Občanská síla v zemi, kde politici rádi tvrdí, že demokracie končí volbami

Volby rozhodují, kdo bude vládnout. Nerozhodují o tom, že občané, média, spolky, odbory, watchdogové organizace nebo studenti mají na čtyři roky zmlknout. Občanská společnost není ozdoba demokracie ani nepřítel státu. Je to bezpečnostní systém, který připomíná politikům, že stát jim nepatří.

Když politici říkají, že „rozhodly volby“ a občané mají dát pokoj, nebrání demokracii. Brání si pohodlí. Volby určují, kdo bude vládnout. Neurčují, že vláda nebude kritizována. Neznamenají ticho médií, poslušnost spolků, klid ulic ani mlčení lidí, kterým se nelíbí, jak se nakládá s veřejnou mocí.

Demokracie není čtyřletý spánek přerušený volebním víkendem. Je to trvalý vztah mezi občany a mocí. A v tom vztahu platí jednoduché pravidlo: moc musí vědět, že je sledovaná. Ne proto, že každý politik je zločinec. Ale proto, že i slušný politik se ve slabém systému rychle naučí, že kontrola je nepříjemná, brzdy zdržují a občané mají být vděční hlavně za to, že směli vhodit lístek do urny.

Volby nejsou bianko šek

Základní manipulace zní: „Vyhráli jsme volby, tak mlčte.“ Správná odpověď je: ne. Vyhráli jste volby, takže vládněte. Ale vládněte pod kontrolou.

Česká ústava říká, že lid je zdrojem veškeré státní moci a že státní moc slouží všem občanům. Ne vládní koalici. Ne premiérovi. Ne stranické centrále. Ne politickému marketingu. Všem občanům. Listina základních práv a svobod chrání svobodu projevu, právo na informace, petiční právo i právo pokojně se shromažďovat. To nejsou ozdoby do učebnice občanské výchovy. To jsou nástroje, kterými občan mezi volbami dýchá.

Když někdo protestuje, nepřepisuje volby. Když novinář položí nepříjemnou otázku, neruší demokracii. Když watchdogová organizace rozebere veřejnou zakázku, neútočí na stát. Když studenti vyjdou do ulic, neznamená to automaticky „puč“. Znamená to, že občanská část demokracie je ještě živá.

Evropská komise ve Zprávě o právním státu nesleduje jen to, zda se v zemi konaly volby. Sleduje čtyři oblasti: justici, protikorupční rámec, pluralitu a svobodu médií a institucionální brzdy a protiváhy. Jinými slovy: Evropa sama hodnotí demokracii jako systém kontrol, pravidel, nezávislých institucí a veřejné odpovědnosti. Kdyby demokracie byla jen volební aritmetika, nic z toho by nebylo potřeba.

Kdo všechno tvoří občanskou sílu

Česká občanská společnost není jeden tábor. Není to „pražská kavárna“, není to jedna ideologie, není to jeden grantový projekt a není to pár lidí s transparentem. Je to široká občanská infrastruktura.

Patří do ní watchdogové organizace, které sledují veřejné zakázky, střety zájmů, financování politiky nebo korupční rizika. Patří do ní investigativní a nezávislá média, která dělají práci, již by stát dělat neměl, protože by tím kontroloval sám sebe. Patří do ní spolky, dobrovolnické organizace, hasiči, skauti, sportovní kluby, sousedské iniciativy, komunitní centra, ekologické spolky, právní poradny, lidskoprávní organizace, odbory, profesní komory, studentské iniciativy, akademické platformy i lokální aktivisté, kteří hlídají park, školu, radnici, nemocnici nebo krajskou zakázku.

Občanská společnost není protivník státu. Je to pojistka proti tomu, aby se stát stal nástrojem jedné politické skupiny. Dělá práci, kterou stát buď neumí, nechce, nestíhá, nebo ji z principu dělat nemá. Stát nemá sám sobě nastavovat zrcadlo a pak si za něj tleskat.

Tvrdá data: nejde o pár hlasitých lidí

Kdo říká „neziskovky“, často vyvolává představu několika ideologických organizací v Praze. Statistika ukazuje něco jiného.

Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2024 v Česku 119 900 aktivních neziskových institucí. Dobrovolníci v nich odpracovali 36 107 865 hodin. Ocenění dobrovolnické práce dosáhlo 8 479 mil. Kč.

To nejsou okrajová čísla. To je obrovský kus práce, který by jinak často neudělal nikdo. Někdo navštěvuje seniory, někdo pomáhá dětem, někdo organizuje sport, někdo drží při životě kulturu v malé obci, někdo sbírá peníze na nemocné, někdo čistí krajinu, někdo hlídá rozhodování radnice, někdo pomáhá lidem v krizi, někdo kontroluje veřejné peníze.

Jestliže má dobrovolnická práce hodnotu přes 8 miliard korun ročně, potom se o občanské společnosti nedá mluvit jako o parazitovi. Přesnější slovo je spoluúčast. A v mnoha oblastech také náhrada za selhání nebo nedostatečnou kapacitu státu.

Občanská společnost státu šetří peníze

Debata o neziskovém sektoru se v Česku často vede obranně: „Neziskovky nejsou tak špatné.“ To je slabé. Přesnější je říct: občanská společnost státu šetří peníze, snižuje škody a často dodává veřejnou hodnotu levněji, pružněji a lidštěji než úřad.

Dobrovolníci pomáhají tam, kde by profesionální služba byla drahá nebo nedostupná. Lokální spolky udržují komunitní život tam, kde by stát uměl poslat maximálně formulář. Odbory brání tomu, aby zaměstnanec zůstal proti zaměstnavateli sám. Právní organizace pomáhají lidem, kteří by se bez nich v systému ztratili. Watchdogové organizace zase snižují cenu korupce, protože kontrolují veřejné zakázky, politické vazby, lobbying, střety zájmů a netransparentní rozhodování.

Korupce je drahá. Kontrola moci je levná. Politik, který chce šetřit, by měl občanskou kontrolu posilovat, ne očerňovat. Jestliže někdo rozkryje předraženou zakázku, zabrání střetu zájmů nebo donutí úřad zveřejnit dokumenty, není to „škůdce“. Je to člověk, který snižuje účet, jejž by jinak zaplatili občané.

Proč se politici občanské kontroly bojí

Politici nemají problém s občany obecně. Mají problém s občany, kteří se nenechají řídit jen kampaní. Občan jako volič je pro moc užitečný. Občan jako kontrolor je nepohodlný.

Proto se v politické debatě opakují stejné nálepky: „politické neziskovky“, „zahraniční agenti“, „grantový byznys“, „pražská kavárna“, „ulice chce přepsat volby“, „nikdo je nevolil“, „aktivisté škodí státu“, „neziskovky parazitují na rozpočtu“, „média a neziskovky jsou jedna parta“.

Funkce těchto nálepek je jednoduchá: znečistit důvěru. Když moc neumí vyvrátit kritiku, zaútočí na kritika. Když nejde snadno popřít problém, začne se řešit, kdo ho vyslovil, z čeho žije, kdo ho údajně platí a proč má vůbec právo mluvit. To není diskuse. To je technika umlčování.

Evropský Civic Space Report 2025 popisuje v Evropě zesílené útoky na občanskou společnost a občanské svobody, včetně omezování protestních práv, problémů s financováním neziskových organizací a očerňovacích kampaní. Česká republika není Maďarsko ani Rusko. Ale právě proto je důležité nepředstírat, že jazyk útoků na občanskou společnost je nevinný. Autoritářství nezačíná vždy zákazem. Často začíná slovní přípravou: nejdřív se z kritika udělá podezřelá osoba, pak cizí agent, potom škůdce, a nakonec někdo, koho už není nutné brát jako legitimního účastníka veřejné debaty.

Veřejnoprávní média jako aktuální zkouška

Dobře je to vidět na debatě o veřejnoprávních médiích. Reuters 5. května 2026 popsal protesty v Praze proti vládním plánům změnit financování České televize a Českého rozhlasu. Kritici varovali, že přesun financování pod státní rozpočet může ohrozit nezávislost médií; vláda naopak tvrdila, že nezávislost zůstane zachována a že správa médií se nezmění.

Tady je potřeba být přesný. Občanská společnost nemusí tvrdit, že vláda právě zavádí diktaturu. Stačí, že upozorňuje na riziko. Když se financování médií přesune blíž k vládní moci, roste pokušení tuto moc využít. Demokracie nestojí na důvěře v dobré úmysly politiků. Stojí na pravidlech, která fungují i tehdy, když dobré úmysly chybí.

Evropský akt o svobodě médií požaduje, aby financování médií veřejné služby bylo založeno na transparentních a objektivních kritériích a aby zajišťovalo přiměřené, udržitelné a předvídatelné finanční zdroje [9]. To je přesně jádro sporu. Ne otázka, zda má občan platit konkrétní typ poplatku. Ale otázka, zda bude financování nastaveno tak, aby se z médií veřejné služby nestal každoroční rukojmí státního rozpočtu.

Pokud se každá vláda naučí, že může médiím veřejné služby přidat, ubrat nebo je držet v nejistotě podle nálady, potom už nejde jen o rozpočet. Jde o páku.

Námitka první: „Nikdo je nevolil“

Ano, občanské iniciativy nemají volební mandát vládnout. Jenže z toho neplyne, že nemají právo mluvit, protestovat, kontrolovat a kritizovat.

Nikdo nevolí novináře, soudce, odboráře, vědce, skauty, dobrovolníky ani občanské spolky do role vlády. Přesto mají v demokracii své místo. Nevládnou. Kontrolují, pomáhají, upozorňují, organizují, vytvářejí tlak a přinášejí informace. Volený mandát dává právo rozhodovat v mezích zákona. Nedává právo umlčet všechny ostatní.

Kdyby ve veřejném prostoru směli legitimně mluvit jen zvolení politici, nebyla by to demokracie. Byla by to vláda politické třídy nad pasivním obyvatelstvem.

Námitka druhá: „Chtějí přepsat výsledky voleb ulicí“

Demonstrace vytvářejí politický tlak. To je pravda. Ale politický tlak není převrat. Protest neruší volby. Protest připomíná zvoleným politikům, že mandát není beztrestnost.

V demokracii se nesoutěží jen ve volební den. Soutěží se také argumentem, kontrolou, investigací, veřejným tlakem, soudním přezkumem, peticí, demonstrací, stížností, připomínkou zákona, místním referendem, účastí na zastupitelstvu a otázkou položenou člověku u moci.

Kdo tvrdí, že ulice nemá co mluvit do politiky, měl by říct rovnou, že občan je pro něj důležitý hlavně jako hlasovací jednotka. To je velmi chudé pojetí občanství.

Námitka třetí: „Jsou placení ze zahraničí“

U některých organizací může být pravda, že čerpají zahraniční granty. Samo o sobě to ale neznamená cizí řízení, vlastizradu ani nepřátelskou činnost.

Správná otázka nezní: „Dostal někdo grant?“ Správná otázka zní: je financování zveřejněné, legální, kontrolovatelné a odpovídá činnosti organizace? Pokud ano, pak se bavme o výsledcích práce. Pokud ne, ptejme se tvrdě. Transparentnost má platit pro neziskovky, firmy, politické strany, média, odbory i stát.

Zahraniční grant může být problém, pokud je skrytý, netransparentní nebo slouží cizímu politickému vlivu. Ale stejně tak může být problém domácí penězovod od oligarchy, neprůhledná veřejná dotace, politicky přidělená zakázka nebo reklamní rozpočet státní firmy. Podezřelé nemá být slovo „zahraniční“. Podezřelé má být slovo „neprůhledné“.

Námitka čtvrtá: „Neziskovky žijí z peněz daňových poplatníků“

Část neziskového sektoru využívá veřejné dotace. To je pravda. Manipulace začíná ve chvíli, kdy se sama dotace vydává za důkaz škodlivosti.

Veřejné peníze dostávají také firmy, sportovní svazy, obce, školy, nemocnice, dopravci, zemědělci, kulturní instituce nebo výzkumné organizace. Nikdo soudný neříká, že každý příjemce veřejných peněz je parazit. Správná otázka není, zda někdo čerpá veřejné peníze. Správná otázka je, zda za ně dodává veřejnou hodnotu, zda je jeho činnost kontrolovatelná a zda financování není politicky zneužité.

U neziskových organizací má být kontrola přísná. Ale stejná přísnost má platit i pro firmy napojené na veřejné zakázky, pro stranické nadace, pro státní podniky a pro všechny, kdo žijí z veřejných peněz. Výběrová nenávist ke slovu „neziskovka“ je pohodlná, ale nepoctivá.

Námitka pátá: „Jsou politicky zaujatí“

Část občanských organizací má hodnotový postoj. To není skandál. Skandál by bylo, kdyby se za nestrannost vydávala podřízenost moci.

Bránit nezávislost soudů, svobodu médií, právo protestovat, transparentní financování politiky, ochranu menšin nebo kontrolu korupce není stranická libůstka. Jsou to pravidla hry. A ta chrání i toho, kdo dnes s danou organizací nesouhlasí. Právní stát není výhoda jedné politické skupiny. Je to pojistka pro den, kdy se moc dostane do rukou někomu, koho se budete bát vy.

Samozřejmě platí: občanská organizace má být poctivá, transparentní a schopná kritiky. Nemá si hrát na neutrální úřad, pokud ve skutečnosti vede hodnotovou kampaň. Ale hodnotový postoj není totéž jako stranická služba.

Zahraniční varování: nejdřív nálepka, potom omezení

Maďarsko, Slovensko, Gruzie nebo jiné země ukazují, že útoky na občanskou společnost mívají podobnou trajektorii. Nejprve se mluví o „transparentnosti“. Potom o „zahraničním vlivu“. Pak o „ochraně suverenity“. A nakonec se z nepohodlných organizací a médií stane bezpečnostní problém.

Na Slovensku parlament v roce 2025 schválil zákon zpřísňující povinnosti nevládních organizací; kritici ho označovali za „ruský zákon“ a upozorňovali na riziko zúčtování s občanským sektorem. V Maďarsku se v roce 2025 diskutovalo o návrhu, který by umožnil tvrdě zasahovat proti zahraničně financovaným organizacím a médiím označeným za hrozbu pro suverenitu.

Česká republika na tom není stejně. To je důležité říct. Ale stejně důležité je dodat: země neslábnou až ve chvíli, kdy je pozdě. Slábnou tehdy, když si lidé zvyknou, že útoky na kontrolu moci jsou normální politický folklor.

Psychologie bezmoci: autoritářům často stačí únava

Největší politická zbraň autoritářů není vždy cenzura. Často je to únava. Pocit, že nic nemá cenu. Že všichni kradou. Že všichni lžou. Že normální člověk stejně nic nezmění. Že politika je špinavá věc pro jiné lidi.

Právě tady má občanská společnost psychologickou sílu. Ukazuje, že člověk není sám. Může něco podepsat. Přijít. Zeptat se. Přispět. Sdílet ověřenou informaci. Napsat zastupiteli. Zajít na jednání obce. Podpořit lokální médium. Přidat se ke spolku. Hlídací pes demokracie nemusí být slavná organizace v Praze. Někdy je to člověk, který si na webu obce přečte zápis z rady a všimne si, že tam něco nesedí.

Podle OECD mělo v roce 2023 v Česku vysokou nebo středně vysokou důvěru v národní vládu jen 19 % lidí, v politické strany 14 % a v parlament 20 %. OECD zároveň uvádí, že lidé, kteří mají pocit, že jim politický systém nedává hlas, důvěřují vládě výrazně méně.

Tam, kde mizí důvěra, musí růst možnost občanského hlasu. Jinak vzniká prázdné místo. A to rychle zaplní cynismus, konspirace a touha po „silné ruce“, která slíbí, že už nebude žádné složité dohadování, žádná média, žádné spolky, žádní experti, žádné brzdy. Jen vůdce, pořádek a ticho. Zní to jednoduše. Končí to draze.

Slabiny občanských sil: mluvit jen k vlastním nestačí

Tento článek nemá být jen pohodlným čtením. Největší problém občanských sil v Česku není to, že by byly příliš silné. Problém je, že často mluví hlavně k lidem, kteří už souhlasí.

Část občanské společnosti má slabý jazyk pro lidi mimo vlastní bublinu. Umí přesvědčit vzdělané, aktivní, městské a politicky pozorné publikum. Hůř mluví s lidmi, kteří mají pocit, že jim demokracie nezlevnila nájem, nezvedla mzdu, nezajistila lékaře, neochránila je před drahotou a nedala jejich dětem důstojnou budoucnost.

Kdo chce bránit demokracii, musí umět mluvit nejen s těmi, kdo demokracii milují, ale i s těmi, kdo jí přestali věřit.

Občanské síly potřebují víc regionů a méně pražského symbolického jazyka. Víc konkrétních příkladů z běžného života. Méně morální nadřazenosti. Víc trpělivé práce s nerozhodnutými. Víc vysvětlování vlastního financování. Víc lokálních kauz. Víc občanských návodů. Víc schopnosti přiznat chybu. A víc spolupráce mezi organizacemi, médii, odborníky a lokálními komunitami.

Jinak budou mít pravdu, ale nebudou mít dosah. A pravda bez dosahu v politice často prohrává s jednoduchou lží.

Praktická mini-příručka pro občana

Občanská kontrola nemusí začínat demonstrací na náměstí. Může začít mnohem tišeji.

Když slyšíte, že „neziskovky škodí státu“, ptejte se: které konkrétní, čím přesně, podle jakého důkazu? Když politik tvrdí, že „média lžou“, ptejte se: který výrok je nepravdivý, kde je oprava, kde jsou data? Když někdo útočí na „zahraniční financování“, ptejte se: je financování zveřejněné, nebo se jen vyrábí podezření? Když vláda mění pravidla pro média, soudy, policii, státní zastupitelství, veřejné zakázky nebo kontrolní instituce, ptejte se: komu nová pravidla dávají větší moc a komu berou nezávislost?

Praktický občanský postup je jednoduchý:

1. Nevěřte nálepce. Chtějte konkrétní důkaz.
2. Sledujte, zda se řeší problém, nebo se jen útočí na člověka, který ho pojmenoval.
3. U organizací si najděte výroční zprávu, financování, vedení a konkrétní výsledky.
4. U politiků sledujte nejen sliby, ale hlasování, střety zájmů a práci s veřejnými penězi.
5. Podporujte média a organizace, které opravují chyby, zveřejňují zdroje a umějí jít proti vlastnímu publiku.
6. Začněte lokálně: zastupitelstvo, rozpočet obce, zakázky, školy, nemocnice, doprava, veřejný prostor.
7. Nenechte se přesvědčit, že slušný občan je tichý občan.

Česká demokracie má otevřený občanský prostor

Zpráva Evropské komise o právním státu pro rok 2025 uvádí, že občanský prostor v Česku je podle hodnocení CIVICUS nadále považován za „otevřený“. Zároveň ale zaznamenává, že někteří aktéři upozorňovali na negativní nálepkování organizací občanské společnosti ze strany některých politiků.

To je důležitá zpráva. Český problém dnes není v tom, že by občanská společnost byla plošně zakázaná. Český problém je v normalizaci jazyka, který občanskou kontrolu líčí jako podezřelou činnost. Otevřený prostor se nemusí zavřít najednou. Může se postupně zaplnit strachem, únavou, finanční nejistotou, právními překážkami a nálepkami.

Stát jim nepatří

Demokracie se nezachraňuje až ve chvíli, kdy je pozdě. Udržuje se v chodu tím, že lidé nenechají moc bez dozoru. Volby jsou začátek odpovědnosti, ne konec občanství. Politik, který po volbách žádá ticho, si plete mandát s vlastnickým právem. Stát mu ale nepatří.

Občanská společnost není svatá. Dělá chyby, někdy mluví nesrozumitelně, někdy se uzavírá do vlastních kruhů, někdy špatně vysvětluje financování a někdy si plete morální převahu s argumentem. Ale její existence je nezbytná. Bez ní zůstane občan sám proti úřadu, sám proti radnici, sám proti státní moci, sám proti politickému marketingu a často i sám proti rezignaci.

Když se moc přestane bát občanů, začnou se občané brzy bát moci. Proto má smysl číst, ptát se, podporovat, kontrolovat, protestovat, organizovat se a nenechat si namluvit, že dobrý občan je ten, který po volbách zmizí z veřejného prostoru. Dobrý občan nezmizí. Dobrý občan hlídá.

 

Zdroje a kontext

[1] Český statistický úřad: Satelitní účet neziskových institucí, data zveřejněná 15. dubna 2026. URL: https://csu.gov.cz/satelitni-ucet-neziskovych-instituci

[2] OECD: OECD Survey on Drivers of Trust in Public Institutions 2024 Results – Country Notes: Czechia, data za rok 2023. URL: https://www.oecd.org/en/publications/oecd-survey-on-drivers-of-trust-in-public-institutions-2024-results-country-notes_a8004759-en/czechia_54847e53-en.html

[3] Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR: Ústava České republiky, čl. 2. URL: https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html

[4] Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR: Listina základních práv a svobod. URL: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html

[5] Evropská komise: 2025 Rule of Law Report, metodický rámec a čtyři pilíře hodnocení. URL: https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/policies/justice-and-fundamental-rights/upholding-rule-law/rule-law/annual-rule-law-cycle/2025-rule-law-report_en

[6] Evropská komise: 2025 Rule of Law Report – Country Chapter on Czechia, část k občanské společnosti, médiím, korupci a brzdám a protiváhám. URL: https://commission.europa.eu/document/download/be724460-59e5-4be3-b882-b329d1613d9a_en?filename=7_1_63938_coun_chap_czechia_en.pdf

[7] European Civic Forum: Civic Space Report 2025. URL: https://civic-forum.eu/civicspace25

[8] Reuters: Czechs pack Prague’s Old Town Square to protest government media plans, 5. května 2026. URL: https://www.reuters.com/world/czechs-pack-pragues-old-town-square-protest-government-media-plans-2026-05-05/

[9] Evropská unie / EUR-Lex: Regulation (EU) 2024/1083 – European Media Freedom Act, čl. 5. URL: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2024/1083/oj/eng

[10] ČT24: Na tři stovky připomínek se sešlo ke změně financování veřejnoprávních médií, 15. května 2026. URL: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/media/na-tri-stovky-pripominek-se-seslo-ke-zmene-financovani-verejnopravnich-medii-373495

[11] Reuters: Slovakia tightens rules for non-profits in move they see as inspired by Russia, 16. dubna 2025. URL: https://www.reuters.com/world/europe/slovakia-tightens-rules-non-profits-move-they-see-inspired-by-russia-2025-04-16/

[12] Euronews: Foreign-funded NGOs in Hungary targeted in draft law, 14. května 2025. URL: https://www.euronews.com/my-europe/2025/05/14/foreign-funded-ngos-in-hungary-that-threaten-sovereignty-targeted-in-draft-law