Liberec dál přitvrdí u daně z nemovitostí. Míří na průmysl a komerční areály

Liberec krátce před prázdninami potvrdil cílený daňový nástroj, který se netýká běžných bytů a rodinných domů, ale vybraných průmyslových a komerčních nemovitostí. Město tím chce dál vybírat vyšší daň tam, kde podle územního plánu vzniká nebo může vznikat větší zátěž pro dopravu, infrastrukturu a okolí.

• Opatření míří na konkrétně vyjmenované parcely a stavby, nikoli automaticky na všechny vlastníky v Liberci.
• Základem jsou plochy „VL – výroba lehká“ a „OK – občanské vybavení komerční“.
• Vyšší koeficient se má projevit u daně pro rok 2027, přičemž běžné bydlení má uvedené výjimky.

Na první pohled je to úřednická věc: „opatření obecné povahy“, parcelní čísla, koeficient, katastr. Jenže ve skutečnosti jde o velmi praktickou otázku: kdo má městu platit víc za nemovitosti, které podle radnice více zatěžují okolí?

Liberec se krátce před prázdninami znovu rozhodl použít nástroj, který je politicky výbušný právě proto, že není plošný. Nezvedá daň všem stejně. Míří na vybrané pozemky, stavby a jednotky v průmyslových a komerčních plochách. Pro běžného majitele bytu to neznamená automaticky vyšší složenku. Pro vlastníka areálu, skladu, části výrobní zóny, větší komerční plochy nebo podnikatelské nemovitosti v dotčeném území to ale může být zásadní rozdíl.

O co jde: koeficient 5 pro vybrané nemovitosti

Zastupitelstvo města Liberec vydalo nové opatření obecné povahy k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci. V praxi to znamená, že u konkrétně vyjmenovaných parcel a staveb na nich se použije místní koeficient 5,0.

To není drobná technikálie. Daň z nemovitých věcí se počítá podle zákonných sazeb, výměry a dalších koeficientů. Místní koeficient je násobek, kterým město umí výslednou daň výrazně ovlivnit. Výnos z daně z nemovitých věcí přitom zůstává obci, nejde do státní kasy.

Liberec tento nástroj nepoužívá poprvé. V dokumentu město výslovně uvádí, že navazuje na předchozí opatření z let 2024 a 2025. Nové opatření má především aktualizovat seznam dotčených nemovitostí pro rok 2027: katastr se mění, parcely se dělí a slučují, mění se čísla i využití budov. Přibývá také úprava související se změnou územního plánu Z15 ve Vratislavicích nad Nisou, kde se část výrobního areálu dostala do ploch „VL – výroba lehká“.

Jinými slovy: není to úplně nový nápad, ale pokračování tvrdšího daňového režimu pro konkrétní typy nemovitostí.

Koho se to týká: ne všech podnikatelů, ale konkrétních parcel

Nejdůležitější věta pro čtenáře zní: netýká se to automaticky všech podnikatelů v Liberci. Nerozhoduje jen to, že někdo podniká. Rozhodující je, zda je konkrétní nemovitost uvedena v opatření a zda leží v dotčených plochách územního plánu.

Liberec za zatížené plochy považuje zejména dvě kategorie: „VL – výroba lehká“ a „OK – občanské vybavení komerční“. Do první skupiny spadají podle územního plánu typicky lehký průmysl, skladování, výrobní služby nebo činnosti spojené s technickou infrastrukturou. Do druhé skupiny patří komerční vybavenost, služby, administrativa, ubytování, stravování, výstavní areály, nákupní a zábavní centra — tedy často plošně větší areály s vyššími nároky na dopravu.

Vydané opatření obsahuje dlouhý parcelní seznam. Redakční kontrola textové vrstvy dokumentu ukazuje více než dva tisíce parcelních položek v šestnácti katastrálních územích Liberce. Největší koncentrace je v typicky zatížených částech jako Rochlice, Doubí, Růžodol I nebo Vratislavice nad Nisou. Ale pozor: samotný název katastru nestačí. Rozhodující je konkrétní parcela.

Praktický test je jednoduchý: pokud vlastníte podnikatelskou nebo komerční nemovitost v Liberci, nestačí vědět „jsem v Doubí“ nebo „jsem v Rochlicích“. Musíte zkontrolovat parcelní číslo ve vydaném opatření obecné povahy.

Kdo z toho vypadává: bydlení má výjimku

Liberec v odůvodnění uvádí i výjimky. Vyšší koeficient se nemá vztahovat na pozemky, které jsou do ploch „VL“ nebo „OK“ zahrnuty jen z poloviny nebo méně. Jinak řečeno: město pracuje s hranicí více než 50 % plochy.

Druhá důležitá výjimka se týká bydlení. Pokud jde o objekt k bydlení, bytový dům, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, včetně souvisejících parcel za splnění popsaných podmínek, nemají být tyto nemovitosti zahrnuty mezi ty, pro které se koeficient stanovuje. Logika města je zřejmá: pokud na takovém pozemku neprobíhá výroba ani komerční aktivita, nemá nést stejnou daňovou zátěž jako areály, které podle radnice vytvářejí větší nároky na okolí.

To je důležité i politicky. Kdyby město plošně zvýšilo daň všem, téma by okamžitě zasáhlo většinu domácností. Tady radnice tvrdí: míříme cíleně na ty, kdo zatěžují společný prostor více.

Proč to město dělá: externality a peníze

Oficiální argumentace města stojí na dvou nohách.

První je věcná: průmyslové a komerční plochy podle Liberce vytvářejí nebo mohou vytvářet vyšší zátěž. V dokumentu se mluví o emisích, hluku, prachu, otřesech, vyšší intenzitě dopravy a větším tlaku na dopravní a technickou infrastrukturu. Zjednodušeně: kdo má z nemovitosti provoz, který víc zatěžuje okolí, má městu víc přispět.

Druhá noha je rozpočtová. Město uvádí, že díky předchozímu opatření činil výběr daně z nemovitých věcí v roce 2025 zhruba 295 milionů Kč a pro rok 2026 očekává podobnou výši, tedy téměř 300 milionů Kč. Snížení koeficientu by podle města znamenalo pokles daňových výnosů a negativní dopad na rozpočet.

Tady už nejde jen o daňovou techniku. Jde o otázku, jak má město financovat školy, dopravu, kulturu, sociální služby nebo údržbu veřejného prostoru. A také o otázku, zda je fér vybírat víc od vlastníků vybraných areálů, nebo zda tím město jen přenáší rozpočtový tlak na podnikatele a majitele komerčních nemovitostí.

Kde může vzniknout spor

Nejsilnější argument města zní: průmysl, sklady, nákupní areály a velké komerční provozy mají vyšší dopad na dopravu i okolí. To je srozumitelné.

Slabší místo je ale v samotné šíři nástroje. Koeficient se neváže na skutečně změřený hluk konkrétního provozu, počet kamionů nebo reálnou prašnost u jedné firmy. Opírá se hlavně o zařazení ploch v územním plánu a o předpoklad, že takové plochy zátěž vytvářejí nebo mohou vytvářet. To může být pro vlastníky velkých průmyslových areálů pochopitelné. U menších provozoven, skladů, služeb nebo komerčních objektů na okraji průmyslových ploch to ale může působit jako příliš hrubá síť.

Zvlášť citlivé je to tam, kde vlastník nemovitost sám neprovozuje, ale pronajímá ji. Daň platí vlastník. Ten se ji může pokusit promítnout do nájmu. Nájemce ji může přenést do cen. A nakonec se část nákladů může vrátit i k běžným lidem — ne přímo přes složenku za byt, ale přes nájemné, služby nebo ceny.

Letos bez připomínek a námitek

Na celé věci je pozoruhodné ještě něco: vydané opatření uvádí, že k návrhu nebyly uplatněny připomínky ani námitky. U tak citlivého daňového nástroje je to překvapivé. Buď dotčení vlastníci změnu přijali jako pokračování už zavedeného režimu, nebo si jí část z nich nevšimla, případně usoudila, že spor nemá šanci.

Pro veřejnost je to dobrá připomínka, že úřední deska není formalita pro právníky. U podobných dokumentů se o budoucích nákladech rozhoduje dlouho před tím, než dorazí platební údaje od finančního úřadu.

Co z toho plyne pro běžného Liberečáka

Běžného majitele bytu nebo rodinného domu nemá tato konkrétní změna děsit. Není to plošné zvýšení daně pro celé město. Pokud bydlíte v bytě, rodinném domě nebo vlastníte běžnou rezidenční nemovitost, klíčové je neplést si cílený koeficient pro vymezené nemovitosti s obecným růstem daně pro všechny.

Pro vlastníky průmyslových, skladových a komerčních objektů je to naopak věc, kterou je potřeba zkontrolovat hned. Rozhoduje parcelní číslo, katastrální území a zařazení v dokumentu města. U dotčených nemovitostí se koeficient promítne do daně pro rok 2027.

A pro město z toho plyne politická odpovědnost. Pokud Liberec vybírá vyšší daň s argumentem, že kompenzuje větší zátěž území, měl by umět stejně jasně ukázat, kam peníze jdou: do dopravy, údržby, veřejného prostoru, infrastruktury a služeb v místech, která jsou zatížená. Jinak se z principu „kdo víc zatěžuje, víc přispívá“ rychle stane jen další věta, kterou lidé slyší vždycky, když má někdo platit víc.

Zdroje a kontext

• Statutární město Liberec: Daň z nemovitých věcí — stránka města k opatření, včetně informace o usnesení zastupitelstva č. 163/2026 ze dne 25. 6. 2026.
• Statutární město Liberec: Opatření obecné povahy – stanovení místního koeficientu daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, červen 2026 — vydané opatření, parcelní seznam, odůvodnění a výjimky.
• Statutární město Liberec: Veřejná vyhláška – oznámení o vydání opatření obecné povahy — veřejná vyhláška k vydání dokumentu.
• Finanční správa: Aktualizace informací ke stanovení koeficientů pro výpočet daně z nemovitých věcí — kontext změn od roku 2025, včetně zrušení dřívějšího koeficientu 1,5.
• Ministerstvo vnitra: Metodické doporučení k úpravě daně z nemovitých věcí — obecný právní rámec pro obecní vyhlášky a opatření obecné povahy u daně z nemovitých věcí.
• Ústavní soud: Nález Pl. ÚS 24/23 — judikatura k možnosti obcí cíleně zatížit vyšší daní vybrané nemovitosti.