Vláda 16. prosince 2025 souhlasila s poslaneckým návrhem zákona, který má jednorázově převést z rezerv VZP 7,879 miliardy Kč směrem k šesti zaměstnaneckým pojišťovnám. Opatření má zabránit tomu, aby se některé menší pojišťovny v roce 2026 dostaly do problémů s včasným placením péče. Pro běžné klienty VZP to nemá znamenat změnu dostupnosti péče – ale je to výrazný signál, že systém je pod finančním tlakem a hasí finanční průšvih. Jsou pod finančním tlakem také manažeři pojišťoven a dozorčí orgány?
Když se v systému povinného veřejného zdravotního pojištění začne mluvit o „přesunu miliard“, není to technická drobnost pro zasvěcené. Je to červená kontrolka pro každého plátce – pro zaměstnance, živnostníky i stát, který platí za děti a důchodce. Ve chvíli, kdy se hasí napětí v cash-flow tak velkými zásahy, vyvstává prostá otázka: jak je možné, že se tohle neřešilo dřív a systém se dostal až sem? A druhá, ještě nepříjemnější: kdo za to nese odpovědnost – a jak ji veřejnosti vysvětlí?
Zdravotnictví je citlivé téma, ale právě proto nesmí být „posvátné“ a nedotknutelné. Každá miliarda, která se přelévá mezi institucemi, je miliarda, kterou někdo povinně odvedl – a měl právo očekávat, že bude řízena s péčí řádného hospodáře, průhledně a s jasným důvodem.
Managementy pojišťoven, spolu se správními, dozorčími a dalšími radami, si ročně vyplácí na mzdy a odměny celkem cca 4,5 miliardy Kč. Oprávněně se tedy ptáme: dělají svoji práci dobře? Zaslouží si nemorální odměny, jestliže hrozí platební neschopnost pojišťoven natolik, že se hekticky musí převádět miliardy z jedné kapsy do druhé?
Veřejné zdravotní pojištění a role VZP
Veřejné zdravotní pojištění v Česku je povinné. Většina lidí má přirozený pocit, že „pojišťovny“ jsou jen prostředník: vyberou peníze a pošlou je nemocnicím a lékařům. Realita je složitější – pojišťovny si zároveň drží rezervy (pro horší roky), soutěží o klienty a stát do systému vstupuje přes platby za takzvané státní pojištěnce (děti, důchodce, nezaměstnané atd.).
A do toho přichází návrh, který zní na první dobrou výbušně: největší pojišťovna (VZP) má poslat skoro osm miliard menším. Je to pomoc, spravedlivé dorovnání, nebo trest za to, že VZP hospodařila lépe?
Klíčové je pochopit dvě věci:
- odkud se částka bere a proč se váže k Ukrajině,
- co je to za typ „přesunu“ – a jestli tím někdo nezakládá precedens, že velký vždy zachrání malé.
Kdo je VZP a jaké peníze spravuje
Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP) je zřízena zákonem jako veřejnoprávní instituce pro provádění veřejného zdravotního pojištění. Řídí ji ředitel a orgány typu správní a dozorčí rady, jejichž složení je politicky citlivé (část členů se volí/jmenuje přes státní struktury).
Velikost a čísla (poslední ucelená data z výroční zprávy):
- VZP měla ke konci roku 2024 celkem 6 164 024 pojištěnců.
- Ve „základním fondu“ (tj. hlavní peníze na hrazenou péči) vykázala v roce 2024 příjmy cca 297,95 mld. Kč a výdaje cca 302,11 mld. Kč.
VZP je opravdu „slon“ systému – a když se sáhne na její rezervy/pozici, vždy to má systémový dopad (minimálně politický a psychologický).
Kolik je v ČR zdravotních pojišťoven a jak jsou velké
V Česku dnes působí 7 zdravotních pojišťoven: VZP a šest zaměstnaneckých (oborových) pojišťoven. Z těch „menších“ mají nejvíc klientů ZP Ministerstva vnitra a Česká průmyslová ZP (řádově kolem 1,3 milionu), další jsou menší (statisíce až nižší statisíce).
Tento pluralitní model bývá dlouhodobě kritizovaný jako administrativně nákladný a náchylný k „marketingové soutěži“ o zdravější klienty, proto se v debatách opakovaně objevuje i myšlenka slučování pojišťoven.
Potřebujeme 7 pojišťoven?
Debata „je vůbec potřeba 7 pojišťoven“ dává smysl hlavně proto, že základní balík hrazené péče je v systému veřejného zdravotního pojištění daný zákonem a pro pojištěnce se v praxi často liší jen v drobnostech (bonusové programy, servis, aplikace, drobné benefity). Pojišťovny uzavírají smlouvy s poskytovateli a mohou se lišit ve smluvní politice, kontrole a v tom, jak tvrdě vyjednávají či nastavují úhrady, takže i pluralita může mít reálný dopad na tok peněz v systému. Fakticky už ČR jednou „prořezávala“: od roku 1993 tu působily desítky pojišťoven a postupně se to zredukovalo na dnešních 7.
Klíčová je ale studená matematika: „sídla, management a administrativa“ se platí z peněz veřejného zdravotního pojištění – tedy z téhož společného koláče, ze kterého se hradí péče. Ministerstvo zdravotnictví za rok 2023 uvádí provozní výdaje systému ve výši cca 8,9 mld. Kč, což je zhruba 1,9 % celkových výdajů (cca 469,2 mld. Kč). Do provozních výdajů patří typicky mzdy, provoz, IT, služby a další náklady na „chod pojišťovny“; právě to je oblast, kde se logicky nabízí otázka, zda se neduplikuje totéž sedmkrát.
Kolik by se ušetřilo sloučením do jedné? Teoretický strop je těch cca 8,9 mld. Kč ročně – jenže to je nereálné, protože i „jedna superpojišťovna“ by pořád musela dělat správu pojistného, smlouvy s poskytovateli, revize, call centra, pobočky, IT, bezpečnost a obsluhu plátců. Reálná úspora by byla jen z části duplicit (vrcholový management, orgány, některé budovy, část marketingu, část back-office a systémů) a proti ní stojí vysoké jednorázové náklady transformace (IT migrace, sjednocení procesů, právní a personální kroky), které mohou několik let „sežrat“ většinu úspor. Pragmaticky: pokud by se podařilo stlačit provozní výdaje třeba o 10–30 %, bavíme se řádově asi o 1–3 mld. Kč ročně, ne o desítkách miliard.
Sedm pojišťoven, jedna povinná hra: „konkurence“ spíš na oko
Řeči o „konkurenci“ sedmi zdravotních pojišťoven jsou v českých podmínkách často jen marketingový obal. Základní nárok na hrazenou péči je daný zákonem – pojištěnec má v jádru dostat to samé bez ohledu na to, u koho je vedený. A klíčové penězovody ve vztahu k poskytovatelům navíc rámuje stát: pro rok 2026 je opět vydaná úhradová vyhláška, která stanoví hodnoty, pravidla a omezení úhrad. V takovém prostředí se „soutěž“ smrskává hlavně na kosmetiku (apky, bonusové příspěvky, call centra, brand) – tedy na věci, které jsou z hlediska dostupnosti základní péče druhotné.
A teď to podstatné: sedm pojišťoven znamená sedm aparátů, které je potřeba platit. Provozní výdaje systému (tedy náklady na chod pojišťoven) byly podle hodnocení MZ v roce 2023 vykázány zhruba 8,9 miliardy Kč. To nejsou „peníze navíc“, to je část povinně vybraného koláče, která nejde na péči, ale na správu. A vyhláška o fondech je v tom brutálně přímočará: provozní fond se používá k úhradě nákladů na činnost pojišťovny – čili provoz, mzdy, servis, režie. Když tenhle model násobíte sedmi, duplicitám se prostě nevyhnete: budovy, IT, management, PR, právníci, interní procesy, kontrola, audity.
Do toho přichází nejtoxičtější rozměr: politická vrstva. VZP má orgány, jejichž obsazení je přímo provázané se státem a Parlamentem – například dozorčí rada je z většiny volená Poslaneckou sněmovnou a menší část jmenuje vláda. To je definice politického vlivu „z konstrukce“, ne náhoda. A když k tomu připočtete, že se v systému běžně vyplácejí odměny členům správních a dozorčích orgánů (viz veřejně dostupné výroční zprávy pojišťoven), vzniká přesně ten dojem, který lidé popisují bez servítků: povinný penězotok, kolem něj teplá místa, a „konkurence“ jako zástěrka. Zvenku to často působí jako politická trafika a „pračka“ veřejných peněz ve smyslu rozmělnění do provozu a funkcí, které pacientovi péči nezlepší.
Co přesně znamená „VZP má převést 7,9 miliardy“ (odkud-kam-proč)
Tady je nejdůležitější detail: nejde o to, že by si VZP „z kapsy klientů“ najednou vymyslela dar ostatním. Předkládaný zákon má být jednorázová ex post úprava nad rámec běžných přerozdělovacích mechanismů – konkrétně kvůli „neočekávanému vstupu uprchlíků z Ukrajiny do systému“.
Podle materiálu ve vládním systému ODok/VeKLEP:
- rozdíl mezi „zisky“ VZP a zaměstnaneckých pojišťoven do konce září 2025 činil 7,879 mld. Kč
- a návrh říká: tuto částku jednorázově přerozdělit od VZP směrem k zaměstnaneckým pojišťovnám.
ČTK doplňuje konkrétnější „ukrajinský“ mechanismus: od roku 2022 získala VZP na uprchlíky jako státní pojištěnce od státu výrazně víc než ostatní pojišťovny (protože je evidovala ve velkých počtech), přičemž tito pojištěnci v průměru čerpali méně péče; část rozdílu tak zůstala pojišťovnám.
Interpretace (odděluji od faktů): návrh se tváří jako „dorovnání“ jednorázové nerovnováhy, kterou způsobil šokový vstup velké skupiny lidí do systému a jejich registrace primárně u VZP.
Předseda správní rady VZP Tom Philipp vydal prohlášení
Tom Philipp na Facebooku vydal prohlášení, které zahrnuje i způsob rozdělení pro jednotlivé pojišťovny.
8 miliard korun bude VZP ČR chybět. Jsou to vaše peníze určené na vaši léčbu a vláda Andreje Babiše je nyní VZP bere. Snažili jsme se vaše peníze spravovat odpovědně a hospodárně – a výsledek? Prvním krokem ministra Adama Vojtěcha má být, že tyto prostředky vezme VZP a přerozdělí je jiným pojišťovnám, které hospodaří hůře. To považuji vůči našim klientům za nespravedlivé.
Je už rozhodnuto? Co bude následovat a kdy
- Vláda 16. prosince 2025 souhlasila s převodem 7,9 mld. Kč (v logice: souhlasné stanovisko k poslaneckému návrhu).
- Návrh je veden jako poslanecký a v ODoku je evidovaný jako sněmovní tisk č. 70 (10. volební období).
- Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) uvedl, že ideálně chce schválení do března.
Tedy: politicky se to rozběhlo, ale právně to stojí na tom, co udělá Sněmovna (a následně standardní legislativní proces).
Proč se to děje teď: deficit roku 2026 a nervozita z plateb
V médiích se opakuje argument „zabránit platební neschopnosti“ – tedy situaci, kdy některé pojišťovny budou platit poskytovatelům péče se zpožděním. ČT24 uvádí, že jedna pojišťovna už měla platit se zpožděním a že se varuje před řetězovým efektem (nemocnice a ambulantní sektor jsou na pravidelných platbách závislé).
Do toho jde rok 2026 podle ČT24 s plánovaným systémovým deficitem (příjmy vs. plánované úhrady), takže pojišťovny budou sahat do rezerv. A právě tady se střetávají dvě logiky:
- logika likvidity (kdo má hotovost, aby platil včas),
- logika spravedlnosti/odpovědnosti (kdo si rezervy udělal a kdo ne).
Kdo z pohádkově placených managerů je zodpovědný za platební neschopnost?
Když se mluví o „platební neschopnosti“ pojišťovny, neznamená to ze dne na den zavřené ordinace. V praxi to typicky vypadá tak, že pojišťovna začne posílat úhrady poskytovatelům se zpožděním – a nemocnicím se pak chybějící peníze hromadí v cash-flow. ČT24 popsala, že už v prosinci 2025 jedna pojišťovna platila se zpožděním a u Všeobecné fakultní nemocnice v Praze to mělo dělat „stovky milionů korun“; VFN to ještě ustojí, ale kdyby se zpožďovaly další dvě tři pojišťovny, už je to pro velké nemocnice systémový problém. U menších nemocnic a některých ambulancí je ten tlak ještě citlivější – nemají tak velkou finanční „páku“ a rychleji začnou odkládat investice, brzdit nákupy, nebo si brát drahé provozní financování.
Proč to hrozí právě v roce 2026? Protože podle ČT24 se počítá s tím, že příjmy systému mají být kolem 560 miliard Kč, ale na péči půjde asi o 15 miliard Kč víc – tedy plánovaný schodek, který se musí pokrýt z rezerv. Jenže ty rezervy nejsou bezedné: ČT24 zároveň uvádí, že celkové rezervy pojišťoven za posledních pět let klesly zhruba o 8 miliard a na konci října 2025 měly pojišťovny na účtech necelých 44 miliard Kč. To zní jako hodně, ale v měřítku systému je to „polštář“ jen na omezenou dobu – a pokud se schodky opakují víc let po sobě, začnou pojišťovny škrtit výdaje nebo právě zpožďovat platby.
Do schodku se navíc promítá konkrétní rozhodnutí o úhradách: v debatě kolem úhradové vyhlášky se opakovaně řeší, že výdaje mají růst rychleji než příjmy a že po připomínkách se zvedaly zejména peníze do nemocnic (řádově miliardy navíc) a rostou i další segmenty. A už nejde jen o „teorii“: odborný tisk uvádí, že samotná VZP v jednom z návrhů svého plánu počítala pro rok 2026 se schodkem cca 12,7 miliardy Kč. Jinými slovy: tlak není jen u „nejmenších“, ale v celém systému – rozdíl je jen v tom, kdo má ještě rezervu, a kdo je blízko hraně, kde už se začne opožďovat s platbami.
Kde jsou všechny dozorčí orgány, když se má hasit požár miliardami?
Správní rady, dozorčí rady a top management mají být pojistka proti tomu, aby se systém dostal do stavu „na hraně“ – mají hlídat strategii, rozpočty, rizika, rezervy a včas zachytit, že peníze přestávají vycházet. Když ale realita dojde až k tomu, že se musí nouzově přesouvat miliardy jen proto, aby některé pojišťovny vůbec zvládly včas platit nemocnicím a ambulancím, působí to jako selhání řídicího a kontrolního mechanismu. Ne v detailech, ale v samotném smyslu existence těchto orgánů: proč tu jsou, když se problém řeší až „na poslední chvíli“ a takto hrubou silou?
Z pohledu veřejnosti je na tom nejhorší rozpor mezi pohodlnou, dobře placenou správou a výsledkem, který připomíná krizové řízení. Řídit instituci s povinnými odvody a obřím rozpočtem není odměna za prestiž, ale odpovědnost: mít scénáře, brzdy, varovné signály i plán, co dělat při propadu příjmů nebo růstu nákladů. Pokud se místo toho přepne na režim „přelijeme peníze z jedné kapsy do druhé“, lidé logicky začnou vnímat systém jako uzavřený klub, kde se komfort aparátu chrání dřív než stabilita pravidel a důvěra plátců.
Komu to prospěje? Krátkodobě těm pojišťovnám, které by jinak musely otevřeně přiznat, že nezvládnou cash-flow a budou platit se zpožděním – a tím pádem i politikům, protože se vyhnou titulku „pojišťovna neplatí nemocnicím“. Ztrácí na tom ale princip odpovědnosti: pokud se chyby (nebo slabé řízení) vždycky vyřeší tím, že se „někde“ vezmou miliardy, vytváří to špatný precedens. A pro plátce je to další důvod ptát se, jestli dohled a vedení opravdu slouží systému – nebo hlavně samo sobě.
Přehled odměn managementu a rad u zdravotních pojišťoven
Když se podíváme na konkrétní čísla u největší pojišťovny – Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) – je vidět, že mzdové a odměnové položky pro vrcholový management i pro správní a dozorčí orgány nejsou malou položkou v rámci celkového systému (který má příjmy ve stovkách miliard).
Ředitel VZP – podle údajů z portálu Hlídač státu má ředitele roční příjem v řádu milionů korun. V přehledu je uvedeno, že v jednom z posledních období jeho celkový roční příjem přesahoval 7,0 milionu Kč (což odpovídá měsíčnímu platu cca 586 000 Kč) a mnoho dalších náměstků a ředitelů odborů má platy ve stovkách tisíc měsíčně.
Roční odměna ředitele – správní rada VZP schválila řediteli Kabátkovi bonus přes 1,8 milionu Kč v roce 2024 navzdory tomu, že se systém potýkal s tlaky na finance. To znamená, že jeho celkový příjem mohl dosáhnout více než 9 milionů ročně (plat + bonusy).
Správní a dozorčí rady – dobrá práce za dobré peníze?
Kromě samotného ředitele tu máme i správní a dozorčí rady, které jsou často popisovány jako „trafiky pro politiky“. Analýza nezávislého portálu uvádí, že průměrná odměna člena správní či dozorčí rady VZP byla přibližně 290 000 Kč ročně (tedy zhruba 24 000 – 27 000 Kč měsíčně) za relativně nízkou frekvenci jednání (správní rada se schází třeba 12× ročně a dozorčí 6×). Článek dále uvádí, že od roku 2017 do roku 2022 si členové těchto orgánů „odnesli“ zhruba 78 milionů korun bez ohledu na to, jak systém fungoval v oblastech jako platební disciplína či hospodářský výsledek.
U ostatních pojišťoven nejsou veřejně dostupná takto přehledná čísla shrnující mzdy a odměny všech členů orgánů, ale obecně platí, že každá pojišťovna má vlastní vedení, management, správní a dozorčí orgány, které si nárokují odměny podle svých stanov a schválených pravidel ve výročních zprávách. Ve výsledku se tak jedná o více než desítky milionů korun ročně jen na odměnách a platech vrcholových pozic napříč sektorem – tedy položky, které nejsou přímo vynaloženy na zdravotní péči, ale na „správu systému“. Tento fakt podtrhuje kritický argument, že část systému veřejného pojištění je zbytečně zatížena náklady na řízení a správu, které by mohly být výrazně nižší při jednodušší struktuře či konsolidaci pojišťoven.
Kolik stojí „aparát“ pojišťoven: mzdy + odměny orgánů
Níže uvádíme částky z tabulek provozní činnosti (Provozní fond) – položka „mzdy (včetně náhrad mezd, ostatních osobních nákladů a odměn členům správní/dozorčí rady a rozhodčího orgánu)“ a samostatně „odměny členům správní, dozorčí rady a rozhodčího orgánu“. Mzdy tedy v těchto tabulkách typicky zahrnují i část nákladů na orgány a „vedení“, ale neumožňují oddělit čistě management od zbytku aparátu.
- VZP (2024): mzdy+osobní náklady+odměny orgánů 2 925 681 tis. Kč (≈ 2,93 mld. Kč); z toho odměny orgánů 22 829 tis. Kč (≈ 22,8 mil. Kč).
- ČPZP (2024): mzdy+osobní náklady+odměny orgánů 573 277 tis. Kč (≈ 573,3 mil. Kč); z toho odměny orgánů 11 456 tis. Kč (≈ 11,5 mil. Kč).
- VoZP (2024): mzdy+osobní náklady+odměny orgánů 329 298 tis. Kč (≈ 329,3 mil. Kč); z toho odměny orgánů 6 335 tis. Kč (≈ 6,3 mil. Kč).
- OZP (2024): mzdy+osobní náklady+odměny orgánů 353 558 tis. Kč (≈ 353,6 mil. Kč); z toho odměny orgánů 6 930 tis. Kč (≈ 6,9 mil. Kč).
- ZPŠ (2024): mzdy+osobní náklady+odměny orgánů 84 827 tis. Kč (≈ 84,8 mil. Kč); částku „odměn orgánů“ se z veřejně dohledatelných výňatků nepodařilo spolehlivě vyčíst (nebudeme ji hádat).
Součet (jen za pojišťovny výše, kde je údaj k dispozici):
- mzdy+osobní náklady+odměny orgánů dohromady: 4 266 641 tis. Kč (≈ 4,27 mld. Kč)
- odměny orgánů dohromady (VZP+ČPZP+VoZP+OZP): 47 550 tis. Kč (≈ 47,6 mil. Kč)
U RBP a ZP MV ČR mi v tomto kroku chybí spolehlivě vyčtené částky ze stejných tabulek „poslední výroční zprávy“, takže celkový součet za všech 7 pojišťoven teď nelze poctivě uzavřít bez doplnění těchto dvou subjektů.
Je to regulérní, důvodné a správné převádět miliardy z VZP?
Co mluví pro (regulérní + pragmatické)
- Legální cesta: má to být provedeno zákonem, tedy „regulérně“ parlamentní procedurou.
- Jednorázové zdůvodnění: předkladatel výslovně říká, že jde o ex post řešení mimořádné situace (Ukrajina) a nikoli trvalý model.
- Stabilita plateb: i krátká platební krize jedné pojišťovny může bolet nemocnice a ambulantní sektor; prevence řetězového zpožďování má reálnou hodnotu.
Co mluví proti (rizika + „taneček“)
- Morální hazard: když „velký vždy zachrání malé“, část hráčů může ztrácet motivaci držet vlastní rezervy a tlačit na efektivitu (tuhle námitku formuluje i část expertů a politiků v debatě).
- Precedens a politizace: protože správní rada VZP a její složení je citlivé téma (a paralelně se řeší personální změny), každý takový zásah může být vnímán jako mocenský krok, ne jen technické opatření.
- Neřeší to strukturální deficit: i kdyby transfer vyřešil rok 2026, systém zůstává v napětí kvůli nastavení úhrad a příjmů (platby za státní pojištěnce, tempo růstu nákladů atd.).
Je to „plýtvání penězi poplatníků“?
Striktně účetně: nejde o navýšení celkových výdajů systému, ale o přesun rezerv/pozice mezi pojišťovnami.
Ve veřejném pocitu: ano, může to působit jako „platíme dvakrát“, protože rezervy vznikají z povinných odvodů (a u státních pojištěnců přímo z veřejných peněz). A pokud se z jednorázové záplaty stane zvyk, pak už to bude fakticky drahý způsob, jak maskovat strukturální problém.
Politické pozadí: komu to prospěje a proč právě teď
- Bezprostředně to pomůže zaměstnaneckým pojišťovnám – jejich likviditě a rezervám.
- Politicky to může být čitelné jako „rychlé stabilizační gesto“ nové populistické garnitury (Vojtěch to označuje za jedno z prvních opatření).
- V pozadí běží i debata o tom, jestli je v ČR „moc pojišťoven“ a zda se nebude slučovat.
Důležité: část kritiky míří na to, že se pomoc děje „přerozdělením od VZP“, nikoli systémovou úpravou příjmů a úhrad. To je klasický spor: krátkodobá stabilizace vs. dlouhodobé nastavení pravidel.
Co to znamená pro klienty VZP
- Dostupnost péče: ředitel VZP uvádí, že opatření se v roce 2026 „v žádném případě nedotkne dostupnosti péče“ pro klienty.
- Bonusy a benefity: tady je realistické riziko spíš nepřímé – když se VZP oslabí rezervační polštář, může být opatrnější v „nadstandardních“ programech. To ale dnes není veřejně slíbené ani vyčíslené; berte to jako možný důsledek, ne jako fakt.
- Má smysl přecházet jinam? Pro běžného člověka platí: přestup má smysl řešit kvůli dostupnosti smluvních lékařů, klientskému servisu a benefitům – ne kvůli tomu, že se jednorázově přesouvají rezervy mezi institucemi.
Číslo a jeho pozadí
V ODoku je uvedené, že rozdíl mezi „zisky“ VZP a zaměstnaneckých pojišťoven do konce září 2025 činil 7,879 mld. Kč – a přesně tuto částku chce návrh jednorázově přerozdělit. Nejde o „kulaté“ zaokrouhlené politické číslo 8 miliard, ale o částku odvozenou z konkrétního výpočtu v materiálu předloženém do vládního procesu.
Tenhle přesun se dá číst dvojím způsobem. Optimisticky jako jednorázové dorovnání mimořádné situace (Ukrajina) a pojistka, aby se v roce 2026 nerozjely zpožděné platby nemocnicím a ordinacím. Skepticky jako záplata, která může vytvořit špatný návyk: místo oprav pravidel jen přesouvat peníze mezi hráči, když už teče do bot.
Pro klienty VZP je krátkodobá zpráva spíš uklidňující: dostupnost péče má zůstat stejná. Pro stát a systém je to ale varování, že rok 2026 bude finančně napjatý – a že bez úprav příjmů a úhrad se tahle debata vrátí znovu, jen s větším účtem.
Červená kontrolka svítí. Křičme!
Pokud systém povinného veřejného pojištění dojde do bodu, kdy se musí „stabilizovat“ přeléváním miliard, není to normální provoz. Je to přiznání, že se dlouho jelo na setrvačnost, že varovné kontrolky buď svítily a nikdo je neřešil, nebo je někdo úmyslně přelepil izolepou. A když se v takové chvíli začne mluvit o „jednorázovém řešení“, je namístě jednoduché pravidlo: jednorázové věci se v Česku často opakují – dokud se z nich nestane tichá rutina, kterou už nikdo nepočítá a nikdo za ni nenese odpovědnost.
Tohle je přesně okamžik, kdy by veřejnost neměla být jen pasivní plátce. Aby se ptala: Kdo to konkrétně prosadil? Na základě jakých čísel? Kdo ponese důsledky, když se to ukáže jako špatný precedent? Kolik stojí aparát, který měl rizika hlídat – a proč je místo prevence na stole nouzový manévr? Dokud na tyhle otázky nebudou existovat jasné, ověřitelné odpovědi, zůstane v pozadí podezření, že nejde jen o zdravotní péči, ale také o moc, vliv a pohodlí systému, který si zvykl, že účet vždycky zaplatí někdo jiný.
Zdroje a kontext
[1] ODok / VeKLEP – „Návrh poslance Adama Vojtěcha… (sněmovní tisk č. 70)“ (15.–16. prosince 2025)https://www.odok.gov.cz/portal/veklep/material/KORNDPDKYASC/ [2] ČeskéNoviny.cz (ČTK) – „Vláda souhlasila s převodem 7,9 mld. Kč od VZP menším pojišťovnám“ (16. prosince 2025)
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2761050 [3] ČT24 – „Vojtěch chystá přesun miliard z VZP. Má to zajistit stabilitu menších pojišťoven“ (6. prosince 2025)
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vojtech-chysta-presun-miliard-z-vzp-ma-to-zajistit-stabilitu-mensich-pojistoven-368004 [4] Novinky.cz – „Osm miliard korun od VZP mají dostat menší pojišťovny“ (15. prosince 2025)
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-osm-miliard-korun-od-vzp-maji-dostat-mensi-pojistovny-40553527 [5] VZP ČR – Výroční zpráva 2024 (PDF)
https://media.vzpstatic.cz/media/Default/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-2024.pdf media.vzpstatic.cz [6] e-Sbírka – Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
https://www.e-sbirka.cz/sb/1991/551 [7] e-Sbírka – Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (úprava přerozdělování a „zvláštního účtu“)
https://www.e-sbirka.cz/sb/1992/592/1993-01-01 [8] Novinky.cz – „Válek: Máme moc zdravotních pojišťoven. Pět by stačilo“ (7. února 2025)
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-valek-mame-moc-zdravotnich-pojistoven-pet-by-stacilo-4050791 [9] Zdravotnický deník – „Vojtěch mění správní radu VZP…“ (16. prosince 2025)
https://www.zdravotnickydenik.cz/2025/12/vojtech-meni-spravni-radu-vzp-vyhazuje-kalouska/