Devět jmen, devět osudů. Co o 21. srpnu v Liberci říkají prameny

V pátek 21. srpna se u liberecké radnice znovu sejdou lidé, aby si připomněli oběti sovětské okupace. Na průčelí radnice je připomíná bronzový památník ve tvaru článků tankového pásu. Devět jmen. Devět lidí, jejichž životy se protnuly s několika hodinami násilí v centru Liberce.

Vedle památníku je od roku 2011 také vysvětlující deska. Stručně říká, že při vstupu vojsk bylo zastřeleno devět občanů Liberecka a dalších 45 bylo střelbou zraněno.

Historické prameny za touto stručnou větou nechávají vystoupit devět různých lidských osudů. Každý z nich má svůj vlastní příběh.

Devět obětí, devět konkrétních osudů

Střelba sovětských vojáků v centru Liberce měla podle současné databáze obětí Ústavu pro studium totalitních režimů šest smrtelných následků. Střelná zranění utrpěli Jindřich Kuliš, Josef Fialka, Zdeněk Dragoun, Rudolf Starý, Eva Livečková a Stanislav Veselý.

Další dva lidé zemřeli v souvislosti s jinou dramatickou událostí. Sovětský tank číslo 314 vyjel z kolony a narazil do podloubí domů na náměstí. Padající zdivo zasáhlo několik lidí. Miroslav Čížek zemřel při převozu do nemocnice, Vincenc Březina následkům těžkého zranění podlehl 12. září.

Devátou obětí byl Bohumil Kobr, kterého smrtelně zranilo sovětské cisternové vozidlo.

Ne všichni tedy zemřeli stejným způsobem. A ne všichni zemřeli 21. srpna.

Všech devět spojuje sovětská okupace a události, které její příchod do Liberce vyvolal. Přesnější pohled na jednotlivé osudy tuto skutečnost nijak nezmenšuje. Připomíná ale, že číslo devět není jen historická bilance. Jsou za ním konkrétní lidé.

Vysvětlující deska přišla až po letech

Samotný památník vznikl po pádu komunistického režimu a byl odhalen 21. srpna 1990. Doplňující deska je mladší. Přibyla až v roce 2011, aby bylo návštěvníkům města srozumitelnější, co stylizovaný tankový pás na radnici připomíná.

Impulzem byl podle dobových informací také jeden z pamětníků a přeživších srpnových událostí Miroslav Bernard. Upozorňoval, že zejména zahraniční návštěvníci nemusejí významu památníku rozumět.

Smyslem nové desky tedy nebylo historii měnit, ale lépe ji vysvětlit. Právě do tohoto stručného vysvětlení se však dostala formulace o devíti zastřelených.

Na její nepřesnost krátce po instalaci upozornila v tehdejší mediální reakci historička Severočeského muzea Markéta Lhotová. Přesnější podle ní bylo uvést, že devět lidí zahynulo, nikoli že byli zastřeleni.

Rozdíl mezi oběma formulacemi je malý jen zdánlivě. Slovo „zahynulo“ dokáže zahrnout všech devět obětí a jejich rozdílné osudy, aniž by jakkoli oslabovalo souvislost jejich smrti se sovětskou okupací.

Text desky zůstal dodnes beze změny.

Co znamená číslo 45

Otázku otevírá také druhá část nápisu. Podle ní bylo dalších 45 lidí „střelbou zraněno“.

Číslo 45 má v historických pramenech oporu. Luboš Příhoda ve své rekonstrukci událostí uvádí podle tehdejšího ředitele liberecké nemocnice Libora Součka, že do nemocnice bylo přivezeno 45 zraněných: 12 velmi těžce, 15 těžce a 18 lehce.

To ale není automaticky totéž jako 45 lidí zraněných střelbou.

Chronologie ÚSTR uvádí při hlavní ranní střelbě šest smrtelně zasažených a dalších 24 zraněných. Samostatně zaznamenává další zraněné při nárazu tanku a zřícení podloubí.

Číslo 45 tedy lze doložit jako dobovou bilanci zraněných přivezených do nemocnice. Z dostupných podkladů se nám však nepodařilo zjistit, z jakého zdroje vycházel autor doplňující desky při formulaci, že všech 45 bylo zraněno střelbou.

Ani počet zraněných není v pozdějších zdrojích úplně jednotný. Některé novější prameny uvádějí celkem 48 zraněných. V dokumentech se nám nepodařilo spolehlivě zjistit, co přesně rozdíl tří lidí vysvětluje.

Klíčová čísla

9 obětí · 6 smrtelných následků střelby · 2 oběti zřícení podloubí · 1 oběť cisternového vozidla · 45 zraněných v dobové nemocniční bilanci · 48 zraněných v části novějších zdrojů · 1990 odhalení památníku · 2011 doplnění vysvětlující desky.

Odpor obyvatel nebyl vždy pasivní

Přesnost je důležitá také při popisu toho, co se před střelbou v centru města odehrávalo.

Lidé proti okupačním kolonám protestovali, pokřikovali na vojáky a po vojenské technice létaly drobné předměty. Dobový materiál československého ministerstva vnitra ale současně hovoří o neozbrojených občanech a zaznamenává, že vojáci proti jejich odporu použili ostrou střelbu.

Přesný popis proto nemusí odpor obyvatel líčit jako zcela pasivní. Dobové československé dokumenty jej však zároveň popisují jako neozbrojený.

Zpřesnění počtu zastřelených tedy nijak nemění podstatu události ani odpovědnost sovětských okupačních vojsk za násilí v Liberci.

Tank číslo 314

Jedním z nejznámějších obrazů libereckého srpna 1968 je tank číslo 314 u poškozeného podloubí.

ÚSTR uvádí, že kolem jedenácté hodiny tank náhle vybočil z řady a prorazil sloupy podloubí. Zřícené části domů zasáhly několik lidí. Miroslav Čížek zemřel ještě 21. srpna, Vincenc Březina později na následky těžkého zranění.

Dodnes ale není spolehlivě doloženo, proč tank z kolony vybočil.

V různých vyprávěních se objevovaly verze o úmyslném zastrašování davu, chybě řidiče či smyku. Pozdější normalizační výklady pracovaly také s tvrzením o vodě nalité na tank protestujícími.

Žádnou z těchto verzí nelze z veřejně dostupných podkladů bezpečně označit za prokázanou.

Po téměř šesti desetiletích tak známe číslo tanku lépe než důvod jeho pohybu.

Události se vyšetřovaly

Liberecké události nezůstaly po 21. srpnu pouze součástí statistiky mrtvých a zraněných.

Luboš Příhoda ve své rekonstrukci pracuje s osmistránkovou situační zprávou okresní prokuratury z 10. září 1968 nazvanou „Průběžná situační zpráva o stavu vyšetřování událostí v Liberci, ke kterým došlo dne 21. 8. 1968 v souvislosti s průjezdem cizích vojsk“.

Dochované obecnější dokumenty československé prokuratury zároveň potvrzují, že orgány měly trestné činy příslušníků cizích vojsk vyšetřovat a snažit se zjišťovat konkrétní pachatele.

Podle rekonstrukce Paměti národa bylo liberecké vyšetřování v lednu 1969 zastaveno kvůli nesoučinnosti sovětských orgánů a konkrétní pachatele se vypátrat nepodařilo.

Samotné rozhodnutí o zastavení řízení se nám ve veřejně dostupných digitálních pramenech nepodařilo dohledat. Tuto část příběhu proto nelze doložit se stejnou jistotou jako jména a osudy obětí.

Oběti mají jména. Individuální odpovědnost zůstala z velké části neobjasněná

O Zdeňku Dragounovi, Josefu Fialkovi, Jindřichu Kulišovi, Rudolfu Starém, Evě Livečkové, Stanislavu Veselém, Miroslavu Čížkovi, Vincenci Březinovi a Bohumilu Kobrovi dnes dokážeme zjistit poměrně mnoho.

Víme, kde a za jakých okolností byli zraněni. Víme, kdy zemřeli. Dochovaly se fotografie míst, svědectví i úřední záznamy.

Z veřejně dostupných podkladů ale nedokážeme se stejnou přesností pojmenovat vojáky, kteří v Liberci stříleli. Nevíme ani, kdo tank číslo 314 řídil a proč z kolony vybočil.

To je jedna z nejvýraznějších nerovnováh celého příběhu.

Oběti mají jména. Individuální odpovědnost zůstala z velké části neobjasněná.

Liberec přitom na své mrtvé nezapomněl. Tankový pás na radnici, jejich jména i každoroční připomínka jsou toho důkazem.

Pietní místo není historická monografie. Několik slov, která vysvětlují, koho a co připomíná, ale nese zvláštní váhu.

Jestliže dnes historické prameny dovolují některé okolnosti popsat přesněji, neznamená to měnit význam památníku.

Když dnes dokážeme příběh jednotlivých lidí popsat přesněji, není to přepisování minulosti. Je to naopak snaha minulost nepřepisovat.

Jména na památníku se nemění. Přesněji ale můžeme vyprávět, co se jejich nositelům 21. srpna 1968 a v následujících dnech stalo.

 

Zdroje a kontext

[1] Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Pamětní místa na komunistický režim: Liberec, pamětní deska obětem sovětské invaze
https://www.pametnimista.usd.cas.cz/liberec-pametni-deska-obetem-sovetske-invaze/

[2] Ústav pro studium totalitních režimů – Oběti okupace v severních Čechách; chronologie srpna 1968
https://www.ustrcr.cz/uvod/rok-1968-na-webu-ustr/srpen-1968/obeti-okupace/obeti-okupace-severni-cechy/
https://www.ustrcr.cz/uvod/rok-1968-na-webu-ustr/srpen-1968/srpen-1968-chronologie/

[3] Spolek pro vojenská pietní místa – dokumentace památníku obětem intervence v Liberci a dobové informace k doplňující desce
https://www.vets.cz/vpm/11397-pametni-deska-obetem-intervence/

[4] Kruh autorů Liberecka – Luboš Příhoda, rekonstrukce událostí srpna 1968 v Liberci
https://www.kruhautoruliberecka.cz/wp-content/uploads/2010/02/Kalmanach2008-2009.pdf

[5] Ústav pro studium totalitních režimů – dobový materiál ministerstva vnitra k nejzávažnějším případům po vstupu okupačních vojsk
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/srpen1968/srpen-zpravy-022.pdf

[6] Paměť národa – Václav Toužimský: Krvavý srpen 1968 v Liberci
https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/krvavy-srpen-1968-vaclav-touzimsky-fotil-vliberci-invazi-spratelenych-armad

[7] Archiv bezpečnostních složek – dokumenty k vyšetřování trestných činů okupačních vojsk v roce 1968
https://www.abscr.cz/wp-content/uploads/2022/04/12_zacek_18.pdf