Liberecký kraj pořád patří mezi nejlyžovanější regiony v Česku – Jizerské hory, Ještěd, část Krkonoš i Lužické hory nabízejí desítky kilometrů sjezdovek a téměř 200 kilometrů běžeckých tratí. Zima ale už dávno není „jistota“: skiareály investují miliony do zasněžování, zkoušejí technologie vyrábějící sníh i v plusových teplotách a některé menší kopce bojují o přežití. Podívali jsme se, kde si dnes v kraji skutečně zalyžujete – a co všechno stojí za tím, že je kopec bílý.
Liberecký kraj jako lyžařské srdce Česka
Na území Libereckého kraje leží zhruba třicítka lyžařských areálů – od velkých středisek typu Tanvaldský Špičák, Harrachov nebo Horní Domky v Rokytnici až po menší kopce jako Rejdice, Černá Říčka, Polevsko nebo Obří sud Javorník.
Jizerské hory nabízejí kratší, ale členité sjezdovky a proslulé běžecké tratě; krkonošská část kraje (Harrachov, Rokytnice, Paseky, Benecko) zase velké převýšení a delší svahy. A k tomu bonus, který nemá žádné jiné krajské město v Česku: Ještěd přímo nad Libercem, kam dojedete tramvají a lyžovat můžete doslova „za rohem paneláku“.
Zima v roce 2025: sníh jako projekt, ne jako samozřejmost
Český hydrometeorologický ústav vyhodnotil zimu 2023/2024 jako druhou nejteplejší od začátku měření; průměrná teplota byla o 3,1 °C vyšší než normál 1991–2020 a sněhová pokrývka v nižších a středních polohách byla výrazně méně stabilní.
Pro lyžování v Libereckém kraji to má dva důsledky:
- v níže položených areálech je přírodního sněhu výrazně méně a sezona se zkracuje,
- i ve středních polohách (Jizerky, část Krkonoš) rozhoduje o lyžování technický sníh – tedy investice do zasněžování, vody a elektřiny.
Skiareály v kraji proto v posledních letech sází hlavně na techniku: modernizují sněžná děla, budují retenční nádrže na vodu a pořizují technologie typu Snowfactory, které umí vyrábět sníh i při teplotách lehce nad nulou.
Na druhé straně ale pořád platí: pokud v Česku někde „držel“ sníh nejdéle, byly to dlouhodobě právě Jizerské hory a Krkonoše – a to platilo i v posledních teplých zimách.
Jizerská magistrála: téměř 200 kilometrů stop za humny Liberce
Běžecké lyžování je pro Liberecký kraj symbol. Jizerská magistrála nabízí v plné sezoně téměř 200 km upravených tratí v Jizerských horách – od Bedřichova přes Jizerku, Smědavu až po okolí Hejnic a Desné.
Síť magistrály spravuje obecně prospěšná společnost Jizerská o.p.s., financovaná z příspěvků obcí, krajské podpory a dobrovolných příspěvků běžkařů (známé „samolepky“). Z hlediska „kde se dá lyžovat“ platí jednoduché pravidlo:
- Bedřichov, Hrabětice a Jablonec nad Nisou – nejbližší nástupy pro většinu obyvatel kraje, často první a poslední sníh;
- Jizerka, Smědava – vyšší polohy, kde se přírodní sníh drží nejdéle;
- Hejnice, Oldřichov, Liberec – Bedřichov – nástupní body s horším sněhem v teplých zimách, ale důležité pro pěší a „kombinované“ výlety.
I když sníh v nižších polohách mizí rychleji, pro běžkaře je Jizerská magistrála pořád „jistota“ – jen se čím dál častěji jezdí po technickém sněhu nebo po zbytcích sněhu ve vyšších úsecích a sezonu zachraňují „bílí hadi“ uprostřed zeleného lesa. (Aktuální stav sněhu a upravených stop)
Bedřichov: sněhová laboratoř budoucnosti
Bedřichov je nejen hlavní bránou na Jizerskou magistrálu, ale i místo, kde se testuje, jak může vypadat „zima za každou cenu“.
Obec pořídila technologii umožňující výrobu technického sněhu až při teplotách kolem +25 °C. Za zařízení zaplatila podle dostupných informací zhruba 10,5 milionu korun bez DPH, využít ho chce k vytvoření okruhu pro běžkaře v době, kdy v okolních lesích sníh není.
V poslední sezoně se na loukách u stadionu v Bedřichově objevil první krátký okruh na technickém sněhu už na přelomu listopadu a prosince – v situaci, kdy v lese bylo zeleno.
Tahle „bílá stuha v zeleném kraji“ má dva rozměry:
- praktický – běžkaři mají kde trénovat, děti kde jezdit, Jizerská 50 udržuje prestižní image;
- emoční a environmentální – část veřejnosti se ptá, kolik vody, energie a peněz taková zima stojí a jestli dává v kontextu klimatické krize smysl.
Pro Liberecký kraj je Bedřichov zároveň precedent: pokud experiment uspěje, podobné okruhy mohou vznikat i jinde – a téma „kolik stojí jeden kilometr sněhu“ se stane politickou otázkou.
Skiaréna Jizerky: Tanvaldský Špičák, Severák a Bedřichov na jeden skipas
Pro sjezdové lyžování v Jizerských horách je klíčový projekt Skiaréna Jizerky, který spojuje areály Tanvaldský Špičák, Severák a Bedřichov s celkovou délkou sjezdovek kolem 17 km. Jizerskohorský trojblok patří pod značku Ski Bižu a je dlouhodobě klasikou pro Jablonecko a Liberec.
Tanvaldský Špičák – sportovní srdce Jizerek
Největší areál Skiaréna Jizerky nabízí několik lanovek a sjezdovky všech obtížností, včetně delších červených tratí pro sportovnější lyžaře. V posledních letech Ski Bižu investovalo do nových sněžných děl tak, aby dokázalo najednou vysněžit klíčové sjezdovky Kostelní a modrou trať a otevřít celý Špičák I i Špičák II. Letos byla spuštěna nová čtyřsedačková lanovka dlouhá přes kilometr, nové zasněžování i půjčovny. Cílem je rychlejší přeprava lyžařů, vyšší kapacita a jistější start sezony, ideálně už v první půlce prosince. Sjezdovky jsou delší a sportovnější než na Severáku, nechybí červené a černé tratě – tohle je „hlavní kopec“ Jizerek pro sjezdaře.
Severák – rodinné lyžování
Severák v Hraběticích je typický rodinný areál: kratší, přehledné tratě, několik pomalejších vleků, školičky a lyžařské kurzy. Díky nadmořské výšce kolem 800–900 m mívá v dobrých zimách slušné přírodní sněhové podmínky, ale i tady hraje roli zasněžování. Areál se snaží v zasněžování držet krok, ale ve velmi teplých zimách může mít začátek sezony zpoždění oproti vyšším polohám.
Bedřichov – nejmenší, ale nejdostupnější
Bedřichov má krátké, spíš modré svahy vhodné pro děti a začátečníky; dlouhodobě se ale potýká s ekonomikou provozu a v posledních letech se řešilo, kdo bude areál vlastně provozovat. I tady platí, že budoucnost závisí na kombinaci technického sněhu, finanční podpory obce a reálné poptávky.
Bedřichovské sjezdovky procházely v posledních letech složitými debatami o financování a provozu a sezona 2024/2025 ukázala, že sjezdové lyžování tu není samozřejmost – jeden rok vleky vůbec nejezdily. Naopak běžkařský stadion díky novým zasněžovacím technologiím posiluje svou roli.
Skiaréna Jizerky je dobrým příkladem toho, jak vypadá „střední cesta“: není to obří alpský resort, ale na jeden skipas získáte tři různé typy areálů – sportovní, rodinný i vyloženě začátečnický.
Pro koho je „trojúhelník“:
- Rodiny s dětmi: Severák a začátečnické tratě, s možností přejet na Špičák.
- Sportovnější lyžaři: dlouhé sjezdovky na Špičáku, eventy a závody.
- Běžkaři: Bedřichov jako centrum pro celou magistrálu.
Ještěd: velký areál pár minut od centra Liberce
Ještěd je dnes vlajkovou lodí sjezdového lyžování v krajském městě. Areál nabízí zhruba 9 kilometrů sjezdovek různé obtížnosti – od dlouhé červené Nové Skalky přes modrou Bucharovu až po sportovnější tratě na severním svahu.
Poslední roky do Ještědu výrazně investoval provozovatel TMR: modernizované lanovky, nové večerní lyžování, lepší zázemí, ale hlavně rozšířený systém zasněžování. Součástí je technologie TechnoAlpin Snowfactory, která umí vyrábět technický sníh i při teplotách nad nulou – tedy v době, kdy by dříve sezona prostě nemohla začít.
Ještěd byl prvním areálem v Česku, který nasadil technologii Snowfactory – zařízení, které vyrábí sníh pomocí jemných ledových vloček i v plusových teplotách. Podle technických údajů výrobce spotřebuje zařízení zhruba půl litru vody za sekundu, což při nepřetržitém provozu odpovídá desítkám tisíc litrů denně.
Díky tomu mohl Ještěd spolu s Harrachovem zahájit sezónu 2025/26 už na konci listopadu: v provozu je zhruba 1,5 km sjezdovek, i když v nižších polohách stále prší a na loukách je bláto.
Pro Liberečany je Ještěd „rychlá lyžovačka po práci“ – dojezd tramvají nebo autem, večerní lyžování, možnost vyjet jen na pár hodin. Zároveň se areál profiluje jako relativně cenově dostupné středisko pro rodiny, což zdůrazňuje i marketing provozovatele.
Ekonomika je ale neúprosná: Ještěd jede na dynamické ceny skipasů, lyžařům tak výrazně pomáhá nákup jízdenek online a s předstihem. Pro rodiny se stává otázka „kolik nás vyjde den lyžování na Ještědu“ jedním z klíčových faktorů, jestli zůstat „doma“, nebo jet raději na víkend do menšího areálu v Jizerkách nebo Lužických horách.
Krkonoše: Rokytnice, Harrachov a další
Část Krkonoš spadá administrativně do Libereckého kraje – zejména Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Paseky nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou – Šachty či Jablonec nad Jizerou – Kamenec, stejně jako Benecko.
Rokytnice nad Jizerou
Rokytnice patří k největším skiareálům v Česku. Nabízí zhruba 14,4 km sjezdovek všech obtížností, s převýšením přes 770 metrů (údolí kolem 542 m n. m., vrchol Lysé hory přes 1 300 m n. m.). Před sezónou 2024/25 pořídila Rokytnice systém Snowfactory, který umožňuje výrobu sněhu při teplotách nad nulou; z technického sněhu se tu tvoří velké „hromady“, které se postupně rozhrnují na sjezdovky.
Rokytnice v posledních letech masivně posiluje zasněžování: přidala věžová a mobilní děla a letos je připravena rychleji pokrýt hlavní sjezdovky. Zároveň jako jedno z prvních středisek po Ještědu nasadila technologii Snowfactory, aby vytvořila deponie sněhu ještě před nástupem mrazů.
Areál přechází na dynamické ceny a láká rodiny na akce typu „děti do 12 let zdarma ve vybrané dny“, což je pro obyvatele Libereckého kraje reálná alternativa k Ještědu a Jizerkám – za cenu delší cesty získají větší terén a jistější sníh ve vyšších polohách.
Harrachov
Harrachov zůstává ikonou díky skokanským můstkům, ale současně investuje do systému, který umí zasněžit ucelenou sjezdovku i při teplotách kolem +15 °C – podle kraje jde o unikát, který má zajistit zhruba 130 dnů provozu sezony, pokud to dovolí voda a energie.
Harrachov má podle lyžařských portálů kolem 8,6 km sjezdovek na Čertově hoře a několik lanovek a vleků. V posledních letech investoval do zasněžovacího systému, přičemž ceny skipasů mírně vzrostly (cca o 5 % proti předchozím sezonám).
Harrachov ale není jen sjezdové lyžování: oblasti kolem Mýta, Polské cesty a Rýžoviště nabízejí desítky kilometrů běžeckých tratí, propojených s krkonošskou magistrálou.
Menší, ale oblíbené areály
- Paseky nad Jizerou: propojený areál s dostatkem středně dlouhých modrých a červených tratí, oblíbený u rodin i sportovnějších lyžařů.
- Rejdice a Černá Říčka: menší areály s příjemnou atmosférou, vhodné pro ty, kdo chtějí trochu klidu mimo největší davy.
Tyto areály mají výhodu vyšší nadmořské výšky a lepšího mikroklimatu: když dole v Liberci prší, nahoře často padá sníh – nebo se dá aspoň spustit zasněžování.
Menší kopce: Šachty, Kamenec, Benecko
Z hlediska Libereckého kraje je důležitá i skupina menších krkonošských areálů – Šachty ve Vysokém nad Jizerou, Kamenec v Jablonci nad Jizerou či Benecko. Řada z nich prošla v posledních letech změnou vlastníka; některá ztrátová střediska převzala samotná města, aby udržela místní lyžování při životě.
Benecko, ležící v okrese Semily v Libereckém kraji, se profiluje jako rodinný areál s důrazem na služby pro děti. Pro obyvatele kraje je tak Krkonošská část regionu možností, jak si dopřát „velké hory“ bez nutnosti jezdit přes celé Česko.
Lužické hory: Polevsko a stopy kolem
Na severozápadní hraně Libereckého kraje nabízí lyžování i Lužické hory. Situace je tu ale mnohem křehčí než v Jizerkách či Krkonoších. Ne každý chce ale stát frontu v Rokytnici. Pro ty, kdo hledají menší kopce a klidnější atmosféru, jsou tu právě Lužické hory.
Polevsko – malý kopec s velkou atmosférou
Lyžařský areál Polevsko leží v nadmořské výšce asi 550 metrů mezi Medvědím a Polevským vrchem. 400 metrů dlouhý vlek typu Poma obsluhuje dvě sjezdovky – modrou turistickou a červenou závodní, obě osvětlené pro večerní lyžování; k tomu malý provázkový vlek pro děti.
Areál sází na přátelskou, komunitní atmosféru a dostupnější ceny; večerní lyžování a après-ski akce typu „víkendová párty na sjezdovce“ lákají mladší publikum z České Lípy, Nového Boru i Liberce.
V okolí Polevska fungují i běžkařské tratě napojené na tzv. Lužickou magistrálu; běžkařský klub Ski Polevsko pravidelně informuje o údržbě tratí a pořádá akce typu „Polevská lyže“ nebo „Lužická třicítka“.
Jedlová a Prácheň: příběh kopců, které mizí ze zimní mapy
Naproti tomu tradiční areál Jedlová v posledních letech vypadl z mapy pravidelného lyžování – oficiální informace uvádějí, že skiareál je „trvale uzavřen“ a v sezoně 2024/25 se zde nelyžuje.
Podobně areál Prácheň u Kamenického Šenova je veden jako „mimo provoz“, i když na lyžařských portálech stále najdete popis tří sjezdovek obsluhovaných klasickým poma-vlekem.
Lužické hory tak dobře ukazují, co se děje s nízko položenými kopci: bez rozsáhlého zasněžování a silného zázemí je těžké středisko dlouhodobě udržet. Pro obyvatele České Lípy, Nového Boru nebo Jablonného to znamená, že za jistým sněhem musí čím dál častěji do Jizerek nebo Krkonoš.
Kolik stojí sníh – a kdo to platí
V pozadí otázky „kde se dá lyžovat“ je v Libereckém kraji čím dál víc slyšet otázka jiná: kolik vlastně stojí sníh.
- Bedřichov investoval do technologie výroby sněhu v plusových teplotách zhruba 10,5 milionu Kč bez DPH; k tomu se připočítává elektřina a voda.
- Ještěd i Rokytnice používají Snowfactory pro tvorbu obřích deponií sněhu před sezonou; skiareály v kraji podle ČTK/Liberecké Drbny po slabé zimě 2023/24 investovaly hlavně do zasněžování (nová děla, úpravy nádrží, modernizace systémů).
- Menší areály (Tanvaldský Špičák, Černá Říčka, Harrachov) dokupují sněžná děla a snaží se s menším množstvím přírodního sněhu hospodařit efektivněji.
Pro obce a kraj to znamená dilema:
- podpořit lyžování jako součást identity regionu, turismus a práci pro místní,
- nebo brzdit investice, které zvyšují energetickou i vodní náročnost zimní turistiky v době klimatické krize.
Z pohledu „obyčejného lyžaře“ se to celé promítá hlavně do cen skipasů a do toho, jestli si rodina může dovolit víkend na horách – nebo maximálně jeden den na Ještědu či v Jizerkách.
Jak si vybrat: vaše „domácí“ zima v Libereckém kraji
Když to shrneme z pohledu běžného obyvatele Libereckého kraje:
Chci běžky:
- krátký výjezd po práci → Bedřichov, Hrabětice, Nová Ves, Hejnice (Jizerská magistrála);
- „zimní klasika“ na celý den → okruhy Bedřichov – Knajpa – Smědava – Jizerka;
- klidnější terény → Lužické hory kolem Polevska, Práchně nebo Kytlice, podle aktuálního sněhu.
Chci sjezdovku na den/dopoledne:
- z Liberce MHD → Ještěd;
- z Jablonce, Tanvaldu, Železného Brodu → Tanvaldský Špičák, Severák, Bedřichov (Skiaréna Jizerky);
- z České Lípy a Nového Boru → Polevsko, případně delší výlet do Jizerek.
Chci „velké hory“ a jistější sníh:
- Rokytnice nad Jizerou, Harrachov, Benecko, Šachty, Kamenec – větší převýšení, delší sjezdovky, ale také vyšší ceny a nutnost plánovat dopředu (parkování, dynamické skipasy).
Zároveň platí, že do hry vstupuje stále víc emoce a klimatická úzkost: otázka „kde se dá lyžovat“ se postupně mění v otázku „jak dlouho se ještě u nás lyžovat vůbec bude – a za jakou cenu“.
Lyžujme dokud je sníh
Liberecký kraj pořád nabízí mimořádně pestrou zimní mapu: běžky na Jizerské magistrále a v Lužických horách, sjezdovky v Jizerkách, na Ještědu i v Krkonoších. Rozdíl oproti „legendárním“ zimám minulosti je v tom, že sníh je čím dál méně darem počasí a čím dál víc výsledkem investic do technologií.
Pro obyvatele Liberce, Jablonce, Semilska i Českolipska tak v zimě 2025/26 nebude hlavní otázka „zda“ se dá lyžovat – ale kde, za kolik a s jakým pocitem, když vidí bílý pruh technického sněhu v jinak zelených horách.
