Jak si ověřit výrok politika: návod, který šetří nervy, peníze i demokracii
Politikův výrok není jen věta v debatě. Může ovlivnit volby, důvěru ve stát, rozpočet, náladu ve společnosti i to, komu lidé uvěří v krizi. Praktický návod ukazuje, jak rychle rozlišit fakt, názor, polopravdu a manipulaci — a jak reagovat, když politik mluví nepřesně nebo nepravdivě.
- Politický výrok může ovlivnit volby, důvěru ve stát, veřejné peníze i společenskou náladu.
- Ověřování začíná přesnou větou, zdrojem, obdobím, kontextem a otázkou, kdo z výroku těží.
- Nepravdivý výrok politika nemusí být automaticky trestný čin, ale může být veřejně závažný a zaslouží rychlou kontrolu.
Nejdřív zdroj. Potom názor
Politická věta má zvláštní sílu. Když ji řekne soused u piva, zůstane většinou u stolu. Když ji řekne ministr, poslanec, hejtman, starosta nebo prezidentský kandidát, může se během pár minut dostat do titulků, televizní debaty, facebookových skupin, rodinných hádek i volebního rozhodování.
Problém není v tom, že politici mají názory. Od toho tu politika je. Problém začíná ve chvíli, kdy se názor tváří jako fakt, odhad jako jistota, polovina pravdy jako celý obraz a silný dojem jako důkaz. V tu chvíli už nejde jen o slovíčkaření. Jde o kvalitu veřejného rozhodování.
Ověřování politických výroků proto není hobby pro puntičkáře. Je to občanská sebeobrana. Stejně jako se vyplatí přečíst smlouvu před podpisem, vyplatí se ověřit výrok dřív, než mu dáte svůj hlas, sdílení, rozhořčení nebo důvěru.
Proč výroky politiků ověřovat
Politik nepracuje jen s informací. Pracuje s pozorností, emocí, autoritou a opakováním. Když veřejně řekne, že „něco stálo 100 miliard“, „vláda někomu všechno rozdala“, „opozice chce válku“, „Evropská unie něco zakázala“ nebo „město nemá jinou možnost“, většina lidí nemá čas okamžitě hledat rozpočty, zákony, stenozáznamy a metodiku výpočtu.
Právě v tom je síla politického výroku. Může být jednodušší než realita. Může být rychlejší než oprava. A může se šířit i poté, co už byl dávno vyvrácen.
Politický výrok se může šířit i poté, co už byl dávno vyvrácen.
Důležité je rozlišovat tři věci:
Faktické tvrzení lze ověřit. Například kolik stát vybral, kolik zaplatil, co je v zákoně, kdo co řekl, kdy se co stalo.
Názor nelze ověřit stejným způsobem. Když politik řekne, že je nějaký zákon „špatný“, je to hodnocení. Můžeme zkoumat jeho důvody, ale neoznačíme samotný názor za lež.
Manipulace může vzniknout i z pravdivých částí. Číslo může být přesné, ale vytržené z období. Citát může být skutečný, ale useknutý. Graf může být založený na datech, ale s osou nastavenou tak, aby vyvolal paniku.
Factcheckingové projekty proto nehodnotí jen prosté „pravda–lež“. Český Demagog.cz používá i kategorii „zavádějící“ pro výroky, které mohou obsahovat pravdivé údaje, ale vynechávají zásadní kontext, překrucují význam nebo vytvářejí neodpovídající dojem. To je pro občana klíčové: nejnebezpečnější politická věta často není holá lež, ale pravdivý úlomek použitý jako zbraň.
První pravidlo: ověřujte výrok, ne politika
Největší past zní: „Tomu věřím, je z našeho tábora.“ Nebo naopak: „Tomu nevěřím, je od nich.“ Obě reakce jsou pohodlné. A obě jsou nebezpečné.
Kritické myšlení nezačíná otázkou, jestli je vám politik sympatický. Začíná otázkou, co přesně tvrdí. Stejný výrok by měl projít stejnou kontrolou bez ohledu na to, zda ho řekl váš oblíbený politik, jeho protivník nebo někdo, koho nesnášíte.
Dobrá kontrolní věta zní: „Kdyby tohle řekla druhá strana, stačil by mi stejný důkaz?“
Pokud ne, nejste u ověřování. Jste u fandění.
České lekce: když se neověřená věta stane veřejnou realitou
Následující příklady nejsou žebříčkem „největších lží“. Jsou to užitečné učební případy. Ukazují různé typy problému: vymyšlený zdroj, přilepený význam, nafouknuté číslo a stranickou zkratku. U úmyslu je nutná opatrnost: veřejně doložit, že někdo řekl nepravdu, je jiné než prokázat, proč ji řekl.
Miloš Zeman a Ferdinand Peroutka: když nestačí „já si to pamatuji“
V roce 2015 tehdejší prezident Miloš Zeman veřejně spojil novináře Ferdinanda Peroutku s údajným článkem „Hitler je gentleman“. Tvrdil, že článek viděl. Spor se nakonec dostal k soudům. Městský soud v Praze v rozsudku uvedl, že Ferdinand Peroutka nebyl autorem článku s názvem „Hitler je gentleman“ a že Česká republika se má omluvit za tvrzení, že takový článek napsal.
Tento případ je výbornou lekcí pro každého občana. Ani silná autorita, ani vysoká funkce, ani osobní sebejistota nejsou důkaz. Věta „já jsem to četl“ může být omyl. Archiv, dokument, přesná citace a dohledatelný zdroj jsou víc než paměť prezidenta.
Praktická otázka: Kde přesně to je? Ne „někde jsem to viděl“, ne „všichni to vědí“, ne „dá se to najít“. U vážného tvrzení má existovat dohledatelný zdroj.
Andrej Babiš a Petr Pavel: pravdivé jádro, nepravdivý závěr
Během prezidentské kampaně v roce 2023 Andrej Babiš tvrdil o Petru Pavlovi, že říká, že „trvalý mír je iluze“, že jsme „malý národ“ a že vlastně „nemáme žádný vliv“. Demagog.cz výrok hodnotil jako nepravdivý: Petr Pavel skutečně použil formulaci o trvalém míru jako iluzi, ale neřekl, že Česká republika je malý národ bez vlivu; naopak ve svém programu psal o tom, že i středně velká země může být v Evropě vidět.
Tady nejde jen o jednu předvolební větu. Jde o častou manipulační techniku: vezme se skutečný výrok, přidá se k němu cizí význam a celé se to předloží jako názor protivníka. Čtenář nebo divák pak reaguje na vytvořený obraz, ne na původní tvrzení.
Praktická otázka: Řekl to opravdu celé takto, nebo je k původní větě přilepený výklad? U citací politiků se vyplatí hledat video, přepis nebo původní text, ne jen výsek v kampani.
Tomio Okamura a „100 miliard Ukrajincům“: když číslo vypadá silněji než realita
Tomio Okamura v roce 2023 tvrdil, že vláda dala Ukrajincům „téměř 100 miliard“, zatímco podle Demagog.cz byly doložené náklady na pomoc ukrajinským uprchlíkům v Česku za sledované období výrazně nižší. Demagog pracoval s údaji státu a samospráv a za období od začátku války do konce dubna 2023 uváděl 35,8 miliardy Kč.
Zajímavý je i pozdější kontext. Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2025 uvedlo, že odvody a daně spojené s ukrajinskými uprchlíky už v jednotlivých obdobích převyšovaly výdaje na pomoc; ve třetím čtvrtletí 2025 šlo podle MPSV o příjmy 8,2 miliardy Kč a výdaje 3,9 miliardy Kč.
Poučení není, že se o nákladech nesmí diskutovat. Naopak. Má se o nich diskutovat přesně. U podobných výroků je nutné ptát se: za jaké období, komu přesně, z jaké kapitoly, zda jde o hrubé výdaje, čisté dopady, státní rozpočet, obce, kraje, humanitární dávky, zdravotnictví, školství nebo vojenskou pomoc.
Praktická otázka: Co přesně se do čísla započítává — a co se z něj naopak vynechává?
Kontrola musí platit pro všechny: vláda i opozice
Ověřování výroků není bič na jednu politickou stranu. Pokud má být důvěryhodné, musí bolet všechny stejně. CEDMO například ve společném přehledu nepravdivých výroků bývalého a současného premiéra hodnotilo jako nepravdivý výrok Petra Fialy o tom, že v kauze Čapí hnízdo „v podstatě jde už jen o výši trestu“, protože v době výroku nebylo rozhodnuto o vině a soud mohl připustit další důkazy. Ve stejném textu CEDMO hodnotilo jako nepravdivý také výrok Andreje Babiše, že jeho vláda byla jediná, která skládala veřejné účty; podobné hodnocení totiž zveřejnila už vláda Bohuslava Sobotky.
Tato pasáž je pro čtenáře možná nejdůležitější. Když factchecking používáte jen proti těm, které nemáte rádi, není to kritické myšlení. Je to munice.
Evropské lekce: vyvrácený výrok může dál fungovat
Politická nepravda není český vynález. V Evropě existuje řada případů, kdy se nepravdivé, nepřesné nebo zavádějící výroky dostaly do velké politiky, byly vyvraceny, ale přesto ovlivňovaly veřejnou debatu.
Brexit a „350 milionů liber týdně“: číslo, které přežilo opravy
Jedním z nejznámějších evropských příkladů je britská kampaň před referendem o brexitu. Zastánci odchodu z Evropské unie opakovali tvrzení, že Spojené království posílá do EU 350 milionů liber týdně. Britský statistický úřad později kritizoval používání tohoto čísla jako zavádějící. Full Fact vysvětloval, že údaj ignoroval například britský rabat a že částka, kterou Británie skutečně platila, byla nižší.
Důležité je, že opravy nepůsobí automaticky. Podle průzkumu King’s College London a Ipsos MORI z roku 2018 stále 42 % lidí, kteří výrok slyšeli, věřilo, že je pravdivý.
Poučení: Oprava často přijde později než dojem. Proto je ověřování před sdílením a před volbou důležitější než následné hašení.
Marine Le Pen a „alternativní fakta“: factchecking zlepší znalost, ale nemusí změnit názor
Francouzská prezidentská kampaň v roce 2017 poskytla výzkumníkům silný materiál. Studie publikovaná v Journal of Public Economics zkoumala účinek zavádějících čísel a následného factcheckingu ve vztahu k výrokům Marine Le Pen. Výsledek je varovný: factchecking sice zlepšil faktické znalosti respondentů, ale nemusel změnit jejich politické postoje nebo podporu kandidátce.
Pracovní verze výzkumu uvádí jako příklady výroky týkající se migrace, trhu práce a sociálních dávek. Výzkumníci ukazovali, že zavádějící čísla mohou být přesvědčivá i tehdy, když jsou později opravena.
Poučení: Nestačí jen dodat správné číslo. Politický výrok často pracuje s identitou, strachem, pocitem křivdy a příběhem. Když člověk uvěří příběhu, samotná tabulka ho nemusí okamžitě přesvědčit.
Viktor Orbán, Brusel a Soros: když stát vyrábí kampaňový rámec
V roce 2019 maďarská vláda spustila kampaň, která spojovala Evropskou komisi, Jeana-Clauda Junckera a George Sorose s tvrzeními o migračních plánech ohrožujících Maďarsko. Evropská komise kampaň veřejně odmítla jako „fake news“ a mluvila o konspirační teorii.
Tento příklad je důležitý proto, že nejde jen o jednotlivou větu politika v debatě. Jde o státem šířený rámec. Když politická moc vytvoří opakující se obraz nepřítele, pozdější oprava má těžší práci. Člověk už neopravuje jen číslo, ale celý příběh.
Poučení: Ověřujte nejen větu, ale i rámec. Kdo je líčen jako viník? Jaké emoce má sdělení vyvolat? Co se po vás chce — strach, hněv, hlas, souhlas, mlčení?
Rychlý návod: jak si ověřit výrok politika za pár minut
Ověřování nemusí trvat celé odpoledne. V běžném životě stačí jednoduchý postup. Vychází z principu laterálního čtení: nezkoumat podezřelý výrok jen uvnitř jednoho textu nebo videa, ale rychle otevřít další nezávislé zdroje a zjistit, odkud tvrzení pochází. Podobnou praktickou metodu shrnuje SIFT: zastavit se, prověřit zdroj, najít lepší pokrytí a dohledat původní kontext.
1. Zastavte se a výrok si přesně zapište
Neověřujte dojem. Ověřujte přesnou větu. Ideální je najít video, stenozáznam, rozhovor, tweet, tiskovou zprávu nebo přepis. Často se ukáže, že politik neřekl přesně to, co se o něm sdílí. Nebo naopak řekl víc, než jeho obhájci později tvrdí.
Ptejte se: Kde a kdy to zaznělo? V jaké větě? Co bylo předtím a potom?
2. Oddělte fakt od názoru
„Vláda hospodaří špatně“ je názor.
„Vláda zvýšila dluh o 500 miliard Kč“ je ověřitelné tvrzení.
„Kvůli této vládě zdražila elektřina“ je kauzální tvrzení, které vyžaduje víc než jeden graf.
„Nikdy jsme nic takového neslíbili“ je tvrzení o minulosti, které lze hledat v programu, rozhovorech a hlasováních.
Ptejte se: Je to číslo, citace, právní tvrzení, srovnání, příčina, nebo hodnocení?
3. Najděte jednotku, období a srovnání
U politických čísel bývá problém v detailech. Mluví se o státu, kraji, obci, domácnosti, firmách, důchodcích, průměru, mediánu, hrubém výdaji, čistém dopadu, roční částce nebo součtu za několik let?
Ptejte se: Za jaké období? Ve srovnání s čím? Včetně čeho? Bez čeho?
Když politik řekne „nejvíc v historii“, hledejte časovou řadu. Když řekne „dvakrát víc“, hledejte základ. Když řekne „stálo nás to miliardy“, chtějte položky.
4. Jděte k primárnímu zdroji
Nejlepší zdroj není komentář, ale dokument. U české politiky se často vyplatí hledat zde:
- Český statistický úřad pro demografii, ceny, mzdy, inflaci, regionální data;
- Ministerstvo financí pro státní rozpočet a veřejné finance;
- Poslanecká sněmovna a Senát pro stenozáznamy, hlasování a sněmovní tisky;
- e-Sbírka pro aktuální znění zákonů;
- NKÚ pro kontroly hospodaření státu;
- Registr smluv pro veřejné smlouvy;
- ministerstva a kraje pro tiskové zprávy, metodiky a datové přílohy;
- Eurostat pro evropské srovnání.
Politik může mít pravdu. Ale občan má právo chtít vědět, odkud ji vzal.
5. Otevřete factchecking, ale neberte ho jako náboženství
Demagog.cz dlouhodobě ověřuje výroky českých politiků z debat, rozhovorů, sociálních sítí a veřejných vystoupení. CEDMO sdružuje výzkumné a factcheckingové aktivity, včetně českého ověřování faktů. Podobné zdroje jsou užitečné, protože často udělají časově náročnou práci: najdou původní výrok, dohledají data, popíšou metodiku a vysvětlí, proč je výrok pravdivý, nepravdivý nebo zavádějící.
Zároveň platí: i factchecking je třeba číst kriticky. Sledujte, jaké zdroje používá, zda cituje primární dokumenty, zda odděluje fakt od interpretace a zda opravuje vlastní chyby.
6. Sledujte, co po vás výrok chce
Politický výrok často míří k akci. Chce, abyste se báli, rozčílili, sdíleli, podepsali, volili, nenáviděli, odmítli kompromis nebo přestali důvěřovat instituci.
Ptejte se: Jakou emoci ve mně výrok spouští? A komu tato emoce pomáhá?
To neznamená, že emoce jsou špatné. Veřejný život bez emocí by byl mrtvý. Ale emoce nesmí nahradit ověření.
7. Když si nejste jisti, nechte výrok „v karanténě“
Nejlepší občanská dovednost někdy zní obyčejně: „Nevím, zatím to nebudu sdílet.“
To není slabost. To je hygienické pravidlo pro informační prostor. Stejně jako si člověk nemyje ruce proto, že nenávidí svět, neověřuje výrok proto, že nenávidí politiku. Dělá to proto, aby dál nešířil nákazu omylu.
Jak reagovat, když zjistíte nepravdivý výrok
Ne každá nepravda si zaslouží stejnou reakci. Záleží na dosahu, závažnosti a tom, zda se týká veřejného zájmu.
Nejlepší reakce je stručná, věcná a zdrojovaná. Neponižujte člověka, který výroku uvěřil. Opravujte tvrzení, ne jeho důstojnost. V praxi může stačit:
„Toto tvrzení není přesné. Podle zdroje X jde o částku Y, za období Z. Problém je v tom, že politik započítal A, ale vynechal B.“
U veřejného politika se můžete zeptat přímo: „Můžete doplnit zdroj?“ Tato věta je civilizovaná, ale tvrdá. Politik, který pracuje s fakty, by se jí neměl bát.
Další možnosti:
- poslat výrok factcheckingovému projektu;
- upozornit redakci, která výrok převzala bez ověření;
- napsat slušnou opravu do diskuse se zdrojem;
- u lokálních témat požádat obec, kraj nebo ministerstvo o podklad;
- pokud se nepravdivý výrok dotýká konkrétní osoby nebo právnické osoby v médiích, může přicházet v úvahu právo na odpověď nebo dodatečné sdělení podle mediálních pravidel.
Důležité je nepomáhat lži dalším šířením. Sdílet nepravdivý výrok s komentářem „to je skandál, jak může někdo takhle lhát“ může paradoxně zvýšit jeho dosah. Někdy je lepší sdílet jen opravu a původní výrok popsat věcně.
Je lživý výrok politika dezinformace?
Může být. Ale je třeba zacházet s tím slovem přesně.
Evropská komise popisuje dezinformaci jako nepravdivý nebo zavádějící obsah šířený se záměrem klamat nebo získat ekonomický či politický prospěch, který může způsobit veřejnou újmu. Ministerstvo vnitra obdobně zdůrazňuje záměrné šíření nepravdivých informací s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory příjemců.
Z toho plyne důležitý rozdíl. Když politik řekne nepravdu omylem, je to chyba. Když pracuje s nepřesným číslem, které po upozornění opraví, je to selhání, ale nemusí jít o dezinformaci. Když však opakovaně šíří vyvrácené tvrzení, staví na něm kampaň, zamlčuje opravy a snaží se tím získat politický prospěch, označení dezinformační jednání může být věcně namístě.
Bezpečnější a přesnější je psát: nepravdivý výrok, zavádějící výrok, nepodložené tvrzení, manipulativní rámec, opakovaně vyvrácené tvrzení. Slovo „lež“ používejte tam, kde je výrok prokazatelně nepravdivý; úmysl lhát připisujte jen tehdy, když pro něj máte důkaz.
Je politická lež trestný čin?
Obecně neplatí, že každý nepravdivý výrok politika je trestný čin. Ministerstvo vnitra upozorňuje, že české trestní právo nezná samostatný trestný čin „dezinformace“ nebo „propaganda“. Postižitelné je až konkrétní jednání, které naplní znaky některého existujícího trestného činu.
Může jít například o šíření poplašné zprávy, pokud někdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva tím, že rozšíří poplašnou nepravdivou zprávu. V jiných situacích mohou připadat v úvahu zásahy do osobnostních práv, pomluva, nenávistné projevy, volební delikty nebo odpovědnost médií. Vždy ale záleží na konkrétním obsahu, úmyslu, dopadu a právním posouzení.
Demokracie proto nemůže spoléhat jen na trestní právo. Trestní právo je poslední pojistka, ne každodenní nástroj politické hygieny. Běžná odpověď na nepravdivé výroky politiků musí být rychlá veřejná kontrola, kvalitní žurnalistika, factchecking, občanský tlak, volby a kultura, ve které se za prokazatelnou nepravdu platí ztrátou důvěry.
Nečekaný problém: oprava často nestačí
Mnoho lidí si myslí, že stačí nepravdu vyvrátit. Jenže výzkum i praxe ukazují, že to není tak jednoduché. Příklad brexitu ukázal, že část veřejnosti může věřit opravenému číslu i poté, co bylo opakovaně kritizováno. Výzkum z francouzské kampaně zase ukázal, že factchecking může zlepšit znalosti, ale nemusí automaticky změnit politické postoje.
To je tvrdá, ale užitečná zpráva. Ověřování faktů není kouzelná guma. Nevymaže emoce, stranickou identitu ani dlouhodobou nedůvěru. Přesto má smysl. Bez něj veřejná debata ztratí společnou půdu úplně.
Proto má ověřování nejlepší účinek předtím, než se výrok stane součástí identity. Čím déle člověk nějakou větu sdílí, obhajuje a spojuje s vlastním táborem, tím hůř se mu z ní ustupuje. Kritické myšlení není jen schopnost opravit cizí omyl. Je to schopnost nepřirůst k vlastnímu omylu.
Praktická občanská karta: sedm otázek před uvěřením
Při politickém výroku si nemusíte dělat akademickou rešerši. Stačí sedm otázek:
- Co přesně politik tvrdí?
Ne dojem. Přesná věta. - Je to fakt, názor, slib, odhad, nebo útok?
Každý typ výroku se ověřuje jinak. - Jaký je zdroj?
Dokument, zákon, rozpočet, statistika, přepis, video, soudní rozhodnutí. - Jaké je období a srovnání?
Rok, měsíc, volební období, stát, kraj, obec, průměr, medián, absolutní počet. - Co chybí?
Druhá strana, metodika, náklady, příjmy, výjimky, širší kontext. - Kdo z výroku těží?
Hlasy, peníze, pozornost, zakázka, moc, omluva vlastního selhání. - Co by mě přesvědčilo, že se mýlím?
Pokud odpověď zní „nic“, už nejste u ověřování, ale u víry.
Závěr: občan nemusí být expert, ale neměl by být snadná kořist
Nikdo nemá čas ověřovat všechno. To by člověk nedělal nic jiného. Ale každý si může vypěstovat několik návyků: chtít přesnou větu, hledat zdroj, rozlišovat fakt a názor, dávat pozor na čísla bez kontextu a nepředávat dál věci, které neumí aspoň základně ověřit.
Politici budou vždy zjednodušovat. Kampaň bude vždy ostřejší než učebnice. Reklama bude vždy líbivější než smluvní podmínky. Sociální sítě budou vždy rychlejší než oprava. Právě proto má smysl mít jednoduchou občanskou brzdu.
Tou brzdou je věta: „Ukažte zdroj.“
Není sprostá. Není extremistická. Není nepřátelská. Je to základní věta svobodného občana.
Kdo chce veřejnou moc, má unést veřejnou kontrolu. A kdo chce rozhodovat o penězích, zákonech, školách, bezpečnosti, zdravotnictví nebo zahraniční politice, nemůže se divit, že se lidé ptají, odkud bere svá čísla a tvrzení.
Zdroje a kontext
[1] Demagog.cz: O nás / metodika ověřování výroků. Projekt vysvětluje, jak ověřuje výroky politiků a proč používá i kategorii „zavádějící“.https://demagog.cz/o-nas [2] CEDMO: Jak pracujeme. Popis českých factcheckingových a výzkumných aktivit v rámci CEDMO.
https://cedmohub.eu/cs/overovani-faktu/jak-pracujeme/ [3] Mike Caulfield: SIFT – The Four Moves. Praktická metoda rychlého ověřování online informací: zastavit se, prověřit zdroj, najít lepší pokrytí, dohledat původní kontext.
https://hapgood.us/2019/06/19/sift-the-four-moves/ [4] Městský soud v Praze: Rozsudek ve věci omluvy za výroky o Ferdinandu Peroutkovi. Soudní dokument k výroku o článku „Hitler je gentleman“.
https://msp.gov.cz/documents/14569/1865919/22Co_58_2020_12/d621e9b3-220b-4f8e-b3ef-3dacb221c548 [5] Demagog.cz: Andrej Babiš – výrok o Petru Pavlovi, trvalém míru a vlivu Česka. Hodnocení výroku jako nepravdivého.
https://demagog.cz/vyrok/22453 [6] Demagog.cz: Tomio Okamura – výrok o téměř 100 miliardách pro Ukrajince. Hodnocení výroku a porovnání s dostupnými údaji.
https://demagog.cz/vyrok/22914 [7] Ministerstvo práce a sociálních věcí: Uprchlíci z Ukrajiny dál posilují českou ekonomiku. Údaje o příjmech a výdajích spojených s ukrajinskými uprchlíky v roce 2025.
https://www.mpsv.cz/uprchlici-z-ukrajiny-dal-posiluji-ceskou-ekonomiku-prijmy-do-rozpoctu-prevysuji-vydaje-na-pomoc [8] CEDMO: Nepravdivé výroky bývalého a současného premiéra. Přehled ověřených výroků Andreje Babiše a Petra Fialy.
https://cedmohub.eu/cs/nepravdive-vyroky-byvaleho-a-soucasneho-premiera/ [9] UK Statistics Authority: Use of £350 million per week figure to describe UK’s financial contributions to the EU. Dopis k používání údaje v debatě o brexitu.
https://uksa.statisticsauthority.gov.uk/correspondence/use-of-350million-per-week-figure-to-describe-uks-financial-contributions-to-the-eu/ [10] Full Fact: £350 million a week, Boris Johnson and the Statistics Authority. Vysvětlení, proč byl údaj o 350 milionech liber týdně zavádějící.
https://fullfact.org/europe/350-million-week-boris-johnson-statistics-authority-misuse/ [11] The Independent / King’s College London / Ipsos MORI: Brexit poll and belief in the £350 million claim. Průzkum uvádějící, že část veřejnosti tvrzení věřila i po jeho opakovaném vyvracení.
https://www.independent.co.uk/news/uk/politics/vote-leave-brexit-lies-eu-pay-money-remain-poll-boris-johnson-a8603646.html [12] Barrera, Rodriguez, Guriev, Henry: Facts, Alternative Facts, and Fact Checking in Times of Post-Truth Politics, Journal of Public Economics. Studie k účinku zavádějících výroků a factcheckingu ve francouzské prezidentské kampani.
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0047272719301859 [13] Barrera, Rodriguez, Guriev, Henry: Working paper k výzkumu alternativních faktů a factcheckingu. Detailnější pracovní verze studie s popisem experimentu a příkladů výroků.
https://www.sciencespo.fr/research/cogito/wp-content/uploads/2019/03/Fact_Checking_Paper_Mar17_2019-LIGHT.pdf [14] VOA News: EU Commission Rebukes Hungary’s New Media Campaign as Fake News. Informace o sporu Evropské komise s maďarskou vládní kampaní.
https://www.voanews.com/a/eu-commission-rebukes-hungary-new-media-campaign-as-fake-news-/4794203.html [15] The Guardian: Brussels accuses Orbán of peddling conspiracy theory with Juncker poster. Kontext maďarské kampaně a reakce Evropské komise.
https://www.theguardian.com/world/2019/feb/19/brussels-orban-jean-claude-juncker-poster-george-soros-hungary [16] Evropská komise: Tackling online disinformation. Vymezení dezinformací a misinformací v evropském kontextu.
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/online-disinformation [17] Ministerstvo vnitra ČR, Centrum proti hybridním hrozbám: Definice dezinformací a propagandy. České institucionální vymezení dezinformace, misinformace a propagandy.
https://mv.gov.cz/chh/clanek/definice-dezinformaci-a-propagandy.aspx [18] Ministerstvo vnitra ČR, Centrum proti hybridním hrozbám: Dezinformační kampaně – trestněprávní úprava. Vysvětlení, že české trestní právo nezná samostatný trestný čin „dezinformace“.
https://mv.gov.cz/chh/clanek/dezinformacni-kampane-trestnepravni-uprava-trestnepravni-uprava.aspx [19] e-Sbírka: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Ustanovení k šíření poplašné zprávy a dalším trestným činům.
https://e-sbirka.gov.cz/sb/2009/40/2026-01-01 [20] Rada pro rozhlasové a televizní vysílání: Právo na odpověď. Praktický přehled pravidel pro odpověď v rozhlasovém a televizním vysílání.
https://rrtv.gov.cz/cz/static/o-rade/otazky-a-odpovedi/pravo-na-odpoved.htm [21] Stanford University: Fact checkers outperform historians when evaluating online information. Výzkumný kontext k laterálnímu čtení a ověřování online zdrojů.
https://news.stanford.edu/stories/2017/10/fact-checkers-outperform-historians-evaluating-online-information