Bývalý šéf českého fotbalu a dlouholetý majitel jabloneckého klubu Miroslav Pelta nastupuje začátkem října do vězení. Soud ho pravomocně odsoudil k 5,5 letům za manipulace se sportovními dotacemi. Co předcházelo pádu jednoho z nejmocnějších mužů českého fotbalu? A jaký dopad bude mít jeho odchod za mříže na fotbal v Libereckém kraji i celé zemi?
Miroslav Pelta patřil dlouhá léta k neodmyslitelným postavám tuzemského fotbalu. V ladném obleku ho bylo vídat ve VIP lóžích stadionů, kde se družil s politiky a sponzory. Jeho milovaný FK Jablonec se pod jeho vedením vypracoval z třetí ligy až mezi českou elitu, a Pelta se tak stal jedním z nejvlivnějších fotbalových funkcionářů v zemi. Uměl zařídit peníze i kontakty – a možná až příliš dobře. Dnes totiž „Velký čáp“ (jak se Peltovi v branži přezdívá) balí kufry do vězení. V 60 letech míří na pět a půl roku za mříže kvůli korupční aféře kolem sportovních dotací. Pro mnohé fanoušky i kolegy je to šokující pád muže, který se zdál nedotknutelný. Pro jiné zase pozdní, ale jasný signál, že ani fotbalový boss nestojí nad zákonem.
Životopis fotbalového bosse z Jablonce
Miroslav Pelta se narodil v roce 1964 ve Varnsdorfu a už od mládí ho uchvátil fotbal. Krátce působil jako brankář v nižších soutěžích, ale proslavil se až jako funkcionář. Svou kariéru fotbalového bosse spojil především s městem Jablonec nad Nisou, kde od začátku 90. let budoval tamní klub. V roce 1991 se stal předsedou FK Jablonec a do konce dekády ho dokázal vytáhnout ze třetí ligy až do nejvyšší soutěže. Tento úspěch Peltovi otevřel dveře do velkého fotbalu – v letech 1999–2005 působil jako generální ředitel AC Sparta Praha, nejúspěšnějšího českého klubu. Zažil tam mimo jiné atmosféru Ligy mistrů a spolupracoval s hvězdami typu Tomáše Rosického.
Po návratu do Jablonce pokračoval v budování vlastního klubu a zároveň stoupal v hierarchii českého fotbalu. V roce 2011 byl zvolen předsedou Fotbalové asociace ČR (FAČR), tedy nejvyšším šéfem českého fotbalu. Tuto funkci zastával až do roku 2017. Byl také členem výkonného výboru Českého olympijského výboru. Mimo sport Pelta působil i v politice – skoro čtvrt století (1994–2018) zasedal v jabloneckém městském zastupitelstvu za ODS a měl blízko k řadě regionálních politiků.
Právě provázání fotbalu, byznysu a politiky se stalo jedním z poznávacích znamení Peltovy éry. V Libereckém kraji platil za zákulisního hráče s dlouhými prsty. Dokládá to například zjištění investigativců, že v roce 2015 Pelta společně s podnikatelem Jiřím Vařilem financoval luxusní zájezd do Amsterdamu pro vybrané krajské politiky, včetně náměstků hejtmana a radních. Pelta je vzal soukromým charterovým letem na utkání svého Jablonce s Ajaxem jen pár dní před tím, než tito politici hlasovali o navýšení dotací do sportu o 20 miliónů korun. Takovéto „zajišťování přízně“ sice Pelta vždy bagatelizoval, ale ukazuje, jak silný vliv si ve svém regionu vybudoval. Není proto divu, že v žebříčku nejmocnějších postav libereckého sportu se Pelta pravidelně umisťoval na špici.
Jak by vypadal Jablonec (a český fotbal) bez Pelty?
Navzdory kontroverzím nelze Peltův přínos pro jablonecký fotbal popřít. Pod jeho vedením klub sportovně vzkvétal. FK Jablonec si zahrál evropské poháry a pravidelně patřil k nejlepším týmům české ligy – což je na relativně malé město obdivuhodný výkon. Bývalí svěřenci na Peltu vzpomínají jako na zapáleného patrona, který uměl motivovat. „Udělal z Jablonce v uvozovkách galácticos,“ říká ex-jablonecký záložník Martin Pospíšil s odkazem na hvězdnou sestavu, kterou Pelta v jedné sezóně sestavil. Podle Pospíšila šéf nikdy nesliboval nemožné a vždy dodržel, co řekl – třeba i opožděné výplaty hráčům nakonec vyplatil do poslední koruny.
Pelta miloval fotbal a investoval do něj srdce i nemalé peníze. Když se týmu dařilo, neváhal vyplácet dvojité prémie; když se nedařilo, raději v půli zápasu odešel z tribuny, než aby běsnil v kabině. Takovou pověst „štědrého mecenáše“ a baviče si vybudoval nejen v Jablonci, ale i na celostátní úrovni. Jako předseda FAČR využíval své kontakty k zajištění nových sponzorů a investic do fotbalu – chlubil se tím, že za jeho éry příjmy FAČR rostly a projekty byly finančně soběstačné. Dokonce organizoval speciální lety s VIP hosty na zápasy Ligy mistrů (např. do Mnichova na Bayern), aby přitáhl sponzory a vlivné podnikatele k podpoře fotbalu.
Nabízí se tedy otázka: Jak by vypadal fotbal bez Pelty? V Jablonci by bez jeho financí a manažerských schopností možná dodnes hráli nižší soutěž. Pelta měl čich na sponzory a dokázal do regionálního klubu přivést reprezentanty i zahraniční posily. Na druhou stranu jeho odchod může přinést očistu od klientelismu, který se s jeho působením pojil. Po Peltově rezignaci na předsedu FAČR (vynucené aférou v roce 2017) do čela českého fotbalu nastoupili jiní lidé a začalo se mluvit o potřebě větší transparentnosti – i když nešvary úplně nezmizely (viz například kauza rozhodčích a místopředsedy Romana Berbra o pár let později). Pelta byl zkrátka výraznou postavou, která dokázala český fotbal pozvednout finančně i výkonnostně, ale zároveň v něm udržovala určité „kamarádíčkovské“ prostředí. Bez něj bude fotbal možná spravedlivější, ale také přijde o jednoho ze svých největších hráčů v zákulisí. Jablonec už každopádně musí fungovat bez Pelty – krátce před nástupem trestu svůj klub prodal a končí tak jedna éra (viz níže).
Kauza sportovních dotací: Od razie po rozsudek
Peltův pád odstartoval 3. května 2017, kdy do sídla Fotbalové asociace ČR vtrhli detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Ve stejné době policie zasahovala i na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a dalších místech – rozkryla totiž podezření, že dochází k manipulacím při rozdělování státních dotací na sport. Miroslav Pelta byl zadržen a obviněn z toho, že společně se Simonou Kratochvílovou (náměstkyní ministryně školství pro sport) a dalšími osobami ovlivňoval přidělování milionových dotací vybraným žadatelům na úkor ostatních. Podle obžaloby si Pelta s Kratochvílovou pomocí klientelistických vazeb stanovili vlastní pravidla pro hodnocení žádostí o dotace – nerozhodovalo meritum projektů, ale kdo za nimi stojí a jaký z toho bude mít prospěch. Vybraným „kamarádům“ chtěli přihrát peníze, zatímco jiné žádosti by vyškrtnuli.
Hlavním důkazem byly policejní odposlechy z konspiračního bytu v centru Prahy, který měla Kratochvílová pronajatý od FAČR právě pro tajné schůzky s Peltou. Tyto nahrávky odhalily mnoho z jejich manipulací. Například zaznamenaly rozhovor, v němž Pelta tlačí na to, aby dotaci dostal určitý sportovní klub z Bílovce, protože si to přeje prezidentův poradce Martin Nejedlý. „Není tam někde nějaká dvacka? Nějaký ty Pardubice, že vyhodíš nebo něco?“ navrhoval Pelta své milence-náměstkyni, když hledali, koho vyškrtnout a ušetřit tak 20 milionů pro „kamaráda“ Nejedlého. Takové zákulisní handly šokovaly veřejnost – obnažily propojení fotbalového bosse s politickými špičkami (Nejedlý byl poradcem prezidenta Miloše Zemana) a ochotu ohýbat státní dotace podle známostí.
Vyšetřování trvalo několik let a Pelta s Kratochvílovou během něj dokonce strávili jistý čas ve vazbě. Pelta byl ve vazební věznici asi měsíc v roce 2017 (rezignaci na předsedu FAČR poslal právě z vazby), poté byl stíhán na svobodě. Kauza se dostala k soudu v roce 2020 a začal složitý soudní maraton. Městský soud v Praze vynesl první verdikt v listopadu 2021 – uznal Peltu i Kratochvílovou vinnými a uložil jim tresty (Peltovi 6 let vězení, zákaz činnosti na 5 let a peněžitý trest 5 milionů Kč). Další obžalovaní v kauze, mezi nimi vlivný sportovní funkcionář Miroslav Jansta (šéf České unie sportu) či exúředník ministerstva Zdeněk Bříza, byli tehdy zproštěni viny. Rozsudek z roku 2021 ovšem nebyl pravomocný – Pelta i státní zástupce se odvolali.
Následovala odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze, která rozsudek dvakrát zrušila a vrátila k doplnění důkazů. Soudy se potýkaly s množstvím odposlechů a složitými otázkami, nakolik byl čin dokonán či jen ve stadiu pokusu (nakonec převládl názor, že šlo o pokus, protože podezřelé dotace nebyly díky zásahu policie vůbec vyplaceny – ministerstvo po zatčení Kratochvílové 2017 program zastavilo a dotace znovu přerozdělilo). Konečný verdikt padl napotřetí: v září 2024 Městský soud znovu uznal Peltu a Kratochvílovou vinnými a uložil tentokrát mírnější tresty – Peltovi 5,5 roku, Kratochvílové 6 let (peněžité tresty 5 a 2 miliony zůstaly). Obě strany se odvolaly i proti tomuto rozsudku, ale Vrchní soud v květnu 2025 potvrdil, že Pelta i Kratochvílová jsou vinni a odvolání zamítl. Snížené tresty tedy nabyly právní moci.
Finální verdikt Vrchního soudu (28. 5. 2025) zrušil pouze zákaz činnosti pro Peltu, jinak ponechal 5,5 roku nepodmíněně a povinnost uhradit 5 000 000 Kč. Kratochvílová dostala pravomocně 6 let a 2 miliony Kč. Tím vyvrcholila téměř osm let dlouhá kauza – od policejní razie v roce 2017 po definitivní rozsudek 2025 uběhla doba, kterou sám Pelta označil za „šíleně dlouhou“ a vyčerpávající. Během té doby se Peltův osobní i pracovní život obrátil vzhůru nohama; musel skončit v čele FAČR, soustředil se na rodinu a do značné míry se stáhl z veřejného života (ač dál vedl svůj klub v Jablonci).
Pravomocný rozsudek a nástup do vězení – může se Pelta ještě zachránit?
Peltův případ nyní dospěl do fáze, kdy už není úniku. Vrchní soud v Praze svým květnovým rozhodnutím 2025 kauzu pravomocně uzavřel – Miroslav Pelta i Simona Kratochvílová jsou odsouzeni k nepodmíněným trestům. Jediným mimořádným opravným prostředkem, který teoreticky mají, je dovolání k Nejvyššímu soudu či ústavní stížnost. Oba odsouzení sice avizovali, že zváží i tuto možnost, ale ani případné dovolání nemá odkladný účinek. Jinými slovy, Pelta musí nastoupit výkon trestu bez ohledu na to, že by si ještě někde stěžoval. A přesně to také přichází: Městský soud v Praze začátkem září 2025 vyzval Peltu k nástupu do vězení nejpozději 6. října 2025. Jako místo výkonu trestu určil Vazební věznici Liberec, kde Pelta zřejmě zahájí trest a je možné, že posléze bude přemístěn jinam podle kapacit a režimu.
Pelta se ke svému odsouzení i blížícímu se nástupu za mříže téměř nevyjadřuje. Po vynesení rozsudku jen novinářům odsekl, že „nebude nic komentovat“. Na veřejnosti v posledních měsících téměř nevystupoval. Zprávy hovoří o tom, že prodělal zdravotní komplikace – v září 2025, jen pár týdnů před nástupem do vězení, musel být hospitalizován na jednotce intenzivní péče kvůli blíže nespecifikovaným potížím. Jeho advokát Bronislav Šerák však odmítl, že by šlo o snahu oddálit trest; Pelta prý zdravotně bojuje, ale nástupu do vězení se nevyhýbá. Soud každopádně může zohlednit zdravotní stav odsouzeného například tím, že případně odloží nástup nebo zajistí potřebnou lékařskou péči ve vězeňské nemocnici. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by měl Pelta nastoupit později než do zmíněného 6. října.
Co se týče Kratochvílové, ta má nastoupit šestiletý trest, avšak výzvu k nástupu soud zaslal v září jen Peltovi. I ona avizovala možné dovolání. Ale reálně se zdá, že po více než sedmi letech dohadů případ spěje do finále: oba hlavní aktéři zamíří za mříže a spravedlnosti tak bude učiněno zadost.
Co bude dál? Další vývoj případu a dopady na fotbal
Nástupem Pelty a Kratochvílové do vězení pravděpodobně nekončí všechny dozvuky kauzy. Je tu například otázka náhrady obrovské škody, kterou podle obžaloby chtěli způsobit. Ministerstvo školství se v trestním řízení připojilo s požadavkem na náhradu škody ve výši 1,116 miliardy korun – to odpovídá součtu dotací v podezřelých programech, které byly v roce 2017 pozastaveny.
Soud ale rozhodl, že o takové náhradě škody musí ministerstvo vést separátní civilní spor. Lze tedy očekávat, že po pravomocném rozsudku stát (resp. ministerstvo) případně zkusí vymoci peníze na Peltovi a spol. žalobou u civilního soudu. Otázkou je, co by mohli reálně získat – dotace nakonec vyplaceny nebyly (škoda zůstala ve stadiu pokusu), takže ministerstvo neutrpělo přímou finanční ztrátu. Spíše jde o náklady na celé řízení a narušení dotačních programů. Z pohledu státu už ale hlavní cíl – odsouzení viníků a prevence do budoucna – byl naplněn. Pelta s Kratochvílovou jsou prvním „velkým úlovkem“ v oblasti korupce ve sportu za dlouhou dobu a může to mít odstrašující efekt.
Pro samotného Peltu osobně další vývoj znamená, že si odpyká několik let ve vězení a poté ho čeká život s cejchem odsouzeného korupčníka. Ve svých 60 letech bude mít po propuštění (teoreticky možném nejdříve zhruba po 3–4 letech, pokud by byl podmínečně propuštěn) už zřejmě po kariéře ve významných funkcích. Z fotbalu se stáhl už v roce 2017 a teď navíc přišel o svůj klub – prvoligový FK Jablonec.
V létě 2025 Pelta oznámil, že prodává svůj majoritní podíl v jabloneckém fotbale podnikateli Jakubu Střeštíkovi. Střeštík, spolumajitel investiční firmy Skayo, v září převzal vedení klubu. Zajímavostí je, že nový majitel byl donedávna regionálním manažerem hnutí ANO, takže propojení fotbalu s politikou na severu Čech má další kapitolu (Střeštík se kvůli střetu zájmů musel role v ANO vzdát). Pro jablonecké fanoušky tak může být útěchou, že klub bude fungovat dál, i když bez „taťky“ Pelty.
Otázkou je, zda se Pelta bude chtít po návratu na svobodu vrátit k fotbalu alespoň v neoficiální roli – například jako poradce. Někteří jeho známí se nechali slyšet, že „Jablonec nikdy nebude úplně bez pana Pelty“ a že by ho možná řídil i na dálku z vězení, přes své lidi. Po prodeji klubu to ale vypadá, že se skutečně stahuje. Je možné, že se v budoucnu pokusí o rehabilitaci jména nebo zapojení do fotbalu, ale bude to mít velmi těžké – jakékoli veřejné působení by budilo kontroverze.
Další kauzy ve sportovním prostředí
Z hlediska sportovního prostředí v Česku má kauza Pelta širší důsledky. Ukázala, že rozdělování státních peněz do sportu bylo dlouhé roky zranitelné vůči zákulisním tlakům. Po odhalení skandálu v roce 2017 rezignovala tehdejší ministryně Kateřina Valachová, ministerstvo zpřísnilo dotační pravidla a zavedlo nové kontroly. Fotbalová asociace přišla o část dotací a musela si udělat pořádek – mimo jiné byl přijat etický kodex a do vedení FAČR se postupně dostali lidé slibující změnu (např. nový předseda Martin Malík 2017–2021, poté Petr Fousek).
Nicméně důvěra veřejnosti byla otřesena. A kauza bohužel nebyla poslední: v roce 2020 vypukla jiná aféra, tentokrát s ovlivňováním výsledků fotbalových zápasů a uplácením rozhodčích kolem bývalého místopředsedy FAČR Romana Berbra. I tento případ se dostal k soudu – a výsledky byly rozporuplné.
Zatímco Pelta jde sedět natvrdo, Berbr byl v červnu 2024 odsouzen pouze k podmínečnému trestu (3 roky vězení s odkladem na 5 let, pokuta 2 mil. Kč) a soud ho zprostil obvinění z ovlivňování zápasů. Do vězení z „Berbrovy kauzy“ putuje jen funkcionář nižšího klubu Roman Rogoz (dostal 4 roky nepodmíněně). To vyvolalo mezi fanoušky otázky, nakolik je trestání korupce ve sportu důsledné a spravedlivé. V porovnání s Berbrem totiž Peltův prohřešek – manipulace se státními penězi – soudy posoudily přísněji. Lze v tom vidět signál, že sahat na veřejné finance je v očích justice horší než „jen“ ovlivňovat výsledky zápasů. Každopádně kombinace těchto kauz zapůsobila jako budíček pro český sport. O dotace se nyní uchází pod drobnohledem, rozhodčí jsou více sledováni a řada činovníků musela skončit. Peltův pád tak může mít očistný efekt – byť si na něj český sport musel počkat řadu let.
Případ Pelta jako obraz české policie, justice a médií
Kauza Miroslava Pelty bývá dávána za příklad úspěšného boje s korupcí, ale také za důkaz pomalosti české justice. Na jedné straně je tu pochvala pro policii a státní zástupce: odhalili propracované schéma klientelismu, nasadili odposlechy, sehnali důkazy a dotáhli případ až k soudu. Protikorupční policie předvedla kvalitní práci – dokázala včas zarazit vyplácení sporných dotací (čímž uchránila státu stamiliony korun) a sesbírala materiál, na jehož základě byli vlivní lidé odsouzeni. V kontextu ČR to není samozřejmost; vzpomeňme na mnohé politické kauzy, které vyšuměly do ztracena. Tady ale vyšetřovatelé dotlačili „velkou rybu“ až před soud a nakonec do vězení.
Na druhé straně je ovšem kritika délky soudního řízení. Od obvinění v roce 2017 do pravomocného rozsudku 2025 uplynulo osm let. Pelta sám u soudu poznamenal, že osm let jeho života je pryč, aniž by on či obhajoba činili obstrukce – zdržení způsobily opakované procesní zádrhele a vracení případu. Tento případ tak bohužel poukazuje na těžkopádnost našeho soudnictví, zejména u složitých hospodářských kauz.
Proces komplikovala i sama obžaloba – původně bylo viněno více osob a právnických subjektů (ČUS, FAČR), což soud rozplétal postupně. Až odvolací Vrchní soud některé obžalované v roce 2022 zprostil, takže nakonec zůstali „ve hře“ jen Pelta a Kratochvílová. Tím se kauza zúžila, ale i tak trvalo další tři roky, než padl finální ortel. Pro veřejnost je to frustrující: spravedlnost přišla, ale po hodně dlouhé době. Mnozí si možná už ani nepamatovali, za co přesně Pelta stojí před soudem.
Média ovšem sehrála významnou roli v tom, že kauza nezapadla. Od počátku ji intenzivně sledovala celostátní média (Český rozhlas, Česká televize, deníky) i regionální zdroje. Novináři odhalovali nové souvislosti – například zmiňované detaily z odposlechů, které ukázaly Peltův cynismus („Není tam dvacka?“ se stalo jedním z nejcitovanějších výroků případu). Média také upozornila na Peltovy vazby na politiky v Libereckém kraji a jeho dřívější kontroverze (v minulosti proslul i bonmotem „všechno bylo cinklý“, když žertoval o zkorumpovaném ročníku ligy).
Tlak veřejného mínění a mediální pozornost ztížily případné pokusy zamést kauzu pod koberec. Dá se říct, že v Peltově případě svoji roli splnila policie, justice i media – byť každý s určitými výhradami. Policie zabrala rychle a efektivně, média celou věc rozkryla veřejnosti, ale justice bohužel opět ukázala, že „mlýny melou pomalu“. Přesto konečný výsledek – pravomocné odsouzení vlivného funkcionáře – zvyšuje důvěru, že korupci ve sportu lze odhalit a potrestat, byť to trvá.
Jde o selhání kontrolních mechanismů státu, když vyroste taková kauza?
Zčásti ano: kauza takového rozsahu obvykle vzniká tam, kde se potká vysoká míra diskrece úředníků s nízkou viditelností rozhodování a slabým průběžným auditem. U sportovních dotací to dlouho znamenalo vágní kritéria, možnost „přeskládávat“ pořadí žádostí a nejednotné dokumentování, takže ex ante kontrola (tj. kontrola při přidělování) často jen formálně ověřovala náležitosti, nikoli podstatu. Ex post kontrola (interní audit, NKÚ, případně krajské audity) navíc přichází se zpožděním; když se objeví signály střetu zájmů, někdy chybí komu a jak je bezpečně nahlásit. V takovém prostředí se klientelismus snadno zabydlí a roste „po krocích“, které jednotlivě vypadají nenápadně.
Na druhou stranu je fér říct, že represivní složky státu nakonec zafungovaly: policie v kritickém okamžiku zastavila sporné výplaty a justice – byť pomalu – dovedla případ k pravomocnému rozsudku. To ale korupci nespasí, pokud preventivní vrstvy zůstanou slabé. Klíčové je sebrat prostor pro neformální telefonáty a selektivní zásahy: publikovat plné bodovací matice a váhy, automaticky logovat všechny změny pořadí žádostí s odůvodněním, zavést povinné vyloučení osob v potenciálním střetu, průběžný risk-based audit (namátkové kontroly ještě před vyplacením) a jednotnou grantovou platformu s otevřenými daty, kde každý krok zanechá stopu.
Pro sportovní svazy a regiony (včetně Libereckého kraje) to znamená posílit vnitřní compliance: jasné etické kodexy s reálnými sankcemi, transparentní sponzorské smlouvy, povinné zveřejňování všech transferů nad určitý limit a „cooling-off“ období mezi veřejnou funkcí a lobbingem ve sportu. Když se tyto zábrany spojí s rychlejším správním i soudním řízením, získá systém to podstatné: odradí pokus o manipulaci dřív, než z ní vznikne letitá kauza.
Nástup do vězení: Čekají Peltu výhody pro VIP vězně?
Pro Miroslava Peltu osobně nyní začíná zcela nová kapitola – život vězně. Nabízí se otázka, zda pro někdejšího bohatého bosse budou platit nějaké speciální podmínky. Nic takového však neexistuje. Po příjmu do vazební věznice Liberec projde Pelta standardní procedurou: zdravotní prohlídkou, kontrolou osobních věcí, bude mu přidělen vězeňský úbor a umístění na oddělení. Vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu lze očekávat, že případné specializované lékařské prohlídky proběhnou v Ústavu vězeňské služby.
Je pravděpodobné, že Pelta bude zpočátku držen v samostatné cele nebo s malým počtem spoluvězňů, a to z bezpečnostních důvodů. Známé osobnosti bývají chráněny před možným obtěžováním ostatními vězni. Liberecká vazební věznice je malá – pokud tam Pelta zůstane, bude mezi několika desítkami odsouzených. Režim věznice však znamená pevný denní řád: budíček, nástupy, zaměstnávání nebo program, večerka. Pelta zřejmě nebude muset vykonávat fyzicky náročnou práci. Bude mít nárok na návštěvy rodiny (jednou za měsíc na 3 hodiny), může si zatelefonovat – ovšem jen z pevné linky na určená čísla a v omezeném čase. Rozhodně nebude mít k dispozici mobilní telefon ani internet; veškerá komunikace s okolím bude pod dohledem vězeňské služby. Strava, ubytování i ostatní podmínky bude mít stejné jako běžní vězni. Žádná zvláštní luxusní cela či nadstandard oficiálně nepřipadá v úvahu – české věznice podléhají přísným pravidlům, aby nedocházelo k protěžování prominentů.
Samozřejmě, realita bývá taková, že zámožnější vězni si mohou některé věci „vylepšit“. Například si mohou nakupovat lepší jídlo či potřeby ve vězeňské kantýně za své peníze, mohou uplácet spoluvězně drobnými výhodami (např. aby za ně uklízeli apod.). Ale to jsou neoficiální drobnosti. Nelze očekávat, že by Pelta trávil trest v nějakém pohodlí – naopak, pro člověka zvyklého na svobodu a luxus bude vězeňský režim tvrdý. Zprvu ho čeká i psychický šok z odloučení a ztráty společenského statusu. V minulosti měli někteří „bílí límečci“ ve vězení tendenci se držet stranou konfliktů a co nejdříve se zapojit do aktivit (třeba vést sportovní kroužek, knihovnu apod.). Pelta jako bývalý brankář by možná mohl pomoci organizovat fotbal mezi vězni – kdo ví. Každopádně žádnou oficiální VIP celu Pelta nedostane a bude se muset podřídit dozorcům jako kterýkoli jiný odsouzený.
Je věznice připravena na nástup Pelty?
Je třeba říci, že Peltovo uvěznění dělá Vězeňské službě vrásky. Udržet u osobnosti typu Pelty status vězně srovnatelný s ostatními odsouzenými může být v praxi velmi těžké. Mimo jiné i proto, že Pelta má mezi zaměstnanci Vězeňské služby mnoho známých a nelze tedy zcela zaručit, že „vězeňská péče“ bude nestranná. Takový vězeň je ze své podstaty průsečíkem mnoha rizik a konfliktů.
Uvěznění veřejně známých osob — jak je tomu i v tomto případě — klade na Vězeňskou službu mimořádné nároky. Klíčová je zásada rovného zacházení: podmínky mají být srovnatelné s ostatními odsouzenými a zároveň má být vyloučeno jakékoliv nepřípustné zvýhodnění. V praxi je to obtížné zejména tehdy, když má odsouzený rozsáhlejší vazby v civilním prostředí či v bezpečnostních sborech; vzniká pak riziko střetu zájmů, informálních tlaků, úniku informací nebo naopak neodůvodněných obvinění z privilegií.
Aby se těmto situacím předešlo, vězeňská zařízení obvykle využívají rotaci a párování personálu, důslednou dokumentaci a kontrolu úkonů, oddělené režimy kontaktu s vnějším prostředím a průběžný dozor (včetně státního zastupitelství a Generální inspekce bezpečnostních sborů). Nutné je připomenout, že „rovné“ neznamená vždy „identické“: bezpečnostní a pořádková opatření se mohou lišit, pokud to vyžadují konkrétní rizika, ale musí být předvídatelně odůvodněná a v souladu se zákonem (zejména zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu a prováděcí předpisy).
Nejde o bezprecedentní situaci; české vězeňství už pracovalo s řadou veřejně známých odsouzených. Smysluplné je proto sledovat, zda se daří naplnit dva cíle současně: zachovat důstojnost a práva odsouzeného a přitom udržet nestrannost, bezpečnost a důvěru veřejnosti v to, že trest je vykonáván bez výjimek a bez výhod.
Trest pro Peltu: Co všechno zaplatil a co mu zbylo?
S odsuzujícím verdiktem dopadly na Peltu i další tresty a ztráty, které přesahují samotné vězení. V první řadě musí zaplatit peněžitý trest 5 000 000 Kč. Pokud by nezaplatil, hrozilo by mu prodloužení pobytu za mřížemi (náhradní trest). Lze předpokládat, že Pelta peníze uhradí – už v minulosti složil vysokou kauci, aby byl propuštěn z vazby, a financoval si nákladnou obhajobu, takže prostředky zřejmě má. Ostatně prodej jabloneckého klubu mu mohl přinést kapitál, kterým pokutu pokryje. Kromě pokuty byl původně součástí trestu i zákaz působení ve vedení společností na 5 let, ale odvolací soud tuto část zrušil. Teoreticky by tedy Pelta po propuštění mohl zase pracovat ve fotbale či firmách. Otázkou ale je, zda by ho tam někdo chtěl – jeho jméno je nyní silně zdiskreditované.
Zásadní Peltovou ztrátou je už zmíněný odchod z FK Jablonec. Tento klub budoval přes 30 let a fakticky ho vlastnil a řídil. Nyní musel majoritu prodat a vzdát se vlivu. Ačkoli tvrdil, že to dělá dobrovolně a v zájmu klubu, je zřejmé, že s blížícím se nástupem do výkonu trestu by stěží mohl klub dále vést. Nový majitel Jakub Střeštík sice prohlásil, že by Peltu rád občas viděl na stadionu po návratu, ale roky, kdy byl Pelta absolutním vládcem jabloneckého fotbalu, jsou pryč.
Dále Peltovi zůstaly jeho podnikatelské aktivity mimo fotbal – například reality. Jak vyšlo najevo, v minulosti skoupil v Jablonci rozsáhlé pozemky a nemovitosti (firma Prosečská investiční) a díky svému vlivu na radnici je zhodnotil změnami územního plánu. Koluje řada neověřených spekulací o různých převodech majetku, k jistému tvrzení ale chybí jasné důkazy. Jisté je, že finančně Pelta nestrádá – i po zaplacení pokuty mu pravděpodobně zbude dost peněz na pohodlný život po propuštění.
Největší cena, kterou zaplatil, je tak ztráta pověsti a společenského postavení. Z bývalého vlivného „kmotra“ je teď odsouzený zločinec. Přišel o prestižní funkce, musel opustit milovaný fotbal, odklonila se od něj řada známých. Jeho příběh působí jako varování, že nikdo nestojí nad zákonem – a také jako poučení, jak končí éra papalášů ve sportu. Pro mnohé fanoušky je Peltův pád satisfakcí za roky frustrace z korupčních poměrů. Někteří jiní, zejména v Jablonci, možná cítí i lítost, že muž, který jim zajistil tolik fotbalové radosti, takhle dopadl.
Co Peltovi zbylo? Především jeho rodina – manželka a děti, které za ním snad budou stát i v těžkých dobách. Dále zkušenosti a kontakty, které může po návratu využít, pokud se rozhodne ještě veřejně působit (což ale bude obtížné). A také poznání, že se svými schopnostmi to kdysi dotáhl na vrchol, ale vlastní chamtivost a pocit nepostižitelnosti ho stáhly dolů.
Odposlechy odkryly vysokou hru se sportem a politikou
Za pozornost stojí jeden pikantní detail z Peltovy kauzy, který se vynořil během soudního procesu. Policejní odposlechy v konspiračním bytě totiž zachytily, jak Miroslav Pelta lobboval za zájmy lidí z nejvyšších pater politiky. Kromě již zmíněného Martina Nejedlého (prezidentský poradce) se v odposleších a výpovědích se objevují i vlivná jména včetně Daniela Křetínského (miliardář a majitel fotbalové Sparty; u soudu jako svědek); média popsala snahy upřednostňovat projekty, za nimiž stáli vlivní aktéři.
Podle zjištění serveru iRozhlas Pelta v roce 2017 urgoval Kratochvílovou, aby byla poskytnuta dotace také pro jistý projekt podporovaný právě Křetínským. V odposlechu padla věta naznačující, že Pelta a spol. stanovovali pořadí dotací i podle toho, jaká vlivná osoba za projektem stála. Tyto informace poodhalily propojení fotbalových bossů, byznysmenů a politiků: sportovní dotace se staly předmětem zákulisních obchodů typu „ty podpoříš můj klub, já pomůžu tvému projektu“. Soudkyně Lenka Cihlářová v rozsudku konstatovala, že Pelta s Kratochvílovou tím popřeli smysl státní podpory sportu – rozhodování o dotacích neprobíhalo transparentně podle předem daných kritérií, ale podle známostí a klientelismu.
Další zajímavostí je, že Peltův případ měl přesah do nejvyšších pater české politiky už v době odhalení: kvůli aféře rezignovala ministryně školství Kateřina Valachová (která formálně nic nespáchala, ale převzala politickou odpovědnost za selhání systému). Je to jeden z mála případů, kdy korupční kauza ve sportu smetla i ministra. To ukazuje, jak citlivá tato kauza byla – sport dostává od státu miliardy ročně a jakékoli podezření z manipulací budí velký rozruch.
Nepublikovanou perličkou zůstává otázka Peltových osobních vztahů. V průběhu kauzy vyšlo najevo, že náměstkyně Kratochvílová nebyla jen Peltovou komplickou, ale i milenkou. Pelta byl v té době ženatý, což dodalo aféře bulvární příchuť „zakázané romance“. Policie dokonce monitorovala intimní chvíle páru v konspiračním bytě. Tato linka případu sice nebyla pro trestný čin podstatná, ale vykreslila Peltu i jako člověka, který mísil pracovní a osobní život a byl ochoten kvůli vlivu riskovat i rodinné zázemí.
Poslední zajímavostí je Peltova starší kontroverze: proslulé „cinklé jaro 2004“. Tehdy proběhla velká aféra s uplácením rozhodčích (kauza Ivánků, kamaráde) a Pelta, tehdy funkcionář Sparty, byl zachycen na policejních záznamech, jak s úsměvem glosuje, že „všechno bylo cinklý“ (rozuměj zmanipulované). Ačkoli v té kauze nebyl obviněn (vystupoval jako svědek), tento výrok mu už nikdo neodpáral. Sám později říkal, že si „to odpracoval“ a že to myslel jako nadsázku. Nicméně právě pověst člověka, který umí „cinkat“ výsledky i dotace, Peltu provázela. A nakonec se mu stala osudnou.
Co si z Peltovy kauzy odnést?
Příběh Miroslava Pelty je v mnoha ohledech poučný. Ukazuje vzestup schopného funkcionáře, který dokázal regionální klub dovést na vrchol a sám se stal mocným mužem ve sportu. Zároveň ale odhaluje, jak snadno může velká moc svádět ke zneužití. Pelta se nechal opojit pocitem, že může rozdělovat státní peníze podle libosti sobě a svým známým. Několik let mu to procházelo – až do momentu, kdy zakročila policie. Následoval strmý pád: z předsedy FAČR se stal obžalovaný, později odsouzený, který teď bude číslem v evidenci Vězeňské služby.
Pro běžného fanouška z Libereckého kraje celá kauza možná působila zmatečně: vždyť Pelta v regionu vybudoval fotbalovou chloubu a pomáhal sportu, tak proč najednou to tažení proti němu? Jenže protikorupční snahy mířily na systém, kde privilegovaní brali víc na úkor ostatních. Pelta se stal symbolem tohoto systému – a jeho potrestání je symbolem snahy nastolit férovější poměry. Čtenář teď už ví, jaká konkrétní provinění se mu prokázala, jak probíhaly soudy, i to, že soudy nakonec rozhodly spravedlivě (byť po dlouhé době). Je zřejmé, že podplácení a manipulace se nevyplácí – dřív nebo později doženou i ty „nedotknutelné“.
Zároveň Peltův pád vyvolává naději, že v českém fotbalu bude lépe. Krajští funkcionáři a bafuňáři možná pochopí, že staré metody už neprojdou. Pro sportovní kluby to znamená, že dotace by měly být rozdělovány objektivněji – aby i menší oddíly měly šanci, nejen ti s „kamarádem Peltou“. A pro fanoušky? Ti mohou cítit katarzi: ano, trvalo to roky, ale spravedlnost si nakonec došla i pro velkého fotbalového bosse.
Na závěr tedy můžeme říci, že případ Miroslava Pelty je hořkosladký. Hořký v tom, jak odhalil nešvary a zklamal důvěru mnoha lidí. Sladký v tom, že skončil vítězstvím práva a snad posune sport k lepším mravům. Ať už Peltu osobně někdo vnímal jako schopného manažera, nebo jako všehoschopného „kmotra“, nyní už víme, že i on musí nést následky svých činů. Český fotbal mezitím jede dál – možná očištěnější a ponaučený. A v Libereckém kraji se bude o to víc sledovat, jak si Jablonec povede bez Pelty. Jedno je jisté: to, co si běžný fanoušek dříve jen šeptal o zákulisí, dnes díky této kauze pochopil v plné nahotě. Pokud to přispěje k větší transparentnosti a spravedlnosti ve sportu, pak aspoň něco dobrého na tom všem najdeme.