Kniha roku Libereckého kraje 2026: co číst a co říká o regionu

Liberecký kraj vyhlásil vítěze devátého ročníku soutěže Kniha roku Libereckého kraje. Do soutěže přišlo 42 titulů, o Cenu čtenářů hlasovalo 1 841 lidí a největší dvojí úspěch získali semilští Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší. Výsledek ukazuje, že regionální literatura není jen místní kronika pro pamětníky, ale mapa toho, co si kraj chce uchovat.

Regionální literatura zní někdy jako polička v knihovně, kam se chodí hlavně ze slušnosti. Kroniky obcí, pamětní sborníky, pár publikací k výročí a mezi tím občas kniha, která se dostane i mimo hranice okresu. Výsledky letošní Knihy roku Libereckého kraje ale ukazují pestřejší obraz.

Liberecký kraj má literární scénu, která stojí na třech nohách: na autorech beletrie a poezie, na silné paměťové literatuře a na institucích, které umějí regionální témata vydávat s profesionální péčí. Ne každá regionální kniha musí být velká literatura. Ale když se podaří spojit příběh, archiv, obrazový materiál a čtenářsky srozumitelný jazyk, vzniká přesně ten typ knihy, po kterém má smysl sáhnout.

Devátý ročník: 42 knih a čtenáři, kteří hlasovali nohama i klikem

Slavnostní vyhlášení výsledků Knihy roku Libereckého kraje 2026 se konalo v historické knihovně Severočeského muzea v Liberci. Šlo o devátý ročník soutěže. Přihlášeno bylo 42 titulů a o Cenu čtenářů hlasovalo 1 841 lidí. Porota udělila ocenění v hlavních kategoriích, přibyly i dvě zvláštní ceny poroty.

Nejde tedy o drobnou kulturní dekoraci k programu kraje. Soutěž už má za sebou dost ročníků na to, aby ukazovala trend. Krajská literatura tu není jen jako „lokální kolorit“. Je to vedlejší, ale důležitý záznam krajské paměti: co se připomíná, co se znovu objevuje, o čem se píše a co lidé skutečně chtějí číst.

Letošní čísla jsou důležitá hlavně kvůli čtenářům. Hlasování 1 841 lidí není masový jev, ale na regionální literární soutěž je to už viditelné publikum. Vítězná kniha čtenářského hlasování získala 271 hlasů. To není jen zdvořilé kliknutí pro známého autora. Je to signál, že některá regionální témata dokážou zasáhnout i lidi, kteří běžně literární soutěže nesledují.

Jak soutěž vznikla a proč je důležitá

Kniha roku Libereckého kraje vznikla jako krajská soutěž na podporu autorů, nakladatelů a šíření regionální literatury. Liberecký kraj ji pořádá pro knihy, které se obsahově vztahují k území kraje nebo jsou s ním výrazně spojeny. V pravidlech se hodnotí nejen obsah, ale také grafická úprava, tisk a vazba. Pomocně se přihlíží i k dostupnosti knihy a nákladu.

Z dnešního pohledu je důležité, že soutěž nezačala jako jednorázové kulturní gesto. První ročník měl podle krajských údajů 27 přihlášených knih, druhý ročník už 30 titulů. V pozdějších přehledech se uvádějí různé historické součty podle toho, kdy byly stránky aktualizovány. Bezpečné je proto říci toto: soutěž běží od roku 2018, postupně se rozšiřovala, stala se stálou krajskou kulturní značkou a letošní ročník s 42 knihami potvrzuje, že regionální knižní produkce není okrajová.

Důležitý je i formát ocenění. Vítězové hlavních kategorií a osobnost oceněná za přínos literatuře získávají finanční odměnu 10 000 Kč a výtvarnou cenu vytvořenou školou zřizovanou Libereckým krajem. Symbolicky je to příznačné: soutěž propojuje knihy, regionální instituce, školy, knihovny, muzea i čtenáře.

Kvalita, nebo jen kvantita?

Otázka, zda je Liberecký kraj skutečně krajem autorů a literatury, má dvě odpovědi. Jednoduchá odpověď zní: ano, autorů a knih je dost. Zajímavější odpověď je: kraj je silný hlavně tam, kde se literatura potkává s pamětí místa.

Letošní vítězové nejsou jen „hezké knížky z regionu“. Jsou mezi nimi odborné publikace, obrazové monografie, místopisné práce, dětská kniha, beletristicko-experimentální titul i knihy, které vytahují zapomenutá jména z archivu. To už není pouhá kvantita umožněná snadnějším vydáváním knih. Je to důkaz, že v kraji existuje síť lidí a institucí, které umějí z místního tématu udělat čtenářsky i odborně použitelnou knihu.

Zároveň by bylo přehnané tvrdit, že každý regionální titul je automaticky literární událost. Právě v tom je soutěž užitečná. Široká regionální produkce dává množství. Odborná porota a čtenářské hlasování z ní vybírají knihy, které mají buď vyšší literární hodnotu, silný dokumentační význam, nebo mimořádnou čtenářskou přitažlivost.

Jinými slovy: kvalita tu nevzniká navzdory regionálnosti, ale často právě díky ní. Místní téma samo o sobě nestačí. Když se ale spojí s dobrým autorem, archivní prací, výtvarnou úpravou a vydavatelskou péčí, dokáže oslovit víc než jen sousedy a pamětníky.

Přehled vítězů: co letos porota ocenila

Nejvýraznější čtenářský úspěch zaznamenala kniha Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší. Květoslava Patočková a přes čtyřicet dalších autorů Tomáše Chvátala a Iva Navrátila. Vyhrála v kategorii odborné a populárně-naučné literatury a zároveň získala Cenu čtenářů. Tématem je lidové léčitelství od 16. do 21. století, s výrazným důrazem na Semilsko, Pojizeří a Podkrkonoší. Kniha má téměř 600 stran a podle soutěžního profilu se jí během sedmi měsíců prodalo více než 3 000 výtisků, převážně přes regionální knihkupce a mimo běžnou celostátní distribuci. To je samo o sobě malý kulturní příběh: regionální kniha může být čtenářsky silná, když lidé poznají, že se týká jejich krajiny, rodin a paměti.

V kategorii beletrie a poezie zvítězil Mistr od Pavla Novotného. Nejde o oddechovou regionální četbu. Kniha je osobním a zároveň literárně náročnějším portrétem otce, který v textu zůstává přítomný i nepřítomný. Soutěžní profil ji popisuje jako dílo pracující s textem, obrazem i zvukem. Právě tento titul ukazuje, že regionální literatura nemusí znamenat jen vlastivědu. Může být osobní, experimentální a přitom ukotvená v libereckém prostředí.

Mezi knihami pro děti a mládež uspěl Butik pana Barona od Marie Mrňávkové. Autorka spojená s Kamenickým Šenovem vytvořila knihu, která stojí na světě látek, krejčovství, řemesla, loutek a fantazie. Je to dobrý příklad knihy, kterou lze číst s dětmi, ale zároveň ji ocení dospělý čtenář citlivý na výtvarné zpracování a ruční práci.

Kategorii knih o obci ovládla publikace Jilemnice – Historická zastavení od Jana Luštince. Jilemnice má silnou historickou identitu a podobné knihy mají pro region velkou hodnotu: nejsou jen suvenýrem pro místní, ale pomáhají vytvářet srozumitelný obraz města pro obyvatele, školy, návštěvníky i budoucí badatele.

V kategorii monografie a výtvarné publikace zvítězila kniha Gottfried Josef Wurbs (1894–1970): Světlem a stínem / Licht und Schatten od Anny Dařbujánové. Připomíná frýdlantského fotografa a zároveň otevírá česko-německý kontext regionu. Takové publikace mají zvláštní význam: vracejí do veřejné paměti jména, která by bez muzejní a badatelské práce zůstala jen v archivech.

Zvláštní cenu za přínos literatuře získal Jan Šebelka, novinář, spisovatel a výrazná osobnost spojená s libereckým literárním prostředím. Jeho ocenění připomíná, že regionální literatura nestojí jen na jednotlivých knihách, ale také na lidech, kteří dlouhodobě vytvářejí kulturní prostředí.

Porota udělila také dvě zvláštní ceny. První získala publikace Argonauti ideálu. Liberecká výtvarná scéna první poloviny 20. století / Argonauten des Ideals od Anny Habánové, která mapuje výtvarnou scénu Liberce v česko-německém kontextu. Druhou zvláštní cenu obdržely Ruprechtice – liberecká čtvrť na starých pohlednicích, dopisech, fotografiích a v archiváliích od Vojtěcha Maie. Na první pohled jde o lokální téma. Ve skutečnosti podobné knihy drží paměť městských částí, které by se jinak v dějinách velkého města snadno rozpustily.

Malá čtenářská příručka: po čem sáhnout

Pokud chcete silný literární zážitek a nevadí vám náročnější čtení, sáhněte po Mistrovi Pavla Novotného. Je to titul pro čtenáře, kteří od knihy nečekají jen příběh, ale i jazykovou, obrazovou a osobní zkušenost.

Pokud hledáte knihu pro děti nebo rodinné čtení, dává smysl Butik pana Barona. Je vhodný pro rodiče, prarodiče, učitele i knihovníky, kteří chtějí dětem nabídnout něco jiného než rychlou spotřební zábavu.

Pokud vás zajímá místní historie, lidové léčitelství, paměť rodin a krajiny, začněte knihou Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší. Je to typ publikace, ve které se dá číst po kapitolách, listovat, vracet se k ní a hledat vlastní obec, rod nebo známé místo.

Pokud chcete knihu jako průvodce městem, vhodná je Jilemnice – Historická zastavení. Podobné tituly jsou nejlepší tehdy, když je nečtete jen u stolu, ale vezmete je jako pozvánku k procházce.

Pokud vás zajímá výtvarné umění, fotografie a česko-německá paměť regionu, hledejte Wurbse a Argonauty ideálu. Tyto knihy jsou náročnější, ale dávají kraji kulturní hloubku. Připomínají, že Liberecko, Frýdlantsko a Jizerské hory nejsou jen současná správní mapa, ale prostor s několika kulturními vrstvami.

A pokud chcete začít zcela prakticky, vyplatí se sledovat Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci. Ta drží regionální literaturu pohromadě, uvádí soutěžní knihy v katalogu a zpřístupňuje je čtenářům. Pro běžného čtenáře je to nejjednodušší cesta, jak se ke knihám dostat bez toho, aby je musel hned kupovat.

Co dalšího z letošní nabídky stojí za pozornost

Vítězové jsou jen vrchol. Přihlášené a nominované knihy ukazují šířku regionální produkce. Letošní ročník zahrnoval mimo jiné komiksové Příběhy z Jizerských hor v komiksech, publikace k poválečným dějinám, knihy o obcích, výtvarné a muzejní tituly, literaturu pro děti, poezii i prózu.

Pro školy a rodiny mohou být zajímavé knihy, které převádějí místní dějiny do přístupnější podoby. Pro čtenáře se zájmem o temnější historická témata jsou důležité tituly připomínající poválečné dění, tábory, hranice a proměny měst po roce 1945. Pro milovníky přírody se v regionální produkci objevují publikace o Jizerských horách, ptácích, botanické zahradě nebo zoologické zahradě.

To je další odpověď na otázku, zda má regionální literatura kvalitu. Kvalita není jen v tom, zda vznikne jeden velký román. Je i v tom, zda region dokáže soustavně vytvářet knihy pro různé čtenáře: pro děti, pamětníky, badatele, učitele, turisty, rodiny i lidi, kteří chtějí lépe porozumět místu, kde žijí.

Literární mapa kraje: kdo drží regionální literaturu při životě

Kniha roku by sama o sobě nestačila. Důležitější je síť institucí a iniciativ, díky nimž má regionální literatura kde vznikat, vycházet a potkávat se se čtenáři.

Základním uzlem je Krajská vědecká knihovna v Liberci. Vedle běžných knihovnických služeb rozvíjí regionální historii a literaturu, připravuje přehledy regionální beletrie, odborné články, literární putování a zpřístupňuje knihy spojené se soutěží Kniha roku. Pro čtenáře je to praktická brána: kdo nechce tápat, může začít právě tam.

Důležitý je také časopis Světlik, který se věnuje knihovnám a regionální literární tvorbě. Jeho existence ukazuje, že Liberecký kraj nemá jen jednotlivé autory, ale i prostředí, kde se o regionální literatuře dlouhodobě píše, diskutuje a udržuje kontakt mezi knihovníky, autory a čtenáři.

Samostatnou roli má Liberecký autorský kruh, navazující na dřívější Kruh autorů Liberecka. V regionu plní funkci literárního společenství: sdružuje autory, podporuje autorská čtení, udržuje kontakty a pomáhá tomu, aby psaní nezůstalo jen soukromou aktivitou v šuplíku.

Výrazným regionálním nakladatelem je Nakladatelství Bor. Jeho dlouhodobé zaměření na severovýchodní Čechy ukazuje, že regionální témata mohou být vydavatelský program, nikoli jen nahodilý doplněk. Bor vydává beletrii regionálních autorů i odborné a populárně-naučné publikace se vztahem k místu.

Zajímavým místem na pomezí kultury, paměti a česko-německých vztahů je Dům česko-německého porozumění v Rýnovicích. Vydává a podporuje publikace spojené s Jizerskými horami a česko-německou pamětí regionu. Právě tato vrstva je pro Liberecký kraj mimořádně důležitá: bez ní se část místních dějin nedá pochopit.

K tomu patří muzea, města, spolky, knihkupectví a festivaly. Severočeské muzeum, semilské muzeum, městské instituce v Jilemnici, knihkupci ve městech nebo literární festivaly vytvářejí infrastrukturu, kterou čtenář často nevidí. Výsledek ale pozná: kniha má autora, editora, vydavatele, grafika, místo pro uvedení a nakonec i čtenáře.

Regionální bestseller nemůže vzniknout v Praze

Nejzajímavější letošní číslo nemusí být 42 přihlášených knih ani 1 841 hlasujících. Může jím být údaj, že Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší prodali během sedmi měsíců více než 3 000 výtisků, především v regionu a mimo běžnou celostátní distribuci.

To je podstatná zpráva. Ukazuje, že regionální kniha nemusí čekat na pražský literární provoz, velkou mediální kampaň ani celostátní recenze. Pokud trefí téma, kterému lidé rozumějí, a pokud se opře o místní knihkupce, muzea, přednášky a komunitní zájem, může se stát skutečným čtenářským titulem.

Pro Liberecký kraj je to dobrá zpráva. Regionální literatura nemusí být jen dotovaná paměť. Může být živá, prodejná, půjčovaná, čtená a doporučovaná. A právě v tom má větší hodnotu než mnoho rychlých kulturních akcí, které po víkendu zmizí z plakátovacích ploch.

Kraj autorů? Spíše kraj paměti, která se učí mluvit čtenářsky

Liberecký kraj je krajem autorů, ale ještě víc krajem témat. Má dramatickou moderní historii, česko-německou minulost, průmyslová města, horské oblasti, pohraničí, sklářství, textil, turistiku, vysídlení, muzea, staré fotografie, opuštěné příběhy a osobnosti, které se teprve vracejí do povědomí.

To je mimořádně silný materiál. Sám o sobě ale nestačí. Letošní Kniha roku ukazuje, že nejlépe fungují knihy, které regionální téma nezabalí jen do nostalgie, ale zpracují ho pečlivě, čtenářsky a poctivě. Někdy jako literaturu, někdy jako populárně-naučnou knihu, někdy jako výtvarnou monografii, jindy jako místopisnou publikaci.

Pro čtenáře z toho plyne jednoduchá rada: regionální knihy se vyplatí sledovat. Ne všechny budete chtít mít doma. Ale každý rok se mezi nimi objeví několik titulů, které pomáhají pochopit kraj lépe než tisková zpráva, turistický slogan nebo vzpomínkový status na sociální síti.

Trasa literárním regionem

Další ročník soutěže bude přirozeně záviset na knihách vydaných v následujícím období. Podle pravidel se do soutěže hlásí knihy vydané v předchozím kalendářním roce a přihlášky se podávají od 1. ledna do 28. února. Pro autory, nakladatele, obce i spolky je to praktická informace: pokud vydají kvalitní regionální publikaci, soutěž pro ně může být cestou k viditelnosti.

Pro čtenáře je důležitější něco jiného. Kniha roku není jen seznam vítězů. Je to každoroční doporučení, kde hledat dobré čtení z Libereckého kraje. Letos vede k léčitelům, Jilemnici, Frýdlantsku, Kamenickému Šenovu, liberecké výtvarné scéně i k osobnímu textu Pavla Novotného. To je pestrá trasa. A docela dobrý důkaz, že regionální literatura v kraji neživoří. Jen o ní často ví méně lidí, než by si zasloužila.

 

Zdroje a kontext

• Liberecký kraj: Kniha roku Libereckého kraje 2026 zná své vítěze – oficiální přehled vítězů, kategorií, hlasování čtenářů a ocenění.
• Liberecký kraj: Červen 2026 – krajský magazín, informace o slavnostním vyhlášení, počtu knih, počtu hlasujících a devátém ročníku.
• Kniha roku Libereckého kraje: vítězové a nominovaní 2026 – oficiální soutěžní profily oceněných a nominovaných knih.
• Kniha roku Libereckého kraje: pravidla soutěže – pravidla, kategorie, hodnoticí kritéria, přihlašování knih a charakter ocenění.
• Krajská vědecká knihovna v Liberci: Kniha roku Libereckého kraje – přehled soutěže, regionální knihy v knihovním fondu a kontext regionální literatury.
• Liberecký kraj: Kraj vyhlašuje druhý ročník soutěže Kniha roku Libereckého kraje – starší krajský text s údaji o počátcích soutěže a jejím smyslu.
• Krajská vědecká knihovna v Liberci: Světlik – informace o čtvrtletníku věnovaném knihovnám a regionální literární tvorbě.
• Nakladatelství Bor – regionální nakladatelství zaměřené na severovýchodní Čechy a regionální literaturu.
• Dům česko-německého porozumění Rýnovice – kulturní a vydavatelská aktivita spojená s Jizerskými horami a česko-německou pamětí regionu.
• Severočeské muzeum v Liberci, Host a další doplňkové zdroje k oceněným knihám – kontext k publikacím o Wurbsovi, Butiku pana Barona a Léčitelích Pojizeří a Podkrkonoší.