Sociální ekonomika v Libereckém kraji: pomoc lidem, nebo další dotovaná nálepka?

Liberecký kraj hlásí, že projekt SELiK pomohl sociálním podnikům k novým kontaktům, větší propagaci i konkrétním zakázkám. Zní to úředně, ale jádro je praktické: jde o firmy a organizace, které podnikají, zaměstnávají znevýhodněné lidi a mají přežít nejen z dotací, ale i z běžného trhu.

„Sociální ekonomika“ zní jako divný výraz z konference. Za tímto trochu nešťastným pojmem se skrývá poměrně jednoduchá věc: práce pro lidi, kteří by se na běžném trhu práce často nechytali vůbec, nebo jen velmi obtížně.

Liberecký kraj nyní informoval, že projekt SELiK – Sociální ekonomika Libereckého kraje – má za sebou úspěšný rok. Podniky podle krajské zprávy oceňují hlavně marketing, propojování s byznysem, osobní přístup a konkrétní zakázky, například v úklidových službách nebo u rukodělných výrobků. To je dobrá zpráva. Ale jen první polovina příběhu. Ta druhá zní: dokáže se z toho stát normální funkční součást krajské ekonomiky, nebo jen další dobře míněný projekt závislý na veřejných penězích?

Co je sociální ekonomika: podnikání, které nemá zisk jako jediného boha

Sociální ekonomika není charita v převleku za firmu. Není to ani klasický byznys, který si na web přidá hezkou větu o odpovědnosti. V ideálním případě jde o podnikání, které prodává skutečné výrobky nebo služby, ale zároveň sleduje veřejně prospěšný cíl. Typicky zaměstnává lidi se zdravotním postižením, dlouhodobě nezaměstnané, osoby po výkonu trestu, lidi v exekuci, seniory 60+, samoživitele, mladé lidi bez praxe nebo další osoby se složitější životní situací.

Sociální podnik má tedy vydělávat, ale ne za každou cenu. Část zisku má vracet zpět do rozvoje podniku, zaměstnanců nebo místní komunity. V Libereckém kraji se tyto podniky pohybují hlavně v řemeslné a rukodělné výrobě, úklidových a technických službách, gastronomii, cateringu, zahradnictví, zemědělství a komunitních službách. Jinými slovy: nejde o abstraktní ideologii, ale o práci, kterou někdo musí reálně udělat.

Projekt SELiK: katalog, kontakty, semináře a zakázky

Podle Libereckého kraje projekt SELiK v roce 2025 spustil online katalog sociálních podniků, pořádal síťovací akce typu SPoint business coffee, podílel se na Fóru sociální ekonomiky ForSEk, vydával články a tiskové zprávy, nabízel konzultace a zapojil se i do studentské soutěže IDEATHON. Z dotazníkového šetření má vyplývat, že 80 % respondentů označilo síťovací setkání za nejpřínosnější aktivitu roku.

To není málo. Sociální podniky často nemají vlastní marketingové oddělení, obchodníka, právníka na veřejné zakázky ani čas obcházet velké firmy. Jestliže jim krajský projekt otevře dveře k odběratelům, může to být mnohem užitečnější než jednorázová dotace. Zakázka totiž znamená práci, opakovaný příjem a důstojnější postavení: podnik není příjemce milodarů, ale dodavatel.

Komu to pomůže: státu, firmám, nebo lidem?

Správná odpověď zní: všem třem. Ale pouze pokud se systém nezvrhne v prázdnou nálepku.

Státu může sociální ekonomika pomoci tím, že část lidí nebude jen pasivně pobírat dávky nebo zůstávat mimo pracovní trh. Člověk, který získá práci, pracovní návyky a stabilnější režim, stojí veřejné rozpočty zpravidla méně než člověk dlouhodobě vyloučený z trhu práce. Zároveň se může zmenšovat tlak na sociální služby, dávkový systém, dluhové poradenství a další podpůrné mechanismy.

Firmám může sociální ekonomika pomoci dodavatelsky i reputačně. Velké podniky dnes řeší společenskou odpovědnost, ESG, lokální dopad a vztah k regionu. Nákup od sociálního podniku může být praktický a současně dobře obhajitelný. Kritická otázka ale zní: budou firmy zadávat sociálním podnikům normální práci za férové peníze, nebo je použijí jen jako hezký obrázek do výroční zprávy?

Lidem má sociální ekonomika pomoci nejvíc. A právě tady musí být měřítko nejtvrdší. Ne počet seminářů, tiskových zpráv a propagačních videí, ale počet udržených pracovních míst, objem reálných zakázek, kvalita pracovních podmínek a to, zda zaměstnanci skutečně získávají dovednosti, sebevědomí a šanci posunout se dál.

Největší riziko: z dobré myšlenky se stane dotační vitrína

Koncepce SELiK uvádí, že v Libereckém kraji bylo při mapování identifikováno přibližně 17 sociálních podniků splňujících kritéria sociálního podnikání. Většina zaměstnává do 20 osob, více než polovina funguje déle než 10 let a zaměstnanci ze znevýhodněných skupin tvoří podle mapování v průměru kolem 40–50 % pracovní síly. To jsou důležitá čísla, protože ukazují, že nejde jen o teoretický koncept.

Zároveň ale stejná koncepce ukazuje slabé místo: sociální podniky v kraji jsou stále významně závislé na veřejných zdrojích. Přibližně 55–60 % příjmů tvoří tržby z vlastní činnosti, 20–25 % dotace a 15–20 % příspěvky Úřadu práce. Ještě výmluvnější je jiný údaj: jen malá část příjmů, v průměru kolem 8 %, pochází z prodeje veřejným institucím.

To je problém i příležitost. Problém proto, že veřejný sektor o sociálním podnikání rád mluví, ale zjevně od sociálních podniků zatím příliš nenakupuje. Příležitost proto, že obce, krajské organizace, školy, domovy seniorů, nemocnice nebo úřady objednávají úklid, catering, drobné služby, zahradnické práce, textil, dárkové předměty nebo řemeslné výrobky stále. Pokud to zákon umožňuje a pokud je zakázka férově nastavená, měly by se sociální podniky dostat k soutěžím častěji.

Veřejné zakázky: tady se pozná, jestli to kraj myslí vážně

Český zákon o zadávání veřejných zakázek už počítá se sociálně a environmentálně odpovědným zadáváním, pokud to odpovídá povaze a smyslu zakázky. To neznamená, že má úřad někomu přihrávat zakázky bez soutěže. Znamená to, že zadavatel může a někdy má zohlednit i širší dopad zakázky: pracovní příležitosti, sociální začlenění, důstojné pracovní podmínky nebo místní přínos.

Právě tady by měla přijít pragmatická změna. Nestačí pořádat konference o sociální ekonomice. Kraj a jeho organizace by měly umět vytipovat oblasti, kde sociální podniky dávají smysl jako dodavatelé, a zadávací podmínky nastavit tak, aby byly zákonné, otevřené, nediskriminační, ale současně nezamrzlé v primitivním kritériu „nejnižší cena za každou cenu“.

Nejlevnější nabídka nemusí být nejvýhodnější, pokud za ní stojí špatné pracovní podmínky, nekvalitní služba nebo nulový přínos pro region. Sociální podnik naopak nemá dostat zakázku jen proto, že je sociální. Musí dodat kvalitu, dodržet termín a unést běžné podnikatelské měřítko. Jinak se z dobré myšlenky stane chráněný skleník.

Nový zákon zpřísňuje hru

Od roku 2025 má Česko zákon o integračním sociálním podniku. Ten mimo jiné stanoví, že integrační sociální podnik musí zaměstnávat nejméně 30 % osob se specifickými potřebami a poskytovat jim individuální podporu. Status přiznává Ministerstvo práce a sociálních věcí a podniky se zapisují do registru.

To je důležité. Pojem „sociální podnik“ byl dlouho měkký a pro veřejnost ne vždy čitelný. Nová právní úprava může pomoci oddělit skutečné integrační podnikání od marketingu. Zároveň ale přináší administrativu a nové povinnosti. Malé podniky v kraji proto budou potřebovat nejen nadšení, ale i poradenské zázemí. Právě zde může mít SPoint a projekt SELiK praktický význam.

Bude výsledek vidět v normálním životě?

Může sociální podnik uklízet obecní prostory, dodat občerstvení na místní akci, vyrábět regionální dárky, pečovat o zeleň, provozovat službu v menší obci nebo dát práci člověku, který by jinak zůstal mimo?

Pokud ano, pak sociální ekonomika není módní slovník. Je to lokální nástroj, jak část veřejných a firemních peněz udržet v regionu a proměnit je v práci. Pokud ne, zůstane jen u brožur, workshopů a tiskových zpráv.

Dobrý směr, ale rozhodnou zakázky, ne hesla

Sociální ekonomika v Libereckém kraji má smysl tehdy, když přestane být vysvětlovaným pojmem a začne být běžnou praxí. Katalog, networking a konzultace jsou dobrý začátek. Skutečný test ale přijde ve chvíli, kdy krajské organizace, obce a firmy začnou sociální podniky brát jako normální dodavatele, ne jako dekoraci k politice dobrých úmyslů.

Nejlepší výsledek by byl prostý: méně lidí mimo práci, více lokálních zakázek, méně závislosti na dotacích a více odpovědných nákupů. Sociální ekonomika nemá být záchranný polštář pro neschopné podnikání. Má být férový most mezi trhem a lidmi, kterým trh sám od sebe často žádnou šanci nedá.

A právě to je hranice, kterou je potřeba hlídat. Pomoc lidem ano. Podpora lokální ekonomiky ano. Chytré veřejné zakázky ano. Ale bez zaklínadel, bez automatického nároku na peníze a bez toho, aby se ze sociálního podnikání stala jen další kolonka v dotačním formuláři.

 

Zdroje a kontext

1. Liberecký kraj: Sociální ekonomika v Libereckém kraji přináší nové spolupráce i konkrétní zakázky pro sociální podniky, 13. května 2026.
2. Koncepce rozvoje projektu na podporu sociální ekonomiky a sociálního podnikání v Libereckém kraji (SELiK) 2026–2028, Liberecký kraj.
3. Liberecký kraj: Sociální ekonomika a sociální podnikání; SPoint, krajský informační web.
4. MPSV: Legislativa k sociálnímu podnikání, poslední aktualizace 6. května 2026.
5. Zákon č. 468/2024 Sb., o integračním sociálním podniku, Sbírka zákonů.
6. MMR / Portál veřejných zakázek: odpovědné veřejné zadávání a § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek.