V pondělí 17. listopadu 2025 otevřel Liberecký kraj náplavku u svého sídla – nový veřejný prostor, který po letech parkovišť vrací lidi přímo k Lužické Nise. Pobytové schodiště, park se stromy, kruhová fontána, dětská zóna, kiosek a umění Magdaleny Jetelové mají změnit dolní centrum Liberce v místo pro setkávání, odpočinek i kulturu. Stavba za zhruba 155 milionů korun ale zároveň vyvolává otázky: je to potřebná dlouhodobá investice, nebo příliš drahá a „šedá“ vizitka kraje?
Pro spoustu Liberečanů byla Nisa roky jen kulisou za sklem tramvaje nebo auta – mihla se pod mostem, občas jsme si jí všimli při povodni nebo na fotce z výletu. Teď poprvé dostává šanci stát se součástí každodenního života přímo v dolním centru: místo „někde tam dole za silnicí“ vznikl prostor, kam si můžete zajít na kávu, sednout si na schody k vodě, nechat děti běhat kolem fontány a jen tak se dívat na proud. Náplavka u krajského úřadu není atrakce na jedno odpoledne, ale návrh na novou každodenní zastávku – cestou z práce, z úřadu, z tramvaje nebo z obchodu.
Zároveň jde o projekt, který přesahuje samotné dlažby, schody a stromy. To, jak budeme náplavku používat – jestli se z ní stane živé místo s akcemi, setkáváními a obyčejnými zastaveními, nebo jen „hezký chodník kolem úřadu“ – je do velké míry v našich rukou. Otevření náplavky je proto dobrá příležitost podívat se na dolní centrum novýma očima: zkusit jít jednou pěšky podél řeky, místo po rušné silnici, vzít s sebou děti, rodiče nebo kamarády a vyzkoušet, jestli nám Nisa dokáže nabídnout víc než jen rychlý pohled z mostu.
Řeka za parkovištěm: jak Nisa z dolního centra zmizela
Budova dnešního krajského úřadu vznikla na konci 60. let podle návrhu architekta Zdeňka Plesníka. Už tehdy se v koncepci počítalo s vazbou na řeku – přímým vstupem od Nisy a parkem směrem k vodě. Po porevolučních úpravách ale prostor před úřadem ovládla auta: velké parkoviště, komunikační plochy, bariéry. Řeka zůstala o patro níž, schovaná za břehem a silnicí, na dohled, ale ne na dosah.
Právě to má Náplavka na Kraji změnit. Cílem bylo vytvořit místo, kde se lidé mohou u vody zastavit, sednout si, setkat se – a ne jen projíždět kolem v koloně po I/35.
Co dnes Náplavka na Kraji nabízí
Nejviditelnější novinkou je desítky metrů dlouhé pobytové schodiště, po kterém lze sejít přímo k hladině Lužické Nisy. Podle architektů je úsek, kde se dá k vodě dojít, dlouhý zhruba 70 metrů – zbytek nábřeží chrání zídky a zeleň.
Na horní úrovni vzniklo nové „náměstí“ s kruhovou fontánou zapuštěnou v ploše. Barevný dekor fontány navrhla architektka Kateřina Gloserová (re:architekti) a odkazuje na textilní vzory a místní průmyslovou historii. V okolí jsou lavičky, nízká zeleň a stromy, které mají v dalších letech vytvořit stín.
Součástí projektu je i malý park s herními prvky pro děti a pobytovou loukou, nový most – lávka – mezi řekou a vstupem do krajského úřadu a kiosek s občerstvením a veřejnými toaletami. Kiosek, dřevostavba s plechovým opláštěním, by se měl otevřít na konci listopadu, až kraj zkompletuje soutěž na provozovatele.
Projekt zahrnuje také nový bezbariérový vstup do úřadu a úpravu přilehlého parku, kde vznikly další pěší trasy a místa k posezení.
Umění u řeky: čtyři nohy Magdaleny Jetelové a sklo z Preciosy
Silným prvkem náplavky je sousoší Magdaleny Jetelové – mezinárodně uznávané česko-německé sochařky, rodačky ze Semil. Autorka je známá monumentálními projekty ve veřejném prostoru, například cyklem Domestikace pyramid a instalací „Židle“ před libereckou radnicí.
Na náplavce stojí čtyři obří „nohy“, které podle Jetelové reagují na pohyb lidí v prostoru a na historii místa – někdejší průmyslovou zónu i dnešní administrativní centrum. Socha má být čitelná z různých stran: z náplavky, z mostu i z automobilů mířících po I/35.
Přímo u vstupu do krajského úřadu přibude také skleněná instalace od firmy Preciosa, navazující na tradici skla a bižuterie v regionu. I ta má náplavku vizuálně propojit s libereckou identitou.
Deset let slibů a miliardová proměna okolí kraje
Náplavka není izolovaná akce, ale poslední velký krok v dlouho plánované proměně celého území kolem krajského úřadu. S rekultivací brownfieldu začal kraj v roce 2014, kdy od Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTS) koupil sousední budovy a pozemky.
Nejprve byly zrekonstruovány bývalé administrativní budovy a dílny – vznikl Evropský dům a prostory pro podnikatelský inkubátor Lipo.ink. Následovala výstavba parkovacího domu, díky kterému bylo možné stáhnout auta z ploch před úřadem a uvolnit místo pro novou náplavku.
Samotná Náplavka na Kraji stála podle kraje 154 678 873,26 Kč včetně DPH. Způsobilé výdaje ve výši zhruba 50,9 milionu korun jsou hrazeny z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) v poměru 85 % Evropská unie a 15 % Liberecký kraj, nezpůsobilé náklady přibližně 115,4 milionu korun platí kraj z vlastního rozpočtu.
Server Náš Liberec připomíná, že souhrnné investice do areálu krajského úřadu – včetně rekonstrukcí budov, parkovacího domu a náplavky – už přesáhly jednu miliardu korun.
Financování náplavky je nakonec složené z několika „kapes“. Zastupitelstvo kraje schválilo pro roky 2023–2025 závazek ve výši 166,281 milionu Kč na celý projekt druhé etapy kultivace okolí sídla kraje. Z toho zhruba 50,9 milionu tvoří tzv. způsobilé výdaje, které jsou hrazené z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) v poměru 85 % Evropská unie a 15 % Liberecký kraj, zbytek – necelých 115 milionů – jde čistě z krajského rozpočtu. V překladu do jednoduchých podílů: asi čtvrtinu nákladů platí Evropa, tři čtvrtiny nesou daňoví poplatníci v Libereckém kraji. Samotný kraj ve své tiskové zprávě uvádí, že za „stavbu Náplavky na Kraji“ zaplatí 154 678 873,26 Kč včetně DPH – jde o cenu stavebního díla po započtení více a méně prací; rozdíl do celkové částky 166,3 milionu tvoří další projektové náklady (dokumentace, dozory, administrace), které jsou v rozpočtu vedené zvlášť, ale pro konečnou útratu jsou stejně podstatné. V širším měřítku připomíná server Náš Liberec, že celý balík úprav kolem krajského úřadu – nákup budov, Evropský dům, podnikatelský inkubátor, parkovací dům a náplavka – už dohromady přesáhl 1,065 miliardy Kč.
Rozdíl mezi původními plány a skutečnou cenou vznikal postupně. Kraj v roce 2023 počítal s tím, že druhá etapa vyjde zhruba na 151,3 milionu Kč; v létě 2025 ale zastupitelstvo schválilo navýšení závazku o 15 milionů na 166,281 milionu Kč. Oficiálním důvodem byly vícepráce: během stavby se objevila stará vodoměrná šachta, kterou bylo nutné nahradit, překládala se splašková i dešťová kanalizace, měnil se vstup do budovy, doplňovalo se osvětlení a řešila se složitá logistika stavby uprostřed fungujícího úřadu. Součástí projektu se stala i skleněná instalace firmy Preciosa u vstupu a sochy Magdaleny Jetelové, s nimiž první rozpočty nepočítaly. Ještě větší skok je vidět při srovnání s úplně prvními odhady: kolem roku 2019 se pro náplavku mluvilo o částce okolo 40 milionů Kč, studie města z roku 2020 počítala se zhruba 60 miliony. Dnešní náplavka s parkem, lávkou a úpravou koryta vyšla na necelých 155 milionů, tedy dvakrát až čtyřikrát více. Část vysvětlí ambicióznější rozsah (větší plocha, náročné terénní a vodohospodářské úpravy, umělecká díla), část růst stavebních cen v posledních letech a část právě zmíněné vícepráce a změny projektu.
Stálo to za to?
Jestli je to „dobře utracených“ až 166 milionů, na to dnes existují dvě silné, ale odlišné odpovědi. Kraj i zástupci Centra pro regionální rozvoj zdůrazňují, že jde o typický projekt zelené infrastruktury: z parkoviště a zanedbaného brownfieldu vznikl pobytový veřejný prostor se zelení, vodními prvky a přímým kontaktem s řekou, který má dolnímu centru dodat život a zlepšit mikroklima v horkých dnech. V tomto pohledu je náplavka dlouhodobou investicí do kvality městského prostředí – podobně jako parky nebo náměstí, u nichž se návratnost nepočítá jen v korunách, ale i v tom, kolik lidí se tam schází a kolik času tráví venku. Kritici naopak připomínají, že miliardová „účtenka“ za okolí krajského úřadu je součtem několika velmi drahých staveb a že stejné peníze mohly jít například do sociálních služeb, zdravotnictví nebo dostupného bydlení. Zastupitelé Jindřich Felcman a Zuzana Kocumová mluví o náplavce jako o líbivé nálepce na soubor podle nich předražených a částečně zbytečných zakázek – zejména u parkovacího domu, jehož cenu, využití i dotační nastavení dlouhodobě zpochybňují.
Architekti a řeka: když Nisa není Vltava
Autory návrhu Náplavky na Kraji jsou re:architekti, kteří vyhráli architektonickou soutěž. Jejich projekt navazuje na původní Plesníkovo řešení – sídlo veřejné instituce zapojené do parku u řeky – a rozšiřuje ho na širší úsek nábřeží.
Podle architektů bylo klíčové, aby úpravy fungovaly urbanisticky, krajinářsky i z hlediska protipovodňové ochrany. Kromě parku u krajského úřadu vznikl navazující městský park s promenádou, stinným bosketem, vodními a herními prvky a cyklostezkou; celý úsek má okolo jednoho kilometru.
Návrh musel projít detailními hydrodynamickými výpočty. Povodí Labe původně kritizovalo především nové lávky – každé přemostění je potenciální překážka pro naplavené kmeny a další materiál. Výsledkem kompromisu jsou sklopná zábradlí a nábřežní zídky, které zároveň fungují jako ochrana proti dvacetileté vodě.
Náplavka používá velké množství přírodního kamene – při stavbě se spotřebovalo přes 1 800 tun liberecké žuly. Tvrdé, zpevněné plochy jsou nejblíže k budově a komunikacím, směrem k řece na ně navazuje park s výsadbami a měkčími povrchy. Architekti i kraj zdůrazňují, že plný efekt zeleně bude patrný až za několik let, až stromy narostou.
Slavnostní otevření: Víla Nisa, Jetelová, Anna Vaverková a DJ Thrown
Slavnostní otevření proběhlo v pondělí 17. listopadu od 13 hodin. Program pod mottem „Nisa se vrací do města!“ spojil symbolická gesta, kulturu i regionální produkty.
Na vodní hladině se objevila patronka toku – Víla Nisa – a po řece připlula až k náplavce, kde symbolicky předala hejtmanovi Martinu Půtovi „klíče od řeky“. Tento motiv zdůraznily i reportáže Českého rozhlasu a regionální média.
Součástí otevření bylo odhalení sousoší Magdaleny Jetelové, odpolední koncert zpěvačky Anny Vaverkové, oceněné cenami Anděl a Apollo, a set DJ Thrown ze severu Čech. Nechyběly komentované prohlídky s architekty (v 15.00 a 15.30) a stánky regionálních výrobců potravin s logem „Liberecký kraj sobě“.
Radost i kritika: šedá žula, vysoká cena a málo stromů?
První dny po otevření přinesly směs nadšení a kritických hlasů. Oficální komunikace kraje i řada médií zdůrazňují, že Liberec získal nový atraktivní veřejný prostor, kde se lidé po letech mohou dotknout Nisy přímo v centru města.
Na sociálních sítích i v diskusích pod články se ale objevují výhrady: některým obyvatelům připadá náplavka příliš kamenitá a „šedá“, s nedostatkem stromů a zeleně. Často zaznívá i kritika celkové ceny investice.
Náš Liberec připomíná, že úpravy okolí úřadu stály v součtu přes miliardu korun, a klade otázku, zda stejný objem peněz neměl zamířit spíše do zdravotnictví či oprav krajských silnic. Jiní komentující se ptají, nakolik je marketingové heslo „Nisa se vrací do města“ přesné – řeka totiž v centru fyzicky byla vždy, jen k ní nebyl pohodlný přístup.
Architekti oponují, že tvrdé plochy jsou u institucí a komunikací záměrné kvůli zatížení a údržbě a že s postupným růstem stromů i záhonů se prostor opticky změní. Poukazují také na to, že použití lokální žuly je dlouhodobě trvanlivé a méně náročné na údržbu než levnější materiály.
Co může náplavka znamenat pro Liberec
Náplavka na Kraji není jen „hezčí předzahrádka“ krajského úřadu. Díky promenádě, dvěma parkům a cyklostezce vznikla nová pěší osa podél Nisy – alternativa k rušné I/35 pro lidi, kteří se chtějí přes dolní centrum pohybovat pěšky nebo na kole.
Prostor už před otevřením využil festival Den architektury, který tu v říjnu pořádal komentovanou procházku o přeměně nábřeží s týmem re:architekti a zástupci města. V budoucnu se nabízí koncerty, menší trhy, projekce nebo školní programy o vodě a krajině – pokud se podaří skloubit kulturní akce s ohledem na obyvatele okolních domů a na úřad.
Kraj i architekti v rozhovorech opakují, že cílem je, aby se Náplavka na Kraji stala běžnou součástí každodenního života: místem, kde se dá dát káva po úředním jednání, posedět s dětmi u fontány nebo si jen na chvíli sednout k vodě a podívat se na město z jiné perspektivy.
Nisa jako zrcadlo liberecké debaty
Liberecká náplavka je viditelným symbolem toho, jak se mění pohled na městské řeky. Z někdejší kanalizované „zadní uličky“ průmyslové zóny se stává místo, kde se potkává voda, zeleň, architektura, umění i každodenní život – a kde se ukazuje, že i krajská administrativa může otevřít svůj areál lidem a nechat je projít skrz.
Stejně důležité je, že kolem náplavky okamžitě vznikla ostrá veřejná debata. Rozpočet, množství kamene, podíl zeleně – to všechno jsou legitimní otázky. Možná je ale dobře, že se o něčem tak „obyčejném“, jako jsou schody k řece, mluví s takovou vášní: ukazuje to, že Liberečané berou své město vážně a chtějí spolurozhodovat, jak má vypadat. Nisa se tak do města nevrací jen fyzicky, ale i jako téma, které nutí přemýšlet, kam směřují veřejné peníze a jaké město chceme za dvacet let.
Obrázek v úvodu článku je pouze ilustrační; rozhodně nemá přispívat k dalšímu jitření emocí 🙂