Neptun nebyl výjimka: mapa firem, ubytoven a obcí, které řeší obchod s nouzí
Neptun v Jablonci nebyl izolovaný problém jednoho domu. Veřejné rejstříky, katastr, městské dokumenty a weby provozovatelů ukazují širší mapu firem, vlastníků, převodů a obcí, které řeší následky nouzového bydlení. Liberec, Jablonec, Mnichovo Hradiště i Drahomyšl ukazují různé podoby téhož mechanismu: soukromý byznys s ubytováním a veřejný problém, který nakonec dopadá na města.
- Jablonec převzal firmu vlastnící Neptun a připravuje převod jejího jmění na město.
- Liberec začal přes projekt Dobrá adresa kontrolovat konkrétní ubytovny a našel hygienické, požární i kapacitní problémy.
- Veřejné dokumenty ukazují síť provozovatelů, vlastníků, převodů a realitních plánů.
Když se v Jablonci řešil Neptun, vypadalo to jako jeden mimořádně problematický dům. Hluk, nepořádek, zásahy policie, hygienické potíže, obavy sousedů, rodiny v nouzi a město, které nakonec sáhlo k nejtvrdšímu řešení: získat kontrolu nad objektem. Jenže veřejné dokumenty ukazují, že Neptun je spíš viditelný vrchol větší mapy.
Ta mapa nevede jen přes sociální odbory a městské strážníky. Vede přes obchodní rejstřík, katastr nemovitostí, notářské zápisy, weby ubytoven, družstva, převody obchodních podílů a realitní projekty. Na jedné straně jsou lidé, kteří nemají kam jít. Na druhé straně firmy a vlastníci objektů. A mezi nimi obce, které řeší následky: bezpečnost, hygienu, sousedské konflikty, přetížené sociální služby i otázku, zda nakonec problém raději nekoupit.
Obce řeší následky: bezpečnost, hygienu, sousedské konflikty, přetížené sociální služby.
Neptun: město nekoupilo jen dům, ale problém
Jablonecký Neptun stál na adrese Liberecká 3367/35. Katastr ho vede jako stavbu občanského vybavení na parcele st. 299/4. Vlastníkem objektu je dnes společnost Ubytovna Jablonec, s.r.o., sídlící na jablonecké radnici.
Důležité je, jak se k tomu došlo. Firma se původně jmenovala Neuman Zásada byty s.r.o., později Neuman byty Jablonec s.r.o. a od dubna 2026 Ubytovna Jablonec, s.r.o.. Obchodní rejstřík potvrzuje, že 15. dubna 2026 byl jako společník zapsán Statutární město Jablonec nad Nisou se 100% podílem. Novou jednatelkou se stala Ing. Renata Vítová.
Ještě podstatnější je další krok: projekt převodu jmění. Z dokumentů ve sbírce listin vyplývá, že společnost Ubytovna Jablonec, s.r.o. má zaniknout a její jmění má přejít na jediného společníka, tedy na město Jablonec. To znamená, že město nezískává jen „vliv“ na problematickou ubytovnu. Právní operace směřuje k tomu, aby majetek firmy přešel přímo na město.
Český rozhlas už dříve popsal, že budovu Neptunu vlastnila firma Neuman byty Jablonec s.r.o. a dům pronajímala společnosti Dostupné bydlení Severní Čechy s.r.o.. iROZHLAS následně uvedl, že v ubytovně žilo zhruba 200 lidí, převážně rodiny s dětmi, a po vyklizení objektu část z nich odešla do libereckých ubytoven Junior a Midlák, které podle rozhlasu také provozuje Dostupné bydlení Severní Čechy.
To je první důležitý vzorec: vlastník objektu a provozovatel ubytování nejsou totéž. Pro veřejnost je to „ubytovna Neptun“. V dokumentech se ale příběh rozpadá na několik vrstev: nemovitost, vlastnická firma, provozovatel, město, sociální dopady.
Dostupné bydlení: provozní síť, která nekončí v Jablonci
Společnost Dostupné bydlení Severní Čechy s.r.o. sama sebe prezentuje jako poskytovatele levného ubytování v Liberci a Jablonci. Na vlastním webu uvádí více než 300 lůžek v Liberci a další ubytovnu s více než 100 lůžky v Jablonci nad Nisou.
Obchodní rejstřík potvrzuje, že firma má v předmětu činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a v oborech činnosti mimo jiné ubytovací služby a nákup, prodej, správu a údržbu nemovitostí.
Nejcitlivější částí příběhu je převod firmy. Notářský zápis z 11. srpna 2025 uvádí, že Adam Dušek převedl 100% podíl ve společnosti Dostupné bydlení Severní Čechy s.r.o. na Irenu Sklenářovou. Dokument tento převod označuje jako smlouvu o převodu podílu – darovací smlouvu.
To je zásadní detail. Nejde jen o to, že se ve výpisu změnilo jméno společníka. Z veřejně uloženého notářského zápisu vyplývá, že celý podíl byl převeden bezúplatně. Motiv převodu z dokumentu nevyplývá. Bez dalších důkazů proto nelze tvrdit, že šlo o snahu něco skrýt nebo obejít. Převod ale přišel v období, kdy se kolem ubytoven provozovaných či spojovaných s touto firmou zvyšoval veřejný tlak.
U firmy je navíc veřejně doložitelná politická stopa. Adam Dušek kandidoval v komunálních volbách v Liberci za ČSSD. Irena Sklenářová byla na kandidátce ČSSD pro krajské volby 2020 v Libereckém kraji, kde byla uvedena jako členka strany. To samo o sobě neprokazuje žádné politické krytí byznysu. Je to ale důležitý kontext: nejde o anonymní firmy bez minulosti, nýbrž o osoby s veřejně dohledatelnou politickou historií.
Druhá firma ve stejné stopě: Sever servis Liberec
Vedle Dostupného bydlení se v dokumentech objevuje také společnost Sever servis Liberec s.r.o., dříve Ubytování pod Ještědem s.r.o.. Ve výpisu má rovněž uvedené ubytovací služby a správu nemovitostí. Od března 2025 je jejím 100% společníkem Dostupné bydlení Severní Čechy a jednatelkou Irena Sklenářová.
I tady je vidět pohyb osob a firem: v minulosti byla u společnosti Jovana Gollová, poté Adam Dušek, od března 2025 Irena Sklenářová a jako vlastník Dostupné bydlení Severní Čechy.
Ubytovací byznys se často neodehrává přes jednu firmu a jednu adresu. Vznikají navazující společnosti, přejmenování, převody podílů a vlastnické vazby. Kdo chce pochopit, proč se problém přesouvá z města do města, musí sledovat právě tyto vazby.
Liberec po Neptunu: Dobrá adresa a první kontroly
Liberec na jablonecký případ reagoval vlastním projektem Dobrá adresa. Město oficiálně uvedlo, že chce čelit obchodování s chudobou a že jako první prověřilo ubytovny Mydlák a Rosa. Do kontrol se zapojili zástupci hygieny, policie, hasičů, stavebního úřadu, sociálních odborů a dalších institucí.
Výsledky kontrol byly tvrdé. Liberec uvedl porušení hygienických podmínek a pochybení v požární ochraně, včetně překročení kapacity dané kolaudačním souhlasem. Město popsalo podezření na výskyt štěnic a švábů, vážné nedostatky v požární bezpečnosti a hospodaření s odpady. U Mydláku se navíc prověřovaly otázky zásobování vodou, odpadních vod, společných prostor, úklidu a skutečné kapacity ubytovny.
To je důležité, protože debata o ubytovnách se často zjednodušuje na „nepořádek“ nebo „problémové lidi“. Liberecká kontrola ale ukazuje širší rovinu: ubytovna může být zároveň sociální, hygienický, stavební, požární, bezpečnostní i sousedský problém.
Kdo vlastní liberecké adresy: Rosa, Mydlák, Na Svahu
U Rosy katastr potvrzuje dvě sousední adresy: Sportovní 354 a Sportovní 355 v Liberci-Doubí. Oba objekty jsou vedené jako objekty k bydlení a vlastníkem je Petr Komárek.
U Mydláku je situace ještě jednoznačnější: katastr vede objekt Vilová 409 v Liberci-Františkově jako stavbu ubytovacího zařízení. Vlastníkem je Simona Lepešková s adresou v Kladně. Právě Mydlák město ve výsledcích kontrol spojilo s otázkami vody, kanalizace, hygieny, odpadu, požární bezpečnosti a kapacity.
Třetí libereckou adresou je Na Svahu 65/8. Katastr uvádí objekt občanské vybavenosti v památkové zóně a jako vlastníka společnost TOPastav s.r.o.. Obchodní rejstřík ukazuje, že TOPastav vznikl v roce 2001 jako AGENTURA JOY s.r.o., od roku 2006 nese dnešní název a současným jednatelem i 100% společníkem je Petr Krieglstein. Aktuální web Ubytovny Centrum Liberec uvádí stejnou adresu Na Svahu 65/8 a provozní údaje TOPastav / Petr Krieglstein.
Z pohledu města je to praktická mapa: konkrétní adresy, konkrétní vlastníci, konkrétní provozní problémy. Z pohledu obyvatel okolních domů je to ještě jednodušší: nejde o abstraktní sociální politiku, ale o to, zda je v sousedství bezpečno, uklizeno, nepřetížená kanalizace, dodržená kapacita a základní hygienické podmínky.
Neumanova liberecká větev: Josefinino údolí
Příběh Josefa Neumana nekončí u Neptunu. Veřejné dokumenty ukazují také společnost Neuman byty Liberec s.r.o., IČO 21539383. Firma vznikla v květnu 2024, původně ji založil Nikolas Neuman, ale notářský zápis z července 2024 uvádí, že 100% podíl přešel na Josefa Neumana bezúplatným převodem. Josef Neuman následně odvolal Nikolase Neumana z funkce jednatele a jmenoval jednatelem sebe.
Katastr zároveň u objektu Josefinino údolí 461/12 v Liberci-Kristiánově uvádí jako vlastníka právě Neuman byty Liberec s.r.o.
Neznamená automaticky, že jde o stejný problém jako Neptun. Znamená ale, že osoba spojená s vlastnickou větví jabloneckého Neptunu má doložené další realitní portfolio v Liberci. A právě realitní vlastnictví je v tomto typu příběhů klíčové.
Mnichovo Hradiště: od sociální ubytovny k bytovému projektu
Další část mapy vede mimo Liberecký kraj, ale je pro něj důležitá. Město Mnichovo Hradiště v říjnu 2025 oznámilo, že společnost Dostupné bydlení ukončuje aktivity v ubytovně v Haškově u areálu Mahle-Behr. Podle města měla firma ubytovnu v nájmu od začátku roku 2025 a začala zde uplatňovat jiný model: agenturní pracovníky začaly nahrazovat sociálně slabé rodiny zejména ze severních Čech, většinou závislé na sociálních dávkách. Město uvedlo, že o konci provozu informovala Irena Sklenářová jako jednatelka Dostupného bydlení Severní Čechy.
Katastr u objektu Víta Nejedlého 289 v Mnichově Hradišti uvádí stavbu ubytovacího zařízení a jako vlastníka INVEST REAL MB, družstvo.
Notářský zápis k založení tohoto družstva pak dodává mimořádně zajímavý detail. Stanovy výslovně uvádějí, že družstvo je založeno mimo jiné za účelem rekonstrukce, modernizace a následné rekolaudace existujících ubytovacích nebo obdobných objektů na bytové domy. Jako první projekt je uvedena rekonstrukce a rekolaudace objektu ubytovny zapsaného na LV 2648 v katastrálním území Mnichovo Hradiště, následné rozdělení na jednotky a prodej těchto jednotek členům družstva nebo třetím osobám.
Tady se ukazuje druhý model. Nejde jen o provoz sociální ubytovny. Po skončení provozu se z objektu může stát realitní projekt: přeměna ubytovny na bytový dům a prodej jednotek. Pro město to může být úleva, pokud problémové ubytování skončí. Pro veřejnost je ale důležité sledovat, kdo objekt vlastní, kdy jej získal a jaký je další plán.
Drahomyšl: podobný mechanismus, jiní lidé
Drahomyšl na Lounsku není Liberecký kraj. Přesto patří do této mapy, protože ukazuje podobný mechanismus v jiné části republiky.
Katastr potvrzuje objekt Drahomyšl č. p. 62, vlastněný společností Doma v Drahomyšli, s.r.o.. Obchodní rejstřík ukazuje, že firma vznikla v červenci 2025, jednají za ni Michal Škorňa a Leo Kopecký. Škorňa drží 99% podíl, Kopecký 1% podíl.
Vedle toho vznikla provozní společnost Doma v Drahomyšli – správa, s.r.o. Ta má mezi obory výslovně uvedené ubytovací služby. Společníky jsou Michal Škorňa a Leo Kopecký každý s 50% podílem, jednatelem je Martin Červeňák.
Opakuje se tedy známé schéma: jedna firma drží objekt, druhá má provozní roli, v pozadí jsou konkrétní osoby a obec řeší dopady. Drahomyšl proto není nutné popisovat jako součást liberecké sítě. Je ale vhodná jako srovnání: podobný model, jiní aktéři, podobný tlak na obec.
Co se změnilo v dávkách: starý model už nestačí
Dřívější debata o ubytovnách se často točila kolem doplatku na bydlení. Ten byl spojován s kritikou takzvaného „obchodu s chudobou“, protože veřejné peníze mohly končit u provozovatelů drahého a nekvalitního ubytování.
Jenže od 1. října 2025 už podle MPSV nelze nově žádat o doplatek na bydlení a zanikla také dosavadní konstrukce příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení v rámci hmotné nouze. Vstoupil v účinnost zákon o dávce státní sociální pomoci.
To neznamená, že problém zmizel. Znamená to, že stará zkratka „doplatky na ubytovny“ už nestačí. Pokud má veřejnost sledovat tok peněz v nouzovém bydlení, musí se dívat na nový dávkový systém, smlouvy, reálné ceny za ubytování, počet osob v jednotkách a to, jak obce pracují s kontrolami.
Zároveň obce nemohou jednoduše sáhnout po starém nástroji bezdoplatkových zón. Ústavní soud v roce 2021 zrušil části zákona, o které se tento mechanismus opíral, protože úpravu označil za neústavní. Města tak dnes musí hledat jiné cesty: koordinované kontroly, práci se sociálními službami, stavební řízení, hygienu, požární ochranu, bytovou politiku a v krajním případě i výkup objektů.
Co z mapy plyne: problém nejsou jen obyvatelé ubytoven
Nejjednodušší výklad zní: problém jsou lidé, kteří v ubytovnách bydlí. Jenže dokumenty ukazují, že tak jednoduché to není.
Lidé v nouzi jsou často ti nejslabší v celém systému. Nemají vlastní byt, nemají vyjednávací sílu, často nemají kam odejít. Vedle nich ale stojí mnohem silnější aktéři: vlastníci objektů, provozovatelé ubytování, realitní firmy, družstva, podnikatelé a také stát, který nastavuje dávkový systém. Obce pak hasí následky, které samy nevytvořily.
Neptun ukazuje, že jedním řešením může být výkup a převzetí objektu městem. Liberec ukazuje druhý přístup: koordinované kontroly konkrétních adres. Mnichovo Hradiště ukazuje třetí vývoj: konec provozu ubytovny a přeměna objektu na bytový projekt. Drahomyšl ukazuje, že podobný mechanismus se může objevit i v malé obci.
Obce hasí následky, které samy nevytvořily.
Zajímavý detail: někdy se ubytovna nezavírá, ale mění v realitní produkt
Nejzajímavější detail celé mapy neleží v politickém prohlášení, ale ve stanovách družstva INVEST REAL MB. Dokument výslovně počítá s rekonstrukcí a rekolaudací existujícího ubytovacího objektu v Mnichově Hradišti na bytový dům a následným prodejem jednotek.
To ukazuje, že životní cyklus problematické ubytovny může mít několik fází. Nejprve levné nebo nouzové ubytování. Potom tlak města a okolí. Pak konec provozu. A nakonec realitní přeměna objektu na byty. Pro obyvatele měst je proto důležité nesledovat jen to, kdo ubytovnu provozuje dnes, ale také kdo vlastní dům a co s ním plánuje zítra.
Skutečný test státu: zastavit dávkový byznys s lidskou bídou
Jablonec přes firmu a převod jmění získává kontrolu nad objektem. Klíčové bude, zda se podaří přestavba na důstojné městské byty, kolik to bude stát a pro koho budou určeny.
Druhá otázka míří do Liberce. Projekt Dobrá adresa dává smysl jen tehdy, pokud nezůstane u jednorázové kontroly. Ubytovny Rosa, Mydlák a Na Svahu ukazují, že město má na stole konkrétní adresy a konkrétní zjištění. Teď bude důležité, zda kontroly povedou k nápravě, sankcím, změně provozu nebo dalšímu tlaku na vlastníky.
Třetí otázka je systémová. Jestli se nouzové bydlení jen přesune z jedné adresy na druhou, problém nezmizí. Vítězstvím nebude to, zda se podaří zavřít jednu špatnou ubytovnu. Skutečným testem bude, zda města dokážou rozlišit mezi lidmi, kteří potřebují pomoc, a byznysem, který na jejich nouzi vydělává.
Co udělá se systémem, v němž se z pomoci lidem v nouzi může stát garantovaný příjem pro vlastníky a provozovatele mizerného bydlení?
A pak je tu otázka, které se obce samy nevyhnou, protože ji musí vyřešit stát: co udělá se systémem, v němž se z pomoci lidem v nouzi může stát garantovaný příjem pro vlastníky a provozovatele mizerného bydlení. Sociální dávky mají chránit člověka, který spadl na dno, ne živit zlatokopecký model, v němž veřejné peníze tečou do domů s přetíženou kapacitou, pochybnou hygienou, požárními riziky a minimální odpovědností za okolí. Jestli stát nastaví pravidla tak, že se vyplatí držet lidi v nedůstojných podmínkách a inkasovat za to, pak nejde jen o selhání jednotlivých ubytoven, ale o selhání veřejné politiky. Skutečná změna proto nezačne u další tiskové zprávy, ale u tvrdé kontroly toku peněz: kdo dávky fakticky inkasuje, za jaké bydlení, v jaké kvalitě, s jakou kapacitou a s jakými následky pro města. Teprve až se přestane vyplácet obchodovat s lidskou bídou, začne mít systém smysl pro ty, kterým měl původně pomáhat.