Stát zveřejnil návrh skoro stovky takzvaných akceleračních oblastí pro větrné a fotovoltaické elektrárny. V Libereckém kraji jde o sedm lokalit, mimo jiné v Ralsku a na Semilsku. Nejde ještě o finální razítko, ale o velmi důležitý krok: kdo zaspí teď, bude později jen těžko dohánět, co stát předem označil za „vhodné“ území.

Na první pohled to může působit technicky a vzdáleně. Nějaké mapy, nějaké paragrafy, nějaká „zelená transformace“. Jenže tady nejde o akademickou debatu. Jde o to, kdo bude rozhodovat o krajině, o tempu výstavby a o tom, kdo ponese riziko konfliktů: jestli stát z Prahy, nebo obce a lidé v místě.

Stát zatím neurčil hotovou konečnou mapu, ale zveřejnil návrh změny č. 2 Územního rozvojového plánu. Právě tahle fáze bývá klíčová. Jakmile stát nějaké území předem označí jako „nejméně kolizní“ a vhodné pro zrychlené povolování, posouvá tím politickou i úřední rovnováhu ve prospěch výstavby.

Co přesně stát udělal a kdo za tím stojí

Návrh zadání změny Územního rozvojového plánu schválila vláda 22. října 2025 usnesením č. 811. Pořizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj, které návrh připravilo ve spolupráci s Ústavem územního rozvoje; podle oficiálních materiálů na něm spolupracovala i ministerstva životního prostředí a průmyslu. Celý proces běží podle stavebního zákona a zákona č. 249/2025 Sb., tedy zákona o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie. Financování přípravy jde i z Národního plánu obnovy.

Ministerstvo zveřejnilo návrh 14. dubna 2026. Společné jednání s kraji a dotčenými orgány je stanoveno na 30. dubna 2026, veřejné projednání na 15. května 2026 a písemné připomínky lze podat do 1. června 2026. To je prakticky nejdůležitější termín pro obce i veřejnost. Dotazy lze pokládat ústně, ale připomínky se uznávají jen písemně.

Oficiální důvod státu je jasný: zrychlit a zjednodušit povolování větrných a fotovoltaických elektráren v územích, kde má být nejmenší střet s ochranou přírody a dalšími veřejnými zájmy. Ministerstva současně zdůrazňují, že akcelerační oblast sama o sobě nenahrazuje povolení a negarantuje, že konkrétní elektrárna skutečně vznikne. To je správně, ale jen polovina příběhu. Druhá polovina zní: stát si dopředu vybírá území, kde chce odpor a komplikace omezit.

Jak to fungovalo dosud a co se mění

Dosud se jednotlivé projekty OZE povolovaly v běžném režimu: investor šel přes územní plánování, EIA, environmentální stanoviska, stavební řízení, námitky, odvolání a často i vleklé spory. Nový zákon vytváří systém, v němž stát nejprve vymezí „nezbytné“ a poté „akcelerační“ oblasti a pro každou z nich připraví územní opatření s podmínkami a zmírňujícími opatřeními. Právě to má část konfliktů přesunout z jednotlivých staveb do předběžné fáze mapování.

Zákon zároveň říká, že akcelerační oblast nelze vymezit v evropsky významných lokalitách, ptačích oblastech ani zvláště chráněných územích a že záměry v těchto oblastech nemají mít významný dopad zejména na životní prostředí a obranu státu. Na papíře to zní rozumně. V praxi to ale neznamená, že spor zmizí. Znamená to hlavně to, že se spor přesouvá na dřívější úroveň a do složitějších technických dokumentů, kde má běžný občan i malá obec slabší pozici než stát a velký investor.

Důležitý je i povolovací efekt. U záměru v akcelerační oblasti má stavební úřad rozhodnout do 60 dnů od zahájení řízení. Současně platí, že zvláštní zrychlený postup se nepoužije, pokud pro oblast ještě není účinné územní opatření, nebo pokud je projekt zčásti mimo akcelerační oblast.

Kde se to týká Libereckého kraje

V návrhu je pro Liberecký kraj sedm dotčených akceleračních oblastí: dvě solární a pět větrných. U solárů jde o AOS13 Hradčany a AOS14 Selská vrcha, obě v Ralsku. U větru jde o AOV26 Ralsko (Ralsko, Hlavice, přesah do Mukařova a Strážiště ve Středočeském kraji), AOV88 Kundratice (Mříčná, Kruh, Peřimov, Košťálov), AOV89 Vlčí dola (Nová Ves nad Popelkou, Bělá, Libštát), AOV104 Černý háj (Bukovina u Čisté, Studenec, Čistá u Horek) a AOV105 Borovnice s přesahem do Královéhradeckého kraje.

To je pro Liberecký kraj zásadní. Nejde o okrajový region, který by s obnovitelnými zdroji teprve začínal. Právě naopak. Podle ČSÚ se v kraji v roce 2025 vyrobilo 508,6 GWh elektřiny, z toho 70,1 % z alternativních zdrojů. Samotné fotovoltaiky daly 179,2 GWh, větrné elektrárny 109,4 GWh a vodní 67,9 GWh. Liberecký kraj tak už dnes patří mezi výrazně „obnovitelné“ regiony české energetiky.

Jinými slovy: stát tu nezrychluje výstavbu v energetické poušti. Zrychluje ji v kraji, který už nyní nese nadprůměrný díl obnovitelné výroby. To je politicky citlivé. Jestli má někde zaznít otázka „pomáhá to lidem, nebo hlavně státu a jeho statistikám?“, pak právě tady.

Statistiky, které stojí za pozornost

Oficiální návrh státu byl podle ministerstev zmenšen z původních 2 685 km² na 474 km², tedy asi na 0,6 % rozlohy České republiky. Z původně vytipovaných 110 oblastí jich po SEA posouzení vypadlo 16 a zveřejněný návrh nyní obsahuje 94 lokalit. Stát tím argumentuje, že už v předstihu proběhla významná ekologická filtrace.

Další číslo, které stojí za překlad do lidské řeči, je krajská energetika. Liberecký kraj tvoří jen 0,7 % celkové české výroby elektřiny, ale ve větrné výrobě má mnohem viditelnější roli. Jinak řečeno: pro republiku je to kraj malý, pro větrnou energetiku už ne. Proto se právě zde střetává státní zájem na rychlejším rozvoji se silnou citlivostí krajiny a místních komunit.

Pomůže to krajině a lidem, nebo hlavně státu

Poctivá odpověď zní: může pomoci obojím, ale automaticky to nezaručuje nic.

Pomoci to může tam, kde akcelerační oblast skutečně navazuje na brownfieldy, staré vojenské areály nebo jiné zasažené plochy. Ralsko a Hradčany jsou právě takový případ. U bývalého letiště Hradčany kraj sám připravuje velkou fotovoltaiku na dlouhodobě nevyužitém brownfieldu. Tady má argument státu racionální základ: dává větší smysl využít staré technické území než otevírat novou krajinu.

Jenže stát současně prodává „urychlení“ jako téměř neutrální technické opatření, a to je slabina celé konstrukce. Ve skutečnosti jde o politické rozhodnutí, že veřejný zájem na rychlejší výstavbě OZE dostane silnější váhu dřív, než se otevře spor o konkrétní elektrárnu. To může být legitimní, ale stát by to měl říkat poctivě. Nejde jen o administrativní úklid. Jde o přerozdělení moci.

Kritická část: co je na tom problematické

Největší problém není v tom, že stát hledá místa pro obnovitelné zdroje. To dělá v Evropě skoro každý. Problém je v tom, jak to dělá.

Za prvé: stát zrychluje proces, ale nepřenáší stejně rychle kapacitu a peníze dolů na obce. Malá obec nemá vlastní právníky, biologa, krajináře ani experta na územní plánování. Když chce návrh připomínkovat kvalitně, musí si odbornou práci zajistit. Zákon obcím přímo neukládá, aby něco platily, ale reálné náklady na obranu místních zájmů tímto režimem vznikají právě jim. To je nepřímé, ale velmi skutečné přenesení břemene.

Za druhé: zákon výslovně uvádí, že územní opatření vydané vládou nelze přezkoumat v přezkumném řízení. Není to totéž jako úplná soudní imunita, ale je to další signál, že stát si pro své vlastní územní opatření staví silnější ochranný val než pro běžného účastníka řízení.

Za třetí: stát zatím nabízí obcím hmatatelnější kompenzaci hlavně u větru. Zákon zavádí poplatek 50 Kč za každou MWh elektřiny vyrobené ve větrné elektrárně; 98 % výnosu připadá dotčené obci, která může koeficient snížit až na nulu. U velkých solárních parků takto jasný automatický příjem obce zákon nenastavuje. Výsledkem může být paradox: obec nese krajinnou a politickou zátěž, ale přímý finanční mechanismus má silnější jen u části projektů.

Za čtvrté: stát tvrdí, že oblasti jsou „nejméně kolizní“. To ale neznamená „nekolizní“. U větrníků se mohou spory týkat krajinného rázu, hluku, migrace ptáků, kumulace vlivů nebo prostě obyčejného pocitu, že se kraj mění bez dostatečné místní kontroly. Seznam Zprávy popsaly odpor řady starostů a Sdružení místních samospráv otevřeně varuje obce, aby návrh nepodcenily.

Mohl by to stát udělat jinak a lépe?

Ano. A právě tady je důvod být ke státu kritický.

Lepší varianta by byla, kdyby stát u každé lokality zveřejnil naprosto přehledné „skóre vhodnosti“: proč přesně byla vybrána, jaké limity zvítězily, jaké riziko zůstává, jaké kumulativní dopady se čekají a co by muselo nastat, aby lokalita z návrhu vypadla. Ne jen objemné PDF dokumenty, ale i čitelnou datovou kartu pro obec a veřejnost.

Druhá lepší varianta: u větrných i velkých solárních projektů zavést povinný rámec místního sdílení přínosů, nejen dobrovolné sliby. Část výnosu, fond pro okolí, levnější energie pro obecní objekty, jasné podmínky participace. Bez toho bude stát dál tvrdit, že jde o veřejný zájem, zatímco místní uvidí hlavně cizí byznys a cizí rozhodování.

A třetí věc: brownfieldy a bývalé průmyslové či vojenské plochy měly být od začátku odděleny od otevřené krajiny. Není totéž stavět na starém letišti v Hradčanech a není totéž měnit horizont podkrkonošských obcí. Stát tyto situace zatím míchá do jednoho nástroje, i když jejich společenská přijatelnost je úplně jiná.

Funguje to v Evropě?

V principu ano. Český model nevznikl ve vakuu. Vymezení akceleračních oblastí vychází z evropské směrnice RED III. Ta zavedla rychlejší a jednodušší povolování obnovitelných zdrojů včetně takzvaných „renewables acceleration areas“ a počítá s tím, že státy mají předem hledat území s nižší konfliktností. Směrnice stanoví cíl alespoň 42,5 % obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU do roku 2030, s ambicí dosáhnout 45 %.

Jenže v Evropě také platí, že samy mapy nestačí. Německo šlo dál: vedle zrychlování procesů nastavilo i povinné plošné cíle pro větrnou energetiku. Oficiální německé materiály mluví o 2 % území pro onshore wind do roku 2032 a zároveň uvádějí, že v roce 2024 vydalo Německo rekordní povolení pro 15 GW větru a obnovitelné zdroje tam pokryly 54,4 % hrubé spotřeby elektřiny. To už není jen mapa, ale celý systém: plánování, právo i politický tlak.

Naopak Rakousko ukazuje, že ani sousední země nemají hotovo. Jeho Erneuerbaren-Ausbau-Beschleunigungsgesetz je ještě na jaře 2026 politicky sporné a nemělo potřebnou ústavní většinu. Jinými slovy: ano, Evropa jde stejným směrem, ale nikde to není bez konfliktu a bez tvrdé debaty o tom, kolik moci má mít stát a kolik místní samospráva.

Co to znamená pro rozběhnuté projekty, hlavně pro Ralsko

Netýká se to jen úplně nových projektů. Přechodná ustanovení zákona myslí i na plochy a koridory vymezené už dříve v územních plánech, zásadách územního rozvoje nebo v územním rozvojovém plánu. Ty se mohou za určitých podmínek považovat za akcelerační oblasti ode dne vydání územního opatření.

Současně ale zákon říká ještě něco podstatného: pokud už před vydáním územního opatření bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA, nebo byl proces EIA zahájen, postupuje se podle dřívější právní úpravy. To je přesně důvod, proč akcelerační mapa neznamená, že rozběhnutý projekt náhle přeskočí všechny překážky.

U Ralska je to vidět dobře. Projekt Větrný park Ralsko je v systému EIA veden pod kódem LBK862, oznamovatelem je ČEZ PV & Wind a stav je „závěry zjišťovacího řízení“ se zveřejněním z 2. října 2025. Vedle toho Liberecký kraj pokračuje v přípravě velké fotovoltaiky na letišti Hradčany, kterou kraj sám popisuje jako strategický projekt na brownfieldu s výkonem až 65 MWp; na jaře 2026 k ní svolal i veřejné projednání.

Prakticky to tedy znamená toto: Ralsko akceleračními oblastmi nezíská automatické „ano“, ale získává silnější státní oporu jako území, kde stát výstavbu OZE považuje za strategicky vhodnou. To je pro investory důležitý signál. A pro místní obyvatele varování, že se nemají spoléhat na to, že věc „vyšumí sama“.

Zajímavost na okraj: kolik by mohl přinést větrný poplatek

Zákon zavádí u větrných elektráren poplatek 50 Kč za MWh, přičemž 98 % výnosu jde obci. Kdybychom čistě ilustračním přepočtem vzali loňskou výrobu větrných elektráren v Libereckém kraji, tedy 109,4 GWh, odpovídalo by to hrubému poplatku 5,47 milionu Kč a obecnímu příjmu asi 5,36 milionu Kč. Není to předpověď budoucího příjmu obcí; je to jen ukázka řádu peněz. Přesto dobře ukazuje, proč se o větrnících nebude bojovat jen kvůli krajině, ale i kvůli rozdělení budoucích výnosů.

Stát má právo plánovat, ale nemá právo schovat politiku za technický jazyk

Tahle mapa není jen mapa. Je to pokus státu říct: tady chceme výstavbu urychlit, tady považujeme střety za snesitelné, tady chceme menší brzdy. To může být v době energetické transformace obhajitelné. Ale jen tehdy, když stát současně otevřeně přizná, že nejde o neutrální technické cvičení, nýbrž o zásah do krajiny, samosprávy a místní rovnováhy sil.

Pro Liberecký kraj z toho plyne jednoduchá věta: nejde o to, zda být „pro větrníky“ nebo „proti solárům“. Jde o to, zda stát dokáže rozlišit brownfield od volné krajiny, veřejný zájem od investičního pohodlí a skutečné partnerství s obcemi od pouhé povinnosti podat připomínku do termínu.

A pro občany i obce je realistický další krok také jednoduchý: sledovat veřejné projednání 15. května 2026, podat konkrétní písemné připomínky do 1. června 2026 a nenechat se odbýt větou, že „je to jen návrh“. Právě návrhy totiž často rozhodují o tom, co bude později vydáváno za hotovou věc.

 

Zdroje a kontext

• [1] Ministerstvo pro místní rozvoj: Změna č. 2 Územního rozvojového plánu a související územní opatření — odkaz
• [2] Zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie — odkaz
• [3] Ministerstvo životního prostředí: Akcelerační oblasti — odkaz
• [4] MMR/MPO/MŽP: Vládní představitelé se zástupci samospráv prodiskutovali novelu stavebního zákona a představili návrh akceleračních oblastí — odkaz
• [5] Ministerstvo pro místní rozvoj: Změna č. 2 Územního rozvojového plánu, text návrhu a odůvodnění — odkaz
• [6] Český statistický úřad, Liberecký kraj: Výroba a spotřeba elektřiny v Libereckém kraji v roce 2025 — odkaz
• [7] Informační systém EIA: Větrný park Ralsko (LBK862) — odkaz
• [8] Liberecký kraj: Nová fotovoltaická elektrárna v Ralsku má snížit náklady kraje na energie a pokrýt část spotřeby příspěvkových organizací — odkaz
• [9] Liberecký kraj: V pátek odpoledne se koná veřejné projednání záměru stavby fotovoltaické elektrárny v Ralsku — odkaz
• [10] Seznam Zprávy: Stát určil skoro sto míst, kde mají růst větrníky a soláry. Místní jsou proti — odkaz
• [11] Sdružení místních samospráv ČR: Obce se mohou vyjádřit k akceleračním oblastem pro obnovitelné zdroje energie — odkaz
• [12] Evropská komise: Renewable Energy Directive — odkaz
• [13] Evropská komise: Guidance on designating renewables acceleration areas — odkaz
• [14] Bundesregierung: Germany’s Third Voluntary National Review to the HLPF 2025 — odkaz
• [15] Bundesregierung: Shaping transformation fairly together — odkaz
• [16] Parlament Österreich: Noch keine Zwei-Drittel-Mehrheit für Erneuerbaren-Ausbau-Beschleunigungsgesetz — odkaz