Dne 24. března 2026 se v Liberci uskuteční krajské setkání Svazu měst a obcí ČR, jehož hlavním bodem bude „SUPERDEBATA KE STAVEBNÍMU ZÁKONU“. Na Technické univerzitě v Liberci mají vystoupit ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová, její náměstek Pavel Kryštof a vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva Hana Landová. Debata přichází ve chvíli, kdy se stavební právo v Česku znovu přepisuje a kdy už nejde jen o paragrafy, ale i o důvěru lidí, obcí a stavebníků ve stát.

Stavební zákon je v české politice vděčné téma. Skoro každý slíbí, že „zrychlí povolování“, „odbourá papírování“ a „rozváže ruce obcím i stavebníkům“. Jenže právě tady by měl občan zpozornět. Čím jednodušší slogan, tím pečlivěji je třeba se ptát, co přesně se mění, kdy to začne platit a kdo ponese náklady přechodu. Liberecká debata proto nemusí být jen další odbornou akcí pro starosty. Může ukázat, zda vláda nabízí skutečně funkční systém, nebo jen nový marketing pro problém, který se v Česku vleče roky.

A právě načasování je podstatné. Program libereckého setkání byl zveřejněn 6. března. Jen o deset dní později vláda schválila podobu a harmonogram nové státní stavební správy. Podle Úřadu vlády má dosavadní systém 626 stavebních úřadů nahradit jednotná státní soustava s jedním centrálním Úřadem rozvoje území, 14 krajskými ředitelstvími a 205 pobočkami, se spuštěním od ledna 2028. Jinými slovy: v Liberci se nebude debatovat o stabilním hotovém modelu, ale o další zásadní přestavbě systému, který se ještě ani nestačil pořádně usadit.

Stavební zákon se nemění poprvé. A to je první varování

Kdo mluví o stavebním zákonu, jako by šlo o jednu jasnou reformu, říká jen polovinu pravdy. Nový stavební zákon byl přijat jako zákon č. 283/2021 Sb. Pak přišly další významné zásahy, mimo jiné novela z roku 2023 a takzvaný bypass z roku 2024. A nyní je ve Sněmovně další rozsáhlá novela, vedená jako sněmovní tisk 67, která je podle dostupného stavu projednávání už ve 2. čtení. Pro běžného občana to znamená jednoduchou věc: pravidla, podle nichž se mají povolovat domy, bytové projekty, školy, silnice nebo třeba obecní infrastruktura, se v krátké době opakovaně předělávají. To samo o sobě nevzbuzuje důvěru.

Nelze přitom tvrdit, že problém je jen „v zákoně“. Stejně zavádějící je svádět vše na „neschopné úředníky“. Skutečný problém je širší: roztříštěnost kompetencí, opakované legislativní zásahy, nejasná metodika, těžkopádná koordinace dotčených orgánů a do toho digitalizace, která měla systém zrychlit, ale ve skutečnosti sama vyvolala další přechodná pravidla. Pokud někdo v debatě nabídne jednoduchého viníka, spíš zakrývá složitost problému, než aby ji vysvětloval.

Mýtus první: digitalizace už vše vyřešila

Nevyřešila. Oficiální ministerské materiály samy uvádějí, že po schválení bypassu bude přechodné období digitalizace stavebního řízení trvat do konce roku 2027 a plně funkční nový systém se předpokládá až od 1. ledna 2028. Ministerstvo už dříve mluvilo o nové zakázce v hodnotě vyšších stovek milionů korun a o odhadu 32 až 38 měsíců na přípravu, soutěž a vytvoření systému. To není detail. To je přiznání, že stát dnes stále funguje v provizoriu.

Ještě tvrdší zrcadlo nastavuje Nejvyšší kontrolní úřad. Ve své souhrnné zprávě o digitalizaci veřejné správy z roku 2026 uvádí, že koncem ledna 2025 bylo plně digitálních jen 18 % služeb, přestože stát občanům slíbil mnohem víc. NKÚ zároveň popisuje hlubší problém české digitalizace: formuláře se převádějí online, ale v pozadí často běží staré ruční procesy. Přesně tady je třeba být opatrný i u stavebního řízení. Digitální formulář sám o sobě neurychlí povolení, pokud je za ním stejný chaos jako dřív.

Mýtus druhý: centralizace automaticky přinese zrychlení

Možná ano. Ale automaticky určitě ne. Hospodářská komora podporuje základní směr novely a otevřeně říká, že dosavadní digitalizace nezajistila jednotné posuzování ani koordinovaný postup. Podnikatelský sektor proto vidí v centrálnější a metodicky jednotnější stavební správě šanci na větší předvídatelnost a kratší lhůty. Tenhle argument není nesmyslný. Naopak: je racionální.

Jenže zároveň platí, že část odborné veřejnosti bije na poplach. Česká komora architektů a ČKAIT ve společném prohlášení z 9. března upozorňují, že tak rozsáhlá změna vzniká formou poslaneckého návrhu mimo standardní připomínkové řízení, že chybí dostatečně nastavená přechodná ustanovení a že novela může bez dobře zvládnuté digitalizace přinést další komplikace. Komory navíc varují i před oslabováním odbornosti u některých staveb. Kritické myšlení tedy velí nepodlehnout ani jedné pohodlné větě: ani té, že centralizace je spása, ani té, že jde automaticky o katastrofu. Pravda bude v kvalitě provedení.

Co to znamená pro Liberecký kraj

V Libereckém kraji nejde jen o developery a velké investory. Stavební právo dopadá na města a obce, které chtějí opravovat školy, budovat byty, řešit dopravní napojení, regenerovat zanedbané areály nebo připravovat technickou infrastrukturu. Dopadá i na rodiny, které chtějí stavět, přistavovat nebo rekonstruovat. Když je systém nepřehledný, neprodlužuje se jen cesta k soukromému domu. Prodlužuje se i cesta k obecnímu bydlení, školce nebo investici, která má v regionu udržet práci a služby. To je důvod, proč je dobře, že se debata koná právě v Liberci a ne jen v pražských konferenčních sálech.

Samotný program to vlastně přiznává. Po bloku o stavebním zákonu následují komunální volby, meziobecní spolupráce a otázka, jak přitáhnout a udržet kvalitního zaměstnavatele. To není náhoda. Funkční stavební právo není izolovaná právnická disciplína. Je to jeden z klíčů k tomu, zda obec něco skutečně postaví, zda se investice nezasekne mezi razítky a zda si samospráva udrží schopnost rozvíjet území podle vlastních potřeb.

Jiný úhel pohledu: problém stavebního zákona nezačíná u lopaty

Za pozornost stojí i samotné místo a doprovodný program. Krajské setkání se koná v budově G Technické univerzity v Liberci a odpoledne na něj navazuje exkurze s názvem „Než kopnete do země: Urbanismus v praxi“ na Fakultě umění a architektury TUL. Je to nenápadný, ale silný vzkaz: skutečný problém stavebního zákona nezačíná u lopaty, ale mnohem dřív — v tom, jak stát, samosprávy a odborníci dokážou plánovat území, sladit veřejné zájmy a převést dobrý záměr do povolitelné stavby. Kdo redukuje debatu jen na rychlost razítka, míjí polovinu tématu.

Na co se v Liberci ptát bez ohledu na stranické tričko

Jestli má mít liberecká superdebata smysl, neměla by skončit u uklidňujících hesel. Zaznít by měly konkrétní odpovědi: co přesně bude platit do roku 2028, jak bude vypadat přechod z dnešního modelu na nový, co to udělá s obcemi, které dnes vykonávají stavební správu v přenesené působnosti, jak se ohlídá odbornost a jak stát zabrání tomu, aby se další velká reforma znovu nerozsypala na technických a procesních detailech.

To hlavní totiž zní nepříjemně prostě: české stavební právo už dávno netrpí jen pomalostí. Trpí i nedostatkem stability a důvěry. A bez důvěry nevěří občan stavebnímu úřadu, obec ministerstvu ani stát vlastním reformám. Superdebata v Liberci proto může být užitečná jen tehdy, pokud nebude sloužit jako kulisa pro politické sebechvály, ale jako veřejná zkouška z věcnosti. Právě to je dnes u stavebního zákona nejpotřebnější.

 

Zdroje a kontext

1. Svaz měst a obcí ČR: „Program Krajského setkání v Liberci, 24. 3.“ — program, místo konání, řečníci a časový rozpis.
2. Vláda ČR: „Vláda Andreje Babiše odsouhlasila podobu a harmonogram nové státní stavební správy…“ — schválený model nové státní stavební správy, 626 úřadů, 14 krajských ředitelství, 205 poboček, start od ledna 2028.
3. Ministerstvo pro místní rozvoj: „Novela stavebního práva pro 21. století: skončí průtahy, urychlí se územní plánování obcí“ — aktuální vládní argumentace a rámec chystané novely.
4. Poslanecká sněmovna: sněmovní tisk 67 — stav projednávání rozsáhlé novely stavebního zákona.
5. Ministerstvo pro místní rozvoj: „Senát schválil bypass digitalizace stavebního řízení“ — přechodné období do konce roku 2027, nový plně funkční systém předpokládán od 1. ledna 2028.
6. Nejvyšší kontrolní úřad: „II. souhrnná zpráva o digitalizaci veřejné správy ČR“ — širší kontext české digitalizace veřejné správy a údaj o 18 % plně digitálních služeb koncem ledna 2025.
7. Hospodářská komora ČR: „Naše stanovisko k novele stavebního zákona“ — podpora centralizačního směru a kritika dosavadní digitalizace.
8. Česká komora architektů / ČKAIT: „Profesní komory architektů a stavebních inženýrů vydávají společné prohlášení…“ — zásadní výhrady k procesu přípravy novely, přechodným ustanovením a odbornosti.
9. Oficiální stránky MMR a vlády: profily Zuzany Mrázové, Pavla Kryštofa a Hany Landové — potvrzení funkcí hlavních aktérů debaty.