Půta už není stíhaný za neoznámení úplatku. Nevinen, nebo jen další právní otočka do sbírky?
Státní zástupkyně zrušila usnesení, kterým policie stíhala hejtmana Martina Půtu za údajné neoznámení nabídky úplatku. To je pro Půtu silný právní bod. Jenže nejde o definitivní razítko neviny v celé jeho dlouhé kauze. Pro Liberecký kraj zůstává podstatná otázka: kde končí trestní odpovědnost a kde začíná politická kultura?
- Usnesení o zahájení stíhání za neoznámení údajné nabídky úplatku bylo zrušeno a věc se vrací k prověřování.
- Starší nepravomocný rozsudek v kauze GEPO/Metrostav stále platí jako otevřená právní a politická zátěž.
- Největším problémem pro kraj není jen výsledek soudu, ale dlouhodobá eroze důvěry ve veřejné instituce.
Půta už není stíhaný. Jenže to není totéž jako čistý stůl
V liberecké politice se znovu hraje známé představení. Na jevišti stojí hejtman Martin Půta, kolem něj právníci, policie, státní zástupci, soudy, staré odposlechy, nová obvinění, staré rozsudky a veřejnost, která už po letech sotva ví, která větev kauzy patří ke kostelu, která k solární elektrárně, která k DIAMU a která jen ke slovu „úplatek“.
Teď přišla zpráva, která je pro Půtu bezpochyby dobrá: státní zástupkyně zrušila usnesení o zahájení trestního stíhání za neoznámení trestného činu. Policie ho vinila z toho, že měl údajně odmítnout nabídku úplatku, ale neoznámit ji. Podle aktuálních informací se věc vrací policii k dalšímu prověřování a čtyři dosud stíhané osoby v této větvi nyní stíhány nejsou.
To je první důležitá věta: Půta v této větvi aktuálně není stíhaný.
A hned druhá, stejně důležitá: neznamená to, že celá Půtova kauza zmizela, že starší nepravomocný rozsudek neexistuje nebo že veřejnost nemá právo ptát se dál.
Co se přesně stalo teď
Podle Libereckého deníku, ČTK, iROZHLASu a Novinek státní zástupkyně Martina Dědková zrušila usnesení o zahájení trestního stíhání v případu, který se týkal údajného neoznámení nabídky úplatku. Novinky k tomu výslovně uvádějí, že nejde o „zastavení stíhání“ ve smyslu definitivního vyřízení celé věci, ale o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a vrácení věci k dalšímu prověřování.
Tohle není slovíčkaření. V trestním řízení má rozdíl mezi „zrušením usnesení“, „vrácením k prověřování“, „zastavením stíhání“, „zproštěním obžaloby“ a „pravomocným rozsudkem“ zásadní význam. Pro běžného čtenáře je ale výsledek zatím jednoduchý: policie v této fázi neudržela obvinění tak, aby obstálo před státní zástupkyní.
Půta to vyložil jako zadostiučinění. Tvrdí, že státní zástupkyně mu dala za pravdu v tom, že se na něj po odmítnutí údajného úplatku oznamovací povinnost nevztahovala, a že policie nepředložila důkazy, na nichž by obvinění stálo.
Z pohledu právního státu je dobře, že taková kontrola existuje. Policie nemá být nedotknutelná. Státní zástupce nemá být razítkovač. Pokud je usnesení o zahájení stíhání právně nebo důkazně slabé, má spadnout. A jestli v takto citlivé věci opravdu chyběly důkazy, není to detail, ale vážný problém.
O jakou větev šlo: Hradčany, DIAMO, Jadrný a údajná nabídka
Nová větev nesouvisela přímo s původním příběhem rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény. Podle Novinek navazovala na události z dubna 2024, kdy detektivové NCOZ Půtovi zabavili počítač a telefon. Šlo o takzvanou třetí větev liberecké kauzy, která se měla týkat mimo jiné přípravy obří solární elektrárny na letišti v Hradčanech na Českolipsku a údajné pomoci skupině lidí usilujících o výměnu ředitele státního podniku DIAMO.
Podle Půtovy veřejné obhajoby měla být konstrukce policie chybná hned v několika bodech. Půta tvrdil, že z odposlechů nevyplývá, že nabídka úplatku vůbec padla. A i kdyby padla, mělo podle něj jít o jiný typ jednání, na který se oznamovací povinnost nevztahuje. Zároveň uváděl, že ve spise nejsou důkazy, že by pro Josefa Jadrného domlouval schůzku s tehdejším či budoucím ministrem průmyslu Jozefem Sikelou, že by taková schůzka proběhla, nebo že by v daném čase vůbec dávalo smysl spojovat věc právě se Sikelou.
Tady je třeba být přesný: Půtova obhajoba není sama o sobě rozsudek. Je to jeho verze. Ale aktuální zásah státní zástupkyně ukazuje, že policejní konstrukce v této fázi narazila. Pokud se případ vrací policii k prověřování, znamená to, že buď budou muset kriminalisté doplnit důkazy a právní konstrukci, nebo věc odložit. Veřejnost by neměla dělat ani jedno: ani Půtu předčasně odsoudit, ani mu předčasně vystavit morální certifikát.
Starší kauza kostela: tady Půtův problém nezmizel
Hlavní stín nad Půtou ale pořád souvisí se starší korupční kauzou kolem společnosti GEPO, Metrostavu, rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény v Liberci a dotačních projektů z let 2012 až 2014. Ta se táhne přes deset let a skončila zatím nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Liberci z 5. února 2025.
Podle obžaloby měl úplatek pro Půtu dosahovat 830 000 Kč. Soud však za prokázanou považoval jen částku 30 000 Kč. Za neprokázané označil, že by Půtu pracovníci Metrostavu upláceli částkou 800 000 Kč. To je pro Půtu silný argument: v hlavní a mediálně nejvýbušnější části obžaloby soud nepřijal konstrukci žalobce.
Zároveň ale soud Půtu částečně uznal vinným. Uložil mu roční podmíněný trest s dvouletou zkušební dobou a peněžitý trest 50 000 Kč. Podle dostupných zpráv byl Půta odsouzen za to, že formou protislužby přijal úplatek 30 000 Kč a jednal ve prospěch svého známého Jaromíra Dolanského. Soud měl dospět k závěru, že Půta pomohl známému se zaměstnáním výměnou za to, že pomůže při zajištění průběžného financování rekonstrukce kostela v dotačním programu.
Půta vinu odmítá a odvolal se. Platí tedy presumpce neviny: podle Listiny základních práv a svobod je každý považován za nevinného, dokud jeho vina nebyla vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem.
Jenže politická debata není soudní síň. Veřejnost smí klást přísnější otázku: je normální, aby hejtman kraje zůstával dlouhodobě v čele veřejné instituce, když má za sebou nepravomocný odsuzující rozsudek v korupční kauze a zároveň se v dalších větvích případu znovu a znovu objevují policejní úkony, obvinění, stížnosti a právní otočky?
Co už Liberecké listy napsaly — a co je nové teď
Liberecké listy už Půtu v minulosti zmiňovaly především v širším kontextu regionálních korupčních kauz. V dubnovém přehledu roku 2026 byl hejtman uveden jako jeden z významných případů vedle dopravního podniku, dotační kauzy Chrastava–hotel Praha–Liberecká výšina a liberecké radnice. Přehled „10 osobností a kauz“ zase v srpnu 2025 popisoval stav řízení a zdůrazňoval presumpci neviny.
Nová informace je v tom, že jedna z aktuálních větví, která Půtu politicky zatěžovala po říjnu 2025, narazila už u státní zástupkyně. To mění vyznění jednoduchého příběhu „Půta je pořád více a více zatížen“. Přesnější je jiná věta: Půta má dál vážný problém kvůli nepravomocnému rozsudku ve starší kauze, ale policie v nové větvi zatím nepředložila takové obvinění, které by státní zástupkyně nechala běžet.
Kritika nesmí být slepá. Pokud policie udělala slabé obvinění, má to být řečeno stejně přímo, jako když soud řekne, že politik přijal úplatek.
Je Půta nevinen? Právně ano v jedné věci, ne definitivně v celém příběhu
Na otázku „Je Půta nevinen?“ existují tři různé odpovědi.
První je právní. V nové větvi za neoznámení údajné nabídky úplatku Půta nyní není stíhaný. Usnesení o zahájení stíhání bylo zrušeno a věc se vrací k prověřování. Tady má Půta právo říkat, že policie neuspěla.
Druhá odpověď se týká starší kauzy kostela. Tam Půta není pravomocně odsouzený. Soud prvního stupně ho sice částečně uznal vinným, ale věc není pravomocná a Půta se odvolal. Tady platí: právně ho nelze označovat za vinného v definitivním smyslu.
Třetí odpověď je politická a morální. Veřejná funkce není jen o tom, zda člověk unikne trestu. Je také o tom, zda jeho jednání a okruh vztahů nevytváří situace, které vypadají jako obchod s vlivem, protislužbami a osobními kontakty. Politik nemusí být pravomocně odsouzený, aby veřejnost mohla říct: tohle už je příliš šedé.
A právě tady je Půtův problém největší. Dlouhá léta vystupoval jako úspěšný regionální politik, starosta, hejtman, tvář Starostů pro Liberecký kraj a muž, který se opírá o praktickou správu regionu. Jenže čím déle se kolem nejvyššího představitele kraje točí slova jako úplatek, Metrostav, GEPO, DIAMO, odposlechy, obvinění a nepravomocný rozsudek, tím méně stačí věta „počkejme na soud“.
Čekat na soud je právně správné. Politicky to ale může být pohodlná zástěrka.
Co všechno je tady špatně
Špatně je především délka celého příběhu. Půta byl v původní kauze obviněn v roce 2014, soudní jednání začala v roce 2018 a nepravomocný rozsudek padl až v únoru 2025. Písemné odůvodnění rozsudku bylo podle médií hotové až po roce. To je tempo, které ničí důvěru ve spravedlnost. Nejen obviněným, ale i veřejnosti.
Špatně je i to, pokud policie skutečně postavila novější obvinění na právně slabé konstrukci. U běžného člověka je trestní stíhání osobní katastrofa. U hejtmana je to navíc zásah do veřejného života celého kraje. Takový zásah musí stát na pevných důkazech, ne na přání, že se důkazy možná ještě nějak poskládají.
Špatně je také politické mlžení. Když se kauza nehodí, politici mluví o presumpci neviny. Když se hodí proti soupeři, mluví o morálce. Jenže pravidla mají platit pro všechny. Pokud je nepravomocně odsouzený politik z opozice problém, je problém i nepravomocně odsouzený politik z vlastního tábora.
A špatně je i komunikace typu „všechno je jen útok“. Ano, trestní řízení může být chybné. Ano, policie může udělat špatnou právní konstrukci. Ale politik, který roky působí ve vrcholné funkci, by měl chápat, že veřejnost se neptá jen na paragraf. Ptá se i na to, proč se zrovna kolem něj tak často pohybují lidé, zakázky, dotace a zájmy, které končí ve spisech.
Co je tady dobře
Dobře je, že státní zástupkyně zasáhla. Pokud usnesení o zahájení stíhání neobstálo, bylo správné ho zrušit. Právní stát se nepozná podle toho, že policie vždy někoho obviní, ale podle toho, že se slabé obvinění zastaví dřív, než z něj vznikne další desetiletá mlha.
Dobře je i to, že soud ve starší kauze nerozhodl černobíle podle mediálního tlaku. Nepřijal celou konstrukci obžaloby, neuznal prokázaných 830 000 Kč, ale současně uznal část jednání jako trestnou. To je pro veřejnost nepohodlné, protože se hůř vypráví příběh „čistý“ nebo „zkorumpovaný“. Jenže skutečné kauzy bývají právě takové: část se prokáže, část ne, část zůstane v šedé zóně.
Dobře je také to, že se o věci píše. Regionální politika nesmí být prostor, kde se všechno vyřeší uvnitř koalice, u kávy nebo tajným hlasováním. Liberecký kraj není soukromý klub lidí, kteří se znají dvacet let. Je to veřejná instituce, která nakládá s penězi, majetkem a důvěrou obyvatel.
Nejdražší položkou v kauze není 30 000 Kč, ale čas
V příběhu se opakují částky: údajný úplatek 830 000 Kč, soudem uznaných 30 000 Kč, peněžitý trest 50 000 Kč, rekonstrukce kostela za desítky milionů, dotace ve výši desítek milionů. Jenže pro Liberecký kraj může být nejdražší něco jiného: čas.
Jestliže trestní věc visí nad hejtmanem od roku 2014 do roku 2026, nejde jen o osud jednoho politika. Je to dvanáct let veřejného podezření, dvanáct let politických protiútoků, dvanáct let obhajoby, dvanáct let nejistoty, dvanáct let, během nichž se voliči učí nebezpečnou větu: „Stejně se nikdy nic jasně nevyřeší.“
A tahle věta je pro demokracii toxičtější než jeden úplatek. Úplatek poškodí konkrétní rozhodnutí. Dlouhá nedůvěra poškodí celý systém.
Mohl Půta udělat něco lépe?
Ano. I kdyby byl v právním výsledku nakonec zcela očištěn, politicky mohl udělat několik věcí lépe.
Za prvé mohl nastavit přísnější osobní hranici mezi veřejnou funkcí a pomocí známým. I kdyby pomoc člověku v životní tísni byla lidsky pochopitelná, u hejtmana je taková pomoc problém, pokud se protíná s firmami, dotacemi nebo veřejnými penězi. Veřejná funkce není běžné přátelství. Hejtman není jen člověk s telefonem. Je to instituce s razítkem, vlivem a přístupem.
Za druhé mohl po nepravomocném odsouzení dočasně odstoupit nebo požádat o nové, jasné politické potvrzení bez taktiky. Zastupitelstvo Libereckého kraje 25. února 2025 o jeho odvolání hlasovalo. Pro odvolání bylo 20 zastupitelů, proti 18, sedm hlasů bylo neplatných; k odvolání bylo třeba nadpoloviční většiny všech 45 zastupitelů, tedy 23 hlasů. Formálně Půta funkci udržel. Politicky to ale nebylo žádné triumfální vítězství. Spíš obraz krajské moci, která přežila o pár hlasů a neplatné lístky.
Za třetí měl jeho politický tábor přestat předstírat, že stačí právnická věta. Nestačí. U hejtmana musí být standard vyšší než „zatím to není pravomocné“. Jinak se veřejná funkce mění v čekárnu před odvolacím soudem.
Jak by se měl chovat politik, aby se do podobné situace vůbec nedostal
Praktické pravidlo je jednoduché: politik musí počítat s tím, že každá schůzka, každá prosba, každá protislužba a každý telefonát může jednou ležet na stole vyšetřovatele.
Proto by hejtman, primátor, náměstek nebo radní měli dodržovat několik tvrdých pravidel.
Schůzky s podnikateli, lobbisty, zájmovými skupinami a lidmi napojenými na veřejné zakázky mají být dohledatelné. Ne nutně s kompletním obsahem každé věty, ale alespoň kdo, kdy, proč a v jaké věci jednal.
Jakmile zazní nabídka výhody, odměny, zaměstnání, daru nebo „pomoci“, má politik udělat úřední záznam, poradit se s právníkem instituce a v podezřelých případech kontaktovat policii nebo státní zastupitelství. Trestní zákoník řeší oznamovací povinnost u vyjmenovaných trestných činů, ale politická prevence má být přísnější než holé minimum paragrafu.
Politik nemá shánět práci známým u firem, které se jakkoli pohybují kolem veřejných peněz, dotací nebo zakázek. I kdyby to myslel lidsky dobře, zvenčí to vypadá jako měna: ty pomůžeš mně, já pomůžu tobě.
A hlavně: veřejný funkcionář má sám aktivně předcházet situacím, které vyvolávají pochybnosti. Etické dokumenty veřejné správy opakovaně zdůrazňují veřejný zájem, důvěru, rovný přístup a předcházení střetu zájmů. To nejsou fráze na nástěnku. To je ochrana politika i občanů.
Senát, imunita a další perspektiva
Půta má být kandidátem Starostů pro Liberecký kraj do Senátu v obvodu Česká Lípa. Sám uvedl, že pokud bude zvolen, vzdá se postu hejtmana. V kontextu jeho kauz se proto nevyhnutelně objevuje otázka imunity.
Ústava říká, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem; pokud komora souhlas odepře, trestní stíhání je po dobu trvání mandátu vyloučeno. To neznamená beztrestnost. Znamená to procesní překážku, která může trestní řízení zdržet nebo zkomplikovat.
Je třeba dodat, že Půta odmítá, že by do Senátu kandidoval kvůli imunitě. Stejně potřeba ale je říct, že u politika s živou nebo potenciálně živou trestní kauzou bude tato otázka vždy legitimní. Volič na Českolipsku nebude hlasovat jen o tom, zda chce zkušeného regionálního politika. Bude hlasovat i o tom, zda mu nevadí, že tento politik vstupuje do horní komory s takovou zátěží.
Jaké divadlo tady veřejnost musí sledovat?
Veřejnost se nedívá na jednoduchý příběh o zločinci a očištění. Dívá se na složitější a nepříjemnější divadlo.
V první řadě na divadlo justice, která rozhoduje příliš dlouho. Když se kauza táhne přes deset let, pravda se mění v archivní prach.
Ve druhé řadě na divadlo policie a státního zastupitelství. Jedna větev skončí nepravomocným odsouzením, jiná padá už na státní zástupkyni. Pro občana je těžké poznat, zda stát odhaluje korupci, nebo se sám topí ve vlastních konstrukcích.
Ve třetí řadě na divadlo politiky. Půtovi podporovatelé budou mluvit o zadostiučinění. Odpůrci budou mluvit o morálním bahně. Obojí bude částečně pravda a částečně propaganda.
A ve čtvrté řadě na divadlo veřejné důvěry. To je nejdůležitější. Protože kraj může mít silnice, nemocnice, školy, dotace, kulturní akce a investice. Ale když lidé začnou věřit, že mocní si všechno nějak ustojí, společenská smlouva se rozpadá.
Závěr: Půta vyhrál důležitou bitvu. Válka o důvěru ale neskončila
Martin Půta má po rozhodnutí státní zástupkyně právo říct, že policie v nové větvi neuspěla. V této části příběhu mu stát zatím nedokázal doložit obvinění tak, aby obstálo. To je podstatné a musí to zaznít naplno.
Stejně naplno ale musí zaznít i druhá část. Půta zůstává nepravomocně odsouzeným hejtmanem v jiné korupční větvi. Tato věc není pravomocně uzavřená. Nelze ho označovat za pravomocně vinného, ale nelze ani tvrdit, že je vše vyřešené. Právní čistota jedné větve nemaže politickou zátěž jiné větve.
Pro Liberecký kraj z toho plyne jednoduché ponaučení. Veřejná funkce nesmí stát jen na otázce „co mi soud ještě prokáže“. Má stát na otázce „mohu lidem s čistým štítem vysvětlit, proč jsem jednal právě takto“. A dokud politici nepochopí rozdíl mezi právním minimem a veřejnou důvěrou, budou se podobná divadla hrát dál.
Zdroje a kontext
[1] Liberecký deník: Státní zástupkyně zrušila stíhání hejtmana Půty za neoznámení nabídky úplatku, 28. května 2026.URL: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/statni-zastupkyne-zrusila-stihani-puty-uplatek-hejtman-2026.html [2] Novinky.cz: Půta už není stíhaný za neoznámení nabídky úplatku, 28. května 2026.
URL: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-puta-uz-neni-stihany-za-neoznameni-nabidky-uplatku-statni-zastupitelstvi-smetlo-kauzu-ze-stolu-40580410 [3] iROZHLAS: Žalobkyně zrušila stíhání hejtmana Martina Půty za neoznámení trestného činu, 28. května 2026.
URL: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zalobkyne-zrusila-stihani-hejtmana-puty-za-neoznameni-trestneho-cinu_2605281325_mkm [4] Martin Půta: Stížnost proti obvinění z trestného činu neoznámení úplatku, 23. ledna 2026.
URL: https://martinputa.cz/?p=1612 [5] ČT24: Soud uznal hejtmana Půtu vinným v korupční kauze, 5. února 2025.
URL: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/soud-uznal-hejtmana-putu-vinnym-v-korupcni-kauze-357784 [6] České noviny / ČTK: Soud uznal Půtu částečně vinným v korupční kauze, 5. února 2025.
URL: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2616790 [7] Seznam Zprávy: Posloužil firmě Metrostav. Soudce objasnil, proč chtěl trestat hejtmana Půtu, 22. března 2026.
URL: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-poslouzil-firme-metrostav-soudce-objasnil-proc-chtel-trestat-hejtmana-putu-301951 [8] Liberecký kraj: Hejtman Libereckého kraje Martin Půta zůstává ve své funkci, 25. února 2025.
URL: https://www.kraj-lbc.cz/aktuality/hejtman-libereckeho-kraje-martin-puta-zustava-ve-sve-funkci-n578726.htm [9] iROZHLAS: Martin Půta zůstal hejtmanem Libereckého kraje, 25. února 2025.
URL: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/martin-puta-zustal-hejtmanem-libereckeho-kraje-pro-jeho-odvolani-hlasovalo-jen_2502251631_cen [10] Zákony pro lidi: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
URL: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40 [11] Policie ČR: Oznámení trestného činu.
URL: https://policie.gov.cz/clanek/oznameni-trestneho-cinu.aspx [12] Policie ČR: Co je korupce.
URL: https://policie.gov.cz/clanek/co-je-korupce.aspx [13] Poslanecká sněmovna: Listina základních práv a svobod.
URL: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html [14] Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy.
URL: https://cuzzs.gov.cz/userfiles/documents/Legislativa/Eticky_kodex_uredniku_a_zamestnancu_verejne_spravy.pdf [15] Vláda ČR: Etický kodex vlády, 2. března 2026.
URL: https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/eticky-kodex-vlady-225554/ [16] Liberecké listy: Korupční kauzy v Libereckém kraji 2026, 19. dubna 2026.
URL: https://libereckelisty.cz/korupcni-kauzy-liberecky-kraj-2026/ [17] Liberecké listy: Korupce, šedá ekonomika a podvody v Libereckém kraji, 24. listopadu 2025.
URL: https://libereckelisty.cz/korupce-podvody-liberecky-kraj-nekdo-se-smeje/ [18] Liberecké listy: 10 osobností a kauz, na které by Liberecký kraj neměl zapomenout, 19. srpna 2025.
URL: https://libereckelisty.cz/liberecky-kraj-10-kauz-stret-zajmu-2025/ [19] Seznam Zprávy: Hejtman Půta bude kandidovat do Senátu, v případě zvolení opustí post hejtmana, 18. listopadu 2025.
URL: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-hejtman-puta-bude-kandidovat-do-senatu-v-pripade-zvoleni-opusti-post-hejtmana-291972 [20] Poslanecká sněmovna: Ústava České republiky.
URL: https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html