Publikováno

Po volbách 2025 převzalo zdravotnictví znovu hnutí ANO a do čela resortu se vrátil Adam Vojtěch. Z veřejných dokumentů zatím vychází obraz ministerstva, které umí dělat viditelné kroky, umí mluvit o efektivitě a digitalizaci, ale zároveň rychle sahá po personální kontrole klíčových uzlů systému. Tvrdý verdikt k 10. dubnu 2026 zní: nejde o čistou službu občanům, ale o směs standardní úřednické správy resortu, silného politického řízení a boje o vliv nad obrovskými penězovody.

Když ANO znovu získalo zdravotnictví, nešlo o malý resort

Ministerstvo zdravotnictví není jen úřad, který vydává tiskové zprávy o prevenci, lécích a očkování. Je to místo, odkud se spoluurčuje chod nemocnic, digitalizace péče, dohled nad pojišťovnami, směr obřích investic a v neposlední řadě i tok veřejných peněz v řádu miliard. Schválený rozpočet kapitoly 335 na rok 2026 počítá s výdaji 12,7 miliard Kč. Samotné „zdravotnické programy“ mají 4,2 miliardy Kč, výdaje spolufinancované z EU 4,1 miliardy Kč a programové financování EDS/SMVS 5 miliard Kč. To už není jen politika. To je tvrdá moc nad veřejnými prostředky.

Adam Vojtěch se do čela resortu nevrátil jako nová tvář. Je to politik, který prošel Mafrou, ministerstvem financí jako tajemník ministra, dvěma ministerskými etapami, velvyslaneckým postem v Helsinkách a po volbách 2025 opět Poslaneckou sněmovnou. Taková trajektorie nevypovídá o nezávislém technokratovi zvenku. Vypovídá o loajálním a opakovaně nasazovaném člověku širšího mocenského okruhu ANO a Andreje Babiše.

Co ANO slibovalo: kratší čekání, digitalizaci, méně politiky ve VZP i „konec rozkrádání“

Program vlády i volební program ANO šly do zdravotnictví s velkými slovy: kratší čekací doby, lepší dostupnost praktiků, pediatrů, psychiatrů a zubařů, digitalizace včetně elektronické zdravotní karty, měření kvality péče, modernizace nemocnic, větší důraz na prevenci a také protikorupční mechanismy pro státní nemocnice. Ve volebním programu ANO je navíc formulace, že „odpolitizuje orgány VZP“ a připraví „velký protikorupční program pro nemocnice“, včetně prověřování konečných vlastníků dodavatelů a povinného přesoutěžování smluv.

To je důležité připomenout, protože právě na těchto slibech se bude nové vedení ministerstva lámat. U zdravotnictví totiž nestačí, že ministr působí uhlazeně a kompetentně. Tady se musí poznat, zda se pacient dostane dřív k lékaři, zda je systém méně zpolitizovaný a zda se lépe hlídají miliardy.

Co ministerstvo po nástupu skutečně udělalo

Nejpoctivější je oddělit viditelné, doložené kroky od politické rétoriky.

První opravdu hmatatelný krok je centralizovaný nákup energií na rok 2027. Ministerstvo oznámilo, že pro organizace ve své působnosti, včetně fakultních nemocnic, zajistilo historicky nejnižší násobící koeficienty: 3 % u elektřiny a 4 % u plynu. Celkový objem činí asi 305 tisíc MWh elektřiny a 411 tisíc MWh plynu ročně, přičemž zhruba 46 % objemu na rok 2027 už bylo zafixováno. Tohle je naopak krok, který vypadá procesně regulérně a dává smysl i z hlediska „péče správného hospodáře“. Problém je, že ministerstvo nezveřejnilo finální úsporu v korunách, protože konečná cena se má stanovovat v průběhu roku 2026. Jinými slovy: je to slib efektivity podložený čísly, ale ještě ne konečným účtem.

Druhá oblast je digitalizace. Ministerstvo a Národní centrum elektronického zdravotnictví rozjely pilot eŽádanky od ledna 2026 pro konzilia, radiologii a fyzioterapii, laboratorní žádanky mají následovat v druhé polovině roku 2026. Dokumentace výslovně uvádí, že jde o centralizovaný systém poskytovaný státem, v přechodném období stále kombinovaný s papírem. Současně běží implementační plán digitalizace zdravotnictví na roky 2025–2035, schválený vládou už v listopadu 2025. To znamená jediné: digitalizace není fikce, ale ani hotová věc. Je ve fázi pilotů, přechodných režimů a dlouhého harmonogramu. Kdo dnes prodává digitalizaci jako hotový triumf, prodává spíš budoucnost než současnost.

Třetí oblastí jsou data a řízení péče. Ministerstvo 24. března 2026 představilo portál indiko.cz s prvními otevřenými daty o organizaci onkologické péče. To je krok, který může být užitečný: sledují se čekací doby, role multidisciplinárních týmů a koordinace péče. Jenže i tady platí, že data sama o sobě ještě nejsou reforma. Jsou to spíš reflektory, které mohou odhalit, kde systém selhává. A reflektor je důležitý, ale pacienta sám nevyléčí.

Čtvrtou linií jsou nové a obnovené poradní struktury. Vláda 12. ledna 2026 zřídila Radu vlády pro duševní zdraví, 13. února proběhlo její první jednání a vznikl i výkonný výbor. V březnu ministr jmenoval novou Pacientskou radu na období 2026–2030 a 18. března se poprvé sešla i Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví. To všechno může mít smysl. Ale je třeba si říct i druhou stranu: česká politika miluje rady, komise a zmocněnce, protože jsou rychlé, mediálně vděčné a nevynucují okamžité měřitelné výsledky. Pro pacienta jsou důležité až tehdy, když přinesou kratší čekání, více kapacit a jasnější pravidla. Zatím to jsou hlavně nové struktury.

Čtěte také  Problematické osobnosti v Babišově vládě: recyklace, loajalita a politika jako kampaň

Největší mocenský tah: VZP

Jestli je někde vidět, že zdravotnictví není jen služba, ale i moc, pak je to Všeobecná zdravotní pojišťovna. Dne 23. února 2026 správní rada VZP odvolala dlouholetého ředitele Zdeňka Kabátka a jmenovala Ivana Duškova. Oficiální zpráva VZP je stručná a věcná. Mediální kontext už tak věcný není: podle iROZHLASu se změna odehrála po povolební obměně správní rady, jejímž novým předsedou se stal Kamal Farhan z ANO, a Adam Vojtěch veřejně řekl, že Kabátek neměl jeho důvěru.

Tady narážíme na zásadní rozpor. ANO ve volebním programu slibovalo „odpolitizování orgánů VZP“. První velký viditelný krok po návratu k moci ale vypadal přesně opačně: rychlá personální změna v nejvýznamnější zdravotní pojišťovně v zemi. Politizaci to připomíná velmi silně. A hlavně: VZP není drobnost. Kdo ovládá VZP, drží v ruce mimořádně důležitý uzel českého zdravotnictví.

Právě zde se nejvíc ukazuje, že zdravotnictví je pro každou vládu strategické území. Nejen kvůli pacientům, ale i kvůli rozhodování o úhradách, smluvním vztahům, datům, regionální síti péče a budoucím investicím. Politické obsazování klíčových pozic je viditelné a doložené.

Čtěte také  VZP, 7,9 miliardy a tichý boj o řízení zdravotních peněz

Marketing, „výkřiky“ a peníze za komunikaci

Nejviditelnější marketingový tah posledních dnů je kampaň „První kapka“. Ministerstvo ji spustilo 1. dubna 2026 jako tříměsíční celostátní kampaň pro prvodárce krve. Oficiální tisková zpráva zdůrazňuje, že ji osobně odstartoval Adam Vojtěch svým devátým odběrem, a uvádí i příběhové detaily a symbolické poděkování prvodárcům v zahradách Úřadu vlády. Věcný základ kampaně je legitimní: v roce 2025 bylo evidováno přes 430 tisíc dárců, proti roku 2024 došlo k poklesu a počet nových dárců klesl z více než 86 tisíc na zhruba 61 tisíc. To je reálný problém. Zároveň ale platí, že jde i o dobře vystavěný politický obraz ministra „v terénu“.

Ještě větší „výkřik“ je supernemocnice v Praze. ANO ji má ve volebním programu jako PPP projekt, vláda mezitím schválila zmocněnce pro transformaci pražských nemocnic a výstavbu nového nemocničního komplexu. Premiér Babiš na tiskové konferenci řekl, že to „řídí“ a že jde o klíčový úkol. Právě to je symptomatické: zatím jsme ve fázi zmocněnce, velkých slov a politického vlastnictví projektu. Ne ve fázi finálního investičního plánu, rozpočtu a harmonogramu, které by bylo možné přísně kontrolovat. U megaprojektů za desítky miliard bývá vždy nejdůležitější právě tato chvíle: kdy se ještě mluví o vizi, ale už se připravuje budoucí rozdělování zakázek a vlivu.

A pak jsou tu přímo dohledatelné komunikační smlouvy. ÚZIS, který je v přímé řídicí působnosti ministerstva, má smlouvu na tvorbu komunikační strategie a realizaci informační kampaně pro populační screeningové programy s maximální cenou 16,8 milionu Kč bez DPH, tedy 20,4 mil. Kč včetně DPH. Ministerstvo zdravotnictví zároveň v roce 2025 zadalo objednávku na komunikační kampaň digitalizace zdravotnictví za 8 mil. Kč bez DPH. Obě zakázky mají veřejně doložený účel a obě jsou spojeny s projekty financovanými z Národního plánu obnovy. Ukazují důležitou věc: stát a resort umějí velmi konkrétně utrácet miliony za komunikaci a „narrative management“, zatímco u některých čerstvých politických kampaní a politických tahů už komunikace ani přesná cena veřejně vidět není.

Čtěte také  Marketingové strany a populismus: evropský vzorec, česká realita a otázka, jestli už jde o „bod zlomu“

Jak je to s tou komunikací, pane ministře?

Hnutí ANO i ministerstvo zdravotnictví pod jeho vedením znovu ukazují, že mediální komunikaci mají zvládnutou téměř dokonale: umějí prodávat své projekty v líbivém, téměř influencerském stylu, s profesionálním marketingovým zázemím, důrazem na emoce, jednoduché symboly a populisticky laděné výstupy, které mají vyvolat dojem, že vláda stojí na straně „normálních lidí“ a dělá věci s lehkostí a lidskou tváří – ať už jde o ranní cvičení před ministerstvem, sportovní momentky nebo jiné pečlivě aranžované obrazy běžnosti.

O to nápadnější je kontrast ve chvíli, kdy přijde na opravdu těžké a mocensky významné kroky, například změny kolem VZP: tam už ochota k otevřené a srozumitelné komunikaci slábne, nastupuje stručnost, mlžení a minimum vysvětlování. Právě tento nepoměr mezi hlučnou propagací líbivých gest a opatrným tichem u klíčových rozhodnutí budí pochybnosti, zda je hlavním cílem skutečně služba občanům, nebo spíše pečlivě řízený obraz moci, která chce být vidět tam, kde sklízí sympatie, a naopak nechce být příliš slyšet tam, kde jde o vliv, kontrolu a velké peníze.

Hnutí ANO, stejně jako jeho ministerstvo zdravotnictví, ukazuje, že umí mediálně velice dobře komunikovat své projekty. Má marketingový profi tým a téměř influencerský styl. Když jde o velké a důležité kroky, jako např. změny ve VZP, ukazuje najednou vláda, že komunikovat nechce. A to je podezřelé.

Sliby versus plnění: kde je výsledek a kde zatím jen rám

U digitalizace lze mluvit o částečném plnění. Piloty běží, strategické dokumenty existují, ale slib o pohodlném, interoperabilním a skutečně funkčním digitálním zdravotnictví je stále nedokončený projekt, ne hotová realita.

U čekacích dob a dostupnosti péče je situace slabší. Vláda i ANO slibují zkracování čekání a lepší dostupnost praktiků, pediatrů, psychiatrů či zubařů. Z veřejných kroků ministerstva je dnes nejblíže této oblasti otevření dat v onkologii a důraz na koordinaci péče. To je užitečné, ale stále to není důkaz, že se čekací doby reálně zkrátily.

U odpolitizování VZP je průběžný výsledek pro ANO nepříjemný: veřejně nejviditelnější krok působí jako opak slibu.

U deklarovaného „konce rozkrádání“ a protikorupčního programu pro nemocnice není k dispozici zatím nic. To neznamená, že nic nevzniká. Znamená to, že veřejně doložené a hotové to zatím není.

Deklarované úspory versus reálné náklady

Ministerstvo rádo mluví o efektivitě. Nákup energií je první oblast, kde to nevypadá jen jako fráze. Jenže současně neexistuje finální veřejně vyčíslená úspora v korunách. Naopak velmi dobře vyčíslené máme rozpočtové položky a některé komunikační zakázky.

To je obecnější problém české státní správy: náklady jsou často vidět dřív a přesněji než výsledky. Vojtěchovo ministerstvo zatím není výjimkou. Má tabulky, piloty, rady, kampaně a personální tahy. Ale v otázce „kolik to stálo a co to přesně přineslo pacientovi“ je veřejný obraz zatím neúplný.

Zajímavý úhel na okraj

Na první pohled vypadá rozpočet ministerstva na rok 2026 velmi dynamicky. Jenže stejný schválený dokument ukazuje, že „zdravotnické programy“ mají v roce 2026 částku 4,2 miliardy Kč, ale v roce 2027 už jen 0,2 miliardy Kč. Výdaje spolufinancované z EU padají ze 4 miliard Kč v roce 2026 na 0,1 miliardy Kč v roce 2027. To je obrovský rozdíl. Prakticky to znamená, že část letošní dynamiky může být spíš efektem dočerpávání evropských a mimořádných peněz než důkazem dlouhodobě udržitelného modelu. Politicky to vypadá jako velká akce. Rozpočtově to může být jen krátký vrchol před vystřízlivěním.

Adam Vojtěch: uhlazená tvář, která kryje tvrdou politiku

Adam Vojtěch má právnické a mediální vzdělání, k tomu titul MHA zaměřený na management ve zdravotnictví. Nemá medicínské vzdělání, ale má dlouhou zkušenost s komunikací, aparátem a řízením zdravotnické agendy. Kariérně šel z Mafry na ministerstvo financí, kde byl v letech 2014–2017 tajemníkem ministra, pak se stal poslancem a ministrem zdravotnictví, v roce 2022 odešel do Helsinek jako velvyslanec a po volbách 2025 se vrátil do vrcholné politiky. To je přesně ta dráha, která působí jako politická recyklace: systém si svého osvědčeného člověka nenechá ztratit, jen ho přesouvá mezi funkcemi.

Jeho silná stránka je zřejmá: umí působit klidně, technokraticky, nepanikaří v médiích a rozumí provozu státní mašinérie. Slabší stránka je také zřejmá: až příliš dokonale zapadá do modelu politika, který je použitelný téměř kdekoli, protože je především loajální a disciplinovaný. V resortu, kde je třeba silně hájit veřejný zájem proti tlaku dodavatelů, pojišťoven, ředitelů a politických centrál, to vyvolává oprávněnou otázku, jak nezávislý vlastně je.

Kritickou kapitolou zůstává covid. Během jeho ministerských etap byla část mimořádných opatření ministerstva soudně rušena. Městský soud v Praze už v dubnu 2020 zrušil některá opatření ministerstva, Nejvyšší správní soud později rušil další opatření nebo jejich části i v letech 2021 a 2022. To je důležité připomínat i dnes. Ne proto, aby se z covidu dělala nekonečná politická relikvie, ale proto, že to ukazuje meze Vojtěchova stylu. Uhlazenost a klid samy o sobě nezaručují, že se stát pohybuje právně čistě a přiměřeně. Znamená to, že jeho obraz bezchybného manažera naráží na tvrdý fakt: resort pod jeho vedením opakovaně narážel na soudy.

Čtěte také  VZP má převést 7,9 miliardy menším pojišťovnám. Regulérní stabilizace, drahý „taneček“, nebo signál systémového průšvihu?

Kdo je dnes na Vojtěcha navázán

První vazba je politická: Andrej Babiš. Ta není spekulace, ale životopisná osa. Vojtěch prošel Mafrou, ministerstvem financí a opakovaným vládním nasazením v éře ANO.

Druhá vazba je institucionální: VZP. Po únorové změně vedení se novým ředitelem stal Ivan Duškov. Z mediálních zpráv zároveň plyne, že ve vedení správní rady zesílil vliv ANO. Tady jde o napojení na klíčový peněžní uzel systému.

Třetí vazba vede přes datovou a komunikační infrastrukturu resortu: ÚZIS pod vedením Ladislava Duška, otevřená data, screeningové kampaně a digitalizační projekty. To je legitimní a důležitá část moderního zdravotnictví. Současně je to prostředí, kde se potkávají data, PR, evaluace a veřejné peníze.

Čtvrtá vazba je projektová a dodavatelská: v materiálech k eŽádance je uvedeno, že technickým realizátorem je Asseco Group Europe. Jen to připomíná, že s každým velkým digitalizačním projektem se kolem ministerstva zahušťuje síť firem, dodavatelů a poradců. A právě tam bývá potřeba největší opatrnosti, otevřenosti a veřejné kontroly.

Kolem ministerstva se velmi rychle skládá síť politických, institucionálních a projektových vazeb, v níž se rozhoduje o velkých penězích i velkém vlivu. A to je prostředí, kde by veřejnost měla být nejméně naivní.

Ministerstvo zdravotnictví: péče o občany, nebo moc nad penězi a vlivem?

Pohled na dnešní ministerstvo zdravotnictví je nepříjemně střízlivý. ANO chápe zdravotnictví jako strategické území, kde se současně vládne, komunikuje, obsazují klíčové uzly a připravují budoucí velké investice.

Tam, kde jde o tvrdé provozní řízení, umí ministerstvo ukázat racionalitu. To je vidět u energií. Tam, kde jde o moc, je rychlé. To je vidět u VZP. A tam, kde by měly být nejlépe vidět výsledky pro občana — kratší čekání, dostupnější péče, méně politiky v pojišťovnách, průhlednější nemocnice — jsou zatím častěji vidět kampaně, rady a sliby než definitivní měřitelné výsledky. Marketing ukazuje ministry a politiky jako správné hochy při sportování, ale v důležitých věcech komunikace vázne. České zdravotnictví nepotřebuje ministerstvo dobrého dojmu. Potřebuje správu státu, která unese kontrolu každé miliardy, každé smlouvy a každého personálního tahu.

Nejde o to, jestli Adam Vojtěch umí působit slušně a hladce. Jde o to, zda za rok uvidíme více služby pacientům. Jde o to, jestli zdravotnictví bude kvalitní a dostupné. Jde o to, jestli občané nebudou šikanováni umělým hlasem vyvolávacího systému, nebo očkovacími kampaněmi založenými na mlhavých argumentech. Jinak z ministerstva zdravotnictví bude jen symbol toho, jak se v Česku z veřejného zájmu dělá jemně nalakovaná kulisa pro boj o peníze, vliv a poslušně řízené instituce.

Obrázek v úvodu je pouze ilustrační.

Odkazy a kontext

213
Pošlete to dál:
Kategorie: Česko Štítky: , , , , ,