Staré mapy propojí Liberec s Polskem. Muzeum chystá výstavu o krajině bez hranic

Severočeské muzeum v Liberci se má zapojit do česko-polského projektu, který využije staré mapy Jizerských hor a Krkonoš jako společné kulturní dědictví. Výsledkem má být bilingvální výstava, putování po pohraničí i webová platforma. Pro obyvatele kraje to znamená dostupnější historii míst, která často známe jen z dnešních hranic.

Stará mapa je zvláštní věc. Na první pohled může působit jako zažloutlý papír pro odborníky, archiváře a trpělivé badatele. Jenže když se do ní člověk skutečně zadívá, zjistí, že neukazuje jen cesty, řeky, lesy a kopce. Ukazuje také způsob, jak lidé krajinu chápali, kudy chodili, co považovali za důležité a jak málo se někdy přírodní prostor řídil tím, co později nakreslila politika.

Právě v tom je podstata nového projektu, do něhož se má zapojit Severočeské muzeum v Liberci. Rada Libereckého kraje schválila záměr účasti muzea v přeshraniční iniciativě, která má propojit české a polské partnery kolem starých map Jizerských hor a Krkonoš. Nejde tedy jen o výstavu pro milovníky historie. Jde o pokus ukázat pohraničí jako jeden sdílený prostor, který byl administrativně rozdělen, ale v krajině, paměti a starých mapách zůstává propojený.

Mapy jako most: co se vlastně chystá

Projekt nese název „Prohloubení přeshraničních vazeb obyvatel a institucí česko-polského pohraničí“. Podle Libereckého kraje se na něm mají podílet Technická univerzita v Liberci jako vedoucí partner, Severočeské muzeum v Liberci a Instytut Rozwoju Terytorialnego ve Wrocławiu.

Záměr počítá s využitím historického kartografického dědictví Jizerských hor a Krkonoš. Tedy s mapami, které často zachycovaly hory jako přirozený celek, nikoli jako prostor rozdělený dnešní česko-polskou hranicí. A právě to je pro region důležité: Frýdlantsko, Jizerské hory, Krkonoše, Liberecko i polská strana hor mají mnoho společných příběhů, ale veřejnost je často vnímá odděleně.

Hlavním výstupem pro návštěvníky má být velká bilingvální výstava v prostorách MUZA Severočeského muzea v Liberci. Plánována je na období od září 2027 do února 2028. Poté má výstava v roce 2028 vyrazit na cestu po deseti místech v českém a polském pohraničí, konkrétně do pěti českých a pěti polských měst. Doprovodit ji mají komentované prohlídky a vzdělávací programy pro školy i seniory.

Proč je to víc než kulturní akce

Na první pohled může projekt vypadat jako další položka v kulturním kalendáři. Ve skutečnosti má ale širší význam. Staré mapy mohou lidem ukázat, že hranice není jediný způsob, jak číst krajinu. Jizerské hory a Krkonoše jsou přírodní, historický i kulturní prostor, který byl dlouhodobě propojen obchodem, cestami, vodou, hornictvím, sklářstvím, turistikou i názvy míst.

Pro běžného obyvatele Libereckého kraje je důležité hlavně to, že výsledky nemají zůstat zavřené v depozitáři. Projekt počítá s veřejnou prezentací, vzděláváním a trvalou webovou platformou. Pokud se záměr podaří naplnit, může vzniknout užitečný nástroj pro školy, turisty, místní patrioty, kronikáře, obce i lidi, kteří se prostě chtějí lépe vyznat v místě, kde žijí.

Dobře udělaná mapa totiž nepřidává jen informaci. Přidává souvislost. Ukáže, proč cesta vedla právě tudy, proč se některé osady objevily a jiné zmizely, proč názvy na starých mapách znějí jinak a proč se některé části hor přirozeně obracely k dnešnímu Polsku či Německu stejně jako k českému vnitrozemí.

Kolik to má stát a kdo to zaplatí

Rozpočet Severočeského muzea má podle kraje činit přibližně 3 492 474 Kč, tedy 143 605 EUR. Financování má být převážně evropské: 80 % má pokrýt Evropský fond pro regionální rozvoj, 10 % státní rozpočet a 10 % vlastní zdroje muzea.

Z toho plyne podstatná věc. Pro krajské muzeum nejde o projekt placený celý z krajských peněz, ale o typickou přeshraniční spolupráci podporovanou programem Interreg Česko–Polsko. Ten je zaměřen mimo jiné na spolupráci institucí, propojování komunit a takzvané projekty „people to people“, tedy aktivity, které mají zvyšovat vzájemné poznání a důvěru v pohraničí.

Zároveň je fér dodat, že tisková zpráva mluví o schválení záměru zapojit se do projektu. Nejde tedy o hotovou výstavu, na kterou by už zítra stačilo přijít. Doba realizace je plánována od prosince 2026 do září 2029. Pro veřejnost bude nejviditelnější až etapa výstavy v letech 2027 a 2028.

Liberec na to nenavazuje od nuly

Silnou stránkou projektu je, že nestojí ve vzduchu. Severočeské muzeum a Technická univerzita v Liberci už se tématu starých map Jizerských hor věnovaly dříve. V roce 2017 připravily výstavu „Mapy Jizerských hor“, která představila desítky starých map a výsledky výzkumu, včetně map Josefa Matouschka, významného regionálního kartografa první poloviny 20. století.

Severočeské muzeum zároveň eviduje starší projekt „Prezentace starých map Liberecka a Jizerských hor jako součást přeshraničního kulturního bohatství“, financovaný z programu Interreg V-A Česká republika – Polsko 2014–2020. Výstupem tehdy byla výstava, publikace i digitální mapové výstupy. To je důležité, protože nový záměr může stavět na existujících zkušenostech, nikoli teprve hledat, jak mapové dědictví prezentovat.

Garantem nového projektu má být kurátor Ivan Rous, který je se starými mapami Jizerských hor dlouhodobě spojen. U takového tématu je to podstatné: historická mapa se dá snadno vystavit jako pěkný artefakt, ale mnohem těžší je vysvětlit ji tak, aby běžný návštěvník pochopil, co z ní lze skutečně vyčíst.

Nečekaný úhel: staré mapy učí číst krajinu kriticky

Nejzajímavější na celém záměru není samotná nostalgie po starých mapách. Je to možnost učit veřejnost číst krajinu kriticky. Stejně jako u médií platí i u map, že žádná mapa není úplně neutrální. Každá vybírá, co zvýrazní, co zjednoduší, jak pojmenuje místa a co nechá zmizet v pozadí.

To může být pro školy i veřejnost mimořádně užitečné. Staré mapy mohou ukázat, že obraz světa se mění podle doby, jazyka, státní moci, techniky i účelu. Jinou mapu potřeboval voják, jinou turista, jinou správce panství a jinou dnešní návštěvník hor s mobilem v ruce.

Pokud se projekt podaří udělat chytře, může z něj být víc než kulturní událost. Může to být praktická lekce mediální, historické a regionální gramotnosti. Ne skrze teorii, ale skrze konkrétní místa, která lidé znají: Smrk, Jizerku, Frýdlantsko, hřebeny Krkonoš, staré cesty, vodní toky a zaniklé stopy v krajině.

Šance vidět známou krajinu jinak

Klíčová bude webová platforma: její přehlednost, jazyková dostupnost, kvalita dat, možnost využití ve školách a schopnost zaujmout i člověka, který není historik ani kartograf.

Pro obyvatele Libereckého kraje je to každopádně šance vidět známou krajinu jinak. Ne jako okraj republiky, ale jako střed přirozeného pohraničního prostoru, který se po staletí vyvíjel na obě strany hor. Právě v tom je síla starých map: někdy dokážou současnost vysvětlit lépe než nejnovější navigace.

Až se výstava v roce 2027 otevře, nebude dobré ptát se jen, jak mapy vypadají. Lepší otázka zní: co všechno jsme o vlastním kraji přestali vidět, protože jsme si zvykli dívat se jen na dnešní hranice?

 

Zdroje a kontext

• Liberecký kraj: Staré mapy jako most mezi sousedy. Severočeské muzeum v Liberci propojí české a polské pohraničí
• Interreg Česko–Polsko: Priorita 4 – Spolupráce institucí a obyvatel
• Cíl 4.2 – Prohloubení přeshraničních vazeb obyvatel a institucí česko-polského pohraničí
• Fond mikroprojektů CZ/PL v Euroregionu Nisa: Výzvy programu Interreg Česko–Polsko 2021–2027
• Severočeské muzeum v Liberci: Prezentace starých map Liberecka a Jizerských hor jako součást přeshraničního kulturního bohatství
• T-UNI / Technická univerzita v Liberci: Společně se Severočeským muzeem vystavujeme staré mapy Jizerek