Maďarsko 12. dubna 2026, volí v parlamentních volbách, které mohou ukončit šestnáctiletou vládu Viktora Orbána. Pro Česko to není vzdálené divadlo. Ve chvíli, kdy Andrej Babiš veřejně podpořil Orbána právě před těmito volbami, nevyslal jen zdvořilý sousedský pozdrav. Vyslal politický signál, k jakému typu vlády a jakému pojetí Evropy se hlásí.

Maďarské volby jsou letos sledované v Bruselu, Moskvě i ve Washingtonu. Orbán čelí nejsilnějšímu vyzyvateli za dlouhé roky: Péteru Magyarovi a jeho straně Tisza. Ta staví kampaň hlavně na korupci, stavu zdravotnictví, dopravy, veřejných služeb a na slibu vrátit Maďarsko blíž k Západu. Současně ale nejde o nějakou levicovou revoltu: Tisza odmítá migrační kvóty, nechce rychlé přijetí Ukrajiny do EU a v části sociální politiky ponechává i některé Orbánovy programy. O to důležitější je pochopit, že spor v Maďarsku dnes není jen spor „pravice proti levici“, ale především spor o charakter státu.

Co se v Maďarsku skutečně láme

Orbán už není neotřesitelný hegemon. Reuters i AP popsaly, že jeho Fidesz jde do voleb oslabený ekonomickou stagnací, vysokými životními náklady a únavou části veřejnosti z dlouhé vlády. Přesto zůstává mimořádně silný, protože má oporu na venkově, výhodu ve veřejném prostoru a systémové přednosti, které jeho vláda za léta vybudovala. AP připomíná, že transformace volebního systému a překreslení 106 obvodů zvyšují laťku pro opozici; Tisza podle ní potřebuje zhruba o 5 % hlasů více než Fidesz, aby dosáhla prosté většiny. To už není běžná politická soutěž v rovném poli.

Orbánova pozice je tedy dvojí. Navenek se prodává jako obránce stability, míru, křesťanských hodnot, národní identity a suverenity. Pro část voličů to funguje, protože politika skutečně není jen účetnictví; lidé chtějí i ochranu, srozumitelný jazyk a pocit, že stát někomu patří. Jenže pod touto fasádou se za roky nahromadily vážné institucionální škody. Evropská komise ve své zprávě o právním státu za rok 2025 píše o nulovém pokroku v klíčových oblastech: u vysoké korupce, lobbingu, majetkových přiznání, nezávislosti mediálního regulátora, spravedlivého rozdělování státní reklamy, nezávislosti veřejnoprávních médií i odstraňování překážek pro občanskou společnost. Evropský parlament pak koncem roku 2025 znovu mluvil o přetrvávajícím podkopávání právního státu a hodnot EU.

Co je na Orbánovi a jeho politice problematické

Začněme tím hlavním: Orbán není „jen trochu ostřejší konzervativec“. Je to politik, který z Maďarska udělal model takzvané neliberální demokracie. Reuters výslovně píše, že tento model obdivují kruhy kolem MAGA ve Spojených státech a část evropské radikální pravice. AP zase připomíná, že Orbán po letech proměnil veřejná média v hlásnou troubu své moci a zásadně deformoval institucionální rovnováhu.

Mediální problém není metafora. Reportéři bez hranic uvádějí, že Orbán vybudoval „mediální impérium“ podřízené zájmům jeho strany a že s Fideszem spojené struktury kontrolují asi 80 % maďarských médií. Freedom House hodnotí Maďarsko jako „Partly Free“ a v režimu Nations in Transit jako „Transitional or Hybrid Regime“. To je pro členský stát Evropské unie mimořádně tvrdá vizitka.

Problém není jen v médiích. Evropský parlament v listopadu 2025 znovu otevřeně spojil maďarské potíže s volebním systémem, justicí a korupcí. Evropská komise zároveň ve zprávě za rok 2025 konstatuje nulový pokrok v boji proti vysoké korupci a nulový pokrok u zásadních doporučení týkajících se médií. Jinými slovy: nejde o staré klišé z roku 2018. Jde o pokračující a úředně popsaný stav.

Další rovina je občanská svoboda. Evropská komise v říjnu 2024 poslala Maďarsko k Soudnímu dvoru EU kvůli zákonu o ochraně národní suverenity. Ve zprávě za rok 2025 zároveň uvádí, že tzv. Sovereignty Protection Office rozběhl vyšetřování vůči organizacím občanské společnosti, včetně protikorupčních organizací a subjektů s evropským financováním. K tomu přibyl zákon z března 2025, který podle Evropského parlamentu omezil svobodu shromažďování a v důsledku zakázal akce typu Pride.

Je na Orbánovi také něco pozitivního

Ano. A kdo to nepřizná, ten tématu nerozumí. Orbán je politicky silný ne proto, že by všichni voliči byli zaslepení, ale protože dokázal dát části společnosti tři věci: pocit směru, pocit ochrany a pocit, že politika není jen služka nadnárodních frází. Jeho důraz na suverenitu, hranice, rodinu a srozumitelnou identitu je pro řadu voličů přitažlivý. Navíc i jeho soupeř Tisza chce zachovat některé Orbánovy prvky, například energetické dotace pro domácnosti a rodinné benefity.

Jenže tady je zásadní rozdíl: něco jiného je říct, že stát má chránit rodiny a hlídat hranice, a něco jiného je kvůli tomu oslabovat soudy, deformovat mediální trh, přeměnit veřejnoprávní média v politickou služku a budovat režim podezíravý vůči kritikům. OECD navíc už dříve upozornila, že maďarská rodinná politika je štědrá, ale drahá a její efekt na porodnost je omezený. Orbán tedy není problém proto, že by mluvil o národu nebo rodině. Problém je, že z těchto témat udělal kryt pro koncentraci moci.

Jak přesně Babiš Orbána podpořil

Tady není prostor pro mlžení. Babiš 11. dubna 2026 na síti X napsal, že tuto neděli podporuje Viktora Orbána, který podle něj „vždy bojoval za silnější Evropu“, chránil maďarské občany a národní zájmy a že „v bouřlivých časech je volba stability a osvědčeného vedení důležitější než kdy dřív“. To není diplomatická věta o dobrých vztazích. To je veřejné předvolební doporučení pro konkrétního kandidáta v konkrétní volbě.

„Podporuji @PM_ViktorOrban tuto neděli
Vždy bojoval za silnější Evropu, postavenou na míru, suverénních národech, suverénních členských státech a konkurenceschopnosti. Vždy chránil maďarské občany a maďarské národní zájmy. V turbulentních dobách je volba stability a osvědčeného vedení důležitější než kdy jindy.“ – Andrej Babiš, 11. 4. 2026, X.com

A nebyl to osamělý výkřik. Český rozhlas připomíná, že Babiš se měl už v březnu zúčastnit budapešťského shromáždění politiků hlásících se k frakci Patrioti pro Evropu, kteří Orbána před volbami podporovali; cestu sice zrušil, ale poslal videozdravici, v níž ocenil Orbánovu politiku, hodnoty a zkušenosti. Ještě důležitější je širší kontext: Babiš stál u zrodu aliance Patrioti pro Evropu spolu s Orbánem a rakouskou FPÖ už v červnu 2024 a ANO dnes s Fideszem sedí v téže europarlamentní skupině. To už není epizoda. To je linie.

 

Mohl Babiš podpořit někoho jiného? Mohl nepodpořit nikoho?

Samozřejmě že mohl. Neměl žádnou státní povinnost vstupovat do maďarské kampaně. Mohl zůstat neutrální a říct, že Česko bude spolupracovat s jakoukoli demokraticky zvolenou maďarskou vládou. Mohl podpořit férové volby a dobré česko-maďarské vztahy bez jmen. Mohl se nevyjadřovat vůbec. A čistě politicky mohl podpořit i změnu, tedy Magyarovu Tiszu, byť to by vzhledem k jeho evropským vazbám bylo krajně nepravděpodobné. Volba Orbána tedy nebyla nutnost. Byla to preference.

Proto také neobstojí výmluva, že šlo jen o „státnické budování vztahů se sousedy“. Státník buduje vztahy i s těmi, kdo mohou volby vyhrát proti jeho spojenci. Veřejná podpora úřadujícího premiéra den před volbami je něco jiného: je to kampaní zabarvené gesto mezinárodní loajality. A čím veřejnější a ideovější takové gesto je, tím menší je prostor tvrdit, že šlo jen o zdvořilost.

Co všechno tedy Babiš podpořil

Ne podrobně každé Orbánovo rozhodnutí. Ale politicky podpořil celý Orbánův balík. Tedy politika, jehož vláda je dlouhodobě spojena s erozí právního státu, slabou kontrolou vysoké korupce, mediální koncentrací, tlakem na občanskou společnost, konfliktem s evropskými institucemi a s blokováním klíčových rozhodnutí EU, naposledy třeba obří evropské půjčky pro Ukrajinu. Když někoho veřejně vychválíte jako „stabilitu a osvědčené vedení“, nevybíráte si z jeho režimu jen hezké plakáty. Berete i účet za způsob vládnutí.

Podpořil také konkrétní evropské směřování. Orbán dnes v Evropě neznamená jen Maďarsko. Znamená osu „suverenistické“ pravice, která chce slabší Brusel, tvrdší nacionalizaci politiky, ostřejší konflikt s liberálními institucemi a měkčí postoj k Rusku, případně alespoň ochotu rozbíjet evropskou jednotu ve chvíli, kdy je to pro Moskvu výhodné. Babiš se k této ose nevztahuje náhodou; je její součástí už přes Patrioty pro Evropu.

A podpořil i určitý způsob politického přemýšlení: že „stabilita“ je víc než kontrola moci, že konflikt s nezávislými institucemi je známkou síly, že oponenti, neziskovky a kritická média jsou podezřelí, a že když je vůdce dost obratný, může si pod slovo suverenita schovat skoro cokoli. To je přesně ten okamžik, kdy se demokracie neláme převratem, ale jazykem. Orbánův příklad ukazuje, že ústava nemusí být hned zrušena, aby se zhoršila kvalita svobody.

Kde se Orbán a Babiš stýkají – a kde ne

Styčný bod je zřejmý: suverenistická rétorika, odpor k bruselskému „diktátu“, tvrdá politika vůči migraci, důraz na silného vůdce a představa, že stát má být řízen spíš shora než skrze nepohodlné protiváhy. Proto bylo pro Babiše přirozené založit s Orbánem Patrioty pro Evropu a proto mu teď veřejně pomáhá.

Rozdíl je ale stejně důležitý. Orbán je systematický budovatel režimu. Má ideologii, dlouhý plán, kulturní válku, ochotu přestavovat instituce a trpělivost k tomu, aby z dočasné většiny vyrobil dlouhodobou převahu. Babiš bývá spíš transakční a marketingový politik, méně doktrinální a více situační. To znamená dvě věci zároveň: za prvé není přesná věta, že Babiš = Orbán. Za druhé ale platí, že veřejná podpora Orbána ukazuje, že Babišovi tento model mocensky i hodnotově vyhovuje víc než model liberálně-demokratické opatrnosti.

Je to přímé ohrožení české demokracie ve smyslu Ústavy ČR?

Přímé ne. Samotné Babišovo veřejné doporučení pro Orbána není útokem na český ústavní pořádek, neruší volby, nezavírá média ani nevypíná soudy. Kdo by tvrdil opak, přestřeluje.

Jenže nepřímé ohrožení to je. Ne právní vteřinová exploze, ale politické a kulturní varování. Český politik, který před volbami podpoří Orbána jako vzor stability, říká zároveň toto: maďarský způsob zacházení s médii, s občanskou společností, s evropským právním rámcem a s protiváhami moci pro mě není diskvalifikace. A to už je pro českého občana důležitá informace. Demokracie totiž neumírá jen tam, kde někdo roztrhá ústavu. Umírá i tam, kde lidé přestanou považovat oslabování institucí za problém.

Zajímavost: Orbánův soupeř nechce zrušit všechno, co Orbán zavedl

To je detail, který je pro Česko mimořádně poučný. Tisza chce posílit nezávislost justice a veřejných médií, vstoupit do Úřadu evropského veřejného žalobce a vrátit zemi západnější orientaci. Zároveň ale nechce rušit energetické dotace pro domácnosti a chce zachovat i rodinné benefity. To je důkaz, že problém Orbánova modelu neleží v každé jednotlivé dávce nebo v každém hesle o rodině. Leží v tom, jak tyto sociální a identitní prvky spojuje s koncentrací moci. Jinak řečeno: můžete chtít chránit rodiny, a přitom neničit pluralitu. Maďarsko ukazuje, že Orbán tyto věci záměrně smíchal, aby kritik vypadal jako nepřítel obyčejných lidí.

Česká otázka není „Orbán ano, nebo ne“. Česká otázka zní: co ještě lidé omluví slovem stabilita

To je nakonec jádro celé věci. Když Babiš podpořil Orbána, nepodpořil jen souseda. Podpořil politika, který je pro část Evropy ikonou vlády bez zábran, bez studu z konfliktu s pravidly a bez respektu k tomu, že média, soudy a občanská společnost nejsou překážka, ale pojistka. To je přesně ten moment, kdy si má český občan přestat klást otázku, zda je Babiš „hodný, nebo zlý“, a začít se ptát: jaké instituce by chránil, kdyby mu stály v cestě?

A tady je jednoduchá výzva. Nenechte si prodat slovo „stabilita“ bez inventury. Vždy se ptejte: stabilita čeho? Stabilita svobody, nebo stability jednoho vůdce? Stabilita pravidel, nebo stability jeho moci? Demokracie nezačíná volebním lístkem. Demokracie začíná ve chvíli, kdy občan odmítne obdivovat sílu, která požírá brzdy. A jestli něco dnešní Babišova podpora Orbána opravdu odhalila, pak ne Maďarsko. Odhalila test české paměti.

 

Odkazy a kontext

• [1] AP News: Orbán’s 16-year rule on the line as Hungarians vote in key election (12. dubna 2026)
  Odkaz na zdroj
• [2] Reuters: Hungarians vote in landmark election closely watched by EU, Russia, US (12. dubna 2026)
• [3] Reuters: Hungary’s opposition Tisza party sets out policy plans ahead of April election (10. února 2026)
• [4] iROZHLAS / ČTK: V bouřlivých časech je volba stability a osvědčeného vedení důležitější než kdy dřív, píše Babiš o Orbánovi (11. dubna 2026)
• [5] Reuters: Austrian far-right, Hungary’s Orban form new EU alliance (30. června 2024)
• [6] Evropský parlament: Members – Patriots for Europe Group
• [7] Evropská komise: 2025 Rule of Law Report – Country Chapter on the rule of law situation in Hungary (8. července 2025)
• [8] Evropský parlament: Parliament sounds the alarm over Hungary’s deepening rule of law crisis (25. listopadu 2025)
• [9] Reportéři bez hranic: Hungary – Country profile
• [10] Freedom House: Hungary – Country Profile (2025)
• [11] Rada EU: Rule of law conditionality mechanism: Council decides to suspend approximately €6.3 billion in commitments for Hungary (12. prosince 2022)
• [12] Evropský parlament / EPRS: Hungary’s ban on Pride (duben 2025)
• [13] OECD: Family Policy in Hungary
• [14] Evropská komise: Commission decides to refer Hungary to the Court of Justice (2. října 2024)
• [15] Reuters: EU leaders vent anger after Hungary’s Orban keeps blocking Ukraine loan (19. března 2026)