Vypadá jako tenký „ubrousek“, ale ambice má obrovské: nanovlákenná náplast z Technické univerzity v Liberci má během střevních operací chránit citlivé místo spojení střeva, snížit riziko úniku obsahu a omezit srůsty. Projekt Markéty Hujerové, známé dříve i pod příjmením Klíčová, se po letech vývoje posouvá od laboratorních a zvířecích testů k cestě, která může vyústit v první použití u lidí. Otázka zní: je to „jen“ chytrý materiál, nebo začátek reálně použitelného zdravotnického prostředku pro nemocnice?
Když chirurg spojí dva konce střeva, vznikne místo, které musí držet „na sto procent“. Pokud se spojení nehojí dobře a začne protékat, může jít během hodin o život – přijdou infekce, další operace, dlouhá hospitalizace. A i když se to zvládne, mnoho pacientů pak trápí srůsty a bolestivé komplikace. Právě do téhle citlivé chvíle míří liberecká hojivá nanonáplast: nenápadná tenká vrstva, která má spoj chránit, podpořit hojení a pomoci tělu zvládnout to nejtěžší.
Představte si to jako „ochrannou náplast pro vnitřní šev“ – jen ne z běžné látky, ale z nanovláken, tedy extrémně jemné struktury, která se chová jako drobné lešení pro buňky. V ideálním případě se náplast po operaci postará o klidné hojení, a pak se sama vstřebá, takže v těle nezůstane nic navíc. Zní to jednoduše, ale cesta k tomu bývá dlouhá: ověřit bezpečnost, dokázat účinek a vyrobit materiál tak, aby byl stejný kus od kusu. A právě proto je příběh Markéty Hujerové a její nanonáplasti zajímavý – je to pokus převést liberecké „nano“ z laboratoře do nemocnic, kde může rozhodovat o výsledku operací i o návratu lidí k normálnímu životu.
Klíčové body
- Nanomateriál není kouzlo, ale materiál se strukturou v řádu nanometrů, kde se mění chování povrchu, pevnost, přilnavost i „spolupráce“ s buňkami.
- Liberecká nanonáplast je cílená na chirurgii: má krýt anastomózu a bránit komplikacím, které mohou být život ohrožující.
- Zásadní je princip nanovláken jako „lešení“ pro buňky: tělo na ně dobře reaguje, protože strukturou připomínají mezibuněčnou hmotu.
- Projekt má za sebou zvířecí modely a preklinickou fázi; cílem je dostat se k prvním klinickým studiím.
- Vzniká med-tech spin-off Nanoflexion a do hry vstupují inkubace, transfer technologií, regulace a výroba ve zdravotnické kvalitě.
- Ve veřejných dokumentech už je vidět i „tvrdší“ byznysová stopa: inkubační smlouva TUL má hodnotu 3 000 000 Kč
- O úspěchu rozhodne hlavně klinický důkaz, bezpečnost, cena a to, zda se náplast začne vyrábět stabilně, sterilně a ve škále.
Co je nanomateriál
„Nano“ znamená miliardtina metru. U nanomateriálů je klíčové, že nejde jen o „menší kousek“ běžné hmoty, ale o jinou strukturu povrchu. A protože v medicíně se často „hraje“ právě na rozhraní materiál–tělo, je nanosvět praktický:
- obrovský poměr povrchu k objemu (víc míst, kde se něco může navázat),
- jemná vláknitá struktura, která umí napodobit prostředí, ve kterém buňky přirozeně žijí,
- možnost dělat materiál aktivní: nést léčivo, ovlivnit zánět, „přemluvit“ tkáň k lepšímu hojení.
U liberecké náplasti navíc „nano“ typicky znamená nanovlákna – extrémně jemná vlákna vytvářející tenkou vrstvu, která se dá na operačním sále přiložit na tkáň.
V čem je specifikum nanonáplasti z Liberce a k čemu má sloužit
Tahle náplast není klasické krytí rány na kůži. Cílí na chirurgickou anastomózu – místo, kde chirurg po odstranění části střeva spojí zbývající konce. Právě tady hrozí netěsnost: únik střevního obsahu může spustit těžkou infekci a další komplikace.
Klíčová myšlenka libereckého řešení je dvouvrstvá nanovlákenná „membrána“:
- spodní (hydrofilní) vrstva má přilnout k ráně a podpořit hojení,
- horní (hydrofobní) vrstva má izolovat místo spojení od prostředí dutiny břišní.
Důležitý praktický detail: autoři zdůrazňují, že aplikace má být rychlá a intuitivní, bez speciálního vybavení a bez prodlužování operace; materiál má být biologicky odbouratelný, takže se po splnění úlohy vstřebá.
Náplast má fungovat jako velmi tenká „ochranná manžeta“ kolem čerstvého spoje. Spodní, vodu nasávající vrstva se po navlhčení přirozeně přichytí na povrch tkáně – ne jako lepidlo, ale spíš jako jemná přilnavá síť, která kopíruje nerovnosti a drží tam, kde má. Zároveň vytváří prostředí, ve kterém se buňky lépe usazují a rychleji „přemosťují“ ranku. Horní, vodu odpuzující vrstva naopak brání tomu, aby se na citlivé místo snadno dostaly tekutiny a obsah z dutiny břišní, které by hojení komplikovaly.
Druhá ambice je méně viditelná, ale pro pacienty často zásadní: omezit vznik srůstů. Po operacích břicha se tkáně mohou k sobě „přilepit“ a vytvořit vazivové pruhy, které pak roky způsobují bolesti, problémy s trávením nebo i neprůchodnost střev. Pokud náplast během prvních dnů po zákroku udělá mezi místem operace a okolními orgány jakousi dočasnou bariéru, může tím snížit šanci, že se srůsty vůbec vytvoří.
Důležité je i to, jak se takový produkt reálně používá na sále. Chirurg potřebuje řešení, které nebude křehké, netrhá se, dá se vzít pinzetou, správně se položí i v „mokré“ a pohybující se tkáni a nebude vyžadovat složitou přípravu. Proto je pro využitelnost klíčová jednoduchost: přiložit, přitisknout, zkontrolovat – a dál operovat. A protože má být materiál vstřebatelný, cíl je, aby po splnění úkolu postupně zmizel a nezůstal v těle jako dlouhodobé cizí těleso.
Kdo je Markéta Hujerová a proč se o ní mluví
Ve zdrojích se objevuje i jako Markéta Klíčová – jde o tutéž osobu, dnes spojovanou s vývojem nanovlákenných „patchů“ pro chirurgii a s přípravou spin-offu Nanoflexion.
Profilově je zajímavá kombinací rolí:
- vědkyně z prostředí Technické univerzity v Liberci a textilních/nanovlákenných technologií,
- člověk, který už několik let míří i do světa „věda → praxe“ (pitchování, inkubace, jednání s investory), což sama otevřeně popisuje v rozhovoru o kariéře a financování vědy.
- projekt získává pozornost i díky soutěžím a veřejným prezentacím, které typicky urychlují přechod z laboratoře do reality.
Na Markétě Hujerové je pro čtenáře zajímavé, že nestojí jen u „nápadu v laboratoři“, ale táhne celý řetězec až k reálnému použití. To obvykle znamená zvládnout několik světů najednou: porozumět materiálům (jak udělat nanovlákno pevné, bezpečné a předvídatelné), porozumět medicíně (co přesně chirurg potřebuje na sále a co je pro pacienta riziko) a zároveň umět projekt dlouhodobě řídit. V takových vývojích se totiž nejčastěji „neláme“ technika, ale schopnost dotáhnout věc přes testování, dokumentaci, výrobu a spolupráci s klinikami.
Její příběh je typický i v tom, že úspěch nevzniká jako jeden geniální moment, ale jako série iterací: prototyp – test – úprava – znovu test. V praxi to znamená, že se řeší i zdánlivé drobnosti, které ale rozhodují: aby materiál šel jednoduše uchopit, aby se netrhal, aby fungoval ve vlhkém prostředí, aby držel přesně tam, kde má, a aby se bezpečně vstřebal. A protože jde o zdravotnický prostředek, přibývá k tomu „neviditelná“ práce: důkazy o bezpečnosti, popisy postupu, kontrola kvality, sterilita a příprava na schvalovací procesy. To je často náročnější než samotná nanotechnologie.
A proč se o ní mluví právě teď? Protože projekt už nepůsobí jako akademická studie „do šuplíku“ – začíná mít podobu konkrétního produktu a tým se snaží překlenout poslední velký skok: z preklinických výsledků k prvnímu ověření u lidí. V téhle fázi se obvykle ukáže, kdo má nejen vědecké výsledky, ale i vytrvalost a schopnost spojit univerzitu, nemocnice, finance a výrobu do jednoho funkčního celku. A to je přesně role, která z vědce dělá člověka, o kterém se v regionu i v celé republice mluví.
Příběh vývoje: od nápadu k preklinice a spin-offu
Už v roce 2018 se projekt prezentoval jako nanovlákenná „náplast“ pro krytí anastomóz a zmiňoval dvouvrstvý princip i to, že cesta do praxe povede přes testování a regulaci.
V roce 2025 už jsme o úroveň dál: reportáž Českého rozhlasu popisuje testování na zvířecím modelu v Plzni a vysvětluje, jak má nanovlákenná struktura fungovat jako scaffold – opora, přes kterou buňky snáze přerůstají a tvoří novou tkáň.
Současně se proměňuje „obal“ projektu: vedle akademického výzkumu vzniká značka a tým Nanoflexion, který mluví o škálovatelné výrobě a o cíli předcházet dvěma typům komplikací: netěsnosti anastomózy a srůstům.
Mezi rokem 2018 a dneškem se změnilo hlavně to, že se z nápadu stal opakovaně ověřovaný prototyp. V téhle fázi už nejde jen o to „vyrobit nanovlákno“, ale vyřešit desítky praktických otázek: jak silná má být vrstva, aby se netrhala a šla vzít do ruky, jak má být pružná, aby kopírovala tkáň, a jak má reagovat ve vlhkém prostředí břicha. Zároveň se ladí, aby náplast držela tam, kde je potřeba – a přitom nevyvolávala nežádoucí zánět. Každá úprava materiálu se pak znovu vrací do testů, protože v medicíně rozhodují ne dojmy, ale měřitelný výsledek a bezpečnost.
Když projekt vstupuje do prekliniky a vzniká spin-off, přibývá ještě „neviditelná“ část práce, bez které se do nemocnic nedostane: dokumentace, standardy, kontrola kvality, sterilní výroba a příprava na schvalovací procesy. Jinými slovy – náplast musí být pokaždé stejná, čistá, bezpečná a dohledatelná. A právě proto dává smysl vznik týmu Nanoflexion: univerzitní výzkum dodává know-how a data, zatímco spin-off má zvládnout cestu k produktu, který se dá vyrábět ve větším, projde regulací a bude mít jasný plán, jak se dostat na operační sály. To je moment, kdy se vědecký projekt mění v reálnou „zdravotnickou věc“ – s termíny, rozpočty, odpovědností a tlakem na prokazatelný přínos.
V jakém stádiu je projekt dnes: testuje se, nebo už „jede“ v nemocnicích
Nejdůležitější brzda i pojistka je stejná jako u každého zdravotnického prostředku: bezpečnost a klinická účinnost.
Co dnes veřejně vyplývá ze zdrojů:
- probíhá preklinická fáze a testování na zvířecích modelech, popsané přímo z operačního prostředí; náplast se navlhčí, přitiskne a má vytvořit co nejlepší adhezi.
- inkubátor i&i Prague a partneři mluví o podpoře technologie ve fázi vývoje s cílem posunout ji k prvním klinickým zkouškám.
- veřejná komunikace projektu i mediální texty používají formulace typu „míří do praxe“, ale to je potřeba číst střízlivě: „praxe“ může znamenat i to, že je projekt připraven vstoupit do regulatorní a klinické části cesty, ne že už se rutinně používá v nemocnicích.
Finance: různé zdroje, indikátory a výzvy
U financí je třeba rozlišit tři věci: výzkumné peníze, inkubaci/transfer a kapitál na kliniku a výrobu.
- V registru smluv je publikovaná inkubační smlouva související s Nanoflexion s hodnotou 3 000 000 Kč. To naznačuje, že už nejde jen o laboratorní projekt, ale o řízený transfer do byznysové fáze.
- Nanoflexion získal na Prague.bio Conference 2025 3. místo a 1 000 euro jako cenu – částka je spíš symbolická, ale potvrzuje, že projekt už stojí na „start-upové“ scéně.
- i&i Prague popisuje podporu jako kombinaci expertizy, ověření, přípravy na kliniku a následný transfer.
Co bývá největší finanční realita dál: klinické studie, certifikace, systém kvality, sterilní výroba a post-market dohled stojí řádově víc než rané prototypování. To není kritika projektu, ale standardní „zeď“, na kterou naráží většina med-tech inovací. Z tohoto pohledu je důležité, že se kolem technologie skládá partnerství univerzita–klinika–inkubátor.
Perspektivy: jak poznáme, že jde o skutečně použitelný produkt
Jestli se z nanonáplasti stane běžný nástroj chirurgů, rozhodne několik velmi konkrétních věcí:
- Klinický efekt v datech: kolik netěsností a srůstů to reálně sníží a u jakých pacientů.
- Bezpečnost: biodegradace, zánětlivá reakce, riziko infekce, interakce s tkání.
- Snadnost použití: pokud to bude komplikovat operaci, chirurgové to nevezmou.
- Cena vs. úspory: nemocnice budou počítat, zda náplast ušetří komplikace, reoperace a delší hospitalizace.
- Výroba a sterilita ve škále: opakovatelnost, balení, trvanlivost, logistika.
V tomhle světle je dobré číst i „velká“ tvrzení projektu o rozsahu komplikací. Na webu Nanoflexion se uvádí například, že netěsnost anastomózy se může týkat až 15 % pacientů a mortalita u těchto komplikací se v literatuře uvádí v rozmezí 6–22 %, srůsty až u 50 %. Je to silná motivace, ale zároveň typ údajů, které musí potvrdit nezávislá klinická realita pro konkrétní indikaci a postupy.
Co sledovat dál
- Zda a kdy projekt oznámí první klinickou studii u lidí a ve které nemocnici či zemích.
- Zda dojde k jasnému kroku „regulace“: certifikace zdravotnického prostředku, systém kvality výroby a publikované výsledky.
- Jak se vyvine partnerství s průmyslem: investor, strategický partner, výrobce, případně licence.
- Jestli se technologie rozšíří i na další indikace, které zmiňuje reportáž, například transplantace nebo gynekologické operace.
- Jak se bude měnit transparentnost financování: další smlouvy, granty, vstup investora.
Liberecká nanonáplast s cejchem regionu a velkým očekáváním
Liberecká nanonáplast je dobrý příklad toho, jak se „tradiční“ silná stránka regionu – textilní technologie a nanovlákna – může přetavit do medicíny. Na papíře dává princip smysl: dvouvrstva, která přilne, izoluje a tělu nabídne strukturu podobnou jeho vlastní „opěrné síti“, je v chirurgii logická odpověď na problém, který je drahý, nebezpečný a psychicky těžký pro pacienty i týmy.
Současně platí, že největší část příběhu se teprve rozhodne: v klinických datech, v regulatorních krocích a ve schopnosti vyrábět stabilní, sterilní a cenově obhajitelný produkt. To, že už existuje inkubační smlouva a veřejně popsaná cesta k prvním klinickým zkouškám, je signál, že projekt míří správným směrem – ale také že vstupuje do fáze, kde „hezký prototyp“ přestává stačit.
Pokud se povede prokázat efekt a udržet jednoduchost použití, může být výsledek velmi praktický: malý materiálový zásah, který ušetří velké komplikace. A právě to je typ inovace, kterou si zdravotnictví obvykle pustí do praxe nejrychleji.
Zdroje a kontext
-
Novinky.cz – „Hojivá nanonáplast z Liberce míří po letech výzkumu do praxe“ Novinky
-
iROZHLAS – reportáž z testování, vysvětlení „scaffold“ a spolupráce Liberec–Plzeň iROZHLAS
-
i&i Prague – tisková zpráva k podpoře technologie a posunu k prvním klinickým zkouškám i&i Prague
-
T-UNI – „Nanoflexion – univerzitní med-tech spin-off…“ (inkubace, transfer, rámcové informace) T-uni
-
Registr smluv – inkubační smlouva související s Nanoflexion, hodnota 3 000 000 Kč Registr smluv
-
T-UNI (2018) – dvouvrstvá nanovlákenná koncepce, hydrofilní vs. hydrofobní vrstva, in vivo testy T-uni
-
Web Nanoflexion – popis technologie, cíle, indikace a uváděné rozsahy komplikací Nanoflexion
-
VědaVýzkum.cz – rozhovor s Markétou Hujerovou o kariéře, práci a přechodu mimo „komfortní zónu“ Vědavýzkum.cz
-
Peníze.cz (PROTEXT) – Prague.bio Conference 2025: umístění Nanoflexion a cena 1 000 euro Peníze.cz