Liberecký kraj od 1. dubna 2026 spustil nové online Tržiště Libereckého kraje, které má propojit místní producenty potravin se školními jídelnami a zařízeními sociálních služeb. Pro běžné obyvatele je to zajímavé hlavně nepřímo: pokud systém opravdu začne fungovat, může dostat více regionálních surovin na talíře dětí, studentů a klientů sociálních služeb. Současně ale platí, že skutečný přínos ukáže až provoz, nikoli samotné slavnostní spuštění.
Elektronické tržiště nezní zrovna jako téma, kvůli kterému by si člověk vařil kávu navíc. Jenže tady nejde o další úřední formulář. Jde o to, zda kraj dokáže zjednodušit cestu místního jídla do veřejných jídelen tak, aby z toho něco měli zemědělci, kuchařky i strávníci. A také o to, zda se z dobrého nápadu nestane dražší katalog, do kterého se pár lidí zaregistruje a tím to skončí.
Je dobré hned na začátku říct jednu podstatnou věc: tohle není e-shop pro širokou veřejnost, kam si obyvatel kraje objedná bedýnku na víkend. Podle podmínek provozu je Tržiště primárně virtuálním prostorem pro nabídku lokálních potravin a poptávku účelových stravovacích zařízení v Libereckém kraji, tedy hlavně škol a sociálních zařízení. Veřejnost má mít přístup spíš k přehledu dodavatelů než k plnohodnotnému nákupu.
Co přesně se spustilo a pro koho
Nová platforma běží na adrese trziste.kraj-lbc.cz. Registrovaní dodavatelé zde mohou nabízet své produkty, registrovaní odběratelé zadávat objednávky. Kraj uvádí, že cílem je posílit odběr regionálních a čerstvých potravin, podpořit krátké dodavatelské řetězce a usnadnit plnění požadavků na kvalitu stravování ve veřejných institucích. Do systému se mohou zapojit producenti a prodejci potravin z Libereckého kraje i z vybraných sousedních okresů: Děčín, Litoměřice, Mělník, Mladá Boleslav, Jičín a Trutnov.
To je důležitý detail. Kraj sice mluví o „lokálních“ potravinách, ale nevymezuje je jen hranicí kraje. Zvolil širší okruh okolních okresů, aby byla nabídka dostatečně široká napříč kategoriemi. Prakticky to dává smysl: bez určité šíře by tržiště rychle narazilo na to, že v některých sortimentech prostě nebude z čeho vybírat. Současně to ale znamená, že „lokální“ zde neznamená automaticky „z Libereckého kraje“, nýbrž spíše „z regionálně blízkého prostoru“.
Jak to probíhalo dosud
Dosavadní stav byl roztříštěný. Kdo měl ve školní jídelně, domově nebo na straně producenta vlastní kontakty, zkušenost a čas, ten si cestu k regionálním dodávkám našel. Kdo je neměl, často skončil u běžných velkododavatelů, zavedených smluv a nákupu přes známé distribuční kanály. Už při přípravě projektu kraj mluvil o tom, že chce jídelnám umožnit nakupovat „jednoduše a napřímo“ a zároveň je administrativně nepřetěžovat. Přesně tohle ostatně řešil i Jičín, který je na Portálu o veřejných zakázkách uváděn jako příklad dobré praxe: město hledalo způsob, jak zajistit regionální a bio produkty, aniž by tím jídelny zahltilo administrativou.
Že kraj nechtěl spustit systém od stolu, ukazuje i loňské podzimní setkání k regionálním potravinám ve školních jídelnách. V programu se objevilo „Tržiště nanečisto“, sdílení kontaktů na lokální dodavatele i prezentace modelu elektronických tržišť v ČR. Jinými slovy: samotnému spuštění předcházel pokus připravit si půdu mezi školami, jídelnami a zemědělci. To je důležité, protože podobné projekty obvykle nepadnou na softwaru, ale na tom, že se lidé v provozu nenaučí nový systém používat, nebo v něm nevidí dostatečný užitek.
Kdo je iniciátorem, kdo to realizuje a kolik to stojí
Iniciátorem je přímo Liberecký kraj, konkrétně resort životního prostředí a zemědělství ve spolupráci se školstvím. Rada kraje v listopadu 2025 rozhodla o zřízení Tržiště Libereckého kraje a schválila podmínky jeho provozu. Zároveň uložila připravit veřejnou zakázku na nákup aplikace a servisních služeb.
Technické řešení nakonec kraj v prosinci 2025 zadal společnosti Flexisoftware s.r.o. jako veřejnou zakázku malého rozsahu. Oficiálně schválená cena činí 1.412.302 Kč bez DPH, tedy 1.708.886 Kč včetně DPH. Zároveň si rada kraje u této zakázky schválila výjimku z vlastního postupu a přímé zadání. To samo o sobě automaticky neznamená problém se zákonností, protože částka se vejde do režimu veřejné zakázky malého rozsahu. Znamená to ale menší konkurenční tlak než u otevřenější soutěže, a tím i vyšší nárok na to, aby kraj později jasně ukázal, co za tyto peníze systém skutečně přinesl.
Zajímavé je i srovnání s původním odhadem. Ještě v listopadu 2025 kraj uváděl, že licence nepřesáhne 600.000 Kč bez DPH, servis bude stát 140.000 Kč ročně a celkové náklady na pořízení a čtyřletý provoz odhadoval na 1.268.000 Kč bez DPH. Proti tomu prosincové schválení zakázky ukazuje vyšší cenu. To je legitimní téma pro veřejnou kontrolu: ne ve smyslu automatického podezření, ale jako otázku, co přesně se mezi odhadem a finálním rozhodnutím změnilo.
Proč je to zajímavé pro obyvatele
Pro rodiče, studenty a klienty sociálních zařízení je hlavní slib jednoduchý: více čerstvých a regionálních surovin ve veřejném stravování. Pokud tržiště usnadní objednávky a logistiku, může to pomoci dostat do jídelen víc místní zeleniny, ovoce, mléčných výrobků, masa, vajec nebo ryb. Pro místní farmáře a výrobce to naopak může znamenat stabilnější přístup k velkému a pravidelnému odběrateli, což je pro malé a střední producenty často cennější než jednorázový prodej na trhu.
Další rovina je legislativní. Novela vyhlášky o školním stravování, účinná od 1. září 2025, posílila důraz na zdravější skladbu jídelníčků a zavedla i povinný podíl bio a sezónních potravin. Ministerstvo pro místní rozvoj současně prosazuje minimální standardy odpovědného veřejného zadávání pro dodávky potravin a stravovací služby. Tržiště tak může být pro jídelny praktickým nástrojem, jak tyto požadavky plnit méně bolestivě než dosud. Jinými slovy: nejde jen o hezký regionální marketing, ale i o reakci na měnící se pravidla veřejného stravování.
Pro běžného obyvatele ale bude dopad spíš postupný než okamžitý. Neočekávejte, že se od zítřka zásadně zlevní obědy nebo že každá školní jídelna začne vařit z produkce „od vedle“. Reálný přínos se pozná až podle toho, kolik producentů vstoupí do systému, kolik jídelen bude skutečně objednávat a zda se podaří udržet rozumné ceny i spolehlivou logistiku.
Kde jsou rizika, komplikace a slabá místa
Slabé místo je především v dobrovolnosti. Systém je podle kraje bezplatný a dobrovolný. To zní sympaticky, ale zároveň to znamená, že bez aktivního zájmu škol, domovů a dodavatelů může zůstat poloprázdný. Účet se navíc nezakládá automaticky, registrace schvaluje administrátor, a smluvní podmínky výslovně říkají i to, že uživatelský účet nemusí být dostupný nepřetržitě kvůli údržbě. U pilotního digitálního projektu je to normální, ale pro provoz jídelen je spolehlivost a jednoduchost klíčová.
Druhé slabé místo je v samotné povaze veřejných nákupů. Elektronické tržiště samo o sobě neřeší všechny právní a provozní problémy. Potraviny pro jídelny zůstávají veřejným nákupem a zadavatelé musí dál respektovat pravidla zadávání, kategorizaci nákupů i zásady transparentnosti a hospodárnosti. Platforma může pomoci s vyhledáním dodavatelů a s objednávkou, ale není kouzelnou hůlkou, která zruší povinnost dělat nákupy správně. To bude důležité hlavně tam, kde půjde o větší objemy a dlouhodobější kontrakty.
Třetí problém je ryze praktický: ne každý lokální výrobce je vhodný pro veřejné stravování. Tržiště samo upozorňuje, že nelze přijímat produkty „ze zahrádky“, protože v rámci elektronického systému nelze splnit požadované legislativní podmínky. To je srozumitelné, ale zároveň to ukazuje hranici celého projektu: romantická představa, že každá školní jídelna bude snadno brát od malých pěstitelů cokoliv, naráží na hygienu, evidenci, kapacitu a pravidelnost dodávek.
Čtvrtá věc je kontrola hodnoty za peníze. Kraj aplikaci zadal přímým zadáním a finální cena byla vyšší než původní listopadový odhad. Nejde o důkaz korupce ani o obvinění. Je to ale přesně ten typ situace, kdy má veřejnost právo chtít po roce či dvou jednoduché vyúčtování: kolik je v systému aktivních dodavatelů, kolik odběratelů, jaký objem obchodů přes tržiště skutečně protekl a zda by stejného výsledku nešlo dosáhnout levněji.
Na první pohled se může zdát, že prodejci dostávají jen bezplatný účet v systému. Jenže oficiální tisková zpráva i smluvní podmínky uvádějí, že prodejcům se v souvislosti s využíváním služby zapisuje veřejná podpora do rejstříku de minimis. To je drobný, ale důležitý detail: vstup do tržiště není jen technická registrace, nýbrž i administrativně evidovaná forma podpory. Pro část podnikatelů to nemusí znamenat nic zásadního, ale pro seriózní firmy je to údaj, který si hlídají.
Co bude rozhodovat dál
Nejdůležitější nebude počet tiskových zpráv, ale počet pravidelných objednávek. Právě tady nabízí užitečné srovnání Jihočeský kraj, kde podobné elektronické tržiště běží déle: ve školním roce 2024/2025 tam aktivně zásobovalo 74 dodavatelů, v nabídce bylo 2 434 produktů, nakupovalo 48 školních jídelen a dosažený obrat činil 11.805.736 Kč. To je měřítko, podle kterého půjde jednou férově posuzovat i Liberec.
Jestli má být projekt úspěšný, kraj by měl průběžně zveřejňovat aspoň základní provozní čísla: počet registrovaných producentů, aktivních jídelen, objem objednávek, nejčastěji nakupované komodity a případně i to, zda se zvyšuje podíl regionálních a čerstvých surovin ve veřejném stravování. Bez těchto dat bude Tržiště jen hezký příběh. S nimi může být jedním z mála krajských digitálních projektů, u nichž občan opravdu uvidí smysl.
Odkazy a kontext
- Liberecký kraj: „Liberecký kraj připravuje online tržiště lokálních potravin“, 19. listopadu 2025.
- Rada Libereckého kraje: usnesení o zřízení tržiště a podmínkách provozu, 18. listopadu 2025; usnesení o zadání zakázky společnosti Flexisoftware, 9. prosince 2025.
- Tržiště Libereckého kraje: „O projektu“, „Princip fungování“, „Návod pro zákazníky“, „Všeobecné smluvní podmínky“.
- Právní a metodický kontext: vyhláška č. 310/2025 Sb. o školním stravování; Portál o veřejných zakázkách a MMR k dodávkám potravin a odpovědnému zadávání.
- Jihočeský kraj: výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy za školní rok 2024/2025.