii. Pokud se však všechny čtyři odpovědi opakují u médií, úředníků, dotací, soudů i rozpočtu, není už rozumné hodnotit každý zákon izolovaně.
To je skutečná bilance prvního půlroku: ne jeden převratný čin, ale postupné vytváření státu, v němž má vládní většina více možností a její kontroloři méně jistoty.