Zdravotnictví v Libereckém kraji: supernemocnice versus realita praktických lékařů

Krajská nemocnice Liberec staví centrum urgentní medicíny za více než 3,1 miliardy korun, termín dokončení se posunul až na rok 2028 a k tomu probíhá fúze s nemocnicí v České Lípě a příprava krajského zdravotnického holdingu. Současně ale v Libereckém kraji nemá praktického lékaře přes 24 600 dospělých a 4 850 dětí – a lékařské organizace mluví o „časované bombě“ v primární péči, kterou se snaží řešit kampaní „11 milionů důvodů“. Na pozadí toho všeho se za 155–166 milionů otevřela nová náplavka u krajského úřadu, jejíž zdražení oproti původním plánům kritici používají jako symbol sporů o priority.

Na první pohled to vypadá skvěle: budeme mít špičkovou nemocnici, moderní urgent, krásnou náplavku u řeky. Hezké fotky, slavnostní otevření, velká čísla v miliardách. Jenže když pak večer sedíte s nemocným dítětem na klíně a zjišťujete, že vás žádný pediatr nevezme, ty samé miliardy najednou působí hodně abstraktně. Stejně tak když vám praktický lékař odejde do důchodu a pojišťovna vám pošle seznam ordinací, kde „bohužel neberou nové pacienty“. V tu chvíli je úplně jedno, jak velký má urgentní příjem výtah či CT – potřebujete někoho, kdo vás zná, zvedne telefon a řekne: „Přijďte, podíváme se na to.“

Právě tohle napětí chceme v tomhle textu pojmenovat nahlas. Nejde o jednoduchý hejt ve stylu „všechno je špatně“ – bez investic do nemocnic bychom za pár let byli v problému úplně stejně. Otázka ale zní: dokážeme jako kraj a města myslet zároveň na „velké betony“ i na obyčejnou ordinaci v pohraničním městě? A víme vůbec, koho dnes nejvíc ohrožuje nedostatek praktiků a pediatrů – a co to udělá s regionem za pět, deset let? Pokud nám připadá normální, že děti a senioři v jednom z nejbohatších krajů Česka nemají svého lékaře, tak možná nejsou problémem jen peníze, ale i to, na co se díváme a co raději nevidíme.

Co se právě děje s KNL: fúze, holding, změna stanov

Liberecký kraj dlouhodobě prosazuje propojení Krajské nemocnice Liberec (KNL) a českolipské nemocnice do jedné společnosti KNL+, s cílem vytvořit „páteřní“ krajskou nemocnici se satelity v Turnově a Frýdlantu. Podle oficiálních materiálů kraje je cílem lépe koordinovat péči v celém regionu a sladit řízení nemocnic, v nichž má kraj majetkovou účast.

Současně vzniká společnost Nemocnice LK s.r.o., která má fungovat jako nástroj pro budoucí řízení krajských zdravotnických zařízení v jednom holdingu – jde o strategii, kterou kraj deklaruje i ve svých tiskových zprávách jako „posilování zdravotnické politiky napříč regionem“.

Klíčovým krokem bylo přehlasování změny stanov Krajské nemocnice Liberec:

• Zastupitelstvo Liberce 25. 9. 2025 těsně – přesně potřebnými 20 hlasy – podpořilo návrh změny stanov, jak jej prosazoval kraj.
• Praktickým dopadem je, že členy představenstva už nebude volit dozorčí rada, ale valná hromada, tedy akcionáři (kraj a tři města). Současně se ruší dosavadní požadavek jednomyslné shody u některých klíčových rozhodnutí.
• Liberecký kraj má v KNL aktuálně zhruba 72 % akcií, Liberec 15 %, Turnov 9 % a Frýdlant 4 %. V souvislosti s vkladem 1,68 mld. Kč na projekt urgentního centra kraj deklaruje, že jeho podíl stoupne zhruba na 90 %.

Oficiální argument kraje a vedení nemocnice: systém, který vyžaduje stoprocentní shodu všech akcionářů, je podle nich nepraktický a může blokovat strategická rozhodnutí; přesun pravomoci na valnou hromadu označují za standardní model řízení akciové společnosti a cestu k „funkčnímu řízení společnosti“.

Jádrem sporu je centralizace moci a ztráta vlivu měst a zaměstnanců

Kraj a vedení nemocnice říkají v podstatě toto: když musí se vším souhlasit všichni akcionáři, stačí jeden nespokojený a celé rozhodnutí spadne ze stolu. U firmy velikosti KNL, která řeší miliardové investice, fúze a smlouvy na roky dopředu, to podle nich znamená zbytečné blokace a zdržení. Proto chtějí, aby se o klíčových věcech rozhodovalo podobně jako v běžné akciovce – na valné hromadě, kde má každý akcionář hlas podle svého podílu. Z jejich pohledu je to logické: kdo nese největší finanční riziko (kraj), má mít také největší odpovědnost a možnost rozhodovat.

Zároveň tím kraj a vedení nemocnice říkají, že nemocnice má fungovat jako „normální firma“. V takovém modelu nevolí představenstvo dozorčí rada, ve které sedí i zástupci zaměstnanců, ale přímo akcionáři. To má podle oficiálního výkladu přinést „funkční řízení“ – jasnější kompetence, rychlejší rozhodování, méně zákulisního přetahování mezi městy. Na papíře to opravdu vypadá jednoduše: kraj dá do nemocnice miliardy, posílí svůj podíl až k 90 % a nebude muset každé větší rozhodnutí složitě vyjednávat s menšinovými partnery.

Na druhou stranu je férové dodat, co v tomhle oficiálním argumentu zaznívá jen mezi řádky: tím, že se rozhodování stáhne na valnou hromadu, ztrácejí přímý vliv jak menší akcionáři (města), tak zaměstnanci. Vše se více soustředí do rukou kraje a jeho aktuální politické reprezentace. Model „jedna silná ruka“ může být opravdu efektivnější, pokud je vedení kompetentní a transparentní. Zároveň ale vyžaduje mnohem větší důvěru, protože klasické pojistky – širší dozorčí rada, hlas zaměstnanců, požadavek širší shody – se oslabují. A o tuhle rovnováhu mezi rychlostí a kontrolou se v KNL dnes vede hlavní spor.

Kritika: zaměstnanci a menší akcionáři ztrácejí vliv

Plánovaná změna stanov vyvolala silnou reakci části zaměstnanců i části politické reprezentace:

• Kolegia primářů a vrchních sester, stejně jako odborové organizace KNL, poslaly otevřený dopis kraji i městu Liberci. Obávají se, že zaměstnanci po změně stanov „nebudou mít žádnou možnost cokoli v nemocnici ovlivnit“, a ptají se, kdo reálně získá kontrolu nad nemocnicí a zda bude dostatečně kompetentní.
• Kritici – včetně opozičních zastupitelů – upozorňují, že se ruší model, v němž měli své zástupce v dozorčí radě všichni akcionáři i zaměstnanci a kde dozorčí rada volila představenstvo dvoutřetinovou většinou. Podle nich tak mizí pojistky proti čistě politickému obsazování vedení.
• V komentářích (např. Náš Liberec) se objevuje teze, že Liberec si ponechává závazky, ale reálný vliv na strategické směřování zdravotnictví v kraji se koncentruje u kraje a jeho vedení; kritici navrhují i úplně jiný model – transformaci KNL na státní příspěvkovou organizaci s vazbou na lékařskou fakultu

Ředitel KNL Richard Lukáš v médiích opakovaně říká, že obavy zaměstnanců chápe, ale zároveň zdůrazňuje, že cílem je „upgrade“ stanov po fúzi tak, aby byly pro zaměstnance srozumitelnější a bezpečnější, a že akcionáři deklarují zájem udržet ve vedení odborníky

Z právního pohledu nejde o nic „nelegálního“ – je to politické rozhodnutí v rámci mantinelů obchodního práva. Silná je ale symbolika: formální hlas zaměstnanců a část „hlasů zdola“ mizí z konstrukce řízení největší krajské nemocnice.

Supernemocnice: centrum urgentní medicíny za 3+ miliardy a zpoždění do roku 2028

Centrum urgentní medicíny (CUM) v areálu KNL je největší zdravotnickou investicí v historii kraje:

• Vítězná nabídka konsorcia Syner – Metrostav DIZ – Geosan Group byla v roce 2023 3,146 miliardy Kč bez DPH, s limitní cenou soutěže 3,2 mld. Kč.
• Původně se počítalo s dokončením v první polovině roku 2026; nejnovější informace z podzimu 2025 mluví o zpoždění o 12–14 měsíců a dokončení v 1. čtvrtletí 2028, uvedení do plného provozu pak nejpozději v létě 2028.
• Prodloužení a přeprojektování (mimo jiné kvůli novým medicínským požadavkům a změně topného média v Liberci) navýší rozpočet o 2–3 %, tedy o 60–70 milionů Kč.

Financování:

• Největší část nese Liberecký kraj (zhruba 2,1 mld. Kč), další prostředky dávají města (souhrnně asi 180 mil. Kč) a zbytek, včetně vybavení, platí sama nemocnice. Stát se na projektu finančně nepodílí, což vedení KNL kritizuje jako projev „dvourychlostního zdravotnictví“ – regiony bez fakultních nemocnic musí investovat z vlastních zdrojů, aby se vyrovnaly univerzitním městům.

Z medicínského hlediska jde o krok, na kterém se shoduje většina aktérů: nemocnice potřebuje jednotný urgentní příjem, moderní sály, laboratoře a parkovací kapacity; současné budovy jsou v průměru sto let staré.

Z hlediska veřejné debaty je ale klíčové něco jiného: řádově miliardová investice v centru města v situaci, kdy část obyvatel kraje nemá ani praktického lékaře v dojezdové vzdálenosti.

Realita primární péče: 24 600 dospělých a 4 850 dětí bez praktika nebo pediatra

Podle dat prezentovaných na krajské diskusi v červnu 2025 platí v Libereckém kraji:

• Bez praktického lékaře je přes 24 600 dospělých a 4 850 dětí, tedy asi 6,6 % z 448 000 obyvatel kraje.
• Polovina praktických lékařů je starší 60 let, výjimkou nejsou lékaři nad 75 let. To znamená, že v horizontu pár let hrozí výrazná vlna odchodů do důchodu.
• Největší problémy jsou na Frýdlantsku a Českolipsku; obce a města tam už roky investují do ordinací a snaží se lékaře lákat na zvýhodněné podmínky.

Národní data z kampaně „11 milionů důvodů“ (Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a Společnost všeobecného lékařství):

• V celé ČR nemá praktického lékaře pro děti, dorost nebo dospělé více než milion lidí.
• Funguje cca 2 000 ordinací PLDD a asi 5 000 ordinací všeobecných praktiků – to je podle odborných společností nedostatečné pro 11 milionů obyvatel.
• Jako klíčové řešení se prosazují týmové praxe (více lékařů a sester na jednom pracovišti) a navýšení rezidenčních míst, aby do primární péče přišli absolventi medicíny.

Liberecký kraj na problém reaguje:

• Zavedl dotační program na podporu obnovy zaniklých ordinací praktických lékařů, pediatrů a zubařů, převzetí stávajících praxí nebo vznik nových v ohrožených regionech; kraj deklaruje připravenost program dál rozšiřovat.
• Na jednáních s praktiky zaznívá možnost podpořit rekvalifikace lékařů z jiných oborů (internisté apod.), což ale naráží na finanční limity, protože i zkušení lékaři musí projít kompletní specializační přípravou a dočasně si snížit úvazek i výdělek.

Jinými slovy: četné regiony kraje dnes řeší, jak udržet vůbec nějakou základní dostupnost péče – a to ve chvíli, kdy kraj a jeho nemocnice otevírají projekty v řádu miliard korun.

Kampaň „11 milionů důvodů“

Kampaň „11 milionů důvodů“ spustili praktičtí lékaři na jaře 2025, oficiálně 28. března na tiskové konferenci v Praze a při 19. kongresu primární péče. Stojí za ní Sdružení praktických lékařů (SPL) a Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD), odborně se k ní hlásí i Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP. Název není náhoda – 11 milionů je zhruba počet obyvatel Česka a lékaři tím říkají: každý člověk v zemi je „důvod“, proč tu kampaň děláme. Chtějí upozornit na to, že přibližně milion lidí v ČR vůbec nemá praktického lékaře, ordinací je málo, jsou přetížené a lékaři stárnou.

Od startu kampaně praktici objíždějí jednotlivé kraje, představují data a sedají si ke stolu s hejtmany a zdravotními pojišťovnami. V Karlovarském, Královéhradeckém nebo dalších krajích už proběhly regionální akce, kde lékaři na konkrétních číslech ukazují, kolik lidí a dětí je bez praktika či pediatra a co to znamená pro čekací doby i přetížení pohotovostí. Kampaň má ale být víc než jen varování – přináší i návrhy řešení: podporu tzv. týmových praxí (více lékařů a sester na jednom místě), výrazné navýšení rezidenčních míst pro mladé doktory a větší zapojení státu i krajů do financování jejich vzdělávání. Cílem je, aby do roku 2035 primární péče nestála na jednom přestárlém doktorovi v každé obci, ale na stabilní síti týmů, které zvládnou prevenci, běžné nemoci i dlouhodobě nemocné pacienty.

„Miliardy na supernemocnici a náplavku, ale pediatra pro dítě neseženete?“ – fakta za emotivní větou

Emotivní teze, která se v debatě objevuje i na sociálních sítích, stojí na dvou velkých viditelných investicích:

a) Supernemocnice v centru Liberce

• CUM + parkovací dům: 3,146 mld. Kč bez DPH, s očekávaným navýšením 60–70 mil. Kč kvůli komplikacím a změnám projektu.

b) Náplavka u krajského úřadu

• Náplavka u KÚ a okolní úpravy vyšly podle oficiálních informací kraje a médií na skoro 155 milionů Kč, přičemž doplňující informace z veřejnoprávních médií a iRozhlasu uvádějí, že náklady se včetně dodatečných prací a uměleckých děl pohybují až kolem 166 milionů Kč.
• Původní záměry města a studie re:architekti v letech 2019–2020 počítaly s částkami okolo 40–62 milionů Kč; kritici (např. Náš Liberec) tak mluví o více než stomilionovém nárůstu oproti původní představě.
• Kraj argumentuje tím, že náplavka otevírá městu řeku, přináší protipovodňová a urbanistická zlepšení a je zčásti financována z evropské dotace (cca 43 milionů Kč).

Tyto dvě stavby jsou extrémně viditelné – v centru Liberce, s velkou mediální pozorností, slavnostními otevřeními, kulturním programem a silnou vizuální stopou.

Naprostá většina kroků v primární péči je naopak „neviditelná“:

• dotační programy pro ordinace,
• rezidenční místa,
• rekvalifikace,
• jednání o úhradách s pojišťovnami,
• nábor absolventů.

Z hlediska faktů tedy platí:

• Ano, kraj a města investují miliardy do modernizace akutní nemocniční péče a desítky až stovky milionů do veřejného prostoru.
• Zároveň je v kraji prokazatelně několik desítek tisíc obyvatel bez vlastního praktika či pediatra a odborná komunita varuje před hrozící krizí primární péče.

To, zda jde o „špatné priority“, je hodnotový soud – ale samotná data, která tato emotivní věta spojuje, jsou ověřitelná.

Může fúze a holding pomoci dostupnosti praktických lékařů?

Oficiální linie Libereckého kraje zní:

• sjednotit řízení krajských nemocnic v jednom holdingu,
• lépe koordinovat péči napříč regionem,
• využít silnou nemocnici v Liberci pro stabilizaci menších zařízení.

Z hlediska primární péče je ale situace složitější:

1. Praktičtí lékaři a pediatři nejsou organizačně pod nemocnicemi, ale jsou to samostatné soukromé subjekty v systému úhrad zdravotního pojištění. Fúze KNL a českolipské nemocnice jim přímo nezajistí náhradu při odchodu do důchodu
2. Holding může nepřímo pomoci v regionech, pokud:
   • nemocnice systematicky nabízejí kombinované úvazky (část v nemocnici, část v ordinaci),
   • dokážou vytvořit síť týmových praxí v návaznosti na nemocniční odborníky,
   • kraj využije svou vyjednávací sílu k podpoře rezidenčních míst a rekvalifikací.
3. Potenciálním rizikem je naopak přílišná koncentrace pozornosti na „velké stavby“ a korporátní struktury, při které se relativně malé, ale strategické kroky v primární péči mohou ztrácet v rozpočtovém šumu.

Jinými slovy: fúze a holding samy o sobě nedostatek praktiků nevyřeší. Mohou být součástí širší strategie, pokud se vedle nich systematicky investuje do primární péče – finančně, personálně i organizačně.

Co z toho plyne pro běžného člověka v Liberci a Jablonci?

Pro pacienta

• V horizontu několika let bude v Liberci stát jedno z nejmodernějších urgentních center v zemi – pro akutní a specializovanou péči je to dobrá zpráva.
• Pokud ale člověk nemá vlastního praktika nebo pediatra, zůstává i po dokončení CUM ve stejné situaci jako dnes – v lepším případě bude „přilepený“ k přehlcené ordinaci, v horším skončí s běžnými problémy na pohotovosti.

Pro obce a města

• Městům v kraji už dnes nezbývá než motivovat lékaře vlastními investicemi (ordinace „na klíč“, byty, pobídky). To se pravděpodobně nezmění ani po fúzi nemocnic.
• Důležitým partnerem je kraj – právě on může cíleně podpořit problémové regiony (Frýdlantsko, Českolipsko) a „svázat“ rezidenty podmínkou, že po atestaci v kraji zůstanou.

Pro veřejnou debatu

• Statutární města a kraj by měli transparentně vysvětlovat, jak velké investice do nemocniční špičky vyvažují konkrétními kroky v primární péči – jinak se emotivní teze o „supernemocnici a náplavce bez pediatra“ budou dál šířit bez kontextu.
• Prostor pro kontrolu a diskusi se zčásti přesouvá z dozorčích rad dovnitř akcionářské struktury – o to důležitější je tlak veřejnosti, médií a profesních organizací na otevřenost a srozumitelnou komunikaci změn ve stanovách a v řízení KNL+.

Závěr: dvě reality jednoho systému

Liberecký kraj dnes stojí na dvou nohách, které nejsou nutně v rozporu, ale jejich rovnováha není samozřejmá:

• Na jedné straně supernemocnice v centru Liberce – potřebná, ale drahá a opožděná, s komplikovanou fúzí a změnou stanov v pozadí.
• Na druhé straně primární péče, která se hroutí tiše, v malých ordinacích od Frýdlantska po Českolipsko, kde bez praktika žijí desetitisíce lidí a polovina lékařů má po šedesátce.

Kampaň „11 milionů důvodů“ trefně připomíná, že kvalitní zdravotnictví nezačíná na urgentu, ale u dveří ordinace praktického lékaře, který pacienta zná jménem, rodinou i historií nemocí. Pokud se v příštích letech nepodaří vedle velkých staveb skutečně posílit i tuto „první linii“, hrozí, že se liberecká supernemocnice stane špičkovým, ale přetíženým hradem uprostřed regionu, kde obyvatelé už tolik let marně hledají „obyčejného“ doktora.

Na konci dne nejde o to, jestli jste „pro kraj“ nebo „pro doktory“. Jde o to, jestli za pár let budete mít komu zavolat, když vás začne bolet na hrudi, dítěti vyskočí horečka nebo se starým rodičem něco stane v neděli večer. Supernemocnice v Liberci může být skvělá věc – ale jen pokud na ni navazuje normální, dostupná každodenní péče. Pokud vedle lesklého urgentu neudržíme obyčejné ordinace praktiků a pediatrů v regionech, postavili jsme drahý hrad, ke kterému mnoho lidí nedojde, nebo dojde pozdě. To není abstraktní politika, to je velmi konkrétní otázka: bude se o vás mít kdo postarat?

A tady už nejde jen o hejtmana, ředitele nemocnice nebo pár zastupitelů. Záleží i na tom, jestli se na to ptáme, jestli se ozveme svému starostovi, jestli budeme chtít po kraji jasný plán nejen na miliardové stavby, ale i na praktiky a pediatry. Každý email zastupiteli, každý článek, každá otevřená otázka na veřejném fóru posouvá hranici toho, co si politik může dovolit přehlížet. Liberecký kraj má šanci mít špičkovou nemocnici a zároveň slušnou síť praktických lékařů. Ale samo se to nestane. Buď si o to řekneme teď, nebo jednou budeme stát v řadě na urgentu a říkat si, že jsme měli křičet dřív.