Jablonec nad Nisou si v roce 2026 připomíná 160 let od povýšení na město. Výročí ale není jen historická formalita: připomíná, jak se z chudé horské osady stalo průmyslové, obchodní a kulturní centrum, jehož jméno se díky sklu a bižuterii dostalo do světa.

Město má letos tři výročí, nejen jedno

Jablonec letos neslaví jen 160 let od chvíle, kdy byl 28. března 1866 povýšen na město. Rok 2026 spojuje hned tři výrazné historické body: 670 let od první písemné zmínky o Jablonci z roku 1356, 160 let od povýšení na město a 120 let od udělení městského znaku v roce 1906.

To je pro Jablonec příznačné. Nejde o město s jedním jednoduchým příběhem, ale o místo vrstevnaté: stará osada na řece Nise, sklářské zázemí Jizerských hor, prudce rostoucí průmyslové město, exportní značka, místo secese, funkcionalismu, přehrady, radnice, muzeí, sportu a každodenního života více než 46 tisíc obyvatel.

Výročí proto není jen vzpomínka na císařský dekret. Je to příležitost podívat se na Jablonec jako na město, které se mnohokrát zvedalo z těžkých podmínek. A které se dodnes musí vyrovnávat s otázkou, jak spojit tradici, průmyslové dědictví, kvalitu veřejného prostoru a současný život.

Rok 1866: okamžik, kdy obchodní městys dospěl v město

Povýšení na město nepřišlo náhodou. Jablonec byl už před rokem 1866 hospodářsky výrazně silnější, než by odpovídalo jeho staršímu venkovskému původu. Zásadní roli hrálo sklo, bižuterie a obchod. Už v 18. století se zdejší výrobky šířily do okolních regionů a postupně i do zahraničí. V 19. století se z „jabloneckého zboží“ stal pojem.

Důležité bylo, že Jablonec nebyl jen místem výroby. Byl hlavně místem obchodní energie. Výrobci, exportéři, skláři, rytci, brusiči, obchodníci a později průmyslníci vytvářeli síť, která propojovala horské dílny s evropským a světovým trhem. Město rostlo nikoli díky úrodné půdě, ale díky řemeslu, schopnosti přizpůsobit se módě a ochotě obchodovat daleko za hranicemi regionu.

Když císař František Josef I. 28. března 1866 Jablonec povýšil na město, byla to tedy spíše právní pečeť vývoje, který už probíhal. Vyhláška českého místodržitelství následovala 11. dubna 1866 a městská slavnost se konala 10.–11. května téhož roku. V témže roce ale do dějin zasáhla i prusko-rakouská válka. Jablonec tak vstupoval mezi města v době, kdy se střední Evropa politicky i vojensky otřásala.

Od chudé osady k městu skla: příběh nezačal bohatstvím

Nejstarší známá písemná zmínka o osadě Jablonecz pochází z roku 1356. První dějiny Jablonce ale nebyly příběhem prosperity. Místo leželo v náročném podhorském prostředí, kde se žilo z práce s lesem, chudých políček a později ze sklářství. Osada byla roku 1469 vypálena vojsky lužických protivníků krále Jiřího z Poděbrad a zanikla. Znovuosídlení přišlo až v 16. století, kdy se do regionu přesouvali lidé se sklářskými zkušenostmi.

Právě sklo dalo Jablonci směr. V okolí byl dostatek dřeva, vody, písku i křemene. To byly základní předpoklady pro rozvoj sklářství v době, kdy se horské oblasti dokázaly proměnit v řemeslné krajiny. Jablonec a Jizerské hory nebyly snadným místem pro zemědělství, ale staly se vhodným místem pro výrobu.

Druhé těžké přerušení přišlo za třicetileté války. Roku 1643 byla osada vypálena znovu. Po válce odešla část evangelického obyvatelstva do exilu. Přesto se Jablonec znovu zvedl. Od druhé poloviny 17. století začal růst význam sklářské výroby a v 18. století se k tradičnímu sklu přidávala bižuterie. To byl zlom, který určil moderní identitu města.

Město, které si muselo vybudovat spojení se světem

Dnes se může zdát samozřejmé, že Jablonec leží blízko Liberce a má silné dopravní vazby. Jenže v 19. století byl jeho problém právě opačný: měl zboží, obchodní ambice a rostoucí průmysl, ale dlouho neměl odpovídající spojení.

Významná byla výstavba takzvané Krkonošské silnice ve směru Liberec – Jablonec – Trutnov na konci 40. let 19. století. Naopak železnice Pardubice – Liberec z roku 1859 Jablonec minula. To pro město nebyla drobnost, ale strategická komplikace. Přesto se jablonecké zboží ve světě prosazovalo dál.

Po roce 1866 už město nabíralo tempo. Roku 1868 se Jablonec stal sídlem okresního hejtmana. Roku 1885 měl podle městské časové osy jako první město v severních Čechách elektrické osvětlení. Roku 1888 přijel z Liberce do Jablonce první vlak. Roku 1900 začala fungovat městská elektrická dráha. To všechno ukazuje, že Jablonec nebyl jen „město bižuterie“, ale modernizační laboratoř regionu.

Rok 1906: znak, císař, přehrada, divadlo i jméno „nad Nisou“

Druhé velké výročí roku 2026 připomíná rok 1906. Tehdy Jablonec získal oficiální městský znak. Je pozoruhodné, že se tak stalo až čtyřicet let po povýšení na město. Znakové privilegium bylo vydáno 7. prosince 1906 a zároveň potvrdilo, že Jablonec byl povýšen na město už 28. března 1866.

Rok 1906 byl pro město mimořádně nabitý. Na jaře začaly výkopové práce na stavbě jablonecké přehrady. Dne 24. června město navštívil císař František Josef I. Dne 18. srpna byl položen základní kámen městského divadla. Dne 5. září následoval základní kámen hráze přehrady. A 20. prosince 1906 byla vydána vyhláška o oficiální změně názvu z Jablonce na Jablonec nad Nisou.

Právě v tomto období město získávalo podobu, kterou čteme dodnes: divadlo, přehrada, městské symboly, dopravní a technická infrastruktura, sebevědomá architektura. Není náhoda, že jablonecká přehrada Mšeno, dokončená v letech 1906–1909, vznikla jako ochrana proti povodním na přítocích Nisy, ale postupně se stala také nejdůležitějším rekreačním zázemím města.

Krása Jablonce není starobylá, ale moderní

Jablonec nemá centrum založené na gotice a renesanci jako některá stará česká města. Jeho hodnota je jiná: vznikal prudce jako moderní město 19. a počátku 20. století. Právě proto je cenná jeho městská památková zóna, vyhlášená v roce 1992. Chrání urbanistickou strukturu, ulice, náměstí, historické domy a atmosféru centra, které vyrostlo z průmyslového a obchodního rozmachu.

Zde je důležité říct jednu věc naplno: Jablonec byl v minulosti poznamenán demolicemi a necitlivými zásahy. Některé proluky v centru nejsou přirozený vývoj, ale jizvy po špatných rozhodnutích. Zároveň ale platí, že řada domů se podařila obnovit a že město má mimořádně silný architektonický fond – od secese přes meziválečnou architekturu až po technické stavby.

Nejznámějším symbolem meziválečného Jablonce je Nová radnice. Byla postavena v letech 1931–1933 podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera a od roku 2024 je národní kulturní památkou. Její význam nespočívá jen v tom, že je sídlem magistrátu. Je to stavba, která ukazuje ambici města: být moderní, reprezentativní a sebevědomé.

Jablonec dnes: město s pamětí, ale ne muzeum

Podle Českého statistického úřadu měl Jablonec nad Nisou ke konci roku 2025 celkem 46 206 obyvatel a patřil mezi 50 největších měst České republiky. Od roku 2012 je statutárním městem. To není jen formální titul: připomíná to, že Jablonec je významné správní, ekonomické a společenské centrum severních Čech.

Současná identita města ale nestojí pouze na úřadech. Velkou roli má kultura, sport, cestovní ruch, školy, veřejný prostor a samozřejmě sklo a bižuterie. Státní muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou dnes samo sebe představuje jako jediné muzeum svého druhu na světě, které spojuje obory skla a bižuterie. Spravuje sbírkový fond čítající zhruba 12 milionů předmětů a od 10. března 2026 nese nový název „Státní muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou“.

To je pro výroční rok symbolické. Město si nepřipomíná jen minulost, ale i to, co může být jeho budoucí výhodou: propojení řemesla, designu, vzdělávání, turismu, architektury a místní hrdosti.

Co mohou lidé v roce výročí zažít

Jablonec připravil k výročí samostatnou stránku a program akcí. Výroční kalendář zahrnuje kulturní, historické, sportovní i komunitní události. V programu se objevují komentované prohlídky, přednášky o stavebním vývoji města, akce v muzeu, výstupy na radniční věž, městské slavnosti i projekty ve veřejném prostoru.

Právě to je dobrý způsob, jak výročí uchopit. Ne jako jednorázovou slavnost, ale jako celoroční pozvánku znovu si projít město. Podívat se na starou radnici, Novou radnici, divadlo, přehradu, muzeum, hřbitov, secesní domy, kostely, ulice a náměstí. Místa, kolem kterých obyvatelé chodí často tak samozřejmě, až je přestanou vidět.

Pro obyvatele to má praktický rozměr: výročí je příležitost vzít děti nebo návštěvu na prohlídku, podívat se do muzea, vystoupat na radniční věž, zúčastnit se komentované vycházky nebo si projít centrum s vědomím, že mnoho domů není jen „starý barák“, ale doklad doby, kdy se Jablonec stal světovým obchodním pojmem.

Zajímavost: město mělo znak oficiálně až po čtyřiceti letech

Jablonec byl povýšen na město roku 1866, ale oficiální znak získal až v roce 1906. Mezitím si obce po roce 1848 v praxi často vytvářely pečeti a razítka samy. Jablonec měl navíc výhodu v množství rytců, takže si dokázal vytvořit vlastní pečetní znamení. Jenže jeden z raných pokusů byl příliš složitý a problematický, mimo jiné proto, že používal státní znak.

Konečná podoba znaku s jabloní, pramenem a korunou tak není jen romantická dekorace. Vypráví o názvu města, řece, řemeslné zručnosti i právním zmatku doby, kdy se z vrchnostenského světa rodila moderní samospráva. A ještě jedna drobná zvláštnost: privilegium z 7. prosince 1906 už uvádělo název Jablonec nad Nisou o několik dní dříve, než byl tento název úředně schválen vyhláškou z 20. prosince 1906.

Výročí jako otázka: co z Jablonce chceme zachovat

Jablonec je město, které se nejlépe chápe v pohybu. Vzniklo z tvrdých podmínek, vyrostlo na sklu a bižuterii, muselo si vybojovat dopravní spojení, prošlo průmyslovou slávou, krizemi, válkami, odsunem německého obyvatelstva, dosídlením, socialismem i proměnou po roce 1989.

Jeho největší hodnota není jen v jednotlivých památkách. Je v celku: v krajině mezi Jizerskými horami a Nisou, v paměti řemesla, v městské struktuře, ve škole, muzeu, radnici, přehradě, sportu a v lidech, kteří tady žijí. Výročí 160 let od povýšení na město proto není konec příběhu. Je to zastavení uprostřed cesty.

Jestli má mít oslava smysl, nemá být jen o logu a programu akcí. Má lidem připomenout, že město není samozřejmost. Že veřejný prostor se dá zlepšovat nebo ničit. Že historické domy mohou být chloubou, nebo zátěží podle toho, jak se o ně pečuje. A že Jablonec má pořád dost silný příběh na to, aby z něj dokázal stavět budoucnost.

 

Odkazy a kontext

1. Oficiální stránka města k výročí „160 let Jablonce nad Nisou“ a výroční kalendář akcí.
2. Statutární město Jablonec nad Nisou – historie, časové osy města, povýšení na město, městský znak a změna názvu.
3. Český statistický úřad – údaje o počtu obyvatel měst Libereckého kraje ke konci roku 2025.
4. Státní muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – historie, současnost, sbírky a změna názvu v roce 2026.
5. Informační centrum Jablonec nad Nisou – Nová radnice, architektura, soutěž a význam budovy.
6. Statutární město Jablonec nad Nisou – městská památková zóna a přehrada Mšeno.