Hospodářsky slabé oblasti Libereckého kraje nejsou jen „chudší kus mapy“. Jsou to místa, kde se potkává slabší doprava, horší dostupnost práce a služeb, starší populace, slabší investice a často i menší sebevědomí území. Kdo to chce řešit poctivě, musí přestat mluvit o jedné periferii a začít rozlišovat, jaké typy problémů v kraji vlastně existují.
Liberecký kraj je malý, ale nerovný. Na papíře vypadá kompaktně, v realitě je rozdělený na silnější osu Liberec–Jablonec–Turnov a na pás území, kde je stát i kraj cítit méně: hůř se tam dojíždí, hůř se tam shání práce, lékař i investor a mladí lidé mají silnější důvod odejít. Krajská mapa pro období 2021–2027 řadí mezi hospodářsky slabé oblasti 68 obcí, tedy 15 % obyvatel a 30 % rozlohy kraje. Stát je ještě tvrdší: mezi hospodářsky a sociálně ohrožená území v Libereckém kraji zařadil správní obvody ORP Tanvald, Frýdlant, Semily, Nový Bor a Česká Lípa; zvlášť navíc sleduje i území bývalého vojenského prostoru Ralsko.
Nejde o jednu periferii. V kraji jsou nejméně tři různé
První typ představuje Frýdlantsko: řídké osídlení, slabší kvalifikační profil, vyšší nezaměstnanost a silný „trest za vzdálenost“. V aktuální studii MMR má Frýdlantsko hustotu osídlení 70,5 obyvatele na km² proti 142,5 v kraji, nezaměstnanost 7,2 % proti 4,5 % v kraji, 14,7 uchazeče na jedno volné místo proti 2,6 v kraji, podíl vysokoškolsky vzdělaných jen 6,76 % proti 13,21 % v kraji a podíl osob v exekuci 9,8 % proti 7,2 %. Přes 50 % pracujících vyjíždí za prací mimo obec a sama studie otevřeně říká, že horší dopravní napojení je bariérou pro průmysl i podnikání. To už není drobná nevýhoda. To je strukturální handicap.
Druhý typ je Semilsko a část podkrkonošské periferie: méně sociálně rozvrácené, ale starší, pomalejší a postupně vysychající. Semilsko má průměrný věk 43,7 roku proti 42,6 v kraji, index stáří 142 proti 127, čisté nominální peněžní příjmy o 9,2 % nižší než průměr ČR a samo MMR mezi hlavní slabiny řadí špatné dopravní napojení, uzavírání služeb v menších obcích a nedostupnost některých služeb. Současně ale nejde o území s nejhorší sociální situací: podíl osob v exekuci činí 5,0 % proti 7,74 % v kraji, index sociálního vyloučení je 4,4 proti 9,1 v kraji a nezaměstnanost byla ve studii ještě blízko krajskému průměru. Přeloženo do normální řeči: Semilsko není rozpadlá oblast. Je to oblast, která může zestárnout dřív, než se jí někdo začne vážně věnovat.
Třetí typ představuje Ralsko a širší českolipská periferie: velký prostor, velký potenciál, ale slabé vazby a rozdrobená obsluha území. Studie pro bývalý vojenský prostor Ralsko ukazuje podíl osob v exekuci 9,5 %, podíl vysokoškolsky vzdělaných jen 8,31 %, index kriminality 193,9 proti 169 v Libereckém kraji a problém s dopravní obslužností zejména v okrajových částech sídel. Současně to ale není mrtvé území: intenzita bytové výstavby je zde 6,5 dokončeného bytu na 1 000 obyvatel proti 2,6 v kraji, je tu silný turistický a rekreační potenciál a velké množství územních rezerv. Ralsko tedy není „ztracený kout“. Je to území, kde se potkává příležitost s nepořádkem a slabou koordinací.
Co data říkají o obyvatelích? Méně ideologie, víc reality
Nejpřesnější odpověď zní: hospodářsky slabé oblasti kraje nejsou primárně definované etnicky ani jednou sociální nálepkou. Definují je hlavně věk, vzdělání, hustota osídlení, mobilita a dostupnost práce a služeb. Ve slabších územích je častější starší věková struktura, nižší podíl vysokoškoláků, vyšší závislost na vyjížďce za prací, slabší podnikatelská aktivita a častěji i větší sociální tlak měřený exekucemi, dlouhodobou nezaměstnaností nebo sociálním vyloučením. To je podstata problému. Ne že by tam žili „horší lidé“, ale že tam častěji žijí lidé s menším manévrovacím prostorem.
Psychologický rozměr je přitom podceňovaný. Když v obci mizí obchod, lékař ordinuje o město dál, autobus nejede tak, aby se dalo dostat na směnu, a děti musí za kroužkem nebo školou dojíždět čím dál dál, nevzniká jen praktický problém. Vzniká i pocit, že dané místo je „až po zbytek“. A právě tenhle pocit bývá začátkem dalšího odlivu lidí, podnikání i energie. To není měkká psychologie. To je tvrdá regionální ekonomika přepsaná do každodenní zkušenosti.
Jak to měřit jednoduše: pět čísel, která mají být každý rok na jedné stránce
Jestli má kraj i stát přestat jen mluvit a začít opravdu řídit, měl by každý rok zveřejnit jednoduchý „panel zdraví území“. Stačilo by pět sad ukazatelů. Za prvé demografická odolnost: průměrný věk, index stáří a migrační saldo. Za druhé ekonomická šance: počet uchazečů na jedno volné místo a intenzita podnikatelské aktivity. Za třetí kvalifikační profil: podíl lidí se základním vzděláním a podíl vysokoškoláků. Za čtvrté dostupnost služeb: praktičtí lékaři, zubaři a dopravní obslužnost. Za páté sociální tlak: exekuce, dlouhodobá nezaměstnanost, sociální vyloučení a dokončené byty. Přesně tyto typy ukazatelů už dnes kraj a stát v různých dokumentech sledují; chyba je, že je neukazují veřejnosti v jednom srozumitelném dashboardu.
Liberecký kraj není tak slabý na příjmech jako na investicích
Nejzajímavější číslo neleží v sociálních dávkách, ale v investicích. Podle ČSÚ činil v roce 2024 čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele v Libereckém kraji 90,3 % českého průměru. To není oslnivé, ale také to není propast. Jenže tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele byla jen 65,4 % republikového průměru a HDP na obyvatele v roce 2023 dosahoval 72,8 % průměru ČR. Jinými slovy: kraj není jen „chudší“. Je hlavně slabší v tvorbě kapitálu a investic, tedy v tom, co rozhoduje o budoucnosti.
Co může udělat kraj: přestat drobit síly a začít držet osu služby–bydlení–práce
Kraj už dnes hospodářsky slabé oblasti bonifikuje v dotačních programech; v jednom z letošních programů Dotačního fondu LK získá projekt realizovaný zcela nebo převážně v hospodářsky slabé oblasti 15 bodů, v podprůměrné oblasti 7 bodů. To je správný směr, ale samo o sobě to nestačí.
Kraj by měl udělat tři tvrdé kroky. Zaprvé vytvořit stálý projektový servis pro slabá území: malé obce často nemají kapacitu připravit majetkově, technicky a dotačně čistý projekt. Zadruhé svázat dopravu, zdravotní dostupnost a střední školství do jedné politiky, ne do tří oddělených šanonů. A zatřetí cílit víc na malé dostupné nájemní bydlení v lokálních centrech, ne jen na opravy jednotlivostí. Slabé oblasti totiž neumírá jen kvůli silnici. Umírají tehdy, když se v nich nedá normálně bydlet, pracovat a dojet k doktorovi bez logistické akrobacie.
Co kraj už dělá, kde jsou rychlé šance a co pořád chybí
Liberecký kraj už dnes pro hospodářsky slabé oblasti nedělá jen obecné deklarace: má je oficiálně vymezené, v této kategorii je 68 obcí, tedy 15 % obyvatel a 30 % rozlohy kraje, a tyto obce pak v dotačních programech zvýhodňuje; v některých výzvách získá projekt realizovaný zcela nebo převážně v hospodářsky slabé oblasti 15 bodů, zatímco projekt v podprůměrné oblasti 7 bodů.
Vedle toho kraj drží konkrétní nástroje regionálního rozvoje — Program obnovy venkova, Regionální inovační program, podporu regionálních výrobků a řemesel, individuální dotace v oblasti regionálního rozvoje a letos i Krajský investiční program — a přes vlastní rozvojové zázemí nabízí také podporu podnikání, networking, vzdělávání a propagaci lokálních producentů; na webu Liberecký kraj sobě sám uvádí, že přímou podporu podnikatelům poskytuje přes inkubátor Lipo.ink, projekt Smart Akcelerátor a další partnerské platformy, zatímco Agentura regionálního rozvoje zajišťuje i dotační management, poradenství ke strategickým dokumentům nebo správu brownfieldů pro investory.
To je dobrý základ, ale ne hotové řešení: kraj dnes umí poslat body a dílčí peníze, umí nabídnout podnikatelské poradenství a umí vyhlásit dotační okna, jenže podle státních i krajských dokumentů pořád bolestivě chybí hlavně silnější absorpční kapacita území, tedy někdo, kdo malým obcím pomůže dotáhnout projekt od nápadu k žádosti, dále jedno společné řízení dostupnosti služeb v území — dopravy, praktických lékařů, sociálních služeb a škol, cílený program malého dostupného nájemního bydlení v lokálních centrech a nakonec i jednoduchý veřejný dashboard, který by každý rok ukázal, zda se v těchto oblastech opravdu zlepšuje práce, bydlení, dojížďka a dostupnost služeb, nebo se jen administrují další a další výzvy bez viditelného výsledku.
Příležitosti, po kterých mohou tyto oblasti sáhnout hned
- Podpora regionálních výrobků, výrobců a tradičních řemesel 2026 – Otevřená krajská dotace pro malé producenty a řemeslníky; žádosti lze podat od 30. března do 15. dubna 2026 do 17:00.
URL: https://dotace.kraj-lbc.cz/regionalni-rozvoj/2-5-podpora-regionalnich-vyrobku-vyrobcu-a-tradicnich-remesel-d458166.htm - Regionální inovační program 2026 – Krajská podpora pro inovativní firmy a živnostníky; vyhlášeno, příjem žádostí je od 1. května do 15. května 2026 do 14:00.
URL: https://dotace.kraj-lbc.cz/regionalni-rozvoj/2-2-regionalni-inovacni-program-d458164.htm - Individuální žádost o dotaci v oblasti regionálního rozvoje – Průběžná možnost pro projekty, které se nevejdou do běžných krajských programů; otevřeno od 5. ledna do 30. listopadu 2026.
URL: https://dotace.kraj-lbc.cz/regionalni-rozvoj/regionalni-rozvoj-individualni-zadost-o-dotaci-v-oblasti-regionalniho-rozvoje-d453446.htm - Podnikatelská ambulance Lipo.ink – Rychlá a bezplatná poradna pro lidi s nápadem i pro fungující firmy; vhodné tam, kde v území chybí vlastní expertní servis.
URL: https://lipo.ink/cs/program/ambulance - Výkop – jaro 2026 – Inkubační program Lipo.ink pro týmy, které chtějí z nápadu udělat firmu a projít intenzivní přípravou s mentory.
URL: https://lipo.ink/cs/vykop
Co by kraj měl co nejdřív vytvořit nebo doplnit
- Stálý projektový servis pro malé obce a mikroregiony – Ne další jednorázovou konzultaci, ale terénní tým, který obci pomůže s majetkoprávní přípravou, rozpočtem, žádostí i administrací; právě slabá absorpční kapacita patří mezi výslovně pojmenované problémy ohrožených území.
- Jednu společnou mapu dostupnosti služeb – Kraj dnes řeší dopravu, zdravotní a sociální služby i vzdělávání spíš vedle sebe; slabá území ale potřebují jeden koordinovaný balík, ne čtyři oddělené politiky.
- Program malého dostupného nájemního bydlení v lokálních centrech – Ne jen velké investice a ne jen opravy jednotlivostí, ale menší byty pro učitele, zdravotníky, mladé rodiny a pracovníky služeb v místech, kde bez bydlení neudržíte ani práci, ani školu, ani ordinaci.
- Veřejný roční „dashboard periferií“ – Jedna otevřená stránka s několika ukazateli: dojížďka, bydlení, praktičtí lékaři, pracovní místa, migrace a čerpání podpory; bez toho se bude o rozvoji dál hlavně mluvit, ale špatně měřit.
Co musí udělat stát: změnit financování a přestat trestat periferii za to, že je periferií
Tady už nestačí kosmetika. Ministerstvo pro místní rozvoj samo v roce 2025 otevřeně navrhlo revizi kritérií pro určení ohrožených území, úpravu rozpočtového určení daní, zjednodušení dotačního systému, podporu sociálního bydlení, nový model financování sociálních služeb a silnější bonifikaci ohrožených regionů v dotačních programech. Akční plán Strategie regionálního rozvoje 2025–2027 navíc počítá s dokončením a implementací národního programu MMR, jehož jedním z podprogramů má být podpora rozvoje HSOÚ.
Prakticky to znamená jediné: stát musí přestat předstírat, že všude platí stejné podmínky. Neplatí. Řídce osídlené, starší nebo dopravně vzdálené oblasti jsou prostě dražší na obsluhu. Kdo to neuzná v rozpočtech, dopravě, bydlení a zdravotních službách, ten jen vyrábí další vnitřní periferii republiky. A ta se pak stejně vrátí v podobě vyšších sociálních nákladů, dražších krizí a ještě slabší důvěry lidí ve stát.
Co stát už dělá, co z toho je použitelné a kde pořád zůstává mezera
Stát už dnes pro tato území nedělá úplné nic, ale zatím zdaleka nedělá dost: v rámci Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+ je oficiálně vymezuje jako hospodářsky a sociálně ohrožená území, přičemž v Libereckém kraji sem na národní úrovni spadají ORP Nový Bor, Frýdlant, Tanvald a Semily a také obce zasahující do bývalého vojenského prostoru Ralsko; k tomu MMR připravilo Akční plán 2025–2027, v němž počítá s podprogramem pro podporu HSOÚ, a v roce 2025 už spustilo první samostatnou výzvu, v níž podpořilo 185 projektů téměř 92 miliony Kč na projektovou dokumentaci a studie pro investiční záměry, přičemž šlo hlavně o pomoc obcím, svazkům obcí a společenstvím obcí, které samy často nemají peníze ani lidi na kvalitní přípravu projektů.
Současně MMR v roce 2025 rozpracovalo pro „Regiony příležitostí“ více než 150 návrhů opatření v pěti tematických blocích — od financování přes zdravotnictví, školy a bydlení až po koordinaci institucí — jenže i z oficiálních materiálů je vidět, že stát je zatím silnější v analýzách, pilotních výzvách a seznamu slibovaných změn než ve stabilním, dlouhodobém a jednoduše použitelném systému, který by periferii opravdu zvýhodnil místo toho, aby po ní chtěl stejný výkon jako po silných centrech.
Příležitosti, po kterých mohou tyto oblasti sáhnout hned
- Úřad práce ČR – Příležitost dělá zaměstnance
Zaměstnavatelé mohou získat finanční příspěvek na práci na zkoušku, veřejně prospěšné práce a společensky účelná pracovní místa; pro slabší regiony je to rychlý nástroj, jak dostat do práce lidi, kteří se na trh vracejí těžko.
URL: https://www.uradprace.cz/prilezitost-dela-zamestnance - Úřad práce ČR – Rekvalifikace
ÚP může plně zajistit rekvalifikaci, nebo proplatit i zvolený kurz; u zvolené rekvalifikace může schválený kurz dosáhnout až 50 000 Kč za tři roky, což je praktická šance pro lidi i firmy v územích, kde chybí kvalifikace.
URL: https://www.uradprace.cz/rekvalifikace - Úřad práce ČR – Regionální mobilita, příspěvek na dojížďku
V periferních oblastech je dojížďka často tvrdá bariéra; stát tento problém řeší nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti a má k němu i samostatný formulář žádosti.
URL: https://www.uradprace.cz/web/cz/prispevek-na-dojizdku - SFPI – Regionální centra a projekt Obec ON
Obce mohou hned využít bezplatné poradenství k nájemnímu bydlení a investiční výstavbě; SFPI přes regionální centra a projekt Obec ON nabízí experty na finance, právo, projektové řízení i strategické plánování. To je přesně ten typ podpory, který malým obcím obvykle chybí nejvíc.
URL: https://sfpi.cz/
URL: https://www.obecon.cz/ - API / MPO – Inovační vouchery IV
Malé a střední podniky mimo Prahu mohou průběžně žádat na expertní, poradenské a podpůrné služby v oblasti inovací; míra podpory je 75 % a výzva běží průběžně. Pro slabé oblasti je to použitelný nástroj tam, kde je potřeba zvednout produktivitu menších firem, ne jen čekat na velkého investora.
URL: https://apiagentura.gov.cz/cs/podporovane-aktivity-optak/inovacni-vouchery-optak/inovacni-vouchery-vyzva-iv/
Co by stát měl co nejdřív udělat nebo vytvořit
- Udělat z podpory HSOÚ trvalý systém, ne občasnou výjimku.
Jedna výzva na projektovou přípravu je dobrý začátek, ale slabá území potřebují víceletý program: přípravu projektů, kofinancování i dotační bonifikaci v jednom balíku. To odpovídá i směru, který samo MMR popsalo v Akčním plánu a v návrzích pro Regiony příležitostí. - Přepsat rozpočtové určení daní tak, aby zohlednilo dražší obsluhu periferie.
Řídce osídlené, stárnoucí a dopravně vzdálené oblasti mají objektivně vyšší náklady na služby a infrastrukturu; MMR samo mezi klíčové návrhy řadí úpravu RUD. Bez toho bude stát po periferii dál chtít stejný výkon za horší peníze. - Sloučit dopravu, zdravotnictví, školy a sociální služby do jedné územní politiky.
Stát dnes příliš často řeší jednotlivé resorty odděleně, ale v reálném životě se to v obci potkává v jednom bodě: když není spoj, není doktor, když není byt, nepřijde učitel, když není škola a práce, odejdou mladí. I proto MMR ve svém TO DO listu spojuje veřejné služby, zdravotní péči, školy a institucionální koordinaci. - Stabilně otevřít a rozpočtově zajistit podporu dostupného nájemního bydlení.
SFPI program dostupného nájemního bydlení v roce 2025 dočasně pozastavil kvůli vyčerpání rozpočtu; to je přesný opak toho, co slabé regiony potřebují. Ty potřebují předvídatelný, ne stop-start režim. - Poslat do území víc stálých koordinátorů a projektových kapacit.
MMR samo navrhuje posílení role společenství obcí, lepší koordinaci institucí a jednodušší přípravu investic. Přeloženo do češtiny: stát musí mít v území lidi, kteří nebudou psát další powerpoint, ale dotáhnou projekt, službu nebo investici do konce.
Co mohou udělat obyvatelé: víc než se zdá, ale méně, než jim politici rádi podsouvají
Je fér říct i nepříjemnou věc: obyvatelé sami to nezachrání, pokud nad nimi zůstanou špatně nastavené instituce. Nemají suplovat stát ani kraj. Přesto jejich role není malá.
Slabým oblastem pomáhá, když lidé drží lokální ekonomiku nákupem místních služeb a výrobců, netorpédují rozumné projekty bydlení a obnovy center obcí, chodí k volbám a nutí starosty ke spolupráci místo malých egoistických válek o každý chodník. V územích, kde je problém spíš v odlivu energie než v úplném rozvratu, bývá právě místní aktivita rozdílem mezi stagnací a obratem. To ostatně potvrzují i studie, které opakovaně ukazují, že vedle peněz rozhoduje i schopnost místních aktérů připravit projekty a držet společný směr.
Co mohou obyvatelé udělat navíc: nečekat na zachránce, ale postavit místní infrastrukturu spolupráce
Jestli v těchto oblastech dnes něco opravdu palčivě chybí, nejsou to jen peníze, ale hlavně lidé, kteří se dovedou spojit, vydržet a proměnit stížnost v konkrétní projekt. Právě na tom stojí i komunitně vedený místní rozvoj přes místní akční skupiny: Ministerstvo pro místní rozvoj ho popisuje jako nástroj založený na zapojení místních aktérů, víceoborové spolupráci a zlepšování dostupnosti služeb ve venkově, zatímco státní debata o „Regionech příležitostí“ opakovaně upozorňuje, že slabá území netrpí jen horšími čísly, ale i slabší koordinační a absorpční kapacitou.
Přeloženo do normální řeči: obyvatelé sami stát ani kraj nenahradí, ale mohou vytvořit to, co je v periferiích nejvzácnější — funkční místní tým, který udrží peníze doma, připraví projekty, domluví obec, podnikatele a spolky a přestane čekat, až všechno spadne z kraje nebo z Prahy. A některé nástroje už dnes existují i přímo pro občany: třeba zapojení do struktur MAS nebo komunitní energetika a sdílení elektřiny, které podle MPO a EDC umožňují občanům, obcím i malým podnikům sdílet lokálně vyrobenou energii a posilovat tím místní soběstačnost.
Co konkrétně by obyvatelé měli vytvořit nebo rozjet
- Místní projektové jádro
Neformální, ale stabilní skupinu 5–10 lidí, která nebude jen diskutovat, ale připraví 2–3 konkrétní projekty ročně: službu, opravu, komunitní akci, bydlení, lékařskou dostupnost nebo podnikatelský záměr. Ve slabých územích často nechybí nápady, ale někdo, kdo je dotáhne. - Energetické společenství nebo sdílení elektřiny
Tam, kde jsou rodinné domy, firmy, obecní budovy nebo bytové domy, dává smysl spojit výrobu a spotřebu energie v místě. Nevyřeší to všechno, ale snižuje náklady, drží část hodnoty doma a vytváří reálný důvod ke spolupráci. - Družstvo nebo společný servis pro místní služby
Nečekat, až někdo zvenčí otevře obchod, rozvoz, dílnu, opravy, péči o seniory nebo drobný komunální servis. V mnoha obcích dnes nechybí úplně všechno, ale chybí poslední článek: někdo, kdo službu zorganizuje a udrží. - Bydlící alianci pro prázdné domy a byty
Místní lidé často nejlépe vědí, co je prázdné, chátrá nebo by šlo vrátit do života. Smysl má vytvořit jednoduchý přehled prázdných domů, oslovit vlastníky, tlačit na obec kvůli menším nájemním bytům a hledat cestu, jak dostat do obce mladé rodiny, učitele, zdravotníky nebo řemeslníky. - Jednotný občanský tlak na dopravu, lékaře a školu
Ne padesát jednotlivých stížností, ale jeden společný, datově podložený tlak. Když lidé vystupují roztříštěně, úřad to snáz odloží. Když přijdou s jasným požadavkem, podpisy, čísly a návrhem řešení, mají výrazně větší šanci něco pohnout. MMR samo staví rozvoj slabých území i na lepší koordinaci místních aktérů a služeb.
Nejde o charitu. Jde o to, zda kraj udrží sám sebe pohromadě
Hospodářsky slabé oblasti Libereckého kraje nejsou okrajové téma pro pár starostů z periferie. Jsou testem, jestli ještě umíme spravovat území jako celek. Jestli stát a kraj dokážou udržet normální život i mimo hlavní centra. Jestli budou služby, práce a doprava dostupné i tam, kde se projekty hůř počítají do excelu.
Největší chyba by byla myslet si, že řešení spočívá v jedné dálnici, jedné dotaci nebo jednom hezkém marketingu regionu. Ne. Frýdlantsko potřebuje jiný zásah než Semilsko. Ralsko potřebuje jiný zásah než podkrkonošské obce. A celý Liberecký kraj potřebuje přestat zaměňovat regionální politiku za rozdělování drobných. Slabá místa kraje totiž nejsou jen tam, kde chybí peníze. Jsou tam, kde chybí soustředěná pozornost.
Odkazy a kontext
[1] Liberecký kraj, Hospodářsky slabé oblasti Libereckého kraje – období 2021–2027 — odkaz [2] Liberecký kraj, Hospodářsky slabé oblasti (Program rozvoje Libereckého kraje 2014–2020; stejný soubor i v příloze zadání ) — PDF [3] Český statistický úřad, Charakteristika kraje – Liberecký kraj — odkaz [4] Český statistický úřad, Nejnovější statistické údaje – Liberecký kraj — odkaz [5] Úřad práce ČR, Nezaměstnanost v Libereckém kraji byla v lednu 5,9 % (9. února 2026) — PDF [6] Ministerstvo pro místní rozvoj, Frýdlantsko (2025) — PDF [7] Ministerstvo pro místní rozvoj, Semilsko — PDF [8] Ministerstvo pro místní rozvoj, Bývalý vojenský prostor Ralsko (2025) — PDF [9] Vláda ČR / MMR, Příloha usnesení vlády ze dne 11. prosince 2024 č. 932 – Státem podporované regiony — PDF [10] Liberecký kraj, Zásady pro přidělení dotací z Grantového fondu Libereckého kraje / aktuální programový dokument s bonifikací hospodářsky slabých oblastí — PDF [11] Ministerstvo pro místní rozvoj, Akční plán Strategie regionálního rozvoje ČR 2025–2027 — PDF [12] Ministerstvo pro místní rozvoj, Plán pro Regiony příležitostí: Spravedlivé financování a silnější podpora ohrožených území (20. srpna 2025)