Liberecké listy

Souvislosti Libereckého kraje

Liberecké listy

Souvislosti Libereckého kraje

LiberecServisVysvětlujemeZpráva

Vodicí psi v Liberci: závod, který ukáže, jak město funguje bez očí

V Paláci Liebieg se v sobotu koná Mistrovství ČR vodicích psů – Memoriál Simony Karlovcové. Na první pohled dojemná akce se psy je ve skutečnosti praktickou zkouškou města: chodníků, přechodů, dopravy, ohleduplnosti i schopnosti veřejnosti nechat vodicího psa pracovat.

Do Paláce Liebieg se v sobotu 6. června vrací jedna z nejméně obyčejných akcí libereckého víkendu. Mistrovství České republiky vodicích psů – Memoriál Simony Karlovcové není jen soutěž, u které se lidé usmějí nad chytrým labradorem nebo retrívrem. Je to veřejná zkouška důvěry mezi člověkem a psem. A také zkouška města.

Liberec se na několik hodin stane trasou, kterou nelze „jen tak projít“. Pro soutěžícího se zrakovým postižením není chodník obyčejný chodník, ale sled rozhodnutí: obrubník, dveře, přechod, člověk v cestě, zastávka, lavička, schody, ruch dopravy. Vodicí pes v takovém světě není mazlíček na procházce. Je to pracovní partner, kompenzační pomůcka a někdy doslova bezpečnostní systém na čtyřech nohách.

Nejde o psí show, ale o každodenní realitu

Oficiální turistický portál VisitLiberec uvádí, že jubilejní 10. ročník akce se koná 6. června od 9 do 16 hodin na nádvoří Paláce Liebieg. Pořadatelé ze spolku Život jde dál akci popisují jako setkání lidí se zrakovým postižením a jejich vodicích psů z celé republiky. Cíl je jednoduchý a důležitý: ukázat veřejnosti, jak velkou roli hraje vodicí pes v samostatném pohybu člověka.

To je dobrý důvod, proč o akci nepsat jen jako o víkendové pozvánce. Silnější otázka zní: jak dobře je Liberec čitelný pro člověka, který nevidí? Každý špatně zaparkovaný vůz, reklamní poutač, výkop, nečekaná překážka nebo nepozorný kolemjdoucí může být v takové situaci mnohem větší problém, než se zdá člověku, který se městem pohybuje očima.

Letos přibude autobus. A právě tam začíná skutečný test

Podle regionálních informací se letošního ročníku účastní 17 soutěžních dvojic. Novinkou má být simulovaná jízda autobusem městské hromadné dopravy. Pes má najít dveře, dovést člověka na volné místo, zvládnout obsazený prostor a pomoci při bezpečném vystoupení.

Právě autobus je pro běžného čtenáře nejpraktičtější část celého tématu. V MHD se totiž ukazuje, zda lidé opravdu chápou, co vodicí pes dělá. Když pes hledá volnou sedačku, není to roztomilá hra. Je to naučený úkol. Když stojí u dveří, nečeká na pohlazení. Pracuje. Když kolem něj někdo pouští vlastního psa, láká ho, hladí nebo oslovuje, zhoršuje bezpečnost člověka, kterého pes vede.

Čtěte také  Rok, kdy se Balvan drolil: studenti psali, rodiče protestovali a kraj hledá řešení

Nejlepší pomoc je někdy nedělat nic

Vodicí pes by měl zvládat desítky dovedností: chůzi, zastavení, vyhledání dveří, schodů nebo lavičky, obejití překážky, klidné chování na veřejnosti i ignorování rušivých podnětů. Tyfloservis v přehledu kompenzačních pomůcek uvádí, že práce vodicího psa obsahuje 34 dovedností, které musí pes prokázat.

Pro veřejnost z toho plyne jednoduché pravidlo: vodicího psa při práci nehlaďte, nevolejte, nekrmte a nerozptylujte. Chcete-li pomoci člověku se zrakovým postižením, oslovte člověka, ne psa. Nabídněte pomoc slovně a počkejte na odpověď. Neberte člověka automaticky za ruku, netahejte psa a neurážejte se, pokud pomoc odmítne. Samostatnost je totiž přesně to, o co v práci vodicího psa jde.

Liberec jako laboratoř ohleduplnosti

Akce v Paláci Liebieg má ještě jeden rozměr. Upozorňuje, že přístupnost města není jen o bezbariérovém nájezdu pro vozíčkáře. Přístupné město musí být čitelné i pro člověka, který se orientuje sluchem, hmatem, pamětí, bílou holí nebo vodicím psem. To je méně viditelné, ale stejně podstatné.

Veřejný ochránce práv ve svých materiálech připomíná, že lidé s vodicím nebo asistenčním psem mají zásadně právo vstupu do veřejně přístupných budov a prostor, přičemž výjimky musejí být odůvodněné. Provozovny, doprava i veřejné instituce tak nemají vodicího psa brát jako „běžného psa“, ale jako nezbytnou pomoc člověka se zdravotním postižením.

Nevídaný zážitek pro celou rodinu

Memoriál Simony Karlovcové může být atraktivní rodinnou akcí. Ale jeho skutečná hodnota je jinde. Na pár hodin ukáže, že město se dá hodnotit i podle toho, zda v něm může samostatně projít člověk, který nevidí.

A pro běžného návštěvníka z toho plyne velmi praktická věc. Když uvidíte člověka s vodicím psem, nechte psa pracovat. Uhněte z cesty, držte vlastního psa u sebe, nemluvte na pracovního psa a nepředpokládejte, že víte lépe, co je potřeba. Někdy je největší pomoc právě v tom, že nepřidáte další překážku.

 

Zdroje a kontext

77
Pošlete to dál: