Proč se v Semilech máčí porota v Jizeře? Paroháč otevírá 28. ročník

Ve čtvrtek 15. října začíná v Semilech 28. ročník Semilského paroháče. Přehlídka je nesoutěžní, přesto má jednu porotu – symbolickou, určenou k tradičnímu sobotnímu „máčení“ v Jizeře. Právě tento žert vystihuje, proč se z původně komorního setkání stal jeden z nejvýraznějších místních kulturních rituálů.

• Paroháč je nesoutěžní, symbolické máčení poroty je nadsázkou vůči soutěžnímu hodnocení.
• Letošní 28. ročník proběhne od 15. do 17. října a zapojí domácí Podio, profesionální i amatérské soubory a děti ze ZUŠ.
• Dobrovolné vstupné neznamená bezplatnou akci – příspěvky návštěvníků pomáhají festival udržet.

V sobotu v deset dopoledne se část Semil přesune k mostu přes Jizeru. Oficiální program tam slibuje průvod a „máčení poroty“. Kdo Paroháč nezná, může čekat skupinu divadelních kritiků smířených s říjnovou koupelí. Jenže pointa je přesně opačná: Semilský paroháč je od počátku nesoutěžní a skutečnou porotu vůbec nepotřebuje.

Právě v tom je klíč k tradici, která letos vstupuje do 28. ročníku. Máčení vzniklo jako nadsázka namířená proti stresu ze soutěžních přehlídek a jejich verdiktů. V Jizeře nekončí odborná komise, ale symbolická „porota“. Festival tím každý rok připomíná, že jeho smyslem není rozdat ceny, ale zahrát si, potkat se a nechat rozhodnout publikum prostě tím, zda přijde a zůstane.

Porota, která vlastně neexistuje

Archivní prameny spojují vznik Paroháče s divadelníky, kteří měli zkušenost s tvrdým hodnocením na soutěžních přehlídkách a zatoužili po setkání bez bodování a rozborů. Z této recese vyrostl i motiv symbolického máčení porotců. Specializovaný divadelní archiv uvádí, že na podzim 1999 dostala nová přehlídka jméno Semilský paroháč.

Název nebyl vybrán náhodou. Odkazuje na jelena ve znaku Semil. Z jednorázového vtipu se postupně stal poznávací znak festivalu: porota se sice „trestá“, ale přehlídka žádnou soutěžní porotu nemá. Už dobový popis sedmého ročníku v roce 2005 zdůrazňoval, že jde o nesoutěžní festival.

Letošní rituál je naplánován na sobotu 17. října v 10:00 na mostě přes Jizeru. Hned poté se program vrací do Kulturního centra Semily.

Proč Paroháč přežil skoro tři desetiletí

Začátky byly podle archivních Semilských novin mnohem komornější. Na první setkání chodilo méně diváků, soubory často neměly velké nároky na honorář a důležitější než reprezentativní festivalová značka bylo samotné setkání lidí kolem divadla.

Postupně přibývalo publikum i kvalitnější hosté. Paroháč ale neztratil původní princip: vedle profesionálů dostávají prostor amatéři, loutkáři, hudebníci, místní soubory a mladí divadelníci. Není to program poskládaný jen z dovezených představení. Festival začíná ve čtvrtek premiérou domácího souboru Podio Semily – letos komedií A je to v pytli.

V pátek dorazí mimo jiné Studio PalmOFF Divadla pod Palmovkou, ale ještě před večerním profesionálním programem se malé sály a chodby zaplní dětskými a studentskými soubory. Právě tato směs vysvětluje, proč se Paroháč drží: není pouze přehlídkou hotových inscenací, ale místem, kde se potkává několik generací lidí, kteří divadlo hrají i sledují.

Kdo festival vlastně vytváří

Oficiální program pro rok 2026 uvádí jako pořadatele divadelní spolek Podio a Klub přátel divadla, z. s., ve spolupráci s KC Golf Semily. To je pro charakter akce podstatné: Paroháč není hotový festival dovezený do města externí agenturou. Domácí Podio je zároveň součástí programu a letošní ročník přímo otevírá vlastní premiérou.

Kulturní centrum poskytuje festivalu profesionální zázemí, ale komunitní vrstva zůstává viditelná v programu i doprovodných aktivitách. Vedle hostujících scén se zapojují místní a regionální spolky, ZUŠ a dobrovolní pomocníci. Právě tato kombinace profesionálního zázemí a ochotnické energie je jedním z důvodů, proč přehlídka nepůsobí jako anonymní kulturní produkt.

Děti tu nejsou jen publikum

Páteční odpoledne je dobrým příkladem. Kukuřičky ZUŠ Semily uvedou pohádku Pan Kdybych hledá kamaráda. Dětské studio ZUŠ Semily z pobočky ve Vysokém nad Jizerou přiveze Zeleninové divadlo a Přespávačku, která vznikla částečně z nápadů samotných žákyň. V programu je také Tuto Bazo ZUŠ Turnov a výtvarné „Parohaté kutění“ spolku Semínko země.

Mnohá představení jsou určena dětem už od tří nebo čtyř let. To není jen servis rodičům. Dlouhodobá podpora mladého publika patří ke smyslu přehlídky a v minulosti ji jako jeden z cílů uváděly i dotační podklady.

Festival tak nepracuje s dětmi pouze jako s budoucími kupci vstupenek. Některé už stojí na jevišti. Pro město velikosti Semil je právě tohle důležitější než počet velkých jmen na plakátu: kulturní tradice se udrží jen tehdy, když do ní průběžně vstupují noví lidé.

Dobrovolné vstupné neznamená „zadarmo“

Paroháč i letos zachovává dobrovolné vstupné. Pořadatelé jeho význam formulují poměrně jasně: návštěvník má možnost přispět podle svých možností a podle toho, jak akci hodnotí. Neznamená to ale, že festival peníze nepotřebuje.

To potvrzuje i letošní financování. Liberecký kraj schválil Klubu přátel divadla Semily na Paroháč dotaci 45 000 Kč, která podle dotačních podkladů představuje 30 % způsobilých výdajů projektu. Ve stejném dokumentu je jako parametr projektu uvedeno 14 divadelních souborů a jeden hudební soubor.

Dobrovolné vstupné je tedy spíš součástí filozofie festivalu než synonymem bezplatné kultury. Umožňuje přijít i lidem, pro které by pevná cena byla překážkou, současně ale staví část odpovědnosti za pokračování akce na samotné návštěvníky.

Tři dny od domácí premiéry k Maryše

Paroháč začne ve čtvrtek 15. října v 19:00 premiérou Podia Semily. Pátek patří od odpoledne dětským a mladým souborům, večer profesionálnímu hostu z Divadla pod Palmovkou a pozdějšímu loutkovému programu.

Sobota začne v 10:00 průvodem a máčením poroty. Následují pohádky, loutkové divadlo, krkonošské poudačky a hudba. Večer nabídne neobvyklou dvojici: klasickou Maryšu v podání D25 Divadla Jiřetín pod Bukovou a později loutkovou Maryšu Vávrovou Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé.

Právě tím letošní program dobře vystihuje podstatu Paroháče. Vedle sebe stojí profesionální scéna, ochotníci, děti ze ZUŠ, loutkáři i domácí soubor. A mezi tím vším lidé vyjdou z divadla ven k řece, aby provedli rituál, kterému návštěvník z jiného města možná vůbec nerozumí.

Máčení poroty je vlastně návod, jak Paroháč číst

Kdo chce Paroháč pochopit, nemusí studovat všech 28 ročníků. Stačí sobotní ráno u Jizery. Tradice, která začala jako žert na účet příliš vážně míněných verdiktů, přežila proto, že přesně vystihuje charakter celé přehlídky: divadlo se tu bere vážně, ale samo sebe nebere smrtelně vážně.

Pro Semily je to víc než třídenní kulturní program. Festival spojuje místní ochotníky, kulturní centrum, školy, spolky, hostující soubory a diváky a na chvíli vytahuje divadlo ze sálu přímo do města.

A pokud se letos půjdete v sobotu v deset podívat k Jizeře, jedna věc už vás nepřekvapí: žádní skuteční porotci nemusejí mít připravený ručník. Smyslem celé tradice je právě to, že Paroháč žádnou porotu, která by určovala vítěze a poražené, nepotřebuje.

 

Obrázek v úvodu článku je pouze ilustrační.

 

Zdroje a kontext

1. Kulturní centrum Semily – oficiální program Semilského paroháče 2026, termíny, pořadatelé, dobrovolné vstupné a jednotlivá představení.
Kulturní centrum Semily – Semilský paroháč 2026

2. Semilské noviny, září 2015 – historie přehlídky, původ máčení poroty a vývoj dobrovolného vstupného.
Semilské noviny – Jak šel čas s Paroháčem

3. Databáze českého amatérského divadla – archivní podklady k počátkům Paroháče, nesoutěžnímu charakteru a symbolickému máčení poroty.
Databáze českého amatérského divadla – archiv Semilského paroháče

4. Liberecký kraj – dotační program Kulturní aktivity 2026, podpora Semilského paroháče částkou 45 000 Kč a parametry projektu.
Liberecký kraj – podpořené kulturní projekty 2026

5. Databáze českého amatérského divadla – 28. ročník Semilského paroháče a přehled účastníků roku 2026.
Databáze českého amatérského divadla – Semilský paroháč 2026